Jak chutná láska 01

1

 

Lena běhala po zoologické zahradě. Už ji prohledala prakticky celou, ale svého pětiletého syna Dannyho nenašla. V kantýně kupovala pití a jen na malou chvíli od něj odvrátila oči, aby zaplatila a když se otočila, byl pryč. Zastavila se ještě u výběhu slonů, ale ani tady nebyl. S pocitem narůstající paniky se zoufale rozplakala. Co když je tu někde Klaus? Co když si po čtyřech letech vzpomněl, že má syna, a teď jí ho chce vzít? Proboha, to ne, to nedovolí. Otřela si slzy a uvědomila si, že ZOO se za hodinu zavírá. Ona svého syna prostě musí najít!

 

Rozhodla se, že zajde ke vstupu do ZOO, třeba jí tam někdo pomůže. Rozběhla se tím směrem a právě, když probíhala kolem voliér s ptáky, uviděla ho. Zastavila se na místě a ztuhla hrůzou. Spatřila svého syna v náručí neznámého muže. Klaus to sice nebyl, ale to jí úlevu nepřineslo. Stál zády k ní, měl dlouhé světle hnědé vlasy stažené dozadu, Dannyho držel na pravé ruce a levou ukazoval na velkého barevného papouška. Všimla si tetování na jeho levém předloktí. Strach jí sevřel hrdlo a ruka jí vylétla ke rtům.

 

„Okamžitě ho pusťte! Nechte ho být!“ vykřikla.

 

Muž se k ní otočil s překvapeným výrazem a pomalu postavil Dannyho na zem. „To je tvoje maminka?“ podíval se na Dannyho.

 

„Mm-hmm, ona se o mě bojí, víš?“ zvedl k němu oči Danny.

 

„Tak běž k ní. Rád jsem tě poznal,“ rozcuchal Dannymu vlasy.

 

„Danny, pojď sem,“ Lena nevěděla, co má dělat. Toužila chránit Dannyho, ale strach jí svazoval nohy. Přinutila se udělat dva kroky a ptala se sama sebe, proč to tak dlouho trvá, proč k ní Danny nejde?

 

„Já taky. Uvidím tě ještě?“

 

Muž se usmál. „To nevím. Třeba jo. Tak běž,“ jemně ho popostrčil směrem k Leně. Danny se k ní rozběhl. Lena ho chytila do náruče, pevně ho k sobě přitiskla a teprve teď ucítila úlevu. Na moment si dovolila zavřít oči. Když je otevřela, spatřila, že se k ní ten muž blíží.

 

„Nepřibližujte se, zůstaňte stát!“ Lena udělala dva kroky vzad.

 

„Nic se nestalo, chlapec je v pořádku. Našel jsem ho u výběhu slonů, povídal, že se ztratil... ,“ snažil se ji uklidnit, přitom se pořád přibližoval.

 

„Tam jsem byla. Prohledala jsem celou zahradu,“ začala couvat s dítětem v náručí. „Zůstaňte, kde jste, myslím to vážně!“

 

„Poslyšte, nejspíš jste tam přišla až po nás...,“ zvedl ruce v obranném gestu a zastavil se. Lena ještě chvíli couvala, než si dovolila se otočit a rozběhla se pryč.

 

Zastavila se až před vstupem do ZOO. Postavila Dannyho na zem a dřepla si k němu.

 

„Jsi v pořádku? Tys mi dal!“ pohladila ho po vlasech a vzala ho za ruce. „Kolikrát jsem ti říkala, aby ses nebavil s cizími lidmi?“ Srdce jí v hrudi pořád tlouklo jako splašené.

 

„Já jsem se vůbec nebál, když jsem se ztratil, protože Eric mě našel. On není cizí, mami. Je hodnej, ukázal mi slony a lachtany a velikého orla,“ rozpřáhl ruce, „a taky krásného papouška...“

 

„Já ti věřím, ale nikdy nevíš, co se může stát. Člověk, kterého jsi viděl poprvé v životě je prostě cizí, neznáš ho. Víš, jak jsem se o tebe bála? Nebyla jsem tam, abych tě mohla ochránit. Slib mi, že už to nikdy neuděláš,“ stiskla mu jemně ruce, její hlas zněl naléhavě.

 

„Ale...,“ snažil se protestovat Danny, ale Lena ho přerušila.

 

„Slibuješ?“

 

„Slibuju,“ zabručel zachmuřeně a povzdechl si.

 

„Hodnej kluk,“ pohladila ho po tváři a zvedla se. „Tak půjdem domů a dáme si něco dobrého, jo?“

 

*

 

Když Danny usnul, Lena odložila jeho oblíbenou pohádkovou knížku na noční stolek, políbila syna na čelo, zhasla lampičku a tiše opustila pokoj.

 

Uvelebila se v křesle s hrnkem kafe v ruce. Dnes měla opravdu těžký den. Byla nucena nastoupit do kanceláře ZOO tady ve West Palm Beach o týden dřív, ale v přípravce měla domluvené místo až od pondělka. A dnes bylo úterý. Byla opravdu vděčná, že tu práci dostala, ale musela brát Dannyho s sebou, protože neměla nikoho, kdo by ho pohlídal.

 

A dnes se jí ztratil. Byl to pro ni hrozný zážitek. Kromě toho, že si představovala ty nejhorší scénáře, jako že spadl mezi lvy, nebo do ledové vody k lachtanům, pořád tu byla hrozba jménem Klaus. Nikdy nezapomene na ten rok, kdy s Dannyho otcem žila, než je oba znenadání opustil. Celé čtyři roky žila jen pro Dannyho, on byl její celý svět. Žila sama, i když o ni mnozí muži projevili zájem. Jenže po zkušenostech s Klausem měla strach ze všech mužů a nedokázala žádnému věřit. Kromě toho jejího malého, usmála se.

 

Pak si vzpomněla na muže ze ZOO. Dlouhé vlasy, tetování... a vousy? Nebyla si jistá, jestli je skutečně měl, nebo to byl jen výplod její fantazie. Každopádně se ho bála. Potřásla hlavou. Nakonec na něj nemusí myslet. Stejně se jí vůbec nelíbil. Důležité bylo, že našla svého syna a že je u ní v bezpečí.

 

Bezpečí... jak relativní pojem, když vůbec netušila, kde je teď Klaus. Celé čtyři roky žila ve strachu, s přízrakem Klause za zády. Ani neví, co by dělala, kdyby se objevil. Ale byla si jistá, že by s ním bojovala, kdyby ho napadlo vzít jí Dannyho, její dítě, její celý svět.

 

Povzdechla si, dopila kávu a šla spát.

 

*

 

Eric schoval obálku s výplatou do kapsy a podepsal převzetí peněz. Lisa na něj udělala oči a on se rychle vytratil. Zamířil ke své ambulanci, vzal ze stolu stetoskop a vydal se k výběhu hrochů. Než vešel dovnitř, všiml si malého chlapce, který postával opodál a pozoroval mládě hrocha ve výběhu.

 

„Ahoj Danny, zase ses ztratil?“ položil chlapci ruku na rameno.

 

„Né,“ zakřenil se Danny. „Já jsem tě stopoval,“ prohlásil pyšně.

 

Eric se zasmál. „Vážně? Víš co, když jsi tady, potřebuju prohlédnout Joca, nechceš mi pomoct?“

 

„Jasně. Když mi řekneš, co mám dělat,“ Danny se zatvářil nadšeně a jeho ručka vklouzla do Ericovy dlaně. Eric se podíval na jejich spojené ruce a chlapcovo přirozené gesto ho zahřálo u srdce.

 

Odemkl dvířka do výběhu a ujistil se pohledem, že ošetřovatel zahnal dospělé hrochy do jejich krytých příbytků. Pak teprve dovolil vejít i Dannymu. Došli k malému hrochovi, který ležel kousek od zídky pro návštěvníky. Danny se chtěl pustit Erica a rozběhnout se k hrochovi, ale Eric ho zadržel.

 

„Počkej, na zvířátka musíš pomalu a potichu, abys je nevyděsil,“ poučil ho tiše. „Mohla by pak zaútočit, víš. Navíc Jocovi není dobře a teď zrovna u sebe nemá ani mámu, takže má strach dvojnásob,“ vedl ho pomalu okolo hrocha tak, aby na ně zvíře vidělo a pořád držel Dannyho ruku ve své. „Tak, teď půjdeme k němu. Dřepni si k jeho hlavě, ať tě pořád vidí. Zvykne si na tvůj pach a příště už tě pozná,“ pustil Dannyho a sledoval, jak si počíná. Hrošík chlapce pozoroval a vypadal klidně. Eric si k němu dřepl také a poplácal ho. Hrošík k němu otočil hlavu. „Ahoj, Joco. Tak jak je? Tohle je Danny, je to kámoš, neboj,“ zvedl oči k Dannymu. „Dobrý, jsi šikovnej,“ mrknul na něj. „Můžeš mu něco povídat, nebo ho jenom hladit. Já ho budu trošku obtěžovat,“ usmál se a začal s prohlídkou. Danny Joca hladil po hlavě a vyprávěl mu, co celý den dělal. Eric chlapce poočku sledoval. Je tak vnímavý, je jak sluníčko. Proč mi osud přivál do cesty právě tohohle chlapce? Není můj, přesto ho nedokážu nemít rád. Bylo by báječné mít takového syna. Ano, není můj, musím si dát pozor. Jeho maminka mě vůbec nemá ráda.

 

„Danny!“ Lenin hlas ho vytrhl ze zamyšlení. Vzhlédl a spatřil Lenu stát u zídky. Vypadala jak bohyně pomsty. Dneska jí to fakt sluší.

 

„Joco je nemocný, mami,“ otočil se k ní Danny.

 

„Hned Dannyho přivedu,“ oslovil ji Eric. „Dejte mi, prosím, chviličku.“ Dokončil prohlídku, dal si stetoskop kolem krku a zvedl se. „Půjdeme. Má teplotu, ale bude v pořádku.“ Vyšli z výběhu a Eric pokynul k ambulanci. „Umyjeme si ruce, sahali jsme na hrocha.“ Poté se vydali k Leně. „Danny, tys mámě neřekl, kam jdeš, viď?“ Danny zavrtěl hlavou a provinile se na Erica podíval.

 

„Co jsi mi slíbil?!“ Leně sršely z očí blesky. Opravdu má vousy.

 

„Eric už pro mě není cizí, mami,“ prohlásil vzdorně Danny a tvrdošíjně se držel Erica za ruku.

 

„Ale pro mě ano,“ Lena se začala třást a v očích jí pálily slzy. Danny mě přestává chápat. Já toho chlapa nenávidím. Pohlédla krátce na Erica a hned se její oči vrátily k Dannymu. „Pojď ke mně.“

 

„Poslyš, Danny, tohle nejde,“ Eric si k němu dřepl a zadíval se mu do očí. „Měl bys maminku poslouchat a ne jí přidělávat starosti. Vždyť má o tebe strach. Co kdyby ses jí příště zeptal a řekl jí, kam chceš jít? Co říkáš?“

 

„Ale ona mě za tebou nepustí,“ Dannymu se v očích objevily slzičky. Eric vzhlédl a krátce se podíval na Lenu.

 

„Já se jí nedivím,“ pokrčil Eric rameny a jeho slova překvapila nejen Dannyho. „Ty ji zlobíš, pořád jí utíkáš a přitom chceš, aby ti něco dovolila. Danny, ty už jsi přece velký chlap, je to tak?“ Danny vážně přikývl a Eric pokračoval klidným hlasem. „Měl bys mamince pomáhat a dávat na ni pozor. A třeba když budeš hodný a ukážeš, že si to zasloužíš, tak tě pustí nejen za mnou, ale i za zvířátky. Co myslíš?“ Danny se zamyslel a krátce se podíval na Lenu.

 

„Tak jo,“ Danny si otřel oči a najednou Erica objal. Eric málem upadl, obočí mu vylétlo překvapením vzhůru. Jemně k sobě chlapce přivinul, jakmile našel rovnováhu a na malý okamžik zavřel oči. Lena sebou škubla při tom pohledu, ale hned se ovládla. Když Eric otevřel oči, pustil Dannyho a naznačil mu, aby šel k Leně, měla pocit, že v nich zahlédla záblesk dojetí.

 

„Omlouvám se, měl jsem si to uvědomit dřív,“ zavrtěl Eric hlavou. „Jsem Eric Carr, místní veterinář,“ podal jí ruku.

 

Lena ji přehlédla, přitáhla k sobě Dannyho a položila mu ruce na ramena. „Lena Gilbert,“ představila se úsečně.

 

„Rád jsem vás poznal,“ Eric stáhl ruku zpátky. „Musím běžet. Tak zatím ahoj,“ mrkl na Dannyho a rychlým krokem se vzdálil.

 

*

 

Lena nemohla usnout. Danny byl vždycky hodný kluk, ale od té doby, co mu Eric promluvil do duše, to bylo to nejhodnější dítě pod sluncem. Vzal si slova svého dospělého kamaráda opravdu k srdci. Poslouchal, neutíkal a když přišli domů, vždycky se zeptal, jestli nepotřebuje pomoct. S Ericem se po zbytek týdne neviděli a ona si přehrávala v hlavě všechno, co Dannymu říkal. Musela uznat, že to s dětmi umí. Vlastně Dannyho vypeskoval naprosto klidným hlasem a fungovalo to. Pořád slyšela jeho uklidňující hlas. Začala si uvědomovat, že nebylo jeho úmyslem přetáhnout Dannyho na svou stranu, jak si myslela a nenáviděla ho za to. Vždyť jí vlastně pomohl. Dannymu začíná chybět táta. Tak tahle myšlenka ji vyděsila. Vyděsilo ji i to, že se jí vlastně ten pohled na ty dva líbil. Bylo by fajn, kdyby měl tátu. Jenomže... Zachvěla se při představě, co by to znamenalo pro ni. Klaus se ze začátku taky choval slušně. Kdepak, samotným dvěma je jim daleko líp. I když se jí často zastesklo po něžném pohlazení, které prakticky neznala.

 

Přetočila se na bok a zabořila obličej do polštáře. Tohle si nesmí připouštět, copak může uvěřit nějakému... jakémukoliv chlapovi? Ne, i kdyby stokrát chtěla. To nedokáže. Tiše se rozplakala a nakonec usnula.

 

*

 

V pondělí ráno Lena odvedla Dannyho do přípravky.

 

„Nezlob tady,“ políbila ho na čelo. „Vyzvednu tě ve tři, ano?“

 

„Kdy zase uvidím Erica?“ zeptal se Danny opatrně. „Ani nevím, jak je Jocovi,“ dodal vyčítavě.

 

Lena se zarazila a povzdechla si. „Víš co, tak až pro tebe přijdu, tak se půjdem podívat na Joca, jo?“ pohladila ho po vlasech.

 

„Hm, ale Eric už tam nebude,“ zamračil se.

 

„Tak tam nechceš jít?“ pokrčila rameny.

 

„Jo, chci,“ rychle přikývl, aby si to nerozmyslela. „Půjdem za Jocem, slíbila jsi to.“

 

„Dobře. Musím už jít. Tak ve tři,“ usmála se.