Jak chutná láska 02

2

 

Lena dokončila práci o kousek dřív, takže vyrazila do přípravky už ve čtvrt na tři. Když opustila areál ZOO, spatřila na parkovišti Erica. Snažila se dělat, že ho nevidí, ale dohonil ji.

 

„Ahoj Leno, jak se máš? Nechci zdržovat, vím, že mě nevidíš ráda. Jen jsem se chtěl zeptat, jak se má Danny? Kde vlastně je?“ poodstoupil od ní, když viděl, že se zamračila.

 

„Ahoj. Ode dneška je v přípravce. Ptal se na Joca. Slíbila jsem mu, že ho sem vezmu,“ sklopila oči, zamyslela se a znovu se na něj podívala.

 

„Myslíš tím, že se s ním sem ještě dnes vrátíš?“ zeptal se opatrně. Lena přikývla. „Já bych..., vadilo by ti, kdybych tady počkal? Já vím, že ti asi přijdu divnej...,“ uhnul pohledem a prohrábl si vlasy.

 

Leně zacukaly rty. „Jestli ty jseš divnej, jak asi vypadám já?“ zavrtěla hlavou. „Nevadilo.“

 

„Chápu tě víc, než si myslíš,“ pousmál se. „Když už jsem tě zdržel, nechceš tam hodit? Mám tamhle auto.“ Leně přejel mráz po zádech při představě, že by s ním byla v autě. „Jak chceš. Nechci tě do ničeho tlačit, chtěl jsem pomoct,“ ustoupil ještě o dva kroky. „Počkám tady,“ otočil se a zamířil k autu.

 

„Ericu,“ zavolala a nemohla uvěřit, že to udělala. Zastavil a otočil se. „Tak jo,“ kývla a šla za ním.

 

Eric odemkl auto a podržel jí dveře. Zatímco nastupoval, všimla si Lena, že ze ZOO vychází Lisa. Zastavila se a zvědavě je pozorovala, dokud Eric neopustil parkoviště. Lena zavrtěla hlavou a povzdechla si.

 

„Copak? Něco jsi tam zapomněla?“ Eric si všiml jejího neklidu.

 

„Ale ne, jen že Lisa nás viděla,“ krátce na něj pohlédla.

 

„Hm, to není dobrý,“ zkrabatil čelo.

 

„Znáš ji dobře?“ zeptala se a snažila se nemyslet na to, že je s ním uvězněná v tak malém prostoru.

 

„Řekl bych, že jo,“ střelil k ní očima, jak se plně věnoval řízení. „Je to hrozná drbna.“

 

„To jsem si všimla,“ pousmála se.

 

„Vím moc dobře, co o mně všude vykládá.“

 

„Vážně?“ zeptala se Lena překvapeně.

 

„Jo. Vůbec mě nezná, nic o mně neví. Jenom šíří pomluvy. Už nějakou dobu se mě snaží dostat do postele, ale já jsem neprojevil zájem,“ stočil k ní na moment oči. „Omlouvám se za ten výraz, ale je to tak.“

 

„To nic. Taky ji trochu znám. Pracuje ve vedlejší kanceláři a kdykoli je něco nového, přijde mi to sdělit,“ pousmála se. „Takže ti věřím... tedy tvým slovům...,“ opravila se a radši zmlkla. Začínáš koktat, ovládej se.

 

„Doufám, že tohle je ta správná budova, zapomněl jsem se zeptat,“ Eric zastavil u chodníku.

 

„Ano, je,“ vystoupili z auta a Eric k ní zamířil. Automaticky před ním couvla. „Jak jsi to věděl?“ zvedla obočí. „Řekni mi jednu věc. Proč vlastně tak stojíš o mého syna?“

 

Eric na chvíli zavřel oči. „To je dlouhá historie. Jednou ti to budu vyprávět, jestli o to budeš stát. Víš, každý má své tajemství, něco, co drží v sobě, co ho trápí... I ty,“ zadíval se jí do očí.

 

„Já... jak to..., OK,“ zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. „Dojdu pro Dannyho.“ Už zase koktám.

 

„Dobře, počkám tady. Leno?“ Otočila se k němu. „Můžeš mi věřit, že na tom není nic špatného. Vím, že to vypadá divně. Ale pedofil nejsem. Navíc Danny je úžasný malý chlapík a já bych mu nikdy neublížil.“

 

Lena se na něj dlouze zadívala a po chvíli váhání se k němu vrátila a podala mu ruku. „Asi jsem se k tobě nechovala zrovna mile. Omlouvám se, nemyslím si, že jsi pedofil. Musíš si myslet, že jsem blázen...,“ potřásla hlavou.

 

„Jak jsem říkal, chápu tě víc, než si myslíš,“ stisk jeho ruky byl jemný, ale pevný. Když se mu podívala do očí, zatočila se jí hlava. Je to fakt pohlednej chlap. V další chvíli si pomyslela, že se určitě zbláznila. „Nemusíš se omlouvat. Třeba mi taky jednou povíš o svém tajemství, když budeš chtít a přijde ten správný čas. Teď prosím, dojdi pro Dannyho. Je tu dnes poprvé, že?“

 

„Máš pravdu,“ přikývla a šla do přípravky. Nemyslí jen na sebe, jak se zdá. Vešla dovnitř jako ve snách.

 

*

 

„Mami,“ Danny jí skočil do náruče. „Ty už jsi tady? Ještě nejsou tři, že ne?“

 

Lena se zasmála. Hodiny se naučil už dávno. „Ne, až za deset minut,“ podívala se na hodinky. „Šla jsem z práce o kousek dřív.“ Postavila ho na zem a vzala ho za ruku. „Tak vyrazíme?“

 

„Jasně. Už se těším,“ zaculil se Danny.

 

Před budovou se Lena zastavila, pustila ho a ukázala na Erica. „Danny, podívej.“ Danny otočil hlavu a spatřil ho. Poskočil si a rozběhl se rovnou k němu. Eric se zasmál, rozpřáhl ruce a chytil ho do náruče. Lena stála na chodníku a pozorovala je. Jejich obličeje svítily jako lampičky. Lenu bodlo u srdce a znovu si uvědomila, jak moc Dannymu chybí táta. S úsměvem se vydala pomalu k nim, ale cítila, že ji v očích pálí slzy.

 

„Mami, jsi jednička. To byl teda nápad přivést s sebou Erica,“ Danny se k ní otočil. „Ty brečíš?“

 

„Ne, to mi asi spadlo smítko do oka,“ pousmála se. „To nebyl můj nápad. Eric mi nabídl, že mě sveze, když slyšel, kam jedu.“

 

„Ale vzala jsi ho s sebou,“ zakřenil se Danny a dal jí palec nahoru.

 

*

 

„Tak kam se chceš podívat nejdřív?“ zeptala se Lena, když vešli do ZOO.

 

„Za Jocem,“ Danny se usmál na Lenu, chytil se jí za ruku a druhou vklouzl do Ericovy dlaně se zářivým úsměvem na rtech.

 

„Můžu jít s vámi?“ zaváhal Eric a podíval se na Lenu. „Nechci rušit.“ Danny se zastavil a zvedl k nim oči. Lena měla pocit, jako by ji jeho pohled zasáhl do srdce. V těch očích je chvílemi zvláštní smutek, ale jsou krásné.

 

„Zadními vrátky za zvířátky můžeme přece jen s tebou,“ věnovala mu malý úsměv a sledovala, jak z těch očí smutek rychle zmizel. Někdy vypadá zranitelně.

 

„Tak už pojďte,“ zatahal je Danny netrpělivě za ruce a táhl je za sebou.

 

Eric se podíval na Lenu a když zachytil její pohled, pronesl tiše. „Kdyby nás teď viděla Lisa, tak by zítra celá ZOO žila v domnění, že se budeme brát,“ mrknul na ni.

 

„Tak to máš pravdu,“ Lena se začala smát a dala mu palec nahoru. Už dlouho ji takhle nikdo nerozesmál. Eric se smál také a poočku ji pozoroval. Tahle žena si vůbec neuvědomuje, jak je krásná. Má nádherné oči a když se směje...

 

Danny k nim občas vzhlédl a bylo mu fajn. Cítil, že si ti dva začínají snad rozumět a vzpomněl si, že v přípravce viděl kromě maminek i tatínky. Eric by byl super tatínek, kdyby ho máma brala. Já bych byl teda pro. Nesmím zlobit, abych něco nepokazil. Vesele se zakřenil a bylo mu jedno, že vůbec netuší, čemu se ti dva chechtaj. Hlavně když na sebe nejsou naštvaní.

 

„Teda... takhle už jsem se nezasmála... no, hodně dlouho,“ pronesla Lena, když došli k výběhu hrochů. Eric se na ni povzbudivě podíval. Vůbec si neuvědomuje, jak jí září oči. „Počkám tady,“ postavila se k zídce.

 

„Můžeš jít klidně s námi. Mám dnes Joca vevnitř, tady venku na nás neuvidíš,“ upozornil ji Eric. „Chtěl jsem říct..., neuvidíš Joca.“ Lena se zarazila a nebyla si jistá, co má dělat.

 

Danny ji ale popadl za ruku. „Pojď taky, Joco je hrozně roztomilej, bude se ti líbit,“ vlekl ji s sebou, jak následoval Erica. Eric je dovedl do zadní části pavilonu hrochů, kam návštěvníci nemají přístup. Otevřel nízká dvířka, vešel dovnitř a podržel je Dannymu a Leně. Pak je zavřel. Danny Joca opatrně obešel, dřepl si a natáhl k němu ruku.

 

„Ahoj Joco,“ zašeptal, pohladil ho po hlavě a podíval se na Erica.

 

„Jseš skvělej,“ pochválil ho Eric a šel k Jocovi z druhé strany. „Nasadil jsem mu antibiotika, už je mu o dost líp.“

 

„To je dobře, už neleží,“ prohlásil vážně Danny.

 

„Máš pravdu, to je dobré znamení. Dneska už neměl ani teplotu, ale zatím ho držím stranou. Pouštím k němu jen mámu. Zítra už ho k ní dám zpátky napořád, je mu smutno a jí taky,“ poplácal Joca po hřbetě. „Ale budu ho každý den kontrolovat.“

 

Lena je pozorovala, jak spolu mluví. Oba vypadali neuvěřitelně spokojeně. Ten podivín, o kterém slyšela od Lisy, že sotva promluví a nikdy se neusmívá, se ale s Dannym bavil naprosto nenuceně, usmíval se celou dobu a neměl s tím vůbec problém. A jak předtím zavtipkoval; musela se usmát, když si na to vzpomněla. Kupodivu se teď cítila úplně klidná, ač byla v přítomnosti muže. Navíc opravdu atraktivního. Poprvé si dovolila si ho pořádně prohlédnout. Nedíval se na ni, byl plně zabrán do rozhovoru s Dannym. Dnes měl vlasy rozpuštěné, volně mu splývaly kolem vousatého obličeje. Jeho hnědé oči zářily, jak se díval na Dannyho a jeho úsměv... No a co? Hoď se do klidu. Pořád je to chlap! I když se prozatím choval opravdu slušně a ten pohled, který jí věnoval, když vcházeli do pavilonu... Uvědomila si, že její syn vlastně nikdy s nikým nezažil takové přátelství, dokonce ani s vlastním otcem. Musela uznat, že to těm dvěma spolu slušelo. Hlavně do toho nepleť svoje city!

 

„Mami?“ Dannyho hlas ji vytrhl ze zamyšlení.

 

„Co?“ škubla sebou. „Promiň.“

 

„Zamyšlená?“ dobíral si ji Eric.

 

„Tak nějak,“ zrudla a podívala se na Dannyho. „O čem jste mluvili?“

 

„Mami, musím jít zítra do přípravky? Chtěl bych být tady v ZOO.“ Lena si povzdechla.

 

„Musíš, zlato,“ přistoupila blíž. „Já musím do práce.“

 

„Tak bych mohl být s Ericem,“ žadonil Danny a pohledem se dožadoval pomoci u Erica. Eric se zvedl a natáhl k Dannymu ruku. Ten mu ji beze slova podal a Eric je odvedl ven z pavilonu.

 

„Víš, Danny, maminka chodí do práce, aby pro vás vydělala peníze na jídlo a bydlení, já chodím taky do práce, ze stejného důvodu. Každý máme své povinnosti a ty, když chodíš do přípravky, tak mamince vlastně taky pomáháš. Nemusí tě hlídat, když se potřebuje soustředit na práci. Nehledě na to, že přípravka už není školka. Jseš si vědom toho, že se vlastně už teď připravuješ na své budoucí povolání? Chceš se přece něco naučit, než půjdeš příští rok do školy. Ve výjimečném případě bych si tě sem mohl vzít, ale nejde to pořád. Poletuju mezi pavilony a mezi zvířaty, taky se musím na práci soustředit, abych některému zvířátku místo pomoci neublížil. Chápeš?“ zastavil se a dřepl si k němu. „Neber to tak, že s tebou nechci být. Ale v životě platí určitá pravidla. Klidně sem s mamkou můžeš zajít po přípravce. Jako dneska. Když se s ní domluvíš a nebude proti, já tady počkám. Bydlím sám, nikam nespěchám. Rozumíš mi?“ Danny mu naslouchal a srovnával si to v hlavě.

 

„Takže já mám přípravku jako práci a pak můžu jít za zvířátkama,“ shrnul Danny to, co mu Eric řekl svými slovy.

 

„Vlastně ano,“ Eric se zasmál a slyšel, že Lena se zasmála také. „Taky je tu hřiště s pískovištěm, kde si můžeš hrát,“ zvedl se a podíval se na Lenu.

 

„My se nějak domluvíme, co říkáš, Danny?“ zadívala se na syna a ten přikývl.

 

„Nemáte chuť na zmrzku?“ zeptal se Eric.

 

„Joooo,“ Danny začal skákat na místě.

 

Eric se zasmál, přitáhl ho zády k sobě a zakryl mu dlaní pusu. Lena sebou trhla a zakryla si rukou ústa. Ale uklidnila se, když viděla, že se oba smějí. „Tak jdem do cukrárny,“ Eric pustil Dannyho a ten si je zase chytil každého za jednu ruku a vedl je k východu.

 

*

 

Na hřišti už bylo jen pár dětí, mezi nimi i Danny. Hrál si na pískovišti a Lena postávala opodál. Ač byla sobota, Erica odvolali do práce.

 

Začali se pravidelně scházet po práci v ZOO. Lena vyzvedla Dannyho, nebo s ní jel Eric a vyzvedávali ho spolu. Buď se procházeli po zahradě, nebo je Eric vzal k aktuálně nemocným zvířátkům, což Dannyho nesmírně zajímalo, a pak strávili nějaký čas na hřišti, kde si Danny hrál, než zamířili domů. Lena se zatím neodvážila pozvat Erica domů a jejich vztah byl spíše na bází přátelství. Dnes se měli poprvé sejít v sobotu.

 

„Mami, kdy už dorazí Eric?“ Danny zvedl hlavu od písku.

 

„Já nevím, Danny. Je to sotva hodina, co musel odejít. Neboj, dočkáš se,“ usmála se. Najednou ucítila, že jí někdo sáhl na zadek. Zabublalo to v ní, prudce se otočila a vlepila dotyčnému facku. Pak teprve si uvědomila, že se dívá do tváře Klausovi.

 

„Ty potvoro!“ zavrčel a chytil ji za zápěstí.

 

„Okamžitě mě pusť!“ vykroutila se mu, spíš proto, že ji pustil, když si uvědomil, že je pozoruje příliš svědků, než že by měla takovou sílu. Couvla před ním a hrdlo se jí sevřelo hrůzou. Rychle se ohlédla po Dannym, ale ten už stál u ní.

 

„Mami, ten pán ti ubližuje? Kdo je to?“

 

Klaus ho chytil do náruče. „Ty jsi Danny? Tys ale vyrostl,“ rozcuchal chlapci vlasy, ale ten se na něj zamračil.

 

„Já vás neznám. Jste cizí, pusťte mě!“ Danny se začal kroutit a odtahoval se od Klause.

 

„Jak cizí?! Já jsem tvůj táta, ty chytrej!“ zaškaredil se Klaus, ale postavil Dannyho na zem. Ten se okamžitě postavil před Lenu, jako by ji chtěl bránit.

 

„Já už mám tátu, vy nejste žádnej táta, jste zlej!“ Lena pohladila Dannyho po vlasech a snažila se schovat Dannyho za sebe.

 

Klaus přistoupil k Leně, Dannyho si vůbec nevšímal a podíval se jí do očí, na rtech zlý úšklebek. „My dva si ještě promluvíme, ty mrcho. Jak to myslel, že už má tátu? S kým jsi se ty čtyři roky tahala?!“ Zničehonic přitiskl své rty na její, až se zapotácela.

 

„Do toho ti nic není. Dej mi pokoj!“ odtáhla se a přitom střelila očima po Dannym. Všimla si, že se jí vysmýkl, ale koutkem oka ho spatřila, jak běží k Ericovi, který právě přicházel. Teď věděla, že je Danny v bezpečí a mohla se soustředit na Klause, který se po ní začal sápat.

 

„Jsi krásná, když se zlobíš, víš to, viď?“ Klaus zapomněl na lidi kolem, ovinul jí paže kolem pasu a snažil se ji znovu políbit.

 

„Danny, zůstaň tady a ani se nehni, jasný?“ zašeptal Eric do ucha Dannymu s tím, že půjde na pomoc Leně, ale než stačil zasáhnout, ozval se hlas nějaké ženy.

 

„Klausi, kde jsi? Copak to tady vyvádíš?“ rázná blondýnka se blížila s kočárkem ke hřišti.

 

V ten moment Klaus pustil Lenu a otočil se k ženě. „Nic, už běžím,“ ohlédl se na Lenu. „My dva jsme spolu ještě neskončili,“ s těmi slovy se vzdálil.

 

Lena zůstala stát jak opařená, když se trochu vzpamatovala, přešla k blízkému stromu. Opřela se rukama o kmen a snažila se zhluboka dýchat. Její noční můra se stala skutečností. Klaus je našel.

 

„Leno, jsi v pořádku?“ uslyšela za sebou Ericův hlas. Ale tentokrát ji vůbec neuklidnil. Cítila se zahnaná do kouta, měla strach a strašný vztek současně. Uvědomila si, že mlátí pěstí do stromu, až když ji Eric chytil za ruku.

 

„Prosím, nedělej to, ubližuješ si. Chceš si o tom promluvit?“

 

„Teď ne. Můžeš, prosím, zůstat s Dannym?“ odpověděla mu a snažila se ovládnout.

 

„Jistě. Jseš si jistá, že chceš být sama?“

 

Lena se na něho podívala. „Neslyšíš, co říkám? Moje nejhorší noční můra se stala skutečností a ty se ptáš, jestli jsem si jistá? Nejsem si jistá vůbec ničím kromě toho, že chlapi jsou strašná sebranka. Nenávidím vás. Všechny. K čertu s vámi,“ křičela a slzy jí tekly po tvářích. Rozběhla se k Dannymu, vzala ho do náruče a utíkala pryč.