Jak chutná láska 08

8

 

Ráno se otevřely dveře do ložnice a dovnitř nakoukl Danny. Zastavil se a vykulil oči na Erica. Ten se zvedl na lokti, položil si prst na rty a mávl na Dannyho, aby šel k němu.

 

„Ať nevzbudíš mamku. Pojď sem,“ zašeptal. Eric se sotva stačil otočit na záda, když se Danny rozběhl a skočil na něj. Eric se potichu zasmál.

 

„Ty jseš tady,“ zaculil se Danny. „To je paráda.“

 

„Fakt?“ Eric mu rozcuchal vlasy.

 

„Jo. Protože teď jsi můj tatínek,“ Dannyho obličej zářil.

 

„Jo?“ zeptal se Eric nejistě. „Jak to myslíš?“

 

„No, kluci ve škole říkali, že spát v ložnici s maminkou může jenom tatínek, víš?“ vysvětloval Danny trpělivě.

 

„Jo tak, už tomu rozumím,“ pokýval Eric hlavou a zadíval se vážně na Dannyho. „Poslyš, příteli,“ ztišil hlas, aby nevzbudil Lenu. „To není tak jednoduché, jak říkají,“ zavřel na chvíli oči, povzdechl si a pohladil Dannyho po tváři. „Já nejsem tvůj pravý tatínek, víš? Opravdový tatínek bydlí s maminkou a se svým chlapečkem od chvíle, kdy se narodí a nikdy ho neopustí. Chápeš, co chci říct?“

 

„Myslel jsem, že když nemám žádného tatínka, že třeba jednou nějaký přijde,“ Danny měl najednou slzičky na krajíčku, „Myslel jsem...“

 

„Ne, Danny, neplač, prosím tě,“ Eric se zvedl do sedu, opřel se zády o zeď a přitáhl si chlapce blíž. „To jsem nechtěl. Vztahy mezi dospělými jsou moc složité pro tvou malou hlavičku, ale věř mi, že jednou pochopíš, co jsem ti chtěl říct. Snažím se být k tobě upřímný, víš?“ vzal mu hlavu do dlaní a díval se mu do očí. „Ale to všechno, co jsem říkal, rozhodně NEZNAMENÁ, že nechci být... tvůj tatínek,“ Eric zdůraznil poslední slova a otřel Dannymu slzičky s tváří.

 

„Takže můžeš být můj tatínek,“ Danny se začal uklidňovat a visel na Ericovi očima.

 

„Ano, můžu. Rád bych byl tvůj tatínek,“ odpověděl Eric pomalu. „Ale... ne, poslouchej mě, ano?“ zavrtěl hlavou, když viděl, jak se Danny nadechuje a chce něco říct. „Ale záleží to taky na mamince. A my se na něčem takovém nemůžeme domlouvat za jejími zády, bez ní. Je to jasné?“

 

„Je. Tak jí to řekneme!“ přikývl Danny.

 

„Ne, Danny, takhle to nefunguje.“ Eric se usmál. „Víš co? Bude to naše tajemství. Maminka potřebuje víc času. Vím, že je pro tebe těžké to pochopit, ale věř mi. Slib mi, že naše tajemství nikomu neprozradíš, jo?“

 

„Slibuju,“ Danny se mu podíval do očí a slavnostně zvedl dva prsty. Pak se zamyslel. „A jak dlouho potrvá, než budeš můj tatínek?“

 

Eric se zasmál. „To nevím. To záleží na mamince,“ odmlčel se. „Víš, já už se cítím teď jako tvůj tatínek. Mám tě moc rád,“ pohladil ho po vlasech. „Rozumíš mi?“

 

„Jo. Já tě mám taky rád,“ Danny se k němu přitulil a omotal mu ručky kolem krku.

 

„To je fajn,“ Eric ho objal a cítil dojetí, když držel v náručí to malé tělíčko, ze kterého sálalo tolik lásky. Jeho srdce bylo zase o krok blíž k úplnému uzdravení díky tomuhle úžasnému človíčkovi. Pomalu ho pustil. „A teď necháme mamku spát, ty se utíkej umýt a obléknout a já půjdu připravit něco k snídani, jo?“

 

Danny se posadil a přikývl. „Jasně,... tati nebo Ericu?“ zašklebil se vesele.

 

„Prozatím Ericu,“ mrkl Eric. „Nezapomeň, že je to naše tajemství.“

 

Danny znovu přikývl a oči mu zase zářily, když sklouzl z postele a rozběhl se z ložnice. Eric vstal, oblékl se a potichu opustil ložnici.

 

Lena otevřela oči. Slyšela všechno a byla hluboce dojatá. Danny byl tak roztomilý a sladký se svou teorií o tatínkovi. A Eric s ním mluvil tak hezky. Vstala, oblékla se a přistoupila k oknu. Venku to vypadalo na krásný den. I když už bylo září, slunce svítilo na jasně modré obloze.

 

„Možná je čas na bláznivé rozhodnutí,“ zašeptala. V duchu si umínila, že zkusí vložit do Erica svou důvěru. Najednou cítila, že je šťastná a že touží po společném životě s ním. Žít s ním a s Dannym jako opravdová rodina, to by bylo jak splněný sen. Když se jí varovný zvoneček v hlavě zase rozezněl, zatřepala s ní a ejhle... přestal. Chtěla se chopit té šance. Je nejvyšší čas začít skutečně žít. A pokud osud rozhodne jinak, tak ať, ale právě teď se rozhodla to riziko podstoupit. Usmála se sama pro sebe.

 

Téměř vtančila do kuchyně, kde stál Eric opřený o kuchyňskou linku a popíjel kávu.

 

„Dobré ráno,“ podívala se na něj zářícíma očima.

 

„Dobré ráno, Leno,“ pozoroval ji. „Máš dobrou náladu, že?“

 

„Vypadá to tak. Kdepak je Danny?“ podívala se ke stolu. „Tys udělal snídani, to je milé.“

 

Eric vykoukl z kuchyně a zavolal na Dannyho. „Danny, snídaně!“

 

Danny okamžitě přiběhl. „Dobré ráno, mami.“

 

„Dobré ráno,“ pošimrala ho na tváři.

 

„Tak kam dneska vyrazíme?“ nadhodil Eric, když začali jíst.

 

Danny rychle spolkl, co měl v puse a vyhrkl. „Do ZOO!“

 

Lena se zasmála. „Ty Erica pořád nutíš chodit do práce.“

 

„Aha,“ Danny se zamyslel, pokrčil rameny a trochu posmutněl. „Já jsem myslel, že bychom se mohli podívat na toho malého lachtánka a taky na Joca.“

 

„Vždyť můžem. Mně to nevadí,“ Eric ho cvrnkl do nosu. „Nemrač se. Zajdem na oběd a podíváme se do ZOO, když chceš,“ podíval se na Lenu. „Jestli nejsi proti.“

 

„Proč ne,“ usmála se Lena. „Venku je krásně, byl by hřích zůstat doma. Já vím, že vy dva byste tam mohli být pořád.“ Dojedli a pak společně vyrazili ven.

 

*

 

„Dostal jméno Nelson,“ Eric otevřel dveře vedoucí do ošetřovatelských prostor pro lachtany a vedl je k malému lachtánkovi. „Tady je teď s mámou. Do výběhu ho zatím nepouštíme.“

 

„Ten je krásnej, viď, mami?“ Danny nespouštěl oči z lachtaního miminka. „Můžu si ho pohladit?“ vzhlédl k Ericovi.

 

„Zatím ne, Danny, je ještě maličký,“ Eric pohladil zklamaného chlapce po vlasech. „Ale slibuju, že jakmile to půjde, pohladíš si ho.“ Eric na něho mrkl.

 

„Tak jo,“ Danny přikývl.

 

Když vyšli ven, Ericovi zapípal pager.

 

„Omlouvám se, ale musím si zavolat,“ Eric vytáhl mobil.

 

„V pohodě, půjdeme napřed,“ Lena vzala Dannyho za ruku a pokračovala s ním směrem k hrochům, zatímco Eric zůstal stát před budovou a telefonoval. Zanedlouho je Eric dohonil.

 

„Musím se podívat na jednoho starého lva. Chcete jít se mnou, nebo se sejdem u hrochů?“

 

„Jo, chceme jít, že jo, mami?“

 

„No jasně,“ usmála se Lena. Změnili směr a následovali Erica ke lvům. Před výběhem Eric zastavil a podíval se na Dannyho.

 

„Slib mi, že nikam neutečeš a zůstaneš s maminkou tady. Dál se mnou jít nemůžete, tohle bude nebezpečný,“ podíval se k výběhu, kde stál lev. „Počkejte tu na mě, snad to nepotrvá dlouho.“

 

„Na mě...,“ poplácal se Danny po hrudi, „... se můžeš spolehout.“ Eric i Lena se zasmáli.

 

„To doufám,“ Eric mu rozcuchal vlasy a vzdálil se.

 

Za chvíli ho spatřili, měl v ruce uspávací pušku a vystřelil na lva, aby ho uspal. Lena musela vysvětlit Dannymu, že lev není mrtvý, že jen spí. Eric chvíli počkal a pak vyrazil ke zvířetí s lékařskou brašnou v ruce. Byl od nich daleko, takže ho neslyšeli, mohli ho jen sledovat. Dřepl si ke lvovi a začal ho prohlížet, nakonec se mu podíval i do tlamy. Vyndal z brašny nějaký nástroj a něco s ním prováděl ve lví tlamě. Dva ošetřovatelé mu pomáhali udržet tlamu otevřenou. Uběhlo skoro půlhodiny, než byl Eric hotov, vzal brašnu a všichni tři odešli od napůl se probouzejícího lva. Nějaký čas trvalo, než k nim Eric dorazil.

 

„Co mu bylo?“ zeptal se starostlivě Danny.

 

„Měl bolavej zub. Ale bude v pořádku. Už je docela starej, ale drží se,“ usmál se Eric. „Tak jdem za Jocem? Pak bychom si mohli dát něco dobrého, co říkáte?“

 

„Jasně, hodím něco do hrnce,“ přikývla Lena.

 

„Vaříš výborně, ale takhle jsem to nemyslel,“ vzal ji kolem ramen Eric. „Pár minut pěšky odtud je pizzerie. Přece nebudeš pořád vařit.“ Danny se rozhodl necpat mezi ně, chytil Erica za ruku, pozoroval je a držel s nimi krok.

 

„Jsem ráda, že ti chutná, ale ty přece nebudeš pořád platit,“ dobírala si ho s úsměvem.

 

Eric se zasmál. „Máš bod!“ dal jí palec nahoru. „Já to beru tak, že když vaříš, tak vlastně platíš ty. A když někam jdeme, tak platím já. To je fér, ne?“

 

„Tak by se to dalo chápat, ale přesto...,“ zavrtěla hlavou, ale nenechal ji domluvit, zastavil se a dovolil si ji políbit.

 

„Žádné ale. Dovol mi tě trošku hýčkat,“ zašeptal a díval se jí do očí. Zadržela na moment dech a pak přikývla. Jeho pohled ji chytil za srdce jako pokaždé. Cítila, že červená a odvrátila se.

 

Poté, co si pochutnali na pizze, dorazili domů. Danny šel bez odmlouvání spát za doprovodu Erica.

 

Lena připravovala v kuchyni kávu, když slyšela v obýváku zvonit Ericův mobil. Na displeji svítilo Joel, tak si po krátkém zaváhání dovolila telefon zvednout.

 

„Ahoj Joeli, tady Lena.“

 

„Ahoj Leno, máš tam Erica?“

 

„Víš, Eric teď ukládá Dannyho, můžeš cinknout později?“

 

„To nevadí. Bude lepší, když to proberu nejdřív s tebou, jestli máš chvilku.“

 

„Jasně, povídej. Co se děje?“ zeptala se překvapeně, že chce Joel mluvit s ní.

 

„Nic zvláštního, buď v klidu,“ cítila jeho úsměv. „Chystám se někdy koncem října s rodinou na dovolenou a chtěl jsem vás tři pozvat, abyste jeli s námi. Víš, Eric neměl dovolenou víc jak tři roky. Myslel jsem, že teď, když má tebe a Dannyho, by do toho spíš šel,“ mluvil přátelsky a podmanivě.

 

„No, já nevím. Překvapil jsi mě.“

 

„Jo, já vím, ale když jsi to zvedla, doufal jsem, že bys mi mohla pomoct přemluvit Erica, aby o tom aspoň přemýšlel. Času je dost.“

 

„Můžu to zkusit. Kam máte v plánu jet?“

 

„Mám jachtu v Karibiku, detaily dodám. Víš, co? Řekni mu, že se zastavím,“ odmlčel se na moment. „Není moc pozdě? Můžu přijet, řekněme, za půlhodiny?“

 

„Není, klidně přijeď,“ nadiktovala mu adresu. „Zrovna připravuju kávu, dáš si? Nebo radši něco silnějšího?“

 

„No... kdybys měla whisky,“ zasmál se.

 

„Ty jseš neuvěřitelnej,“ taky se zasmála. „Whisky mám.“

 

„Tak fajn. Uvidíme se. Tak zatím.“ Zavěsila a s úsměvem potřásla hlavou. Joel se jí líbil, byl to usměvavý, přátelský a inteligentní člověk. A díky němu znovu našla svou kamarádku. Byla ráda, že má Eva takového manžela. Uvědomila si, jak se její život za posledních pár měsíců změnil, jak se ona změnila a v duchu si říkala, že snad taky našla ten správný přístav pro svou téměř ztroskotanou loď. Ani si nevšimla, že Eric vešel do obýváku.

 

„Slyšel jsem tě s někým mluvit,“ promluvil za jejími zády.

 

Otočila se a podala mu mobil. „Promiň, ale viděla jsem, že to je Joel, tak jsem to zvedla.“

 

„Joel?“ překvapeně zvedl obočí. „Co říkal?“

 

„Říkal, že za půlhodiny se zastaví,“ pokrčila rameny. „Půjdu mu nalít whisky, dáš si taky? Začala jsem sice připravovat kávu...,“ usmála se.

 

Eric zavrtěl hlavou. „Ten něco chystá.“

 

„Pravděpodobně jo,“ Lena přinesla z kuchyně tác se dvěma sklenkama whisky a hrnkem kávy a položila ho na stůl.

 

„Nenaznačil ti něco?“ Eric ji chytil kolem pasu a dlouze se na ni zadíval.

 

„Něco málo. Myslím, že ti to chce říct sám,“ pohladila ho po tváři.

 

„No, tak na něj počkáme,“ políbil ji. Dívala se mu do očí a začala se usmívat.

 

„Copak?“

 

„Nic,“ zašeptala. „Jsem... šťastná, víš?“ Vzala mu obličej do dlaní a také ho políbila.

 

„Vážně? To je hudba pro moje uši,“ úsměv mu rozzářil obličej. Vtom zazvonil zvonek u dveří a Eric šel otevřít.

 

„Ahoj, pojď dál. Co tě k nám přivádí?“ Eric ho vedl do obýváku.

 

„Ahoj,“ Joel kývnul na Lenu. „Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že mám nějaké plány?“ usadili se na sedačce, přiťukli si a když Eric přikývl, Joel pokračoval. „Poslyš, mám pro tebe nabídku. Koncem října se chystáme na dovolenou do Karibiku. Co kdyby ses k nám ty a... tvoje rodina připojil? Co říkáš? Zvu vás,“ otočil se k Leně. „Leno, žádné vaření, uklízení, práce, jen relax. Můžem se opalovat, koupat, chodit na procházky, jezdit na výlety do okolí, rybařit, nebo nedělat vůbec nic. Cokoliv budete chtít.“

 

Lena se s úsměvem podívala na Erica. „To zní velice lákavě, co myslíš?“ pak se otočila k Joelovi. „To ale bude strašně drahý, řekla bych.“

 

„Neurážej mě řečma o penězích,“ zamračil se Joel naoko.

 

„Promiň, to jsem neměla v úmyslu,“ zavrtěla hlavou.

 

„Neomlouvej se, dělám si srandu,“ zasmál se Joel. „Ale tohle vážně není o penězích, prostě vás zvu, jasný?“

 

„Jasný, pane doktore,“ popíchla ho vesele.

 

Joel vytáhl z kapsy pár fotek. „Můžete se podívat na fotky z loňska,“ podal je Ericovi.

 

Lena se dívala na fotky s Ericem. „Vypadá to jako v ráji. Slunce, moře, modrá obloha, písečná pláž, kolem zeleň. Tady je i nějaký domek. Je to nádherný,“ rozplývala se.

 

„Jo, můžeme spát ve vilce u pláže, na jachtě, nebo v hotelu, podle počasí, nebo jak se nám bude chtít. Hotel je dál od pláže, ale patří k němu bazén a hřiště pro děcka,“ Joel se zakřenil. „Ericu, řekni něco,“ dloubl ho do žeber. Eric zvedl k Joelovi oči, pak se podíval na Lenu. „Chtěla bys se mnou jet na dovolenou do takového ráje?“ vzal ji za ruku.

 

Lena mu věnovala zářivý úsměv. „Strašně ráda, Ericu.“

 

Eric jí stiskl ruku a uvědomil si, že by po těch letech jel někam na dovolenou taky rád. Zvlášť teď, když by nejel sám. Lena zářila nadšením a on si tak v duchu říkal, že nejspíš nikdy na žádné takové dovolené nebyla. Lena si všimla, jak mu v očích blýsklo, než se otočil k Joelovi. „Tak jo, Joeli, přijímáme. Díky moc za pozvání.“

 

„Skvělý, udělali jste mi radost. Bude to fantastickej tejden,“ Joel poplácal Erica po zádech. „Jseš v pohodě? Doufám, že jsem tě nezaskočil.“ Joel se mu zadíval do očí. „Co se ti honí v hlavě? Povídej.“

 

Eric potřásl hlavou. „Jsem. Neměl jsem dovolenou tři roky, však víš.“

 

„Právě že vím. Pořád jen pracuješ. Proto jsem chtěl, abys jel taky. Život se vám oběma změnil, což je dobře. Potřebujete mít čas taky na sebe, je to tak?“

 

Eric přikývl a proti své vůli cítil, jak mu roste knedlík v krku. „Úplně jsi mě dojal, příteli. Díky.“

 

Joel mu stiskl rameno. „Není vůbec zač. Vidím tvé dojetí.“ Dopil whisky. „Musím jít. Pozdravujte Dannyho.“ Zvedl se. „Ozvu se.“ Eric mu vracel fotky. „Ne, nechte si je. Ukažte je Dannymu,“ usmál se. „Budu se těšit. Eva bude mít taky radost. Tak zatím,“ kývl na Lenu. „Zavolej, když si budeš chtít promluvit,“ otočil se k Ericovi.

 

Eric se pousmál. „Díky. Neboj, budu v pohodě.“

 

Když Joel odešel, Lena se dotkla Ericova ramene. „Joel tě má rád, viď?“ řekla tichým hlasem. „Je to moc fajn člověk.“

 

Eric se k ní otočil. „Má a já jeho taky. Hodně mi v životě pomohl, víš?“

 

„Já vím, říkal jsi mi o tom napadení.“

 

„Nejen to,“ zavrtěl hlavou. „Tehdy... když jsem ztratil rodinu... Je to skvělý chirurg, ale taky psycholog.“

 

„Ale ne, Ericu, on ti připomněl... tu ztrátu... To mě mrzí,“ pohladila ho po vlasech.

 

„Ne, to ne. Jen jsem se neubránil dojetí při tom jeho pozvání. Jak se zdá, jeho přátelství nezná mezí,“ usmál se. „Fakt jsem v pohodě,“ podíval se jí do očí. „Jsem s tebou a s Dannym šťastnej. Opravdu.“ Položila mu ruce na hruď a posté podlehla tomu pohledu.

 

„Jsem do tebe blázen,“ špitla.

 

„Jseš si jistá?“ jeho ruce se jí ovinuly kolem pasu a přitáhly ji k němu blíž.

 

„Neměla bych to říkat, ale ano, jsem. Cítím, že ti můžu věřit...,“ vzala ho kolem krku, „... cokoliv uděláš.“

 

„Sssss,“ syknul, „cokoliv? To neříkej dvakrát,“ zašeptal jí do ucha.

 

„Nevyhrožuj mi,“ řekla také šeptem. „Já se nebojím.“

 

„To bych se neodvážil,“ odpověděl s nádechem ironie. „Ale ty si neumíš představit, jak divokej umím být,“ chytil ji lehce za vlasy a začal ji líbat.

 

Lena si připadala jak opilá. „Divokej, jo?“ vydechla.

 

Pustil ji a pohladil ji po vlasech. „Ale taky můžu být mírný jako beránek. Záleží na tobě,“ pousmál se. Přikývla a chvíli se na něj dívala. Pak zamířila do dětského pokoje.

 

Eric se mezitím uvelebil v posteli a prohlížel si fotky, které mu dal Joel. Za chvíli vešla Lena do ložnice a lehla si k němu, hlavu podepřenou na lokti.

 

„Moc hezký fotky,“ usmála se.

 

„Myslíš, že se to Dannymu bude líbit?“

 

„Myslím, že jo,“ položila mu ruku na předloktí. „A tobě? Líbí se ti?“

 

„Jasně že jo,“ pousmál se koutkem úst. Odložil fotky na noční stolek a otočil se k ní.

 

„Oči ti dneska tak září. Řekl bych, že vypadáš... jinak... Je to možné?“ pohladil ji po tváři.

 

„Je. Od dnešního rána se cítím jinak,“ zašeptala.

 

„Fakt? A co se stalo ráno?“

 

„Já ti nevím. Něco se ve mně... zlomilo a rozhodla jsem se, že se mi líbí být s tebou..., mít tě vedle sebe,“ začervenala se.

 

„Páni, to je balzám pro mou duši, to mi věř,“ políbil ji. „Takže už se cítíš... jistěji.“

 

„Tak nějak. Cítím se fantasticky,“ trochu se zasmála a stulila se k němu.

 

„Neumíš si představit, jak rád to slyším, lásko,“ řekl tiše.

 

Lena ho políbila do koutku úst. „Moc tě miluju,“ zapředla. Pohladil ji po zádech a jeho ruka zůstala na jejím zadečku.

 

„Leno...,“ vydechl její jméno a povzdechl si.

 

Zadívala se na něj. „Copak? Jseš v pohodě?“ políbila ho na bradu.

 

„Ne,“ odpověděl zastřeně.

 

Posadila se. „Můžu ti nějak pomoct?“

 

„Říkala jsi, že mi věříš,“ zvedl se taky do sedu.

 

Lena přikývla. „Cokoli... uděláš,“ zopakovala vlastní slova tiše.

 

Chvíli se na ni dlouze díval, pak jí přetáhl noční košilku přes hlavu, lehl si a stáhl ji k sobě. Zachvěla se mu v náručí. Položil jí dlaň na tvář a políbil ji. „Strašně moc tě chci, lásko,“ přimhouřil oči. „Ale ještě pořád mě můžeš zastavit.“

 

„Ne, Ericu, nechci tě zastavit,“ hlas se jí zachvěl. Lehla si na záda, přejela mu dlaní po hrudi a nechala ho, aby se díval.

 

Chvíli ji hltal očima, pak mu ruka spočinula na jejím ňadru. Zatímco si jeho prsty hrály, jeho rty se přisály k druhému. Vzdychla, vjela mu rukou do vlasů a druhou sevřela jeho předloktí. Když jeho rty našly její, její tělo hrálo jak dobře naladěný nástroj. Vracela mu polibky s vášní, kterou ani netušila, že v sobě skrývá a když ucítila jeho prsty v klíně, bezostyšně se jim vzepjala vstříc.

 

Přestože sám zoufale toužil po jejím těle, neodolal, aby jí nejdřív neukázal, jak chutná láska a když mu s tichým výkřikem zaryla nehty do předloktí a sevřela mu vlasy v pěst, na rtech mu hrál něžný úsměv. Tohle by před pár měsíci nedokázala a ani nedovolila. Když se její dech trošku zklidnil, její oči se vpily do jeho. Pak je zavřela a se rty pootevřenými si přitáhla jeho ruku a vysála nektar z jeho prstů, z jednoho, pak z druhého, v touze ochutnat sama sebe. Vzhlédla k němu a on ji odměnil zářivým úsměvem. Políbil ji a ona ho mírným tlakem svých dlaní překulila na záda. Posela polibky jeho hruď a břicho, stáhla mu boxerky a hodila je na zem. Pak ho vzala do úst a Eric zasténal. Ruce jí putovaly po jeho těle, kam až dosáhla. Hladil ji po vlasech a po chvíli ji přitáhl k sobě. Jeho rty se lačně přisály k jejím a pak ji překulil pod sebe.

 

„Už mě nezastavíš,“ vydechl. Cítila, jak do ní zvolna vstoupil a chvíli čekal. Tiše vzlykla, uvolnila se, udělala mu místo a stehny mu stiskla boky. Když se pohnul dopředu, aby ji celou vyplnil, zasténala a prohnula se mu vstříc. Jeho pomalé a intenzivní pohyby v ní vyvolávaly takové vlny slasti, jakou vlastně nikdy nepoznala. Po chvíli zvýšil tempo a jejich vzdechy a sténání zaplnily celou místnost. Ovinula mu paže kolem krku, když se opřel na loktech, cítila jeho dech, jeho vlasy jí padaly do tváře, uvědomovala si náhle celé jeho tělo, které klouzalo po jejím. Cítila takovou závrať, že pevně sevřela jeho ramena s pocitem, že padá někam daleko a hluboko až za hranice všeho možného. Vsunul jí ruku pod hlavu, druhou se chytil pelesti a jeho pohyby nabraly rychlé tempo. Miloval ji divoce a tvrdě. Pevně zavřela oči a kousala se do rtů, přesto jí sem tam uteklo hlasité zasténání. Cítila, že je blízko a když to přišlo, neubránila se výkřiku, přisála rty k jeho rameni, aby utlumila svůj výbuch. Slzy jí vytryskly z koutků očí, jak ji přemohla rozkoš a všechny emoce, které nedokázala zadržet. Dlouze zasténal a zabořil jí tvář mezi krk a rameno. Objala ho, zavřela oči a měla pocit, že už ho nikdy nedokáže pustit.

 

Po chvíli už nemohla skrývat vzlyky a Eric ucítil, že má vlhké tváře. Překulil se na záda a přítáhl ji k sobě.

 

„Neplač, prosím tě,“ zvedl se na půl do sedu a vzal ji do náruče. „Ublížil jsem ti?“

 

Zavrtěla hlavou a snažila se ovládnout. Mezi vzlyky se na něj usmála. „Vůbec ne,“ otřela si slzy. „Nikdy jsem nic takového nezažila.“

 

Pohladil ji po vlasech a choval ji jak miminko. „Takže tě nic nebolí?“

 

„Ne,“ trochu se zasmála. „Cítím se jako v ráji. Asi bych to neměla říkat, ale... byl jsi úžasnej.“

 

„Proč ne? Vážím si toho, že to říkáš,“ políbil ji na čelo. „Jsem rád, když mi říkáš, co si myslíš. Mimochodem, nečekal jsem takový uragán vášně.“

 

„Dík, já taky ne,“ zachichotala se. „Víš, ještě před půl rokem se mi ani nesnilo, že bych mohla ještě někdy někoho milovat,“ pohladila ho po hrudi. „A teď mám tebe a jsi tak blízko, že mám strach se nadechnout, abys mi nezmizel.“

 

„Klidně můžeš dýchat, Leno, nezmizím ani za nic,“ položil ji vedle sebe a ona se k němu přitulila. Něžně ji políbil. „Můžu ti říct, že já jsem si taky nic takového už nedokázal představit. Uzdravila jsi mou duši a za to ti patří můj dík.“

 

„Já ti taky děkuju. Jsem moc ráda, že tě mám. A Danny taky,“ s hlavou na jeho rameni a rukou položenou na jeho hrudi zavřela oči. Eric se natáhl a přetáhl přes ně peřinu, než taky zavřel oči. Pomalu usínali jeden druhému v náručí a oba cítili tlukot srdcí, který se v tichu noci prolínal s láskou, jež je spojovala jako pevný most.

 

*

 

Ráno se Lena probudila a chtěla vstát. Když se postavila na nohy, spadla zpátky na postel s bolestným syknutím.

 

„Co se děje?“ Eric se zvedl na lokti a díval se na ni.

 

„Všechno od pasu dolů... mě bolí,“ pokusila se usmát.

 

„To mě mrzí, asi jsem byl moc divokej,“ pohladil ji po tváři.

 

„To ne, jen... jsem čtyři roky... neměla sex,“ zčervenala. „To je celý.“

 

„To já taky ne,“ vstal, obešel postel a vzal ji do náručí. Chvíli ji jen tak držel, pak ji pomalu postavil na zem.

 

„A bolí tě něco?“ popíchla ho s úšklebkem.

 

„To zrovna ne,“ zasmál se. „Promiň, já vím, že to není k smíchu.“

 

„V podstatě je... Přežiju to,“ otřela se tváří o jeho. „Víš, cením si tvé trpělivosti. Muselo to pro tebe být... trýznivý. Určitě jsi byl hladový... po sexu a já...“

 

„Já jsem o tom takhle nepřemýšlel. Víš, bylo to buď a nebo. Nebylo to pro mě tak důležité, abych tě kvůli tomu ztratil. Nebylo to to nejdůležitější, po čem jsem toužil. Ovládal jsem se, protože jsem chtěl,“ vzal jí obličej do dlaní. „Hladověl jsem láskou a to budu vždycky,“ něžně ji políbil. „Bylo to krásný..., ale přiznej, žes měla ze začátku trochu strach. Poznal jsem ti to na očích.“

 

„Máš pravdu. Pro mě to bylo jako poprvé. Zněla jsem jak struna, uvědomovala jsem si celé svoje tělo a tvoje taky,“ položila mu ruku na tvář. „Taky tě nechci ztratit. Jsem najednou tak plná lásky... a současně se v hloubi duše strašně bojím zklamání, ale na tom nezáleží. Chci žít. Chci ti dát všechno, co budu moct.“

 

Objal ji a přivinul k sobě. „Děkuju za tvou upřímnost. Všeho, co mi říkáš, si fakt vážím. Budu se snažit, abych tě nikdy nezklamal,“ políbil ji do vlasů a zavřel oči, aby potlačil dojetí, které se mu potřetí během dvou dnů vloudilo do srdce.

 

*

 

Když seděli u snídaně, Eric položil na stůl fotky. Danny hned zpozorněl.

 

„Co to je?“ podíval se na Lenu, pak na Erica. „Můžu se kouknout?“ Eric přikývl a fotky mu podal. Danny si je chvíli prohlížel, pak zvedl oči. „To je paráda, kde to je?“

 

„Někde v Karibiku. Líbí se ti to? Chtěl bys tam jet?“

 

„Jasně. Ale je to daleko, že?“

 

„To je. Víš, Joel nás pozval, abychom s ním a s jeho rodinou jeli na dovolenou právě tam. Pozdravuje tě. Co myslíš? Pojedeme?“ zvedl obočí a dodal. „Má jachtu.“

 

„Budeme bydlet na moři?!“ vykulil oči Danny.

 

„Na moři, nebo v chatě,“ Eric se začal usmívat. „Nebo v hotelu.“

 

„Jo, pojedem,“ zaprosil. „Řekni, že pojedem!“ sklouzl ze židle a vrhl se Ericovi do náruče.

 

Eric se rozesmál. „To víš, že pojedem,“ objal Dannyho a podíval se na Lenu. Usmívala se a oči se jí rozzářily při pohledu do těch jeho.