Jak chutná láska 07

7

 

Po nedělním obědě v restauraci si užívali odpoledne v lunaparku. Danny se choval vzorně a neutíkal. Když byli na řetízkovém kolotoči, Lena se cítila jak malé děvčátko. Houpala nohama, smála se a všechny starosti odpluly neznámo kam. Dali si cukrovou vatu a zamířili k autodromu. Danny vzhlédnul k Ericovi.

 

„Zajezdíme si?“

 

„No jasně,“ mrknul na něj Eric.

 

„Já tady počkám a udělám pár fotek,“ Lena vylovila z kabelky foťák.

 

„Skvělej nápad,“ Eric jí dal palec nahoru.

 

Lena je sledovala, jak nasedají do autíčka. Eric si posadil Dannyho před sebe mezi nohy, ruce položil na volant, takže to vypadalo, jako by Dannyho chránil celým tělem. Chlapec byl v bezpečí, kdyby došlo k nárazu. S Ericovou pomocí Danny řídil. Smáli se, když se vybourali a Leně se podařilo zachytit pár momentek. Dívala se na rozesmátého Erica. Vypadal šťastně a její syn také. Měla radost, když je takhle viděla.

 

Přistihla se, že myslí na Ericovy rozevláté vlasy, na jeho zářící oči, na jeho rozesmátý vousatý obličej, na jeho ruce, ve kterých je její syn v bezpečí, a... na to, co jí řekl včera večer. Řekl, že ji miluje. Choval se k ní tak mile, něžně, nevtíravě a přitom tak trpělivě a ona za to byla strašně vděčná. Necítila se zatím na to dát mu víc. I když se jí jeho doteky líbily, on se jí líbil a možná... by si konečně mohla přiznat, že ho dokonce miluje. Ruka jí vylétla ke rtům, jak se lekla té myšlenky. Ne, to nemůže být pravda. Ale přesto... věděla, že je to tak. Potřásla hlavou, aby se trochu sebrala, protože si uvědomila, že se k ní ti dva vrací.

 

Návštěvu lunaparku ukončili na horské dráze. Dneska si opravdu užili hodně legrace a zábavy vůbec. Domů dorazili sice unavení, ale nadšení.

 

Po večeři Lena vykoupala Dannyho a uložila ho. Eric na ni čekal v obýváku uvelebený v křesle. Lena se zastavila ve dveřích.

 

„Jseš utahanej?“ popíchla ho.

 

„Ani ne,“ vstal a šel k ní. „A ty?“

 

„Jenom trochu,“ pousmála se. „Byl to bezva den, díky.“

 

„Mně neděkuj, nebyla to moje zásluha,“ vzal ji za ruku.

 

„Když s tebou... je všechno... úžasný,“ zašeptala a začervenala se.

 

„Vážně? To slyším moc rád,“ pohladil ji po tváři. „Jsem fakt šťastnej, když jsem s tebou.“

 

„Víš, bylo to, jako bych měla rodinu. Já vím, že to... že ty...“

 

„Věř mi, Leno, že já to cítím úplně stejně,“ jeho ruka zvolna vklouzla do jejích vlasů. „Mám rád tvoje vlasy.“

 

„Ericu, já... jsem taky šťastná. Nevím jakto, ale... dnes jsem si uvědomila...,“ odmlčela se a on ji dlouze políbil.

 

„... že tě miluju...,“ vydechla.

 

„Díky, že to říkáš,“ zašeptal. Byl si vědom, jak to pro ni muselo být těžké.

 

„Já si nejsem jistá, jestli je to dobře, nebo ne,“ podívala se mu do očí. „Nezlob se, že to říkám. Jen se snažím k tobě být upřímná.“

 

„Vůbec se nezlobím, Leno. Budu rád, když mi prozradíš své myšlenky a pocity. Třeba ti to pomůže,“ usmál se.

 

„Učím se pomalu, ale snažím se,“ pohladila ho po tváři.

 

„Já vím a vážím si toho,“ zavřel na chvíli oči. „Tvoje doteky mě dohání k šílenství,“ vzdychl, než otevřel oči a pohled do těch jejích ho rázem postavil zpátky na zem. Byly rozšířené strachem. „Ne, prosím tě, neboj se mě,“ zavrtěl hlavou. „Řekni, co si teď myslíš?“

 

„To není tak jednoduché,“ polkla.

 

„Já to chápu. Tak mi říkej jen to, co budeš chtít, abych věděl, OK?“ jeho rty se dotkly její dlaně. „Asi bych měl jít.“ Zachvěla se a zavřela oči. Jemně ji políbil na víčka. Usmála se, jak ucítila jeho vousy. „Dobrou noc, má lásko.“

 

Když otevřela oči, byl pryč. Slzy jí začaly téct po tvářích. Nesnášela tu chvíli, když odešel, ten pocit prázdnoty a samoty, který ji vždycky úplně pohltil, ale bála se mu to říct.

 

*

 

„Ahoj, končíš, viď?“Lisa vešla k Leně do kanceláře, zrovna když vypínala počítač.

 

Lena přikývla. „Potřebovala jsi něco? Musím pro Dannyho.“

 

„No jo, je pátek, určitě máš plány na víkend,“ pousmála se Lisa a opřela se o dveře.

 

„Zatím nic konkrétního,“ Lena se přinutila úsměv oplatit.

 

„Jen neříkej. Viděla jsem tě párkrát s tím veterinářem,“ nadhodila. „Chodíte spolu?“

 

Lena zpozorněla, ale nedala nic najevo. „Kamarádí s Dannym.“

 

„Tomu bych i věřila, ale nejen s ním,“ přimhouřila Lisa oči. „Všimla jsem si, jak se na tebe dívá. Máš kliku, je to fakt pěknej chlap. Jakej je... No vždyť víš.“

 

„To nevím,“ Lena se zamračila. „Jestli myslíš v posteli, tak to nemůžu sloužit,“ hnula se ke dveřím. „Pustíš mě? Musím jít.“ V kabelce jí začal zvonit mobil.

 

„Mně to přece můžeš říct,“ nasadila Lisa sladký úsměv. „Nevěřím, že jsi s ním nic neměla.“

 

Lena ji odstrčila a vyšla z kanceláře. „Tak tomu teda věř,“ hodila po ní přes rameno, vyběhla z budovy a vylovila mobil. „Ano?“

 

„Ahoj, to jsem já,“ uslyšela Ericův hlas. „Zníš naštvaně, stalo se něco?“

 

„Ahoj, ne, promiň. Lisa mě zdržela, snažila se vyzvídat. Je nechutná,“ zavrtěla hlavou. „Co ty, kde jsi?“

 

„A jé... Já jsem ještě v práci, musím se podívat na jednoho slona. Omlouvám se, asi to chvíli potrvá. Dorazím k vám. Dám ti ještě vědět. Uvidíme se, jo?“

 

„V pohodě. Připravím něco dobrého k večeři. Pozdravuj Andyho,“ usmála se. „Nebudu tě zdržovat. Tak zatím.“

 

„Vyřídím,“ zasmál se. „Zatím.“ Zavěsil a Lena přidala do kroku, aby stihla autobus.

 

*

 

Lena odstavila brambory ze sporáku a zamíchala omáčku, když jí zapípal mobil. Danny přiběhl z pokoje a visel na ní očima, zatímco četla textovku.

 

„Už jede?“ vyhrkl, jak už nevydržel mlčet.

 

Lena se usmála. „Jdu se umýt a za hodinu jsem u vás. Pozdravuj Dannyho,“ přečetla mu to.

 

„Bezva. Něco mu zatím nakreslím,“ Danny se otočil a běžel zpátky do pokoje.

 

„To je nápad,“ položila mobil na stůl a vzpomněla si na omáčku. Ochutnala ji, ještě ji trochu dosolila a slila brambory.

 

*

 

V půl šesté zazvonil zvonek u dveří a Danny se k nim rozběhl. Otevřel je a skočil Ericovi do náruče.

 

Eric se zasmál. „Ahoj, človíčku, jak se máš?“

 

„Ahoj, skvěle. Nakreslil jsem ti obrázek,“ rovnou mu ho strčil pod nos.

 

Eric si přesunul Dannyho na levou ruku a vzal obrázek do pravé. „Páni, ten je krásnej. To jsem já?“

 

„Jo, ty a máma a já jak baštíme cukrovou vatu,“ zaculil se Danny.

 

„Hmmm, jseš fakt šikovnej. Můžu si ho nechat? Dám si ho doma na ledničku.“

 

„Jasně, je tvůj,“ Danny zářil.

 

Lena vyšla z kuchyně. „Ahoj. Večeře je na stole, vy dva. Můžeme jíst.“

 

„Ahoj. My už jdeme,“ postavil Dannyho na zem, pověsil si bundu na věšák a na botník si položil obrázek, aby ho pak nezapomněl vzít s sebou.

 

Po večeři si chvíli povídali. Pak Danny zmizel a když se vrátil, byl oblečený v pyžamku a měl v ruce svou oblíbenou knížku.

 

„Mám vyčištěný zuby a jdu do postele,“ hlásil. „Půjdeš se mnou?“ podával knížku Ericovi.

 

„To jsi mě teda překvapil,“ zvedl obočí Eric a vzal si ji. „No, když jsi takhle vzornej, tak to musím jít,“ usmál se a rozcuchal mu vlasy. „Jasně, že půjdu a rád.“ Vstal a odcházel za Dannym. Ve dveřích se ještě otočil a mrkl na Lenu.

 

*

 

„Piješ sama?“ zeptal se Eric, když vešel do obýváku. Lena seděla v křesle, v ruce sklenku.

 

„Nalila jsem si trochu červenýho. Dáš si taky?“ zvedla se a šla do kuchyně. „Miluju červený víno,“ podala mu skleničku.

 

Eric ochutnal. „Hmm, je výborný,“ sedl si na sedačku a poplácal místo vedle sebe. „Pojď sem.“ Lena se uvelebila vedle něj. Eric se na ni krátce podíval, sepnul ruce a pak si je zase položil na kolena. Vypadal nervozně.

 

„Děje se něco? Jseš nějakej... nesvůj,“ pozorovala ho Lena.

 

„To mi řekni ty. Je všechno v pořádku?“ jeho hlas zněl ustaraně.

 

„Jasně, že jsem. Proč?“ zeptala se překvapeně.

 

„Víš, Danny mi prozradil něco, co mě dost znepokojuje.“

 

„Opravdu? Něco ho trápí? Proč mi nic neřekl?“ svraštila čelo a cítila, jak ji prostupují obavy.

 

„Danny je v pohodě, Leno, jen klid,“ vzal ji za ruku. „Spíš mi pověz, co trápí tebe.“

 

„Mě? To nechápu,“ obočí ji vylétlo nahoru. „Co ti vlastně řekl?“

 

„No... říkal, že tě slyší každou noc plakat, když jdeš spát,“ díval se na ni a čekal na reakci.

 

Lena ztuhla a srdce jí na chvíli vynechalo. „To snad není pravda. To jsem nechtěla,“ zakryla si obličej dlaněmi.

 

„O Dannyho nemusíš mít strach, on je v pořádku,“ vzal ji za ruce a sundal jí je dolů. „Teď mluvíme o tobě, chápeš? Podívej se na mě a řekni mi, co se děje, prosím tě. Provedl jsem ti něco? Nebo Klaus, nebo někdo jiný? Nedovolím nikomu, aby ti ubližoval.“

 

„Ne, za to nikdo nemůže. Je to moje vina,“ sklopila oči. „Nevím, jak ti to mám vysvětlit.“

 

„Ale něco tě trápí, viď? Cítím to,“ pohladil ji po vlasech. „Nedrž to v sobě, zkus to třeba naznačit.“

 

„Je to hloupý, ale nedokážu se s tím srovnat. Strašně se stydím. A Danny..., to se nemělo stát. Jsem trapná,“ zavrtěla hlavou.

 

Vzal ji za bradu a podíval se jí do očí. „Nejsi. Můžu ti pomoct?“ Políbil ji.

 

„Vlastně mi můžeš pomoct jenom ty,“ řekla tiše, sebrala veškerou odvahu a zvedla oči. „Víš, vždycky, když odejdeš, tak mě obklopí ticho a prázdno, připadám si bez tebe... strašně sama.“

 

„Ale proč jsi mi to už dávno neřekla? Nikdy bych tě tu nenechal samotnou, kdybych to věděl,“ stiskl jí jemně ruce.

 

Jeho hlas i jeho dotek ji uklidňoval, ale přesto se jí srdce rozbušilo jak splašené. „Nemohla jsem. Strašně jsem chtěla, ale bála jsem se,“ v očích se jí zaleskly slzy. „Co si teď o mně pomyslíš?“

 

„Myslím si, že se cítíš opuštěná, když tady nejsem, když odejdu. Nevím, co tím myslíš. Co bych si měl myslet?“ vypadal zmateně.

 

„Ne, nic,“ vyhrkla. „Pokud nevíš, tak je to v pohodě,“ zavrtěla hlavou a potlačila slzy.

 

„No, to není v pohodě,“ zamračil se a snažil se ji pochopit.

 

Položila mu ruku na tvář. „Ericu, nedělej si s tím hlavu, prosím tě.“

 

„OK, možná na to přijdu později,“ pousmál se.

 

„Nezlob se,“ zašeptala.

 

„Proč bych se zlobil? Tvoje malé tajemství dlouho tajemstvím nezůstane, protože na to stejně přijdu,“ mrkl na ni.

 

Trochu se zasmála. „Není to žádné tajemství,“ povzdechla si. „Tak já ti napovím. Pamatuješ, co jsi mi povídal o Lise?“

 

„No jasně, říkal jsem je, že je příšerná drbna. Ale to není ono, že?“ zamyslel se, když zavrtěla hlavou. „Říkal jsem, že o mně nic neví,“ mluvil pomalu, jak vzpomínal, „že šíří jenom pomluvy, protože mě chce dostat do postele...“ Lena mu stiskla ruku. „Ty ses bála, že si budu myslet, že mě chceš dostat...,“ pohladil ji po vlasech. „Ale jdi, to by mě ani nenapadlo. Teď už tomu rozumím.“

 

„Promiň, ale kdybych ti to řekla, mohlo by to znít jako flirtování, nebo výzva,“ prohrábla si vlasy. „A já nejsem... zatím...,“ odmlčela se, nevěděla jak pokračovat, cítila se trapně a nejradši by se někam schovala.

 

„Ty jsi měla strach, že bych po tobě chtěl víc, než na co jseš právě teď připravená, je to tak?“ vzal jí obličej do dlaní a zadíval se jí do očí. Srdce jí bušilo jak splašené a intenzivně vnímala dotek jeho rukou, přesto cítila trochu i strach. „Slib mi, že už přede mnou nebudeš nic schovávat a držet v sobě a jakkoli ti to přijde hloupé, řekneš mi to. Já tě miluju,“ poslední větu zašeptal, „na to nezapomínej. Nikdy bych neudělal nic, co bys nechtěla i ty.“

 

„Slibuju,“ pousmála se a tváře jí zrůžověly.

 

„Můžu se na něco zeptat? Nemusíš mi odpovídat, pokud nebudeš chtít.“

 

„To je dobrý. Ptej se,“ přitáhla si jeho ruku do svých dlaní, jako by se potřebovala něčeho držet.

 

„Víš, říkala jsi, že ses vrátila k rodičům, když tě Klaus opustil. Nemyslím to zle, jen mě tak napadlo..., proč ses k nim nevrátila dřív a zůstala u něho, když se k tobě začal chovat... hrubě?“

 

Lena sklopila oči, chvíli si hrála s jeho prsty, než k němu znovu vzhlédla.

 

„Odešla jsem od něj hned, jak na mě poprvé vztáhl ruku. Ale samozřejmě věděl, kde mě má hledat,“ zamyslela se, jak jí myšlenky odlétly do té chvíle před pěti lety.

 

Lena uložila Dannyho do postýlky poté, co jí usnul v náručí a seběhla dolů. Cítila se tak svobodná a šťastná.

 

Včera se vrátila domů poté, co ji Klaus poprvé v životě surově napadl, protože mu nechutnala večeře. Vůbec nechápala, kde se to v něm najednou vzalo, ale viděla mu na očích, jak si užívá každou ránu a uvědomila si, že ho vůbec nezná. Dvakrát mu ránu vrátila, ale vysloužila si akorát další bití.

 

Vešla do kuchyně. „Už spinká. S čím ti můžu pomoct?“

 

Miranda Gilbert se usmála na dceru a ukázala na zeleninu na kuchyňské lince. „To je dobře. Je tak sladkej, tak hodný dítě jsem ještě neviděla. Připravíš salát?“ Pohladila Lenu po ruce. „Jsem ráda, že jsi zpátky.“

 

„Jasně. Taky jsem ráda,“ Lena začala krájet zeleninu. „Danny je moc hodnej. Je to moje zlatíčko,“ vytáhla mísu a nasypala do ní z prkýnka kousky zeleniny. Pokračovala v krájení, když v tom někdo zazvonil. Lena položila nůž, ale Miranda už byla na cestě z kuchyně. Když uslyšela z předsíně známý hlas, ztuhla, odložila zeleninu, ale nůž pevně sevřela v ruce. Hlasy přešly v hádku a Lena vyšla z kuchyně. Spatřila Klause, jak drží její matku za ramena a cloumá s ní.

 

„Lena se okamžitě vrátí domů!“ křičel zblízka do jejího obličeje.

 

„Lena už je doma! Jsi surovec!“ ječela na něho Miranda.

 

Lena došla až k němu a třímala před sebou nůž. „Okamžitě ji pusť, nebo za sebe neručím!“ zavrčela.

 

Klaus k ní otočil hlavu a odstrčil Mirandu od sebe tak prudce, že upadla. Lena se k ní vrhla a pomohla jí na nohy. „Promiň, mami, je to moje vina.“

 

„Pozor!“ vykřikla Miranda, ale Klaus už držel Lenu za zápěstí, jak využil chvíle její nepozornosti. Vykroutil jí nůž z ruky, položil jí ho na hrdlo a přitáhl si ji k sobě.

 

„Tak tohle jsi udělala naposledy, holčičko. Co si o sobě myslíš?“ přitlačil jemně na nůž a Lena ucítila, jak jí po hrdle stéká tenký pramínek krve. „Teď se pěkně sbalíš, vezmeš kluka a pojedeme domů,“ šeptal jí do ucha jedovatě. „Jinak by se mu mohlo stát něco ošklivýho. A tvojí matce taky!“ Lena slyšela, jak Miranda vzlyká, opřená o stěnu. „Jdi se sbalit,“ pomalu ji pustil a Lena horečně zvažovala možnosti. „Kam jdeš?“ vyštěkl Klaus, když se její noha dotkla prvního schodu.

 

„Pro Dannyho, spí nahoře,“ otočila se k němu. „Jestli se mámy dotkneš, zavolám policajty,“ zasyčela. Když vešla do pokoje, cítila bezmezný vztek a bezmoc. Uvědomila si, že udělala velkou chybu. V Belle Glade ji vždycky najde. Navíc ohrozila svou matku. Hajzl, dobře si vyčíhl, že táta není doma. A teď vyhrožuje i Dannymu. Sbalila si věci a vzala dvouměsíčního chlapečka opatrně do náruče, aby ho neprobudila.

 

„Takže ses k němu dobrovolně vrátila?“ Eric se mračil, jak se mu nelíbilo, co slyšel. „Jestli ho ještě někdy potkám, asi ho roztrhnu jako hada.“

 

„Násilí plodí ještě větší násilí,“ trochu se zasmála. „Vrátila. Ten večer mi zlomil zápěstí, jak jsem říkala Carlovi.“

 

„Jak se mu to povedlo? To zní strašně,“ zavrtěl hlavou. „Myslím, že dát někomu pár facek a zlomit zápěstí je trochu rozdíl.“

 

„Od toho útěku dost přitvrdil... ve všech směrech...,“ uhnula očima. „Už to nebylo jen pár facek. Nejhorší bylo upadnout..., to si i kopnul. Ale ten večer... Chtěl mě přivázat... v posteli... Dost jsem se bránila a najednou to křuplo...“ Odmlčela se. „Bylo mu to jedno. Odvázal mě až... potom... Do rána to oteklo a bolelo to jako čert. Vůbec jsem se nevyspala a ráno jsem šla k doktorovi,“ zatřepala hlavou a podívala se na něho. „No jo, už je to pryč.“

 

„Vsadím se, že jsi to nikomu nevyprávěla. Ulevilo se ti aspoň trochu?“

 

„A víš, že jo?“ usmála se. „Já vím, že jsem měla odejít znovu, někam dál, ale Danny byl moc malej na to, abych se s ním mohla toulat po světě. Takhle měl střechu nad hlavou a byl zajištěnej. Sice jsem o něj měla celou dobu hroznej strach, ale plánovala jsem definitivní útěk, až bude větší. Nakonec to dopadlo jinak.“

 

„Jsi naprosto neuvěřitelná,“ vydechl. „Takže byl surovej... i v posteli.“

 

„Ale jdi, holka, která se nechá mlátit a terorizovat blbem, co je na tom neuvěřitelného?“ pokrčila rameny. „A nejen tam. Bral si mě, kde, kdy a jak chtěl,“ dodala tiše.

 

„To, že jsi tím chránila ostatní. Své rodiče a svého syna. Nemusela ses k němu vracet,“ položil jí ruku kolem ramen.

 

„Musela. Každej den by tam zvonil a dělal scény. Rodiče by neměli klid, bylo to moje prokletí,“ povzdechla si. „Utěšovalo mě, že ostatní jsou v bezpečí. I Danny, dokud se vybíjel na mně. Kdyby mu chtěl něco udělat, myslím, že bych ho snad ve spánku zabila.“

 

„To by nebylo nejlepší řešení,“ pohladil ji po vlasech.

 

„To máš pravdu. Vlastně to dopadlo docela dobře,“ opřela mu hlavu o rameno.

 

„Asi bychom měli jít spát, co říkáš? Je docela pozdě,“ vzal ji do náruče tak náhle, že vyjekla a ovinula mu paže kolem krku, a vykročil k ložnici. Tam ji postavil na zem, vjel jí rukou do vlasů, druhou jí ovinul kolem pasu a přitáhl ji k sobě. Srdce jí tlouklo až v krku a hlava se jí točila. Položila mu ruce na hruď.

 

„Leno, hoď všechen svůj strach za hlavu,“ zašeptal klidně, ale naléhavě. „Přenech mi na chvíli vedení. Poslechni mě a zkus to. Zapomeň teď na všechno, kromě nás dvou.“ Začal ji líbat. Zavřela oči a když ucítila jeho jazyk na rtech, pootevřela je a najednou opravdu zapomněla, že kolem nich existuje svět. Posunula mu ruce na ramena, nakonec mu je ovinula kolem krku a vášnivě mu líbání vracela zpět.

 

Pak schovala obličej na jeho krku, vdechovala vůni jeho těla a bylo jí moc dobře. Usmál se pro sebe, cítil, že skutečně od sebe všechno odhodila a v tu chvíli byla jen jeho. Políbil ji do vlasů.

 

„Tolik tě miluju,“ zašeptala mu do ucha a přejela mu rty po vousech.

 

Trochu ji od sebe odtáhl, aby na ni viděl. „Taky tě miluju,“ pomalu ji pustil a ona si uvědomila, že jí to dnes řekl už podruhé.

 

„Půjdu se podívat na Dannyho. Vždycky to dělám před spaním,“ usmála se a vyklouzla z ložnice.

 

Když se vrátila, už v noční košili, Eric ležel v posteli. Po kratičkém zaváhání vklouzla pod peřinu. Usmál se, něžně ji políbil a přitáhl si ji zády k hrudi.

 

„Dobrou noc, má lásko,“ zašeptal.

 

„Dobrou noc, Ericu,“ vydechla. Zavřela oči a přitáhla si jeho ruku pod bradu. Pomalu usínala, jeho přítomnost, kterou vnímala celým tělem, ji uklidňovala. Cítila se šťastná jako ještě nikdy, i když mezi nimi k ničemu nedošlo. Nebo právě proto?