Jak chutná láska 04

4

 

Po lehké večeři si Eric nalil whisky a chtěl se uvelebit na verandě, když někdo zazvonil. Tak šel otevřít.

 

„Ahoj, to jsem já.“

 

„Ahoj Joeli, pojď dál,“ zavřel dveře, když Joel vešel a šel do kuchyně. „Zrovna jsem si nalil trochu whisky, dáš si?“ Joel přikývl a Eric mu nalil. Odnesl obě skleničky do obýváku.

 

„Myslel jsem, jestli si nebudeš chtít po tom dnešním odpoledni promluvit. Jestli ne, klidně mě vyhoď,“ navrhl Joel.

 

„Prosím tě, neblázni a posaď se. Ty jsi vždycky vítán,“ zasmál se Eric srdečně. Přiťukli si. „Jak se má Eva a tvoje dcera, Charlie, že?“

 

„Mají se dobře, dík za optání. Hodně dlouho jsme se neviděli. Mám taky syna,“ oznámil pyšně Joel.

 

„Páni, tak to gratuluju, to je skvělý.“

 

„Díky. Řekl bych, že ty máš taky nového syna,“ popíchl ho Joel.

 

„No, asi to tak vypadá. Danny je úžasný chlapík. Víš, jako by mi vrátil slunce do života.“

 

„Však už bylo načase, abys zase začal žít. A co Lena? Jak jsi ji poznal?“ Joel se napil.

 

„Vlastně jsem nejdřív poznal Dannyho. Ztratil se u nás v ZOO a já jsem ho náhodou našel. Lena pracuje od června v kanceláři v provozní budově.“

 

„Chápu. Takže ti byla vděčná,“ uculoval se Joel.

 

„To právě vůbec ne. Byla všechno, jen ne vděčná. Byla šílená strachem, hledala ho po celé ZOO a když ho uviděla se mnou, byla by mě nejradši uškrtila,“ Eric se pousmál. „Strašně se o Dannyho bála.“

 

„Fakt? Špatné zkušenosti?“ Joel se zamračil.

 

„Přesně tak. Úplně jsem ten její strach cítil na dálku, nepřiblížila se a když jsem šel k ní, tak nakonec popadla dítě a utekla. Neumíš si představit, jak se mě bála,“ Eric zavrtěl hlavou.

 

„Dneska tak nevypadala,“ poznamenal Joel.

 

„To je dobře. Víš, dělám, co můžu. Ale není to tak, jak si myslíš. Jsme jen přátelé,“ povzdechl si Eric.

 

„Jak dlouho že ji znáš?“ zeptal se Joel se zájmem.

 

„Je konec srpna, takže skoro tři měsíce. Proč?“ zadíval se na něj Eric.

 

„Já jen nedokážu pochopit, jak dokázala tak dlouho odolávat tvému šarmu,“ zasmál se Joel.

 

„Jak? Úplně jednoduše. Joeli, dneska jsem si poprvé dovolil vzít ji za ruku a škubla sebou. Ze začátku, když jsem se k ní přiblížil, automaticky přede mnou couvala. Říkal jsem ti, že se mě bála,“ přestal chvíli mluvit a napil se. „A pak došlo k té události na hřišti s Klausem, jejím bývalým. Myslel jsem, že jsem je oba ztratil.“

 

„Povídej. Takže je rozvedená a Klaus s ní zacházel špatně. Ty ho znáš?“

 

„Znám. Nikdy si ji nevzal,“ zavrtěl hlavou Eric a podíval se mu do očí. „Kdybych tě neznal... Nemám právo ti to vykládat... Víš, co myslím?“ Joel přikývl. „Beru tě teď jako psychologa, u kterého mám soukromé sezení,“ prohrábl si vlasy. „Ten chlap ji mlátil, co se Danny narodil. Žila v tom celý rok, než ji i dítě prostě opustil, a třásla se hrůzou, že sáhne i na malého. Je mi z toho nanic. Čtyři roky žila ve strachu, že se Klaus objeví a při tom vychovávala Dannyho. Když mi to vyprávěla, neodvážil jsem se víc, než ji právě vzít za ruku. Nikdy předtím jsem se jí ani nedotkl. Tušil jsem něco zlého, ale tohle je odporný.“

 

„To je mi strašně líto. Chlap, kterej vztáhne ruku na ženskou, je... slušně řečeno slaboch nejvyššího kalibru,“ potřásl Joel hlavou. „Ale ona musí být neuvěřitelně silná. A po tvém boku se zdá, že se změnila. Není to jen tvoje zásluha, nezměnila by se, kdyby nechtěla. Víš, jak to myslím.“

 

„Já vím. Myslíš si, že si o sobě moc myslím, že? To vůbec ne, jen se jí snažím pomoct. Máš pravdu, je statečná a velice silná. I když bych to nikdy neřekl, Klausovi se postavila čelem, protože měla u sebe Dannyho. Víš, jako lvice, když brání své mládě, bez ohledu na své bezpečí,“ pousmál se Eric nad tou myšlenkou.

 

„A co ten Klaus? Říkáš, že ho znáš.“

 

„Klaus se v ZOO objevil v sobotu, zrovna když jsem s nimi nebyl. Zavolali mě do práce, takže jsem se opozdil. Vyhrožoval jí, že spolu neskončili, měl Dannyho v náručí a řekl mu, že je jeho táta. Když odešel, byla nepříčetná. Vyřkla pár drsných slov na adresu všech chlapů, popadla Dannyho a byla pryč,“ zakroutil hlavou a upil ze sklenice.

 

„Ale ty jsi ten správný bojovník, který se nikdy nevzdává, jak tě znám,“ řekl Joel tichým hlasem, na rtech mu pohrával mírný úsměv.

 

„To je fakt,“ zasmál se Eric. „Hned jsem začal přemýšlet jak to napravit. No a dneska jsem náhodou Klause zahlédl. Tak jsem se s ním dal do řeči a usoudil jsem, že je to obyčejný zbabělec, který se bojí vlastní manželky. Ke mně si nic nedovolil. Ale dostal jsem od něj dost cennou informaci, a to že jeho jméno vůbec nefiguruje na Dannyho rodném listě. Takže i kdyby chtěl, nemůže do své péče získat dítě, u kterého není schopen prokázat, že je opravdu jeho. Doufám, že už se neobjeví.“

 

„No, pak už by ti nic nestálo v cestě, příteli,“ Joel ho poplácal po zádech.

 

„Možná. Jsem hodně trpělivý a ochotný čekat,“ usmál se Eric. Joel neřekl nic, jen ho chvíli pozoroval.

 

„Miluješ ji?“ zeptal se pak tiše.

 

„Jako blázen, Joeli,“ opřel se lokty o stehna a zadíval se před sebe. „Ale od chvíle, kdy jsem si to uvědomil, tak jsem se jí bál dotknout. Až dneska...“

 

„Myslím, že budeš muset být trpělivý,“ Joel se na chvíli zamyslel. „Neboj se jí dotýkat. Dobře, že jsi to zkusil, ale nespěchej na ni. Čím víc se ty budeš ovládat, tím spíš se ona uvolní. Nevím, jestli mi rozumíš. Asi je to těžké. Ale ona si prošla peklem, proto musíš být opatrný, abys ji nevyděsil. Nemyslím, že to, že ji vezmeš za ruku, by ji vyděsilo, když to uděláš pomalu. Musíš jí dát najevo, že ji máš rád, že ti může důvěřovat. Ty víš, o čem mluvím, a nejspíš jsi s tím už začal. Když jsem ji tak viděl, jsem přesvědčený, že tě bude mít taky ráda, ale potřebuje víc času. Když budeš moc spěchat, myslím, že to projedeš. Samozřejmě do ní nevidím, ale je možné, že už je taky zamilovaná.“

 

„Máš naprostou pravdu,“ Eric pokýval hlavou. „Rozhodně ji už nechci vyděsit, ani jí nechci ublížit. Je mi jasné, že teď je v sázce všechno, její život, Dannyho život a ten můj taky.“

 

„Řekl jsi jí vlastně, co se přihodilo tobě?“ ztlumil hlas Joel a sledoval Ericův obličej, vědom si toho, že se pohybuje na tenkém ledě.

 

Eric zavrtěl hlavou. „Zatím ne. Říkal jsem si, že je dost bolavá i tak, než abych jí naložil na bedra ještě moji bolest. Navíc, nikomu jsem o tom nikdy nevyprávěl, sám nevím, co to se mnou udělá,“ pousmál se a dopil whisky. „Ale samozřejmě jí to řeknu. Jediné, co jsem jí řekl, že nejsem pedofil,“ uchechtnul se ve snaze odlehčit situaci.

 

Joel se upřímně rozesmál. „Tak to můžu jen potvrdit. Každopádně máš mou plnou podporu, Ericu. Uvidíš, že nakonec z vás bude šťastná rodina. Oba dva tě potřebují. A ty potřebuješ je. Jako sůl. Tak to nevzdávej. Mimochodem je to krásná ženská,“ Joel také dopil. „Já jsem ale dneska ukecanej, co? Musím jít. Jseš v pohodě?“

 

„Naprosto. Díky, že ses stavil,“ usmál se Eric. „To povídání mi fakt pomohlo.“

 

„Nemáš vůbec zač,“ Joel se zvedl. „Zavolám ti. Mám nějaké plány, možná by ses mohl zúčastnit. Ty a tvoje nová rodina. Uvidíme,“ popíchl Erica přátelsky.

 

„Tak jo. A pozdravuj Evu a děti.“

 

„Díky. Vyřídím. Tak dobrou,“ Joel vyšel ze dveří a zamířil k autu.

 

„Dobrou,“ Eric zavřel, šel umýt prázdné skleničky a zamířil do ložnice. S jasnou myslí se mu dobře usínalo.

 

*

 

Naopak Lena byla se svými myšlenkami sama a nemohla usnout. Byla plná rozporuplných pocitů. Nehodlala si přiznat, že ho miluje, ale nedokázala se ubránit jeho přitažlivosti, uvědomovala si, že mu začíná podléhat. Stačil pouhý dotek jeho ruky a vyvolalo to v ní pocity, jaké nikdy nepoznala. Klaus byl vždycky drsnějšího rázu, ale tohle bylo úplně jiné. Měla pocit, jako by vzal do dlaní její srdce, ne ruku. Takovou z toho doteku cítila podporu a lásku. Hlavně si nic nenamlouvej. Jenže... co když je to tentokrát ten pravý? Znovu si přehrávala v hlavě tu chvíli, až nakonec vším přemožená, s myšlenkou na něho, usnula.

 

*

 

Posledních pár ťuknutí na klávesnici a Lena měla práci pro dnešek hotovou. Mohla se na to soustředit, protože věděla, že Danny je v bezpečí pod Ericovým dohledem. Měla se s nimi sejít před budovou v půl třetí, takže měla nejvyšší čas jít.

 

Když vyšla před budovu, už na ni čekali a povídali si. Danny ji zmerčil a chtěl se k ní rozběhnout, ale Eric ho chytil za ruku.

 

„Pomalu, víš, že nesmíš běhat,“ Eric počkal, až se Lena přiblížila a pustil ho. „Tak běž.“

 

Lena si dřepla a zachytila ho dřív, než na ni vyskočil. „Ahoj, tak jaký byl den s Ericem? Nezlobil jsi ho?“ vzala ho za ruku a šla s ním k Ericovi.

 

„Bezvadnej, dneska se narodil malej lachtan! Úplně malej, vyfotili jsme ti ho, že jo?“ otočil se k Ericovi, chytil se ho druhou rukou a pomalu zamířili k parkovišti.

 

„Jasně,“ usmál se na něho Eric, pak se podíval na Lenu. „Je to živý stříbro, ale mě to nevadí. Jsem s ním rád.“

 

„Já vím, je to hodně živé a zvídavé dítě,“ pokývala Lena hlavou. „Díky za hlídání.“

 

„Není vůbec zač. Já za sebe jsem si to užil,“ mrkl na Dannyho. „Co ty?“

 

„Já taky,“ zakřenil se Danny. „A zítra?“

 

„Když nebudeš zlobit mamku a vydržíš dneska v klidu, tak tě sem zítra ještě vezmu,“ když Danny horlivě přikyvoval, dodal. „Já se mamky zeptám,“ bleskl očima k Leně. Ta se usmívala, když slyšela Dannyho slibovat. Zachytila Ericův pohled a měla pocit, jako by ji očima pohladil. Cítila, že se červená jak malá holka. Je to možné? Co si o mně asi myslí? Její ruměnec přivolal něžný úsměv na Ericovy rty, jakmile odvrátila oči. Bože, odpusť mi ty myšlenky, ale ona je prostě k pomilování. Cítil, že ho Danny tahá za rukáv a uvědomil si, že by měl odemknout auto. Odvrátil oči od Leny a usadil Dannyho do sedačky. Pak je odvezl domů.