Jak chutná láska 14

14

 

 

Lena stála na verandě s obvyklým hrnkem kávy v ruce a užívala si pohled na zahradu. Na trávě ještě byla rosa, když vstala, protože nemohla dospat. Týden uběhl jako voda a zítra touhle dobou budou na cestě na dovolenou.

 

Na schodech se ozval dupot. Čekala, jestli Danny vyrazí ven, ale zřejmě vtrhl do ložnice. Po chvíli se objevil venku.

 

„Ahoj mami, ty nespíš?“

 

„Evidentně jsem vzhůru,“ zasmála se. „Ty jsi vzbudil tátu, viď?“

 

„To teda vzbudil,“ objevil se Eric mezi dveřmi. „Taky jsem ho za to pořádně zlechtal, že jo?“

 

„Jo. Ale už je ráno, ne? Tak musíš vstávat,“ zahihňal se Danny.

 

„Já ti dám, že musím vstávat. Je sobota, takže nemusím nic, ty skřítku jeden,“ Eric se rozběhl za Dannym, který vystřelil jako blesk na zahradu.

 

Lena se usmála a pozorovala je. Lítali po zahradě jak dva malí kluci. Danny už byl oblečený, ale Eric vyletěl z postele a natáhl si ve spěchu jen tričko, byl dokonce naboso. Když se mu podařilo Dannyho chytit v domečku, vytáhl ho ven a začali se naoko prát v trávě.

 

„Budete úplně zelení,“ zavolala na ně se smíchem. „Měli byste se hodit do gala, Ericu, na oběd přijede Olivia, nezapomněl jsi na to?“

 

Eric ukončil boj tím, že vstal a přehodil si rozesmátého Dannyho přes rameno. Zamířil na verandu.

 

„Nezapomněl. Do oběda budeme oba jak ze škatulky,“ věnoval jí široký úsměv, než vešel do domu.

 

„To jsem zvědavá. Vypadáš jak neandrtálec, co právě ulovil obzvlášť divoké zvíře,“ zavolala za ním. Než vešel do koupelny, mrkl na ni. Nesmírně přitažlivý neandrtálec a úžasný táta.

 

*

 

Po obědě se přesunuli ven a Olivia šla s Lenou do kuchyně. Lena skládala nádobí do myčky a Olivia jí začala pomáhat.

 

„Nech to být, jseš host,“ usmála se Lena.

 

„Víš, chtěla bych se ti omluvit za ten vpád do tvého soukromí...,“ začala Olivia.

 

„Neomlouvej se, to nebyla tvoje chyba,“ zavrtěla hlavou Lena a zapnula myčku.

 

„Ale kdybych věděla, že o tom nevíš, nestalo by se to. Nedovolila bych Ericovi, aby mě tam vzal. Nedošlo by k žádnému konfliktu.“

 

„Eric si vůbec neuvědomil, že dělá něco špatného,“ pokrčila rameny. „Já ti rozumím, Oli.“

 

„Kdybys ho viděla, jak tady lítal po domě a hledal vás,“ odmlčela se. „Má tě opravdu moc rád. Upřímně řečeno, nečekala jsem, že se po tom všem dokáže ještě zamilovat. A Dannyho zbožňuje.“

 

Lena pokývala hlavou a cítila, jak červená. „Taky jsem si něco prožila a nikdy bych se nenadála, že ještě uvěřím jakémukoliv chlapovi.“

 

„Oba jste výjimeční. Je dobře, že jste se našli,“ zaculila se Olivia. „Mám z toho radost.“

 

Připravily na tác kávu a Lena nakrájela koláč, který dopoledne upekla. Pak to společně odnesly na verandu.

 

Danny hned přiběhl a natáhl se po koláči. Eric ho pleskl po ruce. „Co si takhle umýt ruce, skřítku? Pak si můžeš dát.“ Danny se na okamžik zamračil, ale pak zvedl oči k Ericovi a upaloval dovnitř. Za chvilku se vrátil, vzal si koláč a sedl si k Ericovi. Ten ho vzal kolem ramen a přitiskl ho jemně k sobě.

 

„Teda, to je poslušnej kluk,“ pousmál se Andy, Oliviin manžel, a zvedl obočí. „To náš Adrian by protestoval.“

 

„Tihle dva si od začátku ohromně rozumějí,“ podívala se na něho Lena. Andy byl vysoký, modrooký chlapík, dlouhé blond vlasy měl stažené dozadu a ač nebyl příliš hezký, Leně se líbil. Když je Eric představoval, měl pevný stisk ruky, když mluvil, díval se jí do očí a často se usmíval. „Danny tátu poslouchá na slovo, viď?“ přesunula pohled k Dannymu.

 

Danny dojedl koláč a přikývl. Podívali se s Ericem na sebe. Lena je pozorovala. Ani jeden to nemusí říkat nahlas, jak moc se mají rádi.

 

Když si Danny odběhl zase hrát, Eric vytáhl z kapsy klíče od Lenina bytu a podal je Olivii. Ta si vyměnila pohled s Andym. „Počkej, co to znamená?“

 

„To jsou klíče od mého bytu,“ vysvětlila Lena. „Já už se tam nevrátím a vy musíte někde bydlet. Nastěhujte se tam, pokud se vám tam bude líbit.“

 

„Ale... to přece nejde jen tak. Pořád tam máš svoje věci, je to tvůj byt,“ zvedl obočí Andy.

 

„Víš, tohle byl původně Ericův nápad a kdyby to neudělal za mými zády, ten nápad byl dobrej,“ podívala se krátce na Erica a pohladila ho očima. „Teď je váš. Co jsem chtěla, to jsem si odvezla. Opravdu to takhle chci. Ani Danny se tam už necítí dobře,“ sklopila na chvíli oči.

 

„Lenu v tom domě napadl její ex,“ objasnil Eric a vzal Lenu za ruku.

 

„To je mi líto, to jsem nevěděl,“ zamračil se Andy. „Každopádně děkujeme. V pondělí otvíráme novou pobočku firmy tady v Palm Beach a budu rád, když budeme pohromadě, než si něco najdeme.“

 

„Kdo ví, třeba tam i zůstaneme,“ usmála se Olivia a přitulila se k Andymu, který ji položil ruku kolem ramen. „Je to moc hezkej a prostornej byt. Díky, Leno, vážíme si toho.“

 

„Majitel o vás ví, dohodne se s vámi, jakmile se nastěhujete,“ Lena vrátila Olivii úsměv a podala jí svoje klíče. „Rádo se stalo.“

 

*

 

„Takže zítra vyrážíte na dovolenou, tak si to pořádně užijte. Ráda jsem tě poznala,“ Olivia objala Lenu, když se navečer loučili.

 

„Já tebe taky,“ Lena ji lehce poplácala po zádech. Pak podala ruku Andymu, ale ten ji utopil ve svém medvědím objetí. „Doufám, že poznám taky vašeho malého,“ vzhlédla k němu, když ji pustil.

 

„Určitě se nevidíme naposledy,“ usmál se Andy. „Příště už bude s námi. Nechali jsme ho u babičky, protože se stejně hned vracíme do Miami.“

 

„Kdybychom zítra neodjížděli, mohli jste tu rovnou zůstat. Ale jste u nás kdykoli vítáni,“ nabídl Eric a otočil se k Olivii.

 

Ta ho objala a než ho pustila, zašeptala mu do ucha. „Užij si dovču, bráško. Moc vám to spolu sluší.“ Eric na ni mrkl.

 

„Tak ahoj,“ Andy podal ruku Dannymu.

 

Danny mu s ní potřásl a musel se zaklonit, aby mu viděl do obličeje. „Ty jseš ale velkej,“ zaculil se.

 

„Taky vyrosteš,“ zasmál se Andy.

 

Olivia objala i Dannyho. „Tak se mějte,“ zamávala jim ještě ze schodů.

 

*

 

Po téměř pětihodinovém letu čekali před letištěm v Santo Domingo, zatímco Joel šel pro auto. Malý Theo zmoženě usnul v Evině náručí, zatímco Danny s Charlie pořád brebentili a vypadali naprosto čile.

 

Lena zůstala stát s pusou otevřenou, když před nimi zastavil karavan a vystoupil z něj Joel.

 

„Tak, nastupovat,“ popadl kufry a podíval se na Lenu. „Vletí ti do pusy moucha. Co se děje? Čekala jsi, že pojedeme osobákem?!“

 

Lena se zasmála a zavřela pusu. „To ne, ale tohle jsem teda fakt nečekala. To je barák na kolech, ne?“

 

„Skoro. Říká se tomu obytné auto,“ mrkl na ni Joel. Nastoupil a obě děti se hrnuly hned za ním.

 

Lena se podívala na Erica. „Tys tohle čekal?“

 

„Ne, ale je to fajn,“ pokrčil rameny s úsměvem. „Chci vidět, jak to vypadá vevnitř. Co ty?“ vzal zbytek zavazadel a kývl na ni hlavou, aby nastoupila první.

 

Vešla dovnitř a ustoupila vlevo, aby mohl vejít i Eric. Před ní byly nad sebou dvě široké postele, kde by se pohodlně vyspali čtyři lidé. Na té spodní ležel spící Theo a Eva rozkládala jeho postýlku. Lena položila zavazadla na zem a pomohla jí s tím. Když Theo ležel bezpečně v postýlce, Lena se otočila, aby si prohlédla zbytek vozu.

 

Joel už seděl za volantem, vedle něj se uvelebil Eric. Lena prošla kolem kuchyňky, za kterou byly na každé straně u okna dvě sedačky a mezi nimi stolek. Celkem místo pro osm lidí. Danny s Charlie už se usadili na pravé straně a koukali z okna.

 

„Dá si někdo kávu?“ zeptala se Eva, která zůstala stát v kuchyňce.

 

„Já si dám,“ řekl Joel a otočil volantem, aby mohl vyrazit na cestu. Eric kývl, že si taky dá. Lena vstala a šla Evě pomoct.

 

„Dám si taky. Teda... vím, že jsem asi jako malé dítě, ale tomuhle říkám luxus,“ usmála se na Evu.

 

„Tak to jsem fakt zvědavá, co budeš říkat, až tam dorazíme,“ zasmála se Eva a podala jí dva plastové kelímky s kávou.

 

Lena už radši nic neříkala a šla dopředu. Podala kávu Ericovi. „Díky. Joelovi to, prosím tě, dej sem,“ ukázal na kulatý úchyt na palubní desce kousek od volantu.“ Lena umístila kelímek do úchytu a šla si sednout k Evě ke stolečku naproti dětem. Oba dostali láhev limonády.

 

„Lena je jak Alenka v říši divů, že?“ Joel krátce pohlédl na Erica, když vyjel z města. „Umíš si ji představit, až uvidí jachtu?“

 

„Vypadá tak. Klaus ji zrovna přepychem nezahrnoval a ty čtyři roky taky nestrávila v žádném luxusu. Snažila se být soběstačná. Nedivím se, že je z toho trochu vedle,“ řekl Eric a pozoroval ubíhající krajinu. „Je roztomilá.“

 

„Neříkám, že není, taky to chápu. To jen, že se mi to líbí,“ Joel se natáhl a plácl ho po rameni. „Já proti ní vůbec nic nemám.“

 

„Ale ne, to je v pohodě. Jen mě fascinuje, jak to Danny bere úplně samozřejmě, i když se mu to určitě taky líbí,“ Eric k němu otočil hlavu. „Čekal bych nadšenou reakci spíš od něho.“

 

„To chápu. Jenže Danny je dítě, které se ocitlo ve světě, který mu vyhovuje, a přijímá to tak, jak to přichází. Konečně má tatínka, žije v krásném domě, kde vyběhne a hned je venku. Máš pravdu, že se mu to líbí a užívá si to plnými doušky, aniž by to potřeboval tolik ventilovat,“ Joel se odmlčel, jak se soustředil na řízení. „Kdežto Lena to všechno cítí..., jak bych to řekl, ne intenzivněji, spíš jinak. Víc si to uvědomuje, řekl bych,“ Joel se usmál. „Ale souhlasím, je fakt roztomilá.“

 

*

 

Za dvě a půl hodiny Joel zaparkoval v přístavu v Samaná. Danny šel k Ericovi.

 

„Už jsme tady?“ zeptal se zvědavě.

 

Eric pokrčil rameny. „Musím přiznat, že nevím,“ podíval se na Joela. „Myslím, že nás čeká ještě další cesta. Cayo Levantado je ostrov, že?“

 

Joel přikývl. „Odneseme zavazadla na loď, já pak zaparkuju auto a dál musíme po moři.“

 

„Tak vidíš, skřítku. Poplujeme dobrodružství vstříc,“ usmál se Eric a rozcuchal mu vlasy.

 

„Páni!“ Dannymu zářily oči.

 

Joel vytáhl z jedné skříňky přepravní vozík, vystoupil, narovnal skládací rukojeť a s Ericem na něj naskládali zavazadla.

 

Co bude dál? S největší pravděpodobností jdeme na loď. Lena se rozhlížela a strašně ráda by se zeptala, ale radši mlčela. Podívala se na Evu. Theo v její náruči už byl vzhůru a zvědavě se rozhlížel po okolí.

 

„Dál pojedeme lodí,“ řekla Eva, jako by četla její myšlenky. Lena přikývla, ale srdce se jí rozbušilo, když přemýšlela, kterou z té spousty lodí asi pojedou.

 

„Tak vzhůru na palubu!“ zavelel Joel a spolu s Ericem se snažili dopravit zavazadla nahoru. Můstek byl docela strmý. Lena pocítila náhlou závrať, když si uvědomila, že jachta má dolní palubu a jednu menší nad horní palubou. Viděla, že se k ní Eric vrací dolů, poté, co dovedl Dannyho a Charlie bezpečně nahoru.

 

„Jseš v pohodě?“ vzal ji za ruce a podíval se jí do očí.

 

„Ne,“ zavrtěla hlavou a usmála se. „Tohle nemůže být jachta, to je přinejmenším parník!“

 

„Pak je to nádhernej parník,“ zasmál se. „Říkej tomu, jak chceš, ale budeme tam týden bydlet. Pojď se tam podívat. Bude se ti to líbit.“ Lena přikývla a společně vyšli po můstku na palubu jachty.

 

Lena si v duchu slibovala, že se bude ovládat a držela ústa pevně zavřená, ale když se rozhlédla kolem sebe, zadržela dech. Paluba na zádi byla jako menší obývák s velkým stolem a křesílky, podlaha laděná do dřeva, sezení v kůži. Vlevo byly velké prosklené dveře, které netušila, kam vedou, ale vyběhl z nich Danny a za ním Charlie.

 

Joel se na ni podíval. „Já vím,“ přikývl, aniž by mu cokoli řekla. „Navrhuju, abyste se tu v klidu porozhlédli sami. Eva vám když tak ukáže, kde budete spát,“ vyslal zářivý úsměv ke své ženě. „Já se vrátím k autu, zaparkuju a stavím se pro nějaké pití. Ve tři vyrazíme do cíle.“

 

Když Joel odešel, Eva na ně kývla. „Asi bude nejlepší, když si rovnou vezmete věci a já vás provedu. Ložnice jsou dole, takže tam začneme,“ ohlédla se po dětech. „Vy dva pojďte s námi, ať vás máme na očích.“

 

Lena se rychle vzpamatovala, popadla jeden kufr, Eric vzal druhý a vydali se dolů za Evou.

 

„Tak tady jsou ložnice, je jich pět.“ Ocitli se v úzké hale do L s několika dveřmi. „Můžete si je prohlédnout všechny. Do té páté vede přímý vchod ze zádi, klidně vám ji taky ukážu, tam obvykle spí rodiče. Je odlehlejší a nikdo je tam neruší,“ zaculila se Eva a zatočila doleva a do protilehlých dveří. „Tak tohle je naše ložnice.“ Opět byla podlaha laděná do světlého dřeva a zbytek do kůže, postel, dveře i skříňky byly světle a tmavě béžové. „Tady vedle je jedna ložnice, kde jsou dvě postele. Tam by mohl spát Danny s Charlie,“ vyšla a otevřela druhé dveře. „Je sice malá, ale oni tady stejně budou jen chrnět, že?“

 

Danny hned vyskočil na postel. „Jo. To je žůžo,“ zaculil se.

 

Eva se zasmála. „To je fajn, že se ti tady líbí. Klidně si tady nech věci. Tady naproti je koupelna a záchod.“

 

Danny se tam šel podívat. „Páni, to je moje koupelna a Charlie? Nikdo jiný sem nesmí, že jo?“

 

„Danny!“ okřikla ho Lena.

 

Eva jí položila ruku na paži. „Ale jo, má pravdu. Tohle je jen vaše koupelna,“ mrkla na Dannyho. „My máme v ložnici svoji.“ Vyšla ven. „A teď se podíváme tamhle naproti, to je ložnice maminky a tatínka,“ otevřela dveře hned vedle schodů. „Tahle ložnice je největší.“

 

Lena se rozhlédla. Tahle ložnice byla ve třech odstínech hnědé, prostorná a na každé straně postele byly tmavě hnědé dveře. Podívala se na Erica. Usmál se na ni, položil kufr na stranu a vzal jí z ruky ten její. „Není to krásný?“

 

„Je, ale...,“ na chvíli sklopila oči.

 

Eric ji vzal kolem ramen. „Podívej.“

 

Eva otevřela jedny dveře za postelí a podívala se na Dannyho. „Tatínek a maminka tady mají taky svou koupelnu.“ Danny vykulil oči a podíval se na Lenu. „Za těmi druhými dveřmi je šatník.“

 

Lena se pousmála na Dannyho, ale oči jí tančily po místnosti. Krátce pohlédla na pobavenou Evu a pak se podívala na Erica. „Nevím, co říct...“

 

Eric ji políbil. „Nemusíš nic říkat, jen si to užívej.“

 

Eva jim ještě ukázala čtvrtou ložnici, která byla také béžová, ale byla nejmenší. Lena musela v duchu uznat, že druhé dvě byly mnohem hezčí. „Tahle je pro případné návštěvy,“ prohlásila Eva a vedla je zpátky nahoru.

 

„A co jsme my? My nejsme návštěva?“ dobírala si ji Lena.

 

„Dovol! Vy jste naši nejlepší přátelé,“ ohradila se Eva.

 

„Tak to jo,“ usmála se. Mezitím vyšli na hlavní palubu, kde už na ně čekal Joel.

 

„Můžeme vyrazit,“ prohlásil a prošel skleněnými dveřmi, kterých si předtím Lena všimla. „Pojďte klidně za mnou.“

 

Eric podržel Leně dveře. Stáli v místnosti, která vypadala jako obývák. Po obou stranách ji lemovaly hnědobéžové sedačky a za nimi stál jídelní stůl se židlemi. Za stolem byla stěna, která oddělovala místnost od kuchyně, vyvedené ve světlém mramoru. A za kuchyní našli Joela ve velkém koženém křesle, jak startuje jachtu. Měl tam palubní desku, v ní zabudované tři obrazovky a kormidlo. V tu ránu stály obě děti u něj, každé z jedné strany a zahrnovaly ho dotazy, co se čím dělá.

 

„Myslím, že budete muset pokračovat sami,“ ohlédl se Joel k Leně a Ericovi. „Mimochodem, jak se vám líbí vaše ložnice?“ Lena si všimla, jak se usmívá 'pod vousy'.

 

„Je překrásná,“ odpověděla Lena.

 

„To je fajn. Zítra mi povíte, jak se vám spalo,“ pak ukázal ke schodům. „Jukněte se ještě nahoru, jestli chcete, za chvíli budeme na místě. Nakonec vám ještě ukážu terasu.“

 

„Myslím, že těch dojmů je na mě víc než dost za jeden den,“ zašeptala Lena, když spatřila horní palubu.

 

„Já vím, ale obávám se, že to ještě není konec. Za chvíli teprve dorazíme na ostrov,“ položil jí ruce na ramena, jak zůstal stát za ní.

 

„Víš, je to tady tak krásný... Mám pocit, že sem nepatřím, že tu nemám co dělat.“

 

Jemně ji k sobě otočil. „Chápu tě. Já jsem tady taky poprvé. Ale myslím, že na pohodlí a luxus si člověk rychle zvykne. Uvidíš, že se ti nebude chtít domů,“ pohladil ji po tváři.

 

„Asi máš pravdu. Bude to jako probuzení ze sna, to už vím teď,“ pousmála se a prošla kolem vysokého skleněného stolu vlevo a baru vpravo k široké bílé kožené sedačce a posadila se. „Zvykám si,“ pokrčila rameny a podívala se na něj. „Pojď to taky zkusit.“ Zasmál se a sedl si k ní. Položila mu hlavu na rameno.

 

„Jsi unavená, viď? Už jsme dlouho na cestě,“ stiskl jí jemně rameno.

 

Vtom ucítili, že loď zpomalila, až zastavila.

 

Danny k nim vyběhl nahoru. „Už jsme tady!“ rozběhl se k nim. „To bude dobrodrůžo.“

 

Oba se zvedli a všichni tři sešli dolů. Vystoupili na molo a Joel je vedl s Theem v náručí na ostrov.

 

*

 

Joel jim ukázal hotel s bazénem a hřištěm pro děti a pak se prošli po ostrově kolem vilek do restaurace na druhé straně ostrova. Dali si tam večeři a po pláži se vraceli na jachtu.

 

Danny s Charlií byli celou dobu napřed, naprosto neúnavní, takže i na lodi byli první. Eva šla uložit Thea a Joel s Charlií šli s ní.

 

Lena stála u zábradlí na zádi a vychutnávala si pohled na moře a západ slunce. Když ucítila Ericovy ruce na ramenou, otočila se. Pohladil ji po tváři.

 

„Viděl jsi Dannyho? Toho asi dneska nedostanem do postele,“ pousmála se a položila mu ruce na hruď.

 

„Sedí tamhle v obýváku, Joel mu pustil televizi. Myslím, že už je utahanej, neboj, bude spát jak andělíček. Ty vypadáš taky unaveně.“

 

„No... spousta dojmů, od rána se něco děje,“ pokrčila rameny. „Dala bych si sprchu a trochu klidu,“ zasmála se lehce.

 

„To chápu. Klidně běž, na Dannyho dohlídnu a pak ho uložím,“ políbil ji na čelo. „A nic nevybaluj, jen co potřebuješ. Vybalíme ráno spolu.“

 

„Jseš si jistej? Určitě bys sprchu taky uvítal,“ pohladila ho po tváři. „Můžeme se vystřídat. Danny taky potřebuje koupel a ty ho pak můžeš uložit, co říkáš?“

 

„Tak jo.“

 

Eric si přisedl k Dannymu a Lena pokračovala přes obývák dolů do ložnice. Z kufru vyndala osušku, lahvičku tekutého mýdla a šampon a shodila ze sebe oblečení, ve kterém byla od rána. Nechala to ležet na podlaze a vešla do koupelny. Chvíli po sobě nechala jen tak stékat teplou vodu a cítila, jak z ní pomalu padá únava. Tohle potřebovala.

 

Do ložnice se vrátila omotaná osuškou a začala hledat v kufru, co si oblékne. Venku bylo pořád teplo, napadlo ji, že by se mohli vykoupat v moři, tak si oblékla plavky a přes ně si natáhla džínové šortky a červený top na ramínka. Obula si plátěnky a špinavé oblečení složila do pytle, který měla připravený v kufru. Pak připravila čistý ručník, mýdlo a šampon pro Erica. Položila mu to na postel a zkusila si na ni sednout. Pak si lehla na záda a zavřela oči. Tady se bude krásně spát, je to příjemný. Když otevřela oči, lekla se. Viděla samu sebe. Nad celou postelí bylo na stropě zrcadlo. Vzpomněla si na Joelův potutelný úsměv, když se jich ptal na ložnici. Nahlas se zasmála.

 

Když pak Lena sprchovala Dannyho, celou dobu brebentil.

 

„Už tu pusu zavři, Danny, nateče ti do ní voda,“ zasmála se. „Já vím. Je to dobrodružství, viď?“

 

„Jo. Je to tady moc hezký. Všude to bylo super, v letadle a pak v karavanu, ale tady je to senza. Na lodi i venku,“ rozplýval se Danny.

 

Lena ho zabalila do ručníku a odnesla ho na postel, kde měl připravené oblečení.

 

„Tohle máš už na spaní, tak ne že se ušpiníš, ty číslo. Zítra ti všechno vybalíme, abys věděl, kde co máš. Do spodního šuplíku jsem ti připravila čisté věci na ráno.“

 

Když přišli nahoru, na zádi nikdo nebyl. Tak vyšli po schodech nahoru na vrchní palubu a tam našli Joela s Evou a Charlií. Danny se hned uvelebil na široké sedačce vzadu vedle Charlie. Lena si přisedla na vysokou židli k Evě. Joel stál za barem a hned se ptal Leny, co bude pít.

 

„Nějaké nealko, colu, máš?“ Za minutu před ní přistála sklenice coly. „Díky.“ Sotva se stihla napít, když přišel nahoru Eric.

 

Šel rovnou k Leně a jemně ji políbil. Přivřela oči a cítila, jak svěže voní, jeho vousy byly ještě vlhké. Měl na sobě také šortky a bílé tričko s potiskem. Věnovala mu úsměv a opřela se zády o jeho hruď, jak si sedl a přitáhl si židli k ní. Ovinul ji pažemi a ona mu položila ruce na předloktí. Po celém hektickém dni se najednou cítila blaženě.

 

„Charlie, měla bys jít do hajan,“ otočila se po chvíli Eva na dceru.

 

Charlie se neochotně zvedla. „Tati, tati, že půjdeš se mnou,“ rozběhla se k Joelovi a objala ho v pase. Pak poslala Evě vzdušný polibek. „Dobrou, mami.“

 

„Jasná věc, princezno,“ usmál se Joel a vzal ji do náruče. „Tak jdem.“

 

Eva jí poslala polibek zpět, než oba zmizeli na schodech.

 

Eric pustil Lenu, vstal a zakýval prstem na Dannyho. „Připojíme se, skřítku?“

 

„Jasně,“ usmál se Danny, zvedl se a šel dát mámě pusu na dobrou noc.

 

Eric ho vzal taky do náruče. „Aby ti to nebylo líto,“ vlepil Dannymu pusu na tvář. Danny ho objal rukama i nohama.

 

„Pojď, něco ti ukážu, než se oba vrátí,“ Eva se zvedla a pokynula Leně, aby ji následovala. Sešly po schodech dolů na záď. Tam bylo nízké otevírací zábradlí k několika schůdkům. „Zavíráme to kvůli dětem,“ Eva sešla po schůdkách. „Ale kdybyste si chtěli zaplavat...“ Ocitli se na dřevem vykládané terase, která se téměř dotýkala hladiny. Nebyla velká, ale bylo tam dost prostoru jak na opalování, tak jen na posezení.

 

„Páni, to je paráda,“ zaculila se Lena, klekla si, naklonila se nad hladinu a prsty se dotkla vody. „Připadám si jak v pohádce.“

 

„V pohádce sice nejsi, zato si užiješ báječnou dovolenou, na kterou budete všichni tři vzpomínat. Aspoň doufám.“

 

Vyšly zpátky po schůdkách a Eva pečlivě zajistila zábradlí. Lena chtěla jít nahoru, ale Eva se vydala po pravoboku na příď.

 

„Tady se dá taky opalovat, ale poklop se dá odstranit...,“ Eva odklopila poklop, „... a máš tady vířivku. Můžeš tam vlézt celá, nebo si nechat jen masírovat nohy, jak chceš. Dva se tam pohodlně vejdou. Tady se to zapíná.“

 

Lena jen zalapala po dechu. „Pořád nejsem v pohádce?“ zvedla obočí.

 

Eva s úsměvem zavrtěla hlavou. „Evidentně potřebuješ panáka.“ Když byly zase nahoře, šla za bar a vytáhla láhev rumu. „Tohle je takové příhodné vzhledem k tomu, že jsme na ostrově rumu.“ Nalila do dvou skleniček.

 

„Já bych si do toho dala trochu coly,“ navrhla Lena.

 

Usadily se se sklenkami na široké kožené sedačce, kde předtím byl Danny s Charlií. Lena si zula plátěnky, přitáhla si kolena k hrudi a upila.

 

„Hmmm, je to moc dobrý,“ podívala se na Evu. „Poslyš, bude hodně blbý, když se zeptám, kolik tohle všechno stálo? Je to úžasná..., dechberoucí loď...,“ odmlčela se. „Víš, Joel nechtěl o penězích ani slyšet, ale to přece nejde.“

 

„V klidu,“ mávla Eva rukou. „To obytné auto jsme dostali jako svatební dar před osmi lety od tchána. A co se týče téhle jachty, určitou část našetřil Joel, ale protože to byl odjakživa jeho sen, zbytek mu doplatil opět tatínek. Joel ji koupil asi před dvěma lety,“ usmála se. „Vsadila bych krk, že Theo byl počat právě tady.“ Obě se zasmály.

 

„To je fajn,“ řekla po chvíli váhavě Lena. „Ale všechno něco stojí. Letenky, jídlo, nakonec i provoz lodi...“

 

„Tak jo. Joel mi zakázal se o tom zmiňovat, ale když vidím, jak tě to žere,“ Eva si povzdechla. „Slib mi, že to, co ti teď prozradím...,“ ohlédla se, jestli se chlapi nevrací, „... neřekneš živé duši!“

 

„Přísahám,“ řekla Lena zmateně a zírala na Evu.

 

„Joel říkal, že mu Eric zaplatil za vaše letenky a přidal něco na jídlo. Taky mu to nedalo a prý mu řekl, aby to bral jako projev vděčnosti, že vás pozval. Ale nechtěl, abys to věděla, protože jsi měla výčitky už předtím,“ Eva se jí dívala pevně do očí. „Zrovna tak nechtěl Joel, abys to věděla. Nezlob se na ně.“

 

Lena nevěděla, co na to říct. Prohrábla si rukou vlasy, polkla a na okamžik zavřela oči.

 

„Ber to tak, že to je mezi nima. Eric má dobrej pocit, že pro tebe něco udělal, i když o tom nevíš,“ domlouvala jí Eva, když viděla její výraz. „Joel to nechtěl přijmout, ale Eric na tom trval. Třeba ti to řekne sám, ale myslím, že to neudělal proto, aby se měl čím chlubit.“

 

Lena pomalu přikývla, jak se to snažila zpracovat v hlavě. „Ale jo, v podstatě to chápu. Viděla jsem na Ericovi, jak byl dojatej, když nám to Joel nabídl. Je mezi nima obrovský pouto přátelství,“ nadechla se. „Já jen... už je to druhá věc, kterou udělal za mými zády.“

 

„Leno, to se nedá srovnávat. Tamto byla blbost, ale tohle? Měla bys na to, abys mu přispěla? Uznej, že při tvé povaze by to bylo to první, co by tě napadlo,“ pokrčila Eva rameny.

 

„To rozhodně. Mě to napadlo hned, když s tím Joel přišel,“ zamračila se. „Ale neměla bych na to, to je jasný,“ zavrtěla hlavou. „Jen z toho nemám dobrý pocit.“

 

„Tak si to vezmi z druhé strany,“ Eva se napila. „Chtěla jsi Joelovi přispět, i když nemáš z čeho a Eric tvůj nápad uskutečnil tak, aby ti to nepostavil před oči, aby ti neublížil. Neměla jsem ti to říkat,“ Eva se zvedla a šla si dolít.

 

Lena šla za ní. „Tak se nezlob. V podstatě jsem ráda, že to vím. Máš pravdu, vím, že to nemyslel zle,“ Lena dopila a podala jí skleničku. „Doliješ mi taky? Slibuju, že to teď hned zapomenu a nikomu nic neřeknu.“

 

„Dík,“ Eva ji podala naplněnou skleničku a obě si šly zase sednout.

 

„Já jsem na to všechno taky ničím nepřispěla. Jsem vlastně celou dobu na mateřské,“ zašeptala Eva, protože zaslechla, jak se ti dva vracejí.

 

„Jenže Joel je tvůj manžel,“ namítla šeptem Lena.

 

„A Eric je tvůj partner, bydlíš s ním, to je totéž, jen bez papíru,“ ušklíbla se Eva. Začaly se smát.

 

„Áááá, tady je veselo. Copak to bumbáte?“ naklonil se Joel k Evě a ona mu dala přičichnout ke skleničce. „Rum s colou, příhodné,“ zaculil se. „Tak si dáme taky, ne?“ podíval se na Erica a šel jim nalít.

 

„Opíjíš se?“ Eric si přisedl k Leně a položil jí ruku kolem ramen. „Hlavně neusni, chci ti něco ukázat, než půjdem spát.“

 

„Neopíjím, jen popíjím,“ položila mu Lena hlavu na rameno. „Co mi chceš ukázat? Jsem zvědavá,“ zvedla k němu oči.

 

„Až pak, jo?“ ukradl jí ze rtů polibek. „Chutnáš rumově, jak pralinka,“ usmál se.

 

„Taky budeš,“ zahihňala se. Joel mu zrovna podával sklenku.

 

„Dík,“ kývl na Joela a všichni čtyři si přiťukli.

 

Později, když Joel s Evou odešli spát, vzal Eric Lenu za ruku a vedl ji ze schodů na hlavní palubu. Dovedl ji na záď a otevřel zajištěné zábradlí. V ten moment Leně došlo, že ho sem Joel taky vzal, jako ji Eva. Sešla za ním po schůdkách.

 

„Nezaplaveme si?“ podíval se na ni a začal se svlékat do plavek.

 

Lena se svlékla taky a sedla si na kraj terasy, nohy namočené v moři. Trochu se zasmála, jak cítila mírné opojení alkoholem.

 

„Je tu hloubka,“ prohlásil Eric, když sklouzl do vody a vmanévroval se mezi její nohy.

 

„Vypadáš, jako bys stál na dně,“ pousmála se, když viděla, že mu voda sahá pod ramena. Vypískla, když ji popadl za nohy a stáhl ji dolů.

 

„Neboj, nechci tě utopit,“ pustil ji a udělal pár temp od lodi.

 

Lena plavala taky od lodi, ale na druhou stranu. Uplavala pár metrů, otočila se a zůstala na místě. Rozhlížela se kolem sebe, vzhlédla k obloze a plnými doušky hltala krásnou scenérii nočního moře s ostrovem za nimi.

 

„Stejně si připadám jak v pohádce,“ vydechla a chtěla se podívat na Erica, ale nikde ho neviděla. „Kde jsi? To není legrační,“ zavrtěla hlavou a trochu se zamračila. „Ericu?“ zavolala nejistě. Už byla odhodlaná, že poplave zpátky k lodi, když se vynořil přímo před ní. Zapomněla dýchat, jak se lekla. „Ježíši...,“ pleskla ho po rameni. „Co blbneš?! Vyděsil jsi mě k smrti!“ Chytil ji kolem pasu a začal ji líbat. Objala ho kolem krku a rázem zapomněla na všechno okolo. Pootevřela ústa a nechala jeho hladový jazyk vklouznout dovnitř. Chutnal rumově a slaně a přitom tak sladce... Hlava se jí točila a připadalo jí, že ta pohádka, ve které se ocitla, nikdy neskončí.