Jak chutná láska 05

5

 

Eric strávil s Dannym v práci další příjemný den, počkali na Lenu jako včera a Eric je hodil domů.

 

„Tak se uvidíme zase zítra po přípravce, jo?“ Eric rozcuchal Dannymu vlasy. „A nezlob. Příští týden ti vyndám stehy, tak zkus ještě pár dní nelítat, jo?“

 

Danny přikývl. „Ty chceš jet zase domů? Co tam budeš dělat? U mě jsi ještě nebyl,“ Danny ho chytil za ruku. „Mami?!“ vzhlédl k Leně prosebně.

 

„Vlastně máš pravdu,“ pousmála se, ačkoli se jí žaludek mírně zhoupl. „Jestli nikam nespěcháš, můžeš jít s námi nahoru."

 

„Nespěchám, půjdu rád. Jseš si jistá?“ podíval se jí do očí.

 

„Jsem,“ neuhnula pohledem, ale srdce jí poskočilo v hrudi.

 

„Tak jdeme,“ Danny táhl Erica za ruku dovnitř.

 

*

 

Danny odvedl Erica do svého pokoje a Lena zamířila do kuchyně. Postavila na kávu a zavolala na Erica, jestli si dá taky.

 

„Ano, prosím,“ zněla jeho odpověď z pokoje.

 

Lena připravila dva hrníčky s kafem, pak nakoukla do dětského pokoje. „Cukr a mléko?“ musela se zasmát, když viděla Dannyho, jak Ericovi ukazuje všechno, co má v pokoji a nezavře při tom pusu. „Víš určitě, že se z toho nezblázníš?“

 

„V pohodě. Je skvělej,“ usmál se. „S mlékem, bez cukru, jestli můžu poprosit.“ Přikývla a vrátila se do kuchyně. Možná má někde syna, o kterého se nestará. Zmínil se, že žije sám. Nedalo jí to, aby nepřemýšlela o Ericově náklonnosti k Dannymu. Pořád jí to vrtalo hlavou. Nechtěla se ptát a on sám jí zatím nic ani nenaznačil.

 

Lena dala na stůl dva hrnky s kafem a usadila se na židli. Necítila žádný neklid, což ji překvapovalo. V jejím bytě byl poprvé muž a ona byla docela klidná. Jak je to možné? Po chvíli se vřítil do kuchyně Danny s Ericem v patách a stolní hrou v ruce.

 

„Hraješ s námi, mami?“ zeptal se, aniž by vzhlédl a rovnou to začal rozkládat po stole.

 

„No jasně,“ Lena mu dala palec nahoru.

 

Hráli asi dvě hodiny, bavili se a hodně se nasmáli. Pak se Lena zvedla. „Připravím něco k večeři, můžete hrát beze mě.“

 

„Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ zeptal se Eric.

 

„Ne, díky.“

 

„No já myslím, že bychom měli tu hru uklidit. Chtěl bych ti ukázat pár pěkných fotek, Danny,“ navrhl Eric. „Máš tu někde třeba notebook?“

 

„To nemá,“ odpověděla za Dannyho Lena. „Půjčím vám svůj. Myslím, že je ještě malý na něco takového.“ Lena se vzdálila do ložnice. Když se vrátila, byla překvapená, jak rychle Danny sbalil hru a běžel s ní do pokoje. „To byla rychlost,“ zvedla obočí a položila notebook na stůl.

 

„Jak jsem říkal, je prostě úžasnej,“ zasmál se Eric.

 

„Poslouchá tě na slovo. To je neuvěřitelný,“ zakroutila hlavou.

 

Eric pokrčil rameny. „A to je dobře, nebo špatně?“

 

„Myslím, že je to dobře. Je fajn ho takhle vidět, září jak sluníčko,“ sklopila oči.

 

„To je,“ vstal a pohladil ji po paži. „Víš, taky bych tě chtěl vidět zářit.“

 

„Nevím, co na to říct. Díky. Jsi na mně fakt hodnej,“ zčervenala rozpaky. Eric ji vzal za ruku a něžně ji stiskl.

 

„Kde jsi tak dlouho, Ericu?“ přiběhl Danny do kuchyně.

 

Eric pustil její ruku a pomalu ji zvedl a pohladil ji po tváři. „Už běžím,“ otočil se k Dannymu, vzal notebook a šel za ním. Než vyšel z kuchyně, ohlédl se a usmál se na ni.

 

*

 

„Danny, měl bys jít pomalu spát,“ navrhla Lena po večeři, když uklidila nádobí ze stolu.

 

Danny vyslal zoufalý pohled o pomoc k Ericovi, ale ten dělal, že tam vůbec není. „Tak jo,“ odpověděl nakonec Danny a zatahal Erica za rukáv. „Přečteš mi pohádku?“

 

„To víš, že jo,“ zvedl obočí Eric, „ale nejdřív si vyčisti zuby, jo?“ Danny přikývl a rozběhl se do koupelny. „A nelítej,“ musel se zasmát.

 

Lena dávala nádobí do myčky a zasmála se taky. „Je hroznej, pořád běhá.“ Než Lena zapnula myčku, byl Danny zpátky, převlečený do pyžama, s knížkou v ruce.

 

„Hotovo!“

 

„Fajn, taky jsem připraven,“ Eric vstal. Danny se rozběhl do dětského pokoje. „Vraťte se, mladý muži, na něco jste zapomněl,“ zavolal na něj.

 

Danny byl vzápětí zpátky a šel rovnou k Leně, jak pochopil narážku. „Dobrou noc, mami,“ objal ji.

 

„Dobrou noc,“ Lena ho k sobě krátce přitiskla a políbila ho do vlásků.

 

*

 

Lena seděla v kuchyni, popíjela kávu a říkala si, kde je Eric tak dlouho. Danny obvykle při pohádce usnul brzy a on už byl pryč hodinu. Když pomalu otevřela dveře do dětského pokoje a nakoukla dovnitř, nemohla uvěřit svým očím. Eric spal v Dannyho posteli, levou rukou objímal chlapce, který měl hlavičku položenou na jeho hrudi a v pravé držel knížku, položenou na břiše. Zůstala stát mezi dveřmi a zírala na ně. Cítila, jak jí vyhrkly slzy, jak ji dojal pohled na ty dva, plný pohody a lásky. Vtom se Eric probudil, podíval se na Dannyho, položil knížku na zem, vstal, opatrně chlapce uložil a přikryl ho. Políbil ho na čelo a Lena si zakryla dlaní ústa a rychle se vrátila do kuchyně. Otřela si oči a snažila se uklidnit. Pak ucítila na ramenou Ericovy ruce.

 

„Leno, jsi v pořádku?“ zašeptal.

 

„Jo, jsem,“ otočila se. „Jen jsem nikdy neviděla něco takového na vlastní oči.“

 

„To je smutný,“ dodal si odvahy a pohladil ji po vlasech. Ocenil, že sebou neškubla. „To je mi líto.“

 

„To je dobrý, bylo to hezký,“ srdce jí bušilo jak o závod a bála se pohnout.

 

Díval se na ni a říkal si, jak je krásná a jak je blízko... Potlačil povzdech. „Měl bych jít,“ po krátkém zaváhání ji něžně políbil na tvář. „Dobrou noc, Leno, sladké sny.“

 

„Dobrou, Ericu,“ zašeptala. Cítila zašimrání jeho vousů a jeho vůni, jak se k ní na okamžik sklonil.

 

„Můžu ti něco prozradit?“ otočil se k ní s rukou na klice. Když přikývla, pokračoval. „Trochu jsem se bál, že mi jednu ubalíš,“ usmál se.

 

„Ne, vážně?“ zčervenala. „Jsem nemožná, já vím.“

 

„To jsem neřekl. Jsi... nádherná a roztomilá,“ odmlčel se. „Uvidíme se zítra.“

 

„Jasně.“

 

Když odešel, opřela se zády o dveře. Chvěla se po celém těle a cítila se skoro... šťastná. Skoro – protože pořád slyšela v hlavě znít varovný zvoneček, který zatím nebyla schopna umlčet.

 

*

 

Eric musel ve čtvrtek zůstat déle v práci, tak jela Lena s Dannym domů sama. Když vyšli ze ZOO a šli na zastávku autobusu, Lena za sebou náhle uslyšela povědomý hlas. Zatrnulo v ní.

 

„Ahoj Leno,“ pozdravil ji tichým hlasem Klaus. „Můžeme si promluvit?“

 

Na sekundu zavřela oči, nadechla se a přinutila se ke klidu. „O čem chceš mluvit? Pronásleduješ mě?“ zeptala se pevným hlasem poté, co se k němu otočila.

 

„Tak trochu,“ usmál se nehezky a Leně přejel mráz po zádech. „Máme spolu syna, pamatuješ? Moje žena Becky, řekl jsem jí o nás, víš? Přišla na dobrou věc. Myslím, že ti brzy přijde obálka od soudu.“

 

„Jak to myslíš?“ Lena bleskla pohledem po Dannym, který je se zájmem pozoroval a mračil se. „Nebudu s tebou před malým o ničem mluvit. Navíc beze svědků,“ zavrtěla odmítavě hlavou.

 

„Ale budeš,“ pokýval hlavou Klaus. „Mám v úmyslu podat žádost o určení otcovství. Až to půjde před soud, budeš muset mluvit nejen se mnou, holčičko. Součástí řízení je i projednání svěření do péče a stanovení výživného,“ zašklebil se. „Přijdeš o něj a ještě mi budeš platit, tomu věř. Mám teď rodinu, jsem slušný občan a ty jsi na něj sama a nestačíš na to,“ vytáhl z kapsy papír, který ji podal. „Abys mi věřila. Je to kopie, takže ji klidně roztrhej. Originál mám doma.“

 

Lena zírala na vyplněnou žádost o určení otcovství Klausovým jménem adresovanou soudu. Slzy ji pálily v očích, ale potlačila je. „To se ještě uvidí, jestli o něho přijdu. Tohle ti nepomůže. Nikdy ses o něho nestaral a čtyři roky jsi ho neviděl,“ polkla. „Být tebou, tak do toho nejdu. Jen tu šarádu celou zaplatíš,“ přinutila se usmát, ač jí vůbec nebylo do smíchu. Strčila papír do kapsy a odvedla Dannyho k právě přijíždějícímu autobusu. Ujistila se, že je Klaus nesleduje a nastoupila.

 

*

 

„Co chtěl ten pán, mami? O koho přijdeš?“ ptal se Danny v autobuse. „A proč mi předtím tvrdil, že je můj táta?“ Měl v hlavě asi tisíc otázek.

 

„Ten pán se mi snaží jen vyhrožovat, víš? Jmenuje se Klaus,“ zamyslela se na chvilku a rozhodla se, že Dannymu nebude lhát. „Víš, je to trochu složité,“ vzala ho za ruku. „Chceš to slyšet?“ Když Danny přikývl, pokračovala. „Přestože to není dobrý člověk, je to skutečně tvůj otec....“

 

„Ale já jsem si už vybral jiného tatínka!“ prohlásil hrdě Danny. „Ten Klaus se mi vůbec nelíbí, nevypadá jako tatínek a ani se tak nechová. Viděl jsem v přípravce, jaký má být tatínek. A mně se líbí Eric! Co myslíš ty?“

 

Lena se trochu zasmála. „Mně se Klaus taky nelíbí, Danny,“ pohladila ho po vlasech. „Jenže tatínka... si člověk v určitých případech nevybírá. Pro úřady je tvůj otec Klaus, protože v době, kdy ses narodil, tak jsem s ním bydlela. Ale...,“ hledala chvíli správná slova, „... nechoval se ke mně hezky a když ti byl rok, tak nás oba opustil. Od té doby jsme spolu sami.“

 

Danny z ní nespouštěl oči, ale teď se na chvíli zamyslel. „A ten úřad teď chce, aby zase bydlel s námi? To se mi nelíbí.“

 

„On by tě chtěl pro sebe a ten úřad o to chce požádat,“ přivinula ho k sobě. „Ale neboj, já tě nedám.“

 

Danny zavrtěl hlavou. „Vždyť se mě vůbec nezeptal, jestli ho chci,“ hlásek se mu zlomil, jak mu slzičky vhrkly do očí.

 

„Já vím, mě se taky neptal. Neplač, prosím tě,“ políbila ho do vlasů. „Neměla jsem ti nic říkat,“ zašeptala smutně.

 

Když vystupovali, pro slzy neviděla na cestu, zakopla a málem upadla. Danny k ní vzhlédl a zatahal ji za ruku.

 

„Mami! Ty pláčeš?“ Dřepla si k němu a otřela si oči.

 

„To nic, Danny. Mám tě moc ráda a nikomu! tě nedám, věříš mi?“ držela ho za obě ruce a dívala se mu do očí. „Jsi moje sluníčko, nechci, abys plakal. Chci, abys byl pořád ten veselý kluk, díky kterému můžu být šťastná. Slibuješ? Zapomeň na toho ošklivého pána. On si nezaslouží být tvůj táta, ani abys kvůli němu plakal, jasný? Já taky nebudu,“ prohlásila s jistotou, kterou cítila jen zčásti.

 

Danny se pousmál a vrhl se jí kolem krku. „Na mě se můžeš spolehnout, mami. Taky tě mám moc rád a nechci, abys plakala,“ pohladil ji po tváři. „Myslíš, že by Eric chtěl být můj tatínek?“

 

„To nevím, Danny,“ políbila ho na čelo. „To není tak jednoduché. Zkus na něj nespěchat, ano? Vím, že ho máš rád a on tebe taky. Ale všechno má svůj čas.“ Danny přikývl, usmál se, díval se na ni svýma nevinnýma očima a ona si s těžkým srdcem uvědomila, že jí naprosto věří. Kéž by dokázala tolik věřit i sama sobě.

 

*

 

Když Danny zmizel ve svém pokoji, sedla si v kuchyni ke stolu a rozložila papír před sebou. Varovný zvoneček se změnil ve zvon, když to pročítala. Za chvíli už přes slzy nepřečetla ani písmenko.

 

Šla do předsíně a vylovila z kabelky mobil. Otřela si slzy a chvíli váhala, pak vytočila Ericovo číslo. Chvíli trvalo, než to zvedl. Zahanbeně si uvědomila, že ho ruší.

 

„Ano, slyším. Vydrž chviličku,“ slyšela ho, jak mobil odložil, zřejmě si otíral ruce. „Děje se něco?“

 

„Strašně nerada tě ruším, ale... Kdy bys mohl dorazit? Vím, že jsi asi utahanej a nejspíš jsi ještě neskončil...,“ vzlykla, „... nechci to řešit... takhle po telefonu.“

 

„V klidu. Tak za hodinu tady budu hotov, než se sbalím, tak za dvě hodiny budu u tebe. Zvládneš to do té doby sama?“ jeho hlas zněl ustaraně. „Nestihnu to dřív.“

 

„Zvládnu, to je dobrý. Zas tolik to nespěchá,“ polkla a přejela si rukou po čele, vděčná, že slyší jeho hlas. „Díky.“

 

„Není zač. Vydrž, ať se děje, co chce, ano?“ nabádal ji konejšivě.

 

Přikývla a když si uvědomila, že jí nevidí, přinutila se odpovědět už klidněji. „Jasně. Budu čekat,“ pousmála se. Eric zavěsil. Cítila se tak bezbranná a opuštěná, že se nemohla dočkat, až dorazí. Podívala se na hodiny na zdi, bylo půl čtvrté. Tak má dost času připravit něco dobrého k večeři. Zamračila se na papír, který svírala v ruce a schovala ho do šuplíku kuchyňského stolu. Vstala a snažila se zaměstnat svou mysl.

 

*

 

Danny zareagoval na zvonek u dveří a běžel je otevřít. Když uviděl Erica, skočil mu do náruče.

 

Eric se zasmál. „Ahoj človíčku,“ postavil ho na zem.

 

„Ahoj, nevěděl jsem, že dorazíš. To je paráda. Mamka zrovna dává na stůl véču,“ culil se Danny a zamířil do kuchyně, následován Ericem. „Nakreslil jsem ti obrázek,“ prohlásil pyšně a sedal si ke stolu.

 

„Co takhle umýt si ruce, mladý muži?“ dal si Eric ruce v bok. Danny vyskočil a uháněl do koupelny. „Ahoj, co se stalo?“ podíval se na Lenu.

 

„Ne před ním,“ zavrtěla hlavou. „Po večeři ti to ukážu. Na zastávce na mě čekal Klaus, vyhrožoval a přinesl mi papír, který chce poslat k soudu. Začíná se vybarvovat,“ polkla slzy. „Nevím, co proti němu zmůžu.“ Eric jí přejel rukou po paži.

 

„Uvidíme,“ šel za Dannym do koupelny, aby si také umyl ruce.

 

*

 

Po večeři Eric uložil Dannyho. Jednak to udělal rád a jednak chtěl Leně trochu odlehčit. Bylo mu jasné, že cokoli jí Klaus řekl a dokonce předal, nebude to nic pozitivního. Tentokrát neusnul a jakmile dočetl pohádku a chlapec byl v limbu, potichu opustil jeho pokoj.

 

Lenu našel v obýváku, seděla na sedačce, před ní na stole dva hrnky s kávou a nějaký papír. Eric si k ní přisedl a vzal papír do ruky.

 

„To je ono?“ když přikývla, celé si to přečetl. „To určitě není z jeho hlavy. Musel si najmout právníka, který mu tohle poradil. Jen nechápu, proč to dělá, pokud se dá věřit jeho slovům, že mu o Dannyho nejde. Tohle už není zábava, za tohle bude muset zaplatit.“

 

„Já nevím. Tvrdil, že mu tohle poradila jeho žena. Ale když žaloba o určení otcovství... To nemůžu ignorovat,“ složila hlavu do dlaní. „Chce mi ho vzít, to je jasné. Vůbec nevím, co budu dělat.“

 

„Ignorovat to můžeš do té doby, dokud ti to nepřijde skutečně od soudu. Zatím nic neodeslal, to je evidentní, jen vyhrožuje. Navíc oni mu Dannyho nikdy nesvěří, je to násilník. Myslíš, že jeho žena chce, aby jí přivedl domů cizí dítě?“ vzal ji za ruku. „Danny má přece tak skvělou mámu. Soud přihlíží především k zájmům dítěte.“

 

Lena k němu vzhlédla. „Jenže se k tomu váže i řízení o svěření do péče a o výživném a o styku s dítětem. Budou chtít, aby se s ním Danny vídal, když zjistí, že je to skutečně jeho otec,“ polkla slzy. „To nepřežiju.“

 

„Poslyš,“ pomalu jí položil ruku kolem ramen, „vždyť ho Danny vůbec nezná. Jak by po něm mohli chtít, aby se s ním vídal? Po tom, co viděl na hřišti. Vždyť tě před ním bránil. Viděl jsem to,“ odmlčel se, chvíli přemýšlel a Lena ho se zájmem sledovala.

 

„Napadlo tě něco?“ slyšel v jejím hlase naději.

 

„Vzpomněl jsem si na jednoho přítele,“ podíval se na ni. „Zabývá se rodinným právem, mohl by nám poradit a říct nám, jaké jsou možnosti.“

 

Lena cítila jeho obrovskou podporu už jen v tom, že říkal 'my' místo 'ty'. Dívala se mu do očí a byla mu tak vděčná, že je tu s ní, že to ani nedokázala vyjádřit. Nadechla se, ale z jejích úst nevyšlo ani slovo, jen slzy ji stékaly z koutků očí. I když panika se pozvolna začala vytrácet. Polkla.

 

„Děkuju, Ericu,“ podařilo se jí konečně zašeptat. Eric byl v pokušení políbit ty nádherné rty a slíbat slzy, které jí tekly po tvářích. Ale rozhodl se nezneužít této chvíle, palcem setřel slzy s její tváře a něžně se usmál.

 

„Nemáš vůbec zač. Kdykoli budeš potřebovat, budu stát při tobě,“ pohladil ji po tváři. „Taky bych radši viděl Dannyho vyrůstat s tebou, v klidu a pohodě. Mám vás oba moc rád.“ Lena se usmála a položila mu hlavu na rameno. Přitáhl ji jemně k sobě a stiskl jí rameno. „Zítra zavolám Carlovi a dám ti vědět.“

 

„Já tě mám taky ráda,“ slyšela se říkat a zavřela oči. Opravdu jsem to řekla? Já se tak bojím zklamání. Zachvěla se.

 

„Jsi v pohodě?“ políbil ji do vlasů, jak ucítil ten záchvěv.

 

„Je mi moc dobře,“ zašeptala proti své vůli.

 

„To jsem rád. Všechno dobře dopadne, uvidíš,“ povzdechl si. Z vůně jejích vlasů se mu zatočila hlava. „Měl bych jít. Jdi si lehnout a dobře se vyspi,“ neochotně ji pustil a Lena otevřela oči.

 

„Máš pravdu. Půjdu spát a nebudu na to myslet,“ vstala, aby ho doprovodila ke dveřím. „Tak dobrou a díky, že jsi přišel.“

 

„Kdykoli,“ pomalu přiblížil své rty k jejím v něžném polibku. „Dobrou noc.“

 

Lena chvíli stála v předsíni a zírala na dveře, kterými právě odešel poté, co na ni mrknul. Věděla, že je ztracená, cítila, jak moc ho miluje a jak k němu přilnula, a současně ji dusil obrovský strach, strach z toho, že se jejich začínající vztah nějak tragicky pokazí a ona skončí na ještě hlubším dně, než když byla s Klausem. Zvoneček pořád zvonil a zvonil.