Jak chutná láska 10

10

 

„Takže mu to nehodláš odpustit?“ Eva vyšla na verandu a položila na stůl tác s konvicí kávy, dvěma hrnky a dvěma panáky whisky. Podala jednoho Leně a přiťukly si.

 

Lena jí včera volala, jestli by se nemohla zastavit na pokec a domluvily se, že po obědě přijede. Danny si hrál s Charlie na zahradě a malý Theo spinkal v ohrádce na verandě.

 

„Whisky?“ Lena opatrně přičichla.

 

„Jasně. Kopni to tam, potřebuješ to jako sůl,“ usmála se Eva.

 

„To je fakt,“ Lena to do sebe hodila a cítila, jak jí whisky hřeje zevnitř. „Nevím, co mám dělat. Odpustit..., připadám si, jak obnažená, jestli víš, co myslím. Místo, kde vařím, jím, spím, odpočívám, prostě žiju, jen tak ukázal někomu cizímu. A ještě ta jeho story o sestře,“ Lena se zamračila. „Já jsem mu tak věřila.“

 

„Hele, jestli ti to pomůže, Olivia je fakt jeho sestra. Můžu ti ukázat fotky. Eric není podrazák, v tomhle se ho musím zastat,“ prohlásila Eva. „V každém případě udělal nehoráznou chybu, že ti o ní neřekl a s tím bytem... Chápu, jak to myslíš. Choval se, jako by byl tvůj manžel. Neměl právo něco takového udělat a myslím, že teď už to taky ví a že toho lituje. Ale to ti nepomůže, to už ti asi řekl sám.“

 

„Jenže i kdyby to nakrásně byla jeho sestra, než ji vzal do toho bytu, tak mi to měl říct, nebo mě vzít s sebou. Já to prostě nemůžu ani po týdnu skousnout,“ povzdechla si. „A nejhorší je to s Dannym. Každý den se mě ptá, jak dlouho se ještě na tatínka budu zlobit a kdy ho uvidí. Je strašně smutnej, přestal lítat jako splašenej, jako by mu někdo vzal chuť do života. A vlastně za to můžu já.“

 

„To je těžký, já vím. Dannymu se tohle bude těžko chápat. Viděla jsem minule, když jste u nás byli, jak moc ho má rád,“ zadívala se na Lenu. „A tobě... nechybí?“ vzala do ruky konvici a nalila oběma kávu.

 

Lena si do kávy nasypala cukr a začala ji míchat. „To je druhá stránka věci,“ řekla tiše. „Když jsem zůstala bez Klause, byla to spíš obrovská úleva. Ale tohle... Připadám si opuštěná, zrazená a úplně prázdná, když nemám Erica vedle sebe. Pere se to ve mně a nevím co s tím.“ Uvědomila si, že pořád míchá kávu, potřásla hlavou a odložila lžičku. „Přece za ním nemůžu jít a říct mu 'hele, chybíš mi, smažme to a vraťme se k sobě'. Proč to musel udělat?“

 

„Tak zaprvé, ty za ním rozhodně nechoď! Ale jestli ho chceš opravdu zpátky, tak ho nech udělat první krok, ale neodmítej ho. A zadruhé, já vím, že jsi nezažila normální vztah, ale můžu tě ujistit, že i v manželství se stane, že jeden udělá chybu. Lidi se občas pohádaj a zase se udobří. Samozřejmě neříkám, že by mu to mělo jen tak projít, ale tys to vyřešila dost radikálně,“ pousmála se Eva. „Nicméně nic není nenapravitelné a pořád jste na to dva.“

 

„To je fakt. Takže mi nezbývá, než se přes to přenést a počkat, co udělá on,“ pokrčila Lena rameny a napila se.

 

„Přesně. Ale jen pokud si myslíš, že mu to můžeš odpustit. Pokud se přes to přenést nedokážeš, nebo nechceš, tak to nemá smysl. Pokud nevěříš, že to neudělal schválně, aby ti ublížil, tak ho neber zpátky. Abys pak celý život přemýšlela o tom, čím tě zase podrazí..., pokud ztratil tvoji důvěru natolik, že mu už nebudeš věřit, tak se nevracej,“ Eva se zvedla a přešla k ohrádce, kde se probudil Theo. Vzala ho do náruče. „Tohle bys měla nejdřív vyřešit sama v sobě,“ ohlédla se na ni. „Dojdu ho přebalit, hned jsem zpátky.“

 

Lena přikývla a zadívala se do korun stromů. Vzpomněla si, jaké to bylo, když takhle seděli u Erica, když jí vyprávěl o své rodině. Snažila se odpovědět na otázku, jestli by mu ještě dokázala věřit. Strávila s ním několik měsíců na to, aby ho poznala. Věřila mu natolik, že mu svěřila na celý den svého syna, dovolila mu, aby ho ošetřil tenkrát, když si rozbil hlavu, vždycky stál při ní a v hloubi duše věděla, že ani tentokrát neměl zlé úmysly. Udělal chybu, ale kdo ví, jak by to všechno proběhlo nebýt Lisy a Klause. Oba byli našeptávači a měli radost, když jí mohli ublížit.

 

Eva se vrátila, dala Thea do ohrádky a sedla si zase k Leně.

 

„Kde máš vlastně Joela?“ otočila Lena list. „Je v nemocnici?“

 

„Ne, je pět minut odtud. Jeho kamarád mu volal, že si potřebuje promluvit.“

 

Lena k ní rychle otočila hlavu, jak jí to došlo. „Jel k Ericovi?“

 

Eva pomalu přikývla. „Nenech se ničím ovlivnit. To, co uděláš, musí pramenit z tvého přesvědčení. Neber ohled na to, že je nešťastnej. Ty jsi nešťastná taky. Rozhodni se tak, abys toho nelitovala. Rozhoduješ se přece i za Dannyho, on je ještě malý na to, aby to poznal. Není to příjemný, ale záleží na tobě.“

 

*

 

Joel našel Erica vzadu na verandě Seděl u stolu, před ním láhev whisky, napůl vypitá.

 

„Piješ sám?“ přisedl si k němu. Eric sáhl za sebe, kde měl na okně připravené dvě skleničky a naplnil je.

 

„Už ne,“ podal Joelovi jednu.

 

Joel se usmál. „Dík.“ Napili se. „Nebudu se ptát, jak se máš. Vidím, že to za moc nestojí.“

 

„Tak nějak. Jsem tu zase sám a nevím si rady,“ Eric dopil, co měl ve sklence a nalil si znovu. „Jsem strašnej pitomec a umřu tady steskem.“

 

„Ale neumřeš, znám tě. Před pár měsíci jsme mluvili o tom, že jsi bojovník. To jsi hodil flintu do žita?“

 

„Už mě vůbec nemá ráda, Joeli,“ podíval se mu Eric do očí. „Kdybys ji viděl..., stála v kuchyni jak bohyně pomsty a nedala najevo ani kousek citu. Jsem vyřízenej. Řekla mi, že mě pouští dovnitř jen na chvíli, kvůli Dannymu. Tomu malýmu fakt chybím.“

 

„A ty si myslíš, že Leně nechybíš? Co sis vlastně myslel, že udělá? Že jí to všechno vysvětlíš, ona ti odpustí a tím to skončí?“

 

„To samozřejmě ne, ale doufal jsem, že jí to o tom bytě řeknu sám. Určitě by to vzala jinak. Takhle se všechno dozvěděla od donašečů a já teď vypadám jako idiot,“ napil se. „Což vlastně jsem, protože jsem tomu měl předejít.“

 

„To jsi měl,“ Joel nenápadně vzal láhev a postavil ji vedle lavice na zem. „Udělal jsi chybu, no. Spíš mi řekni, co teď chceš dělat. Budeš tady sedět a opíjet se?“

 

„Nevím. Takhle se ke mně nikdy nechovala, Joeli, už mě nechce,“ zavrtěl hlavou a znovu se napil.

 

„Bylo by ti milejší, kdyby se před tebou rozplakala? Nebo kdyby ti dala najevo, jak moc jsi jí ublížil? To jsi čekal? To nemyslíš vážně. Byla na to prostě připravená a dokonale se ovládala. Pochybuju, že tě přestala milovat zničehonic.“

 

Eric vyprázdnil skleničku a začal hledat láhev. „Tady jsem měl na stole láhev...“

 

„Je pryč,“ Joel pokrčil rameny a vstal. „Pojď do kuchyně, dáme si radši kafe. Už žádný pití.“ Eric se zvedl a šel za Joelem. „Kde máš hrnky?“ Joel začal prohledávat skříňky, pak mu padl pohled na dřez plný nádobí. „Děláš si srandu?“ podíval se na Erica a obočí mu vylétlo vzhůru. „Naházej to do myčky, já zatím umyju dva hrnky.“ Eric zapnul myčku a postavil na kávu.

 

„Ty si myslíš, že za ní mám jít, viď?“ Eric zalil kávu a krátce pohlédl na Joela.

 

„Bingo!“ Joel ho poplácal po zádech. „Co jinýho? Ona za tebou nepřijde, ty to musíš vyžehlit. A nezapomeň, že za tři týdny odjíždíme do Karibiku a já s váma počítám, se všema třema. Je to jasný?“

 

„Na to jsem úplně zapomněl,“ zavrtěl Eric překvapeně hlavou.

 

„No vidíš. Místo, abys přemýšlel, co uděláš, tak utápíš svou sebelítost v alkoholu,“ ukázal na něj Joel prstem. „Musíš se snažit získat její důvěru zpátky. Tímhle nic nevyřešíš, jen ti ráno bude ještě hůř,“ ušklíbl se.

 

„Ještěže mám tebe!“ zasmál se Eric.

 

„To máš fakt kliku. Chceš zůstat tady, nebo jdem ven?“ Joel si vzal od Erica hrnek s kávou.

 

„Půjdem ven. Mimochodem, kam jsi schoval tu lahev?“

 

„Tady ji máš a hned ji odnes do lednice,“ Joel mu ji podal, jakmile vyšli zase na verandu. Eric zmizel v domě, ale za chvíli byl zpátky.

 

„Víš, že mám docela strach se s ní setkat?“ Eric zůstal stát opřený o zábradlí.

 

„Já ti rozumím. Ale ty ji přece znáš. Podle mě to byla její sebeobrana. Uvnitř se cítila zraněná, věřila, že ji podvádíš, že sis vzal jinou do jejího bytu. Zkus si představit, jak by ses cítil ty. Chtěl bys dát najevo tomu, kdo tě podvedl, zradil a zklamal, že tě to bolí? Věř tomu, že pod tou ledovou královnou je pořád tvoje Lena, která tě miluje. Věřila ti a je z toho nejspíš tak nešťastná jako ty, jen se to snaží před tebou schovat. Je na tebe naštvaná. Proto ten první krok musíš udělat ty. Přece se jí nebudeš bát,“ Joel se usmál. „Na druhou stranu můžeš být rád, protože tys jí pomohl být zase sama sebou. Teď je o to silnější a svá,“ pokrčil rameny. „Musím říct, že se mi to na ní líbí. Tobě ne?“

 

Eric se pousmál. „Přiznávám, že líbí. Když tam tak stála a dívala se na mě chladným pohledem, byla nádherná. Vůbec jsem ji nepoznával. Když si vzpomenu, jak se mě bála. Teď jsem měl pocit, že mě snad praští,“ zasmál se trochu a hned zvážněl. „Taky bych si to zasloužil,“ odmlčel se na chvíli, pak položil hrnek na stůl a opřel se o něj oběma rukama. „Nevzdám to, máš pravdu, brácho. Ona za to totiž stojí.“

 

„To je správný přístup!“ Joel se zasmál, dopil kávu a zvedl se. „Pomalu půjdu.“

 

Eric ho doprovodil k autu. Než odjel, Joel stáhl okýnko a mávl na něj. „Tak nezapomeň, za tři týdny jedem. Tak zatím...“ Eric pokýval hlavou. „Díky za návštěvu!“ zavolal za odjíždějícím autem a zamával. Z okýnka vykoukla mávající ruka. Eric se zasmál a zašel do domu.

 

*

 

V pondělí někdo zaklepal na dveře kanceláře. Lena se podívala na hodinky, bylo čtvrt na tři a už se chystala k odchodu. „Dále!“

 

Lisa vešla dovnitř. „Já vím, já vím, jdeš domů,“ zvedla ruce v obranném gestu. „Jen jsem ti chtěla říct, pokud sis nevšimla, pan Záletný stojí venku už od dvou hodin. Asi má strach, aby tě nezmeškal.“ Lena se otočila k oknu a skutečně viděla Erica, jak přechází tam a sem. „Tak já zas jdu. Ahoj zítra,“ Lisa vycouvala a nechala dveře otevřené.

 

Lena si přehodila kabelku přes rameno a zavrhla myšlenku odejít zadem. Musí tomu čelit. Vyšla před budovu a proti její vůli se jí srdce rozbušilo, když si vzpomněla, kolikrát tam na ni čekal a jak to bylo fajn, když mezi nimi bylo všechno v pořádku. Jen mu nevběhni do náruče, ty hloupá. Stál k ní zády, když k němu došla, ale otočil se, jak ji zaslechl přicházet.

 

„Ahoj... Lena, že? Kdosi mi prozradil tvé jméno. Mohu na chvíli připojit své kroky k tvým a kousek tě doprovodit? Já jsem Eric,“ podal jí ruku.

 

Lena mu ji po mírném zaváhání krátce stiskla. „Ahoj. Můžeš. A přestaň šaškovat,“ vydala se k východu ze ZOO, Eric se jí držel po boku.

 

„Tak promiň. Chtěl jsem jen začít od začátku,“ střelil k ní očima, ale dívala se před sebe. „Mohl bych jet s tebou pro Dannyho? Vím, že jsem spáchal zločin, ale chci to odčinit. Strašně mi oba chybíte.“

 

„Dannymu taky chybíš. Rád tě uvidí. Nechci ho trápit. On za nic nemůže,“ ani teď se na něj nepodívala.

 

„Díky. Jsi tak...,“ nemohl najít to správné slovo, „... chápající.“ Beze slova došli k autu. Nastartoval a z parkoviště zabočil na hlavní. „Změnila ses. Ze začátku ses mě bála, teď mám pocit, že bych se měl bát já,“ krátce na ni pohlédl a všiml si, jak jí zacukaly koutky.

 

„Máš bod,“ dovolila si podívat se na něj. Neusmíval se, ale viděla mu na očích, jak ho těší její přítomnost. Nebyly tak smutné jako v pátek.

 

Když vystoupili před školou a Eric zamkl auto, zůstala u něho stát a kývla na Erica. „Běž tam sám. Počkám tady.“ Všimla si, jak mu vylétlo obočí překvapením, ale nakonec bral schody po dvou.

 

Vešel dovnitř, zaklepal, otevřel dveře a než se stačil nadechnout, aby řekl učitelce, proč je tady, měl Dannyho v náručí. „Tati! Ty jsi přišel!“ Danny mu vlepil pusu a zářil jako sluníčko. Eric si za jeho zády všiml, jak se učitelka usmívá a pokynula mu, že mohou jít. „Kde je máma? Ví, že si tady? Aby nás oba nepřetrhla,“ zasmál se Danny, rychle se přezul, popadl tašku a chytil se Erica za ruku.

 

„Máma na nás čeká venku, neboj. To bych si nedovolil přijít jen tak, za jejími zády,“ dřepl si k němu a pohladil ho po tváři. „Poslyš, Danny, nevím, co ti máma říkala, ale něco jsem provedl. Ona je teď ostrá jak břitva a já se musím chovat slušně, aby mě zase měla ráda. Ale věř mi, že udělám všechno, co je v mých silách, abych ji získal zpátky. Tak nebuď smutnej, když se teď budeme míň vídat, jo?“

 

Danny přikývl. „Já se jí ptám každej den, kdy už se na tebe přestane zlobit. Já chci taky být zase s tebou. A u tebe doma je to lepší. My nemáme zahradu.“

 

„Tak se jí přestaň ptát, tím ji jen naštveš. Navíc se trápí, když jsi smutnej. Já vás mám oba strašně rád. Nevěř nikomu, kdyby ti říkal, že to je jinak,“ usmál se.

 

„Přísaháš?“ zvedl obočí Danny.

 

„Přísahám na cokoli chceš,“ Eric vztyčil dva prsty do vzduchu.

 

„Tak jo,“ Danny přikývl. „Máme zase tajemství? Nenápadně přinutit mámu, aby tě měla zase ráda?“

 

Eric se zasmál. „Máme. Ale nech to na mně, tvůj úkol je nic neprozradit,“ zvedl se. „Tak jdem, ať nejsme podezřelí.“

 

Když je viděla vycházet z budovy, vzpomněla si, jak ji sem Eric přivezl poprvé a jak byli oba šťastní. Stejný pocit zažívala, když se na ně dívala teď. Scházeli ze schodů, Danny se Erica držel za ruku a jeho dosud smutný obličejík celý zářil. Eric se usmíval, odpovídal na Dannyho otázky a dával přitom pozor, aby se neskulil ze schodů. Překvapeně rozpřáhla náruč, pomalu na poslední chvíli, když se k ní Danny rozběhl.

 

„Mami!“ objal ji a Lena cítila v očích slzy. Její chlapeček zase září štěstím.

 

Postavila ho na zem. „Ahoj, tak jak je? Vážně myslíš, že už jsi zdravej?“

 

„To teda jsem. Na jedničku,“ dal jí palec nahoru a ohlédl se na Erica. Ten na něj mrknul.

 

„Hodím vás domů,“ Eric odemkl auto. Danny štěbetal celou cestu, vyprávěl jim, co se dnes nového naučil, najednou nabitý elánem.

 

„Máš nějaké úkoly?“ zeptal se ho Eric před domem. „Tak si je nezapomeň udělat,“ rozcuchal mu vlasy, když přikývl. „Tak zas někdy,“ ustoupil o krok a krátce zavrtěl hlavou, když viděl, jak se Danny nadechuje, aby protestoval, že chce Eric odejít. Danny zavřel pusu a Leně dnes už podruhé zacukaly rty, když poočku viděla jejich tichou komunikaci.

 

„Díky za svezení,“ obrátila se Lena na Erica a zvedla ruku na pozdrav.

 

„Taky děkuju, měj se,“ usmál se na půl úst a čekal, dokud se za nimi nezavřely dveře.

 

*

 

Druhý den Lena odcházela z kanceláře a potkala na chodbě Lisu. „Vy spolu zase randíte, jo?“ vykulila na Lenu oči.

 

„Jasně,“ odmávla ji Lena s přehledem a odešla.

 

Venku čekal opět Eric. Tentokrát stál čelem k ní, ruce za zády. Počkal, až k němu došla a podal jí kytici frézií. Lena oněměla úžasem, vzala si je od něho oběma rukama a přivoněla, s očima zavřenýma. Ještě nikdo jí nedal květiny. A frézie milovala. Maska jí spadla z obličeje, když se něžně usmála, otevřela oči a jemně pohladila hlavičky květin.

 

„Díky, jsou nádherné. Miluju frézie, mají tu nejkrásnější vůni ze všech,“ strčila mu je pod nos. Vzápětí si uvědomila, že má být nepřístupná a nasadila vážný obličej.

 

Eric si přivoněl a při pohledu na její tvář, která roztála úsměvem, a na její zářící oči si říkal, že jí je bude asi nosit každý den, aby tohle viděl.

 

„Tos neměl, jsou drahé,“ řekla tiše.

 

„To neřeš. Hlavně, když ti udělaly radost. Ber to jako úplatek, že spolu pojedeme do školy,“ nadnesl, napůl tázavě.

 

„Nemám s tím problém, Ericu. Danny se od včerejška úplně změnil. Zase lítá jako splašenej, celej září a poslouchá na slovo. Nevím, jak to děláš, ale máš na něj dobrý vliv. Klidně tady na mě počkej každej den i bez úplatku,“ její tvář byla vážná, ale všiml si, že jí v očích blýsklo. Možná mě taky ráda vidí, kdo ví.

 

„To rád slyším, záleží mi na něm,“ zadíval se jí krátce do očí, ale nedovolil si dodat, že mu záleží i na ní.

 

*

 

Eric na ni čekal každý den. Ve středu jí přinesl čokoládu, ve čtvrtek ledovou kávu v krabici a pokaždé Dannyho vyzvedl ve škole, odvezl je domů a pak se vzdálil. Dnes byl pátek a jemu bušilo srdce strachem, že je celý víkend neuvidí. Za zády schovával perníkové srdce s nápisem 'Pro mou lásku' a říkal si, jestli to nepřehnal.

 

Když Lena vyšla, jen doufal, že nevypadá nervozně.

 

„Ahoj,“ podal jí dárek, když k němu došla. „Nesehnal jsem... bez nápisu. Není to provokace.“

 

„Ahoj, děkuju. To je v pohodě, je to... hezký,“ poprvé za celý týden mu věnovala malý úsměv. „Už mi vážně nemusíš nic nosit. I když je to fakt milý.“

 

„Mně to nevadí. Vidět, jak se tvoje oči rozzáří, je zase dárkem pro mě,“ nabídl jí rámě. Pár vteřin ho váhavě pozorovala a nakonec se do něho zavěsila. Cesta k autu jí přišla dneska nějak rychlá, jak intenzivně vnímala jeho předloktí, kterého se dotýkala rukou. Ten dotek doslova vnímala celým tělem. Uvědomila si, jak moc jí to chybí, když se ho musela pustit, aby nastoupila do auta.

 

Když se pak chtěl rozloučit před domem a srdce v něm klesalo, najednou mu pomohl Danny.

 

„A co zítra? To tě uvidím až v pondělí?“

 

Eric se podíval na Lenu a najednou nevěděl co říct.

 

Lena si povzdechla a položila Dannymu ruku do vlasů. „Chtěl bys někam vyrazit? Možná byste mohli spolu...“

 

„Jo, chtěl,“ vzhlédl k ní. „Ale bez tebe by to nebylo ono, že jo?“ stočil oči k Ericovi.

 

„To máš pravdu. Možná bychom se mohli podívat za zvířátky, dlouho jsi je neviděl a pak třeba na chvíli hřiště. Záleží na mamince,“ jeho oči se upřely do Leniných. „Vím, že pořád otravujeme se ZOO...“

 

„To nevadí. Tak půjdeme zítra po obědě do ZOO,“ znovu podlehla tomu upřenému pohledu jeho očí.

 

„Joooo,“ zajásal Danny a objal Lenu v pase. Sklonila k němu hlavu a kouzlo pominulo.

 

„Vyzvednu vás zítra ve dvě,“ snažil se nevypadat nadšeně, ale oči ho prozradily.

 

Lena přikývla, odemkla a vešla s Dannym dovnitř. Ten se ještě ve dveřích ohlédl a dal Ericovi palec nahoru. Eric se musel zasmát. Ten to s mámou umí. Vzápětí se trochu zastyděl, že jsou jak dva spiklenci. Ale co bychom neudělali pro dobrou věc. Eric se dušoval, že už nikdy nesmí dovolit, aby se to mezi nimi takhle pokazilo. V dobré náladě skočil za volant a odjel domů.

 

*

 

Mobil začal vyzvánět a Lena vyběhla z koupelny. Byly skoro dvě hodiny, čekali s Dannym na Erica.

 

Vyhrabala telefon z kabelky. „Ahoj. Stalo se něco?“

 

„Odvolali mě do práce, takže jsem se zdržel. Ale dorazím,“ vysvětloval Eric. „Nasedám do auta a jedu pro vás. Řekni Dannymu, že jsem na cestě.“

 

„Dobře. Nespěchej, ať se někde nevybouráš. Víš co? S tím skřítkem nebude k vydržení, počkáme na tebe před domem.“

 

„Tak jo. Do půlhodiny jsem u vás,“ zavěsil. Lena se vrátila do koupelny, dooblékla se a učesala.

 

Danny už postával v předsíni. „Kde je táta?“

 

„Je na cestě. Volal, má zpoždění. Pojď, počkáme na něj před domem.“ Vyšli z bytu a Lena zamkla.

 

Ve chvíli, kdy otevřela dveře domu, Danny vyklouzl ven, ale proti ní najednou vyrazil Klaus a zatlačil ji dovnitř. Dveře se zabouchly a ona si s hrůzou uvědomila, že je Danny venku sám.

 

„Ahoj krásko, kampak se chystáte? Vypadáš nádherně, vyšňořila ses,“ přitiskl ji ke zdi. „Slíbil jsem ti, že se ještě ozvu. Myslím, že bych si zasloužil nějakou kompenzaci,“ pokusil se ji políbit.

 

Lena mu vlepila facku. „Pusť mě, tvůj syn je úplně sám na ulici!“ Pokusila se kolem něj proklouznout ke dveřím, aby je alespoň zablokovala před zabouchnutím. To se jí sice povedlo, ale Klaus ji chytil za vlasy a smýkl s ní tváří ke zdi a přilepil se k ní zezadu.

 

„Ale... najednou je to zase můj syn,“ cítila, jak jí vysoukal šaty do pasu a snažila se po něm ohnat rukou. Zkroutil jí ji za zády a dal jí ránu pod žebra, že se nemohla nadechnout.

 

„Pusť... mě... To bolí...,“ sotva zasípala. Sevřel jí ramena oběma rukama a povalil ji na zem. Přitom udeřila hlavou o roh schránek, které na zdi visely. Krev jí začala stékat po spánku a kapala na zem, ležela obličejem k zemi a Klaus plnou vahou na ní. Cítila, že ztrácí vědomí a její poslední myšlenka patřila Dannymu, než kolem ní všechno zčernalo.