Jak chutná láska 11

11

 

Eric zaparkoval před domem a spatřil Dannyho, jak bouchá na dveře. Vyskočil z auta a běžel k němu.

 

„Danny, co se děje? Kde je máma?“

 

Dannymu tekly slzičky, když se k němu otočil a objal ho v pase. „Chtěli jsme tady čekat, ale přišel ten zlý pán a nedovolil mámě vyjít ven a dveře se zabouchly. Já se bojím,“ rozvzlykal se.

 

Eric ho pevně objal a pohladil ho. Pak natáhl ruku a zkusil dveře. Povolily. Vzal Dannyho do náruče a posadil ho do auta. „Poslouchej, zůstaň tady. Jdu mámě na pomoc, slyšíš mě? Zavřu tě tady, nikdo se k tobě nedostane, jenom já, ano?“

 

Danny v slzách přikývl. „Přijdeš brzo? Já chci mámu,“ rozplakal se.

 

Eric mu stiskl obě ruce ve svých. „Přijdu. Neboj se. Ale teď musím běžet. Strašně nerad tě tu nechávám samotného, ale musím mámě pomoct. Zvládneš to,“ políbil ho na čelo a zavřel dveře. Rozběhl se do domu.

 

Hned za dveřmi našel krvácející Lenu a Klause. Popadl ho vší silou za límec a odhodil ho proti zdi. „Ruce pryč! Zbláznil ses?“ Klaus se proti němu rozehnal, ale setkal se s Ericovou pěstí. Chytil se za nos a spatřil na ruce krev.

 

„Budu tě žalovat, ty hajzle!“ vyštěkl, ale do útoku už se nehnal.

 

Eric vytáhl z kapsy uspávací pistoli. „Chceš si zdřímnout? Nevím, kdo koho bude žalovat!“ Podíval se krátce na Lenu a zjistil, že se nehýbe. „Co jsi jí udělal? Za to mi zaplatíš. Půjdeš sedět, to si piš!“

 

Klaus zíral na pistoli a pomalu se sunul podél zdi ke dveřím. „Kdes to vzal? Používáš to snad v práci, ne? Na člověka nesmíš vystřelit. To neuděláš,“ kývl k Leně. „Nic jí není, probere se. Ani jsem jí neznásilnil. Přece bys to nerozmazával. Stejně šukáš tu blondýnku, když ona není doma.“

 

„Ztrať se, ty srabe!“ zavrčel Eric. „Nestojíš mi za to,“ zavrtěl hlavou. „Tak zmiz, než si to rozmyslím!“ zařval. „Nikdy se k ní už nepřibližuj, nebo tě zabiju!“ Klaus rychle nahmatal kliku a vyběhl ven, držel se při tom za krvácející nos. Eric se ještě ujistil, že nešel k autu a pohledem zkontroloval Dannyho. Zamával na něho a rychle se vrátil k Leně.

 

Zkusil tep a pohledem odhadl ránu na čele. Vyndal z kapsy čistý kapesník, který míval vždycky po ruce a opatrně ránu osušil. Lena slabě zasténala a pohnula se. Eric ji opatrně otočil na záda a přiložil jí kapesník na pravý spánek.

 

„Danny...,“ vydechla.

 

„Je v bezpečí u mě v autě,“zašeptal Eric a odhrnul jí něžně vlasy z čela. „Bolí tě něco kromě hlavy?“ Zavrtěla hlavou a sykla bolestí. Eric jí vsunul ruku pod ramena, když se pokusila zvednout. „Pomalu.“

 

Posadila se a podívala se na něho. „Točí se mi hlava... a asi budu samá modřina... Klaus...“

 

Eric přikývl. „Já vím. Zajedeme do nemocnice. Zvládneš to? Drž si na hlavě ten kapesník, bude to chtít šití, ale není to hluboké. Jen to dost krvácí.“

 

„Snad jo. V kabelce mám papírové kapesníky...,“ navrhla, ale Eric zavrtěl hlavou.

 

„Ty se rozmáčí a mohly by zůstat v ráně. Tohle bude snad stačit. V autě mám ještě jeden,“ rozhlédl se po kabelce a našel ji v rohu u dveří. Dal jí kabelku do ruky, otevřel dveře a vzal ji do náruče. „Budeš v pohodě, neboj.“

 

Viděl, že Danny nadskočil v autě, když je uviděl. Odemkl auto a sklonil se, aby mu jednou rukou pomohl dostat se ven, aniž by upustil Lenu.

 

„Danny, pomůžeš mi?“ zadíval se mu do očí a viděl v nich strach. „Jenom klid. Máma má rozbitou hlavu, jako jsi ji měl ty. Bude v pořádku, neboj se. Jen mi zkus otevřít dveře u spolujezdce, abych ji mohl posadit dovnitř. Není jí úplně dobře.“ Společnými silami se jim to podařilo a když byla Lena bezpečně vevnitř, vzal Dannyho do náruče a pevně ho k sobě přitiskl. „Jseš skvělej, skřítku. Díky. Teď odvezeme mámu do nemocnice, ano? Už je to dobrý.“ Posadil ho do sedačky a usmál se na něj. „Zvládneš to?“ Danny přikývl a cítil se trochu jistěji. Eric zavřel dveře, obešel auto a sedl si za volant. Stiskl Leně ruku a zadíval se na ni. „Jak je?“

 

„Jakžtakž dobrý. Žiju,“ pokusila se usmát, ale vyšel z toho spíš úšklebek. Měla pocit, že má v hlavě tisíc permoníků, kteří do ní buší zevnitř. „Kapesník je už asi úplně promočenej.“ Eric se natáhl do přihrádky před Lenou, otevřel ji a vytáhl igelitový sáček s dalším kapesníkem. Vzal jí ten promáčený a na ránu přitiskl čistý. Krvavý kapesník hodil někam na zem. Otočil se na Dannyho. „Tak jedem,“ mrknul na něj.

 

*

 

Eric vešel do Gardens Medical Pavilionu s Lenou v náručí a Dannym po boku. Posadil ji na nejbližší židli a zamířil k recepci. Danny si sedl k ní a vzal ji za ruku. Lena mu ji slabě stiskla.

 

„Joel má naštěstí službu, bude tu hned,“ Eric se vrátil a dřepl si k ní.

 

„Díky. Nevím, co bych si počala, kdybys nepřijel,“ řekla roztřeseným hlasem.

 

„Byl bych radši, kdybych přijel včas.“

 

„Ahoj, tak kdo je tu dnes pacient?“ promluvil za jeho zády Joel.

 

Eric se zvedl a otočil se k němu. „Ahoj. Dneska je to Lena. Klaus ji napadl, nebudu zdržovat detaily. Vypadá to, že do něčeho narazila čelem. Jsem rád, že tady jsi. Není to hluboké, ale dost to krvácí.“

 

Joel přešel na druhou stranu haly, kde byly vozíky a jeden si přitáhl k nim. „Tentokrát jsi to nechal celé na mně?“ zvedl k němu krátce oči, zatímco společně pomáhali Leně na vozík.

 

„Stalo se to u ní v domě, neměl jsem jinou možnost,“ Eric pohladil Lenu něžně po vlasech.

 

Joel přikývl. „Pojďte se mnou. Můžete počkat v čekárně, dám vám vědět.“ Vezl Lenu, Eric šel za ním s Dannym v náručí.

 

*

 

Po půlhodině se dveře ordinace otevřely a Joel vyšel k nim.

 

„Ránu jsem zašil, ale Lenu si tady nechám do zítřka, Ericu. Chci udělat CT a celkové vyšetření, abych vyloučil vnitřní krvácení. Zacházel s ní hrubě podle toho, co mi řekla, dostala ránu pod žebra, až jí vyrazil dech,“ zavrtěl hlavou. „Bolí ji hlava a má závratě,“ kývl hlavou k ordinaci. „Chce s tebou mluvit.“

 

Eric přikývl a vzal Dannyho za ruku. „Pojď za maminkou.“

 

Lena ležela na lehátku a Danny se k ní rozběhl.

 

„Mami,“ vzal ji za ruku a díval se na ni.

 

„Danny,“ pousmála se. „Neboj, budu v pohodě. Podáš mi tamhle ze židle kabelku, prosím tě?“ Danny přikývl a kabelku jí přinesl. Po hmatu z ní vylovila klíče a očima našla Erica. „Joel si mě tu chce nechat přes noc,“ odvrátila na chvíli pohled. „Neměla bych po tobě žádat, ale nemám jinou volbu. Chci tě poprosit, jestli by sis nechal Dannyho u sebe,“ podala mu klíče. „Víš, kde má věci,“ slzy se jí zaleskly v očích. „Zkazila jsem vám den, tak si spolu užijte zbytek víkendu.“

 

Eric sevřel klíče v dlani a dal si je do kapsy. „To je přece samozřejmý, že si ho vezmu k sobě. Ale děkuju za důvěru. Nedělej si starosti. Nic jsi nám nezkazila, to byl někdo jinej. Ty za to nemůžeš,“ vzal ji jemně za ruku.

 

„Ty tu zůstaneš?“ Danny visel očima v její tváři. „Je ti špatně?“ Z jeho hlasu slyšela, že o ni má strach.

 

„Strejda Joel se chce ujistit, že je všechno v pořádku, ale neboj se. Zítra půjdu domů,“ polkla. „Bolí mě hlava, ale jinak mi nic není. Musím tu zůstat, pro jistotu, chápeš? Neboj se o mě. Zavolám ti, ano?“ pohladila ho po tváři. „Zůstaneš s tatínkem a nebudeš ho zlobit, ano?“ Stiskla Ericovi ruku a podívala se na něho.

 

Eric položil Dannymu ruku na rameno. „Budeme spolu a zítra si pro maminku přijedeme, je to tak? Tady si v klidu odpočine.“ Danny k němu vzhlédl a Eric se na něj povzbudivě usmál. Když Danny přikývl, Eric se obrátil na Lenu. „Můžu ho vzít k sobě, nebo máme zůstat u vás doma?“

 

„Jak chceš. Domluvte se spolu,“ povzdechla si a zavřela oči.

 

„Měli byste jít. Je unavená,“ vložil se do toho Joel. „Jakmile budu vědět výsledky, zavolám,“ když viděl Dannyho vystrašené oči, rozcuchal mu vlasy. „Danny, neboj, o maminku se dobře postarám a zítra ti ji vrátím skoro jako novou,“ usmál se. „Bude v pořádku, máš moje slovo, ano?“

 

„Tak jo. A můžeme přijít hned ráno? Já se o ni doma taky dobře postarám,“ namítl Danny. Joel s Ericem se zasmáli, dokonce i Leně zacukaly koutky.

 

„Já bych ji nechal vyspat a najíst, Danny,“ odpověděl Joel pořád s úsměvem na rtech. „Přijeďte po obědě, budu s tím počítat.“

 

„Budeš tady pořád s ní?“ Danny nespouštěl oči z jeho tváře a Joel cítil, jak mu ten malý chlapec věří.

 

Dřepl si k němu. „Budu s ní dneska do deseti večer, do té doby vám zavolám. A zítra v deset ráno tady budu zpátky, zase se o ni budu starat a hned zavolám, jak jí je, ano?“

 

„Hm-mm,“ přikývl Danny a podíval se na Lenu. „Musíš poslouchat pana doktora, abys byla rychle zdravá.“

 

„Budu, Danny,“ usmála se pobaveně Lena. „Tak už běžte.“

 

Eric zvolna pustil její ruku a zadíval se jí do očí. Nejradši by ji políbil, ale na to nebyla vhodná chvíle. Vzal Dannyho za ruku. „Tak zatím. V klidu odpočívej,“ vedl chlapce ke dveřím a ohlédl se po ní. Vypadala tak zranitelně, nerad ji nechával samotnou, ale věděl, že je v dobrých rukou. Sevřelo se mu srdce při pomyšlení, že ji neochránil. V té chvíli si bolestně uvědomoval, jak moc ji miluje.

 

*

 

Eric zastavil před domem a všiml si zakrváceného kapesníku, který předtím odhodil na zem. Musím to později zlikvidovat. Vytáhl klíče a odemkl dům. Danny se ho pevně držel za ruku. Eric ho provedl chodbou tak, aby neviděl na zemi zaschlou krev a odvedl ho do bytu.

 

„Zůstaneme tady, nebo chceš jet ke mně domů?“ zeptal se a vedl ho do dětského pokoje.

 

„Můžeme jet radši k tobě?“ Danny otevřel skříňku a ohlédl se prosebně na Erica.

 

„To víš, že jo, skřítku. A vezmem s sebou všechno, co budeš chtít,“ usmál se Eric. „Vejde se to do tvého batůžku?“

 

„Jasně,“ ožil Danny a vytáhl ho zpod postele. Eric ho nechal na chvíli o samotě a vyšel z bytu uklidit podlahu na chodbě.

 

„Máme všechno?“ zeptal se Eric, když batůžek společnými silami naplnili.

 

„Pyžamo, kartáček na zuby, trička, tepláky, ponožky, slípky, knížka... asi jo,“ vypočítával Danny a přemýšlel při tom, jestli na něco nezapomněl.

 

„Bezva,“ pokrčil Eric rameny. „Tak vyrazíme.“

 

*

 

„Máš rád špagety?“ Eric pomáhal Dannymu vybalit batůžek v dětském pokoji. Položil mu pyžamo na postel a podal mu tričko a tepláky. „Převlékni se, jestli budeš chtít jít na zahradu.“

 

„Ty umíš špagety?“ vykulil oči Danny a začal se převlékat. „To je paráda,“ zaculil se, když Eric přikývl.

 

„Tak si je dáme k večeři,“ sešli do přízemí a Danny vyběhl na verandu. „Nikam se mi neztrať, zavolám tě, až to bude hotový.“ Chlapec přikývl a hnal se ven. Eric se pousmál, chvíli se za ním díval a když zmizel v domečku, šel do kuchyně. Vytáhl z kapsy mobil a položil ho na stůl. Chvíli čekal, jestli nezazvoní a odolával pokušení zavolat Leně. Potřebuje odpočívat, až bude chtít, zavolá. V koutku duše měl strach, aby vyšetření neodhalilo něco vážnějšího, ale vzápětí myšlenku zaplašil. Pustil se do vaření, a když mobil asi za půlhodiny zazvonil, otočil se, překvapený, jak na něj zapomněl, když měl plné ruce práce. Přikryl poklicí slité špagety, zamíchal základ na omáčku a rychle mobil zvedl.

 

„Ahoj, jak ti je?“

 

„Ahoj, jde to. Když se moc nehýbu, je mi líp. Kde jste?“ zeptala se Lena, její hlas zněl unaveně.

 

„Jsme u mě, snad to nevadí. Bylo to skřítkovo přání,“ odpověděl a nebyl si jistý, co ona na to.

 

„Myslela jsem si to. Co děláte?“

 

„Danny si hraje venku a já chystám večeři. Zavolám ti ho,“ vyšel na verandu. „A co ty, už jsi absolvovala všechna vyšetření?“ Danny vykoukl z domečku a Eric na něho zamával, aby k němu šel.

 

„Jo, díkybohu jsem konečně na pokoji. Výsledky zatím nejsou, ale snad to bude dobrý,“ zarazila se. „Ty vaříš?“

 

„No jasně. Napadly mě špagety a Danny nadšeně souhlasil,“ Eric se usmál. „Už letí. Dám ti ho, mám omáčku na plotně.“ Předal telefon Dannymu.

 

„Ahoj mami, nakreslil jsem ti spoustu obrázků. Jak se máš? Táta vaří špagety,“ Danny na ni začal chrlit své nejnovější dojmy a Eric se vrátil do kuchyně. Dokončoval omáčku a přemýšlel, jestli se mu podaří dát rodinu zase dohromady. Nevěděl, co si má myslet, když mu Lena vrátila klíče od svého bytu, ale tušil, že její důvěra se mu tak snadno nevrátí. Byl by tak rád, kdyby je tady měl oba zpátky napořád, kdyby jí mohl dát ochutnat špagety, které uvařil. Kdyby ji mohl zase políbit a sevřít ji v náručí. Usínat vedle ní a objímat její teplé měkké tělo. Moct jí zašeptat do ouška, jak moc ji miluje. A ráno se probudit a ještě před otevřením očí cítit vůni jejích vlasů.

 

„Já to neumím vypnout, ale máma tam ještě je. Proč to mícháš tak dlouho?“ Dannyho hlásek ho vytrhl ze zasnění.

 

Přestal míchat a odstavil hrnec stranou. Vzal si od Dannyho mobil. „Leno, jsi tam?“

 

„Jsem. Nevěděl, jak to vypnout, tak jsem mu řekla, ať jde za tebou. Promiň, zavírají se mi oči.“

 

„Jasně. Vypnu to. Nic se neděje, odpočívej. Zítra se uvidíme.“

 

„Jo jo, zítra.“

 

Eric kývl na Dannyho. „Utíkej si umýt ruce. Už jen smíchám omáčku se špagetama a můžem jíst.“ Když se Danny vrátil, Eric už měl jídlo na talířích. „Dáme si to venku, viď?“ Podal Dannymu vidličky a vzal talíře.

 

*

 

Eric dočetl pohádku a položil knížku na zem. Chvíli se na Dannyho díval, jak spí, pak vstal, políbil ho na čelo a potichu opustil pokoj. Sešel po schodech do haly a zamířil k autu, protože si vzpomněl na zakrvácený kapesník. Vzal ho do ruky a chtěl ho vyhodit, ale nakonec si to rozmyslel a sám nevěděl proč, ale schoval ho do igelitového pytlíku a odnesl ho do domu. Schoval ho vzadu ve skříňce v koupelně.

 

V kuchyni zkontroloval mobil, ale zatím nikdo nevolal. Uvařil si kávu a šel si sednout ven. Chvíli po deváté telefon zazvonil.

 

„Ahoj,“ Eric to okamžitě zvedl.

 

„Ahoj,“ ozval se Joel na druhém konci. „To byla rychlost. Čekáš, až zavolám, viď?“ odmlčel se na chvíli. „Můžu tě uklidnit, všechna vyšetření dopadla dobře. Fyzicky bude v pořádku. Má několik podlitin, ale jinak je to dobrý.“

 

„To je dobře. Cítím nějaké ale...,“ podotkl Eric.

 

„Rozhodně. Nevím, co celý ten zážitek udělá s její psychikou. Nejspíš ti to nevyprávěla, předpokládám, že jsi ji okamžitě přivezl sem.“

 

„Vím jen to, co jsem viděl. Když jsem tam dorazil, Danny se zběsile dobýval do domu a řekl mi, že přijel 'ten zlý pán' a nepustil mámu ven. Dveře ale šly otevřít, tak jsem tam vlítl... teda poté, co jsem Dannyho zavřel u sebe v autě. Měl jsem strach, čeho by byl svědkem,“ vysvětloval Eric. „Našel jsem Lenu tváří k zemi, z hlavy jí crčela krev, Klaus na ní ležel, šaty měla vyhrnuté do pasu... Měl jsem co dělat, abych ho neuškrtil.“

 

„Hmm, moc hezký,“ Eric slyšel, jak se Joel nadechl. „Pár detailů mi řekla jako lékaři, takže...“

 

„Rozumím. Když bude chtít, řekne mi to sama. Všechno se ve mně svírá jen z toho, co vím, to mi věř. Neberu to na lehkou váhu,“ krátce se zamyslel. „Myslíš, že by ji to mohlo hodit zase na začátek? Muselo jí to všechno znovu připomenout.“

 

„Toho se právě bojím. Ale rozumy jsem z ní netahal. Byla z těch všech vyšetření už tak dost unavená. Ale chtěla vám zavolat. Pak hned usnula, což je dobře. Spánek jí hodně pomůže. Je v pořádku. Jak říkám, po psychické stránce nevím.“

 

„Víš, měl jsem zvláštní pocit, když jsem Dannyho odvedl domů a zeptal jsem se ho, jestli chce jet ke mně, nebo být doma. Podíval se na mě a skoro mě poprosil, abychom jeli ke mně. Jako by se tam bál zůstat,“ Eric pokrčil rameny, i když ho Joel nemohl vidět.

 

„To chápu. Viděl, že je 'ten zlý pán' doma našel. Stejný pocit to může zanechat i v Leně,“ zareagoval Joel. „Každopádně bych ti radil být ostražitý. Nemusíš se s nimi bát mluvit, ale všímej si každého detailu a zkus na to reagovat pokud možno pozitivně. Ne přehnaně, ale pozitivně. Nevím, jestli se vyjadřuju dost srozumitelně...“

 

„Myslím, že ti rozumím. V Dannyho očích byl takový zvláštní strach. Přitom když jsme přijeli sem a vybalili, byl v pohodě a šel si hrát na zahradu.“

 

„Přesně to myslím. Ale asi jsi zareagoval dobře. Danny se s tebou cítí v bezpečí. To je moc fajn. Uvidíš. Zítra přijeďte, řekněme mezi jednou a druhou. Pustím ji domů, tady jí to psychicky moc nezvedne. Třeba je natolik silná, že to zvládne líp.“

 

„Jasně, uvidíme. Díky za zavolání. A Joeli, hned jak ji ráno uvidíš..., řekni jí, že ji s Dannym pozdravujem. On už spí, ale určitě by souhlasil.“

 

„Spolehni se,“ Eric cítil jeho úsměv. „Tak zatím a dobrou.“ Eric zavěsil poté, co telefon oněměl a odložil ho na stůl. Ještě chvíli seděl a díval se do tmy, než se zvedl, že půjde pomalu spát. Když vzhlédl k obloze, spatřil, jak padá hvězda. V duchu vyslovil přání a usmál se.

 

Pak zašel do domu, opláchl hrnek a zamířil do ložnice. Ve dveřích se ale otočil, jak si vzpomněl na Lenu a vystoupal po schodech k dětskému pokoji. Potichu nahlédl dovnitř. Když si jeho oči zvykly na tmu, viděl, že Danny spí jak dudek a objímá peřinu. Po špičkách k němu došel, přikryl ho a opustil potichu pokoj, aby ho nevzbudil.

 

Vrátil se do ložnice, ale když se uvelebil v posteli, nemohl usnout. Tížily ho výčitky, že nedorazil k Leně tak, jak slíbil. Vždyť tomu všemu mohl zabránit. Podruhé v tak krátké době ji zklamal. Ještě dlouho se převaloval v posteli, než konečně usnul.

 

*

 

„Tati, vstávej, musíme jet pro mámu,“ Danny zacloumal Ericem.

 

„Áááá, skřítku,“ Eric se otočil na záda a přitáhl si Dannyho k sobě, aniž by otevřel oči. „Kolik je hodin? Pojď ještě chvíli spát,“ zaprosil.

 

„Před... třema minutama bylo deset,“ prohlásil Danny, jak zkoumal budík. „Já už nemůžu jít spát, jsem oblečenej,“ zahihňal se a podrbal Erica ve vousech. Ten nic neříkal a Danny ho jemně zatahal za vlasy. „Už je ráno!“

 

„Vážně?“ Eric otevřel jedno oko, pak druhé a Danny se zasmál.

 

„Jo. Venku už dávno svítí sluníčko.“

 

Eric se pomalu zvedl do sedu s Dannym v náručí. „Já jsem včera nemohl nějak usnout, ty skřítku jeden, a ty mě takhle tvrdě budíš, jo?“ začal Dannyho lechtat a ten se smál na celé kolo a kroutil se jako žížala. Když ho Eric pustil, sklouzl z postele a sebral mu peřinu. Než Eric vstal, hodil ji na postel a utíkal pryč.

 

*

 

Lena seděla na posteli, když Eric zaklepal a otevřel dveře. Danny vběhl dovnitř a vrhl se k ní.

 

„Mami,“ objal ji. Eric se usmál a chvíli je pozoroval, nechtěl je rušit. Lena chlapce přitiskla k sobě a políbila ho do vlásků. Pak zvedla oči k Ericovi.

 

„Ahoj,“ pousmál se. Položil vedle ní tašku. „Stavil jsem se u tebe a vzal jsem ti nějaké pohodlnější oblečení.“

 

Lena pustila Dannyho a nahlédla do tašky. „Skvělej nápad, díky,“ vytáhla z tašky tričko a džíny.

 

„Počkám venku,“ Eric vyšel z pokoje. Po chvíli ho tam našel Joel.

 

„Nejsi u ní?“ zvedl obočí.

 

„Přivezl jsem jí něco na sebe, tak jsem se radši vzdálil, aby se mohla převléknout. Danny je vevnitř,“ ukázal rukou na dveře pokoje. „Vůbec nevím, jestli ji mám odvézt domů, nebo k sobě.“

 

„Tak se jí zeptej,“ Joel se pousmál. „Co tě žere?“

 

Eric pokrčil rameny. „Že jsem to vlastně celý zavinil já, protože jsem přijel pozdě. Ale už se to stalo a musím se s tím vyrovnat,“ zamračil se.

 

„Ale jdi, kamaráde, tohle přece byla především vina Klause,“ Joel si dal jednu ruku v bok. „Poslyš, co třeba policie? Tohle mu přece nemůže projít.“

 

„Taky si myslím. Ale těžko ji můžu do něčeho nutit.“

 

„Tak to nech na ní. Řekl jsem jí, že kdyby někdy potřebovala moje svědectví, tak s tím nemám problém.“

 

Eric přikývl ve chvíli, kdy z pokoje vyšla Lena s Dannym. „Můžeme jet.“

 

„Jak se cítíš? Žádná závrať, motání hlavy?“ Joel k ní obrátil svou pozornost.

 

„Ne, cítím se fakt dobře, pane doktore,“ usmála se. „A děkuju.“

 

„Není vůbec zač. A aspoň zítra nechoď do práce. Jeden den to tam bez tebe ještě vydrží a ty to potřebuješ. Ericu, domluv jí,“ pohlédl krátce na Erica. „Jestli budete s Dannym u něj, v pondělí mám volno a můžu tě přijet zkontrolovat. Je to kousíček.“

 

Lena sklopila oči, pak vzhlédla tázavě k Ericovi. „Já s tím nemám problém,“ mírně zvedl ruce. „Záleží na tobě,“ vytáhl z kapsy klíče od jejího bytu a podal jí je.

 

Joel pokýval hlavou. „Tak se mějte, musím běžet. V pondělí se stavím.“ Rozcuchal Dannymu vlasy, kývl na Lenu, pak na Erica a vzdálil se do vedlejšího pokoje.

 

„Nech si je,“ podívala se Ericovi do očí. Vzala Dannyho za ruku a zamířila k východu.

 

„Chceš se stavit doma a vzít si, co potřebuješ?“ zeptal se Eric, když nastoupili do auta.

 

Lena se otřásla a uvědomila si, jak pro ni bude těžké znovu tam vkročit. „Nechci, ale budu muset.“ Eric projel městem a nakonec zastavil před domem. „Mohl bys...,“ odkašlala si a cítila, jak jí v krku roste knedlík.

 

Eric krátce přikývl. „Půjdu s tebou,“ otočil se k Dannymu. „Pohlídáš zatím auto? Budeme brzy zpátky. Chceš něco přinést?“

 

„Ne. Zamkneš mě?“ Dannymu se viditelně ulevilo, že s nimi nemusí.

 

„Jen jestli na tom trváš,“ Eric vystoupil a když Danny přikývl, zamkl auto.

 

Lena se zastavila přede dveřmi a Eric si všiml, jak se rozechvěla. Vytáhl klíče, odemkl, vešel první a natáhl k ní ruku. Okamžitě se jí chopila a byl překvapený, jak moc mu ji stiskla. Když vešla, odvážil se jí vzít kolem ramen a provedl ji chodbou k bytu. Jakmile byli vevnitř, pustil ji a nechal ji, aby si sbalila věci.

 

„Mám vzít nějaké oblečení pro Dannyho? To nejdůležitější jsme vzali minule,“ zeptal se a zamířil do kuchyně. „Najdu tady nějakou tašku?“

 

„Ve spíži jsou tašky. Vezmi mu, prosím tě, co pobereš,“ zavolala na něj z ložnice.

 

Eric našel větší tašku, do které z Dannyho skříňky poskládal oblečení. Když už chtěl vyjít z pokoje, všiml si na poličce knížky o zvířatech. Nedalo mu to a přibalil ji také.

 

Domem skoro proběhli, jak ji to táhlo pryč. Srdce jí bušilo, měla nepříjemný pocit a nahlas si vydechla, když z domu vyšla. Eric ji pozoroval, ale nic neřekl. Měl o ni strach.