Jak chutná láska 15

15

 

Když Lena ráno otevřela oči, okamžik jí trvalo, než si uvědomila, kde je. Otočila se na záda a pohled jí padl do zrcadla nad ní. Usmála se, když spatřila spícího Erica vedle sebe, jeho vlasy rozhozené na polštáři, ruka položená přes její tělo, cítila, jak ji jeho vousy lechtají na rameni, jak k ní byl přitulený. Opatrně nadzvedla jeho paži, vyklouzla zpod ní a položila ji na postel. Jemně mu odhrnula vlasy z čela a políbila ho do nich.

 

Vyšla na hlavní palubu, přešla na příď a nadechla se čerstvého mořského vzduchu. Počasí bylo jak malované. Teď po ránu nebylo ještě takové horko, i když slunce už na modré obloze zářilo. Všude bylo ticho a klid.

 

„Baf!“ uslyšela za sebou Dannyho a ucítila jeho ručky kolem pasu. Otočila se k němu a pohladila ho po vlasech.

 

„Dobré ráno. Jak ses vyspal?“

 

„Do modra,“ vyhrkl po krátkém zamyšlení a zahihňal se. „Všechno je modrý, obloha, moře...“

 

Lena se zasmála. „To máš pravdu. Kde máš Charlie?“

 

„Je s tetou v kuchyni a hlídá Thea. Táta ještě spí?“ zvedl k ní zvědavě oči.

 

„Když jsem odcházela, tak ještě spal. Ne abys ho šel vzbudit. Pojď, pomůžem tetě,“ vzala ho za ruku.

 

Když došli na záď, Eva už dávala na stůl konvici s kávou a hrníčky. „Dobré ráno,“ pozdravila je.

 

„Dobré ráno. Tak co je dneska v plánu?“ protáhla se. „Můžu ti s něčím pomoct?“ ohlédla se a všimla si, že Danny zmizel. „Já ho přetrhnu!“

 

Eva se zasmála. „Jestli můžeš vysvobodit Charlie a vzít sem Thea,“ když Lena přišla s Theem v náručí, pokračovala. „Koho chceš přetrhnout, Dannyho? Proč?“

 

Lena si sedla a posadila si Thea na klín. „Výslovně jsem mu řekla, ať ho ani nenapadne budit Erica. Vsadím se, že zmizel za ním.“ Políbila Thea do dlaně, když ji ručkou poplácal po rtech, a zasmála se.

 

„Tak to ho šel určitě vzbudit,“ zasmála se Eva a nalila kávu pro sebe a Lenu. „Co se týče těch plánů, tak to nám sdělí Joel.“

 

Vtom vyběhl na palubu rozesmátý Danny a za ním Eric. Začali obíhat po stranách lodě dokola a když se Ericovi podařilo Dannyho chytit, protože zakopl a upadl, začali se prát.

 

„Jejich ranní rituál,“ zavrtěla Lena hlavou nevzrušeně. „Jsou oba jak malí.“

 

„Páni, rvačka hned po ránu, to jsou věci,“ Joel vyšel na palubu se zvednutým obočím a nalil si kávu.

 

„Tak už toho nechte. Podává se káva, čaj, případně džus,“ ozvala se Eva s úsměvem a podívala se na Joela. Joel si k ní přitáhl židli, vzal ji kolem ramen a políbil ji.

 

*

 

Vypili si kávu, dali si lehkou snídani a zbytek dopoledne strávili na lodi. Na oběd se vypravili do hotelu a zůstali pár hodin na hřišti a u bazénu. Po cestě zpátky jim Joel oznámil, že na zítřek naplánoval celodenní výlet do Punta Cana a že s nimi jako řidič jachty pojede José, zaměstnanec hotelu, který dorazí kolem desáté ráno.

 

„Takže na zbytek dne vyhlašuju volnou zábavu,“ zasmál se Joel, když došli na pláž. „Večeře bude v sedm na jachtě.“ Pak se podíval na Erica a Lenu. „Pokud by vám cokoli nevyhovovalo, dejte mi vědět. Nechci nikomu diktovat, co má dělat...“

 

„To je v pohodě, Joeli, tedy co se mě týče. Ty to tady znáš a jseš kapitánem lodi,“ usmála se Lena. „Neboj se, že bych se neozvala.“

 

„Souhlasím,“ přidal se Eric. „Musím říct, že volná zábava mi dnes plně vyhovuje po tom včerejším cestování.“

 

„Tak to je fajn,“ usmál se Joel. „Díky za důvěru.“

 

„My děkujem, že tu vůbec jsme, příteli,“ vrátila mu úsměv Lena.

 

Joel přikývl a Lena na něm viděla, jak je z jejích slov nesvůj. Slíbila si, že už to nebude zmiňovat a vyměnila si pohled s Evou.

 

*

 

Lena se přesunula do stínu pod nejbližší palmu. Uvelebila se na dece, podepřela si hlavu rukou opřenou na lokti a pozorovala Erica s Dannym a Charlie. Navrhli jí, jestli chce zůstat s nimi a dopřáli tak Joelovi a Evě klidný podvečer. Eric s dětmi dováděl, učil je potápět, hráli na honěnou a teď zrovna si házeli míčem. Hrála si většinu času s nimi a necítila se unavená, přesto žasla, kolik v sobě má Eric energie. Čišelo z něj nadšení, vypadal šťastně a hravě jako malý kluk.

 

Po chvíli nechal děti, aby si hrály spolu a přišel si k ní sednout na deku. Oči mu zářily, když se do nich podívala. Sundal si gumičku, kterou měl vlasy stažené dozadu, a zatřepal hlavou. Natáhla ruku, přitáhla si ho k sobě a políbila ho.

 

„Měli bychom pomalu jít. Bude večeře,“ podíval se na hodinky, schované v batohu.

 

Přikývla a zvedla se. Pomalu se vydali zpátky na jachtu.

 

*

 

Když se Eric vrátil na hlavní palubu, poté co uložil Dannyho a přibral i Charlii, na zádi seděl jen Joel.

 

„Tady máš klíče od vilky,“ Joel mu je podal. „Holky jsou v kuchyni. Danny o tom ví?“

 

„Jasně,“ zaculil se Eric a sedl si k němu. „Doufám, že se Lena nebude zlobit, že jsme to takhle upekli za jejími zády. S tím mám špatný zkušenosti.“

 

„Tohle je něco jinýho. To ti odpustí,“ plácl ho Joel po rameni. „Jdu zapnout vířivku,“ mrkl a vzdálil se, protože viděl Lenu přicházet. Eva šla hned za ní, ale Joel ji vzal za ruku a odvedl ji s sebou.

 

„Sedíš tu sám? Kde je Joel?“

 

„Šel...,“ zasmál se. „To je jedno.“ Vstal, zastrčil jí pramen vlasů za ucho a zadíval se na ni. „Co kdybychom strávili dnešní noc na pláži? Sami dva,“ zašeptal.

 

„A co Danny?“ špitla, trochu zaskočená. Cítila, jak červená.

 

„Dannymu jsem řekl, že tu nejspíš nebudeme,“ vytáhl z kapsy klíče. „Mám klíče od vilky.“

 

„Ty jseš teda rošťák. Vy jste se na mě domluvili,“ řekla měkce.

 

„Zlobíš se?“ zeptal se kajícně.

 

„Jak bych mohla?“ pohladila ho po tváři. Skoro ji dojaly rozpaky, které z něj cítila.

 

*

 

Šli ruku v ruce po pláži k vilce. Eric odemkl a otevřel dveře. Vilka se skládala z jedné místnosti, která byla dohromady obývákem i ložnicí. Vlevo byly dveře do koupelny a vpravo kuchyňský kout. Eric rozsvítil a otevřel lednici.

 

„Dáš si šampaňské?“ vytáhl láhev.

 

„Jasně,“ vzala ho za ruku. „Co kdybychom si šli nejdřív zaplavat?“ Shodila ze sebe oblečení a jak ji pánbůh stvořil, vyběhla z vilky přes pláž přímo do vln. Eric vyběhl za ní a oblečení shazoval po cestě.

 

Udělala pár temp, když se před ní vynořil a přitáhl ji k sobě. Dala mu ruce na ramena a dlouze se mu zadívala do očí. Vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho.

 

„Chutnáš slaně,“ zašeptala.

 

„Ty taky. Chce to sprchu,“ sjel jí rukama po zádech a sevřel v dlaních její pozadí. Vzdychla a stiskla mu ramena.

 

Vyšli z vody a po cestě do vilky se smíchem sbírali jeho oblečení.

 

Lena vešla do koupelny, rozsvítila a chtěla vlézt do sprchy, ale rychle couvla ke dveřím, když na ni zpod umyvadla něco zasyčelo. Lekla se jen na chvíli.Páni, jsem s hadem v koupelně! Asi by mu bylo líp venku.Pak si uvědomila, že by jí mohl něco udělat a rozhodla se zavolat svého vousatého veterináře, ten si určitě bude vědět rady.

 

„Ericu?“ zavolala přes rameno.

 

„Už jdu.“ Za moment stál za ní. „Děje se něco?“

 

„Vlastně nic,“ pousmála se, i když jí srdce bušilo vzrušením. „Jen tamhle pod umyvadlem je had.“

 

„Vážně? Můžu se podívat? Nehýbej se,“ jemně ji odstrčil stranou a pomalu kolem ní proklouzl blíž k umyvadlu. „Je nádhernej.“ Had vztyčil výhrůžně hlavu a pozoroval Erica, jak bere do ruky kbelík a mop. I když se pohyboval velmi pomalu, had se měl na pozoru.

 

„Buď opatrnej, Ericu. Ať tě neuštkne,“ zašeptala Lena.

 

„Neboj, je to škrtič,“ mrkl na ni a obrátil svou pozornost k hadovi.

 

„Tak teď jsi mě fakt uklidnil,“ protočila oči a všimla si, že mu zacukaly koutky úst. Pozorovala ho, jak se snažil vmanévrovat hada do kbelíku. Had se chvíli snažil mop zahnat a nakonec se začal obtáčet okolo mopu. Eric ho i s mopem po hodné chvíli do kbelíku dostal. Pak s ním vyšel z vilky ven a když kolem ní procházel, odolávala pokušení si na hada sáhnout.

 

Lena vydechla úlevou, když se Eric vrátil a dal kbelík zpátky do koupelny.

 

„Jsi v pořádku?“

 

„Jsem,“ usmál se. „Nejspíš jsem zapomněl zavřít dveře, jak jsem za tebou vyběhl, tak šel na návštěvu. Hadi obvykle takhle blízko k lidem nechodí. Mop jsem tam nechal, nějak se mu zalíbil. Uklidíme ho ráno.“

 

„Ale co kdyby tam vešel Danny, nebo Charlie?!“

 

„Tak by mě zavolali stejně jako ty,“ pohladil ji po tváři. „Neměj strach, had je tam, kde má být.“

 

„To je fakt. Já jsem se ho nebála, mám ráda hady. Jen je škoda, že si je člověk nemůže pohladit,“ naklonila hlavu na stranu a úsměv jí pohrával na rtech. „Ale vypadal jsi úžasně, jak ses ho snažil odchytit.“

 

„To věřím,“ rozesmál se. „Nikdy jsem nezkoušel odchytit hada nahej. Až půjdeme příště do ZOO, vezmu tě k hadům.“

 

„To by bylo fajn.“ Začala se smát a objala ho. „Bylo to dobrodružný. Měla jsem udělat nějaký fotky.“

 

„Ne! To je dobře, že jsi tenhle nápad nedostala předtím. Dáme si tu sprchu?“ vedl ji stále v objetí do koupelny, takže couvala před ním, a zabouchl za nimi dveře.

 

Po sprše se uvelebili v posteli, pustili si film a popíjeli šampaňské. Lena si poočku Erica prohlížela a myslela na to, jak hezký je to chlap. Ucítil její pohled a vzal ji za ruku, aniž by odvrátil oči od obrazovky.

 

„Copak?“

 

„Nic..., jen jsem se zamyslela,“ špitla.

 

„Na co myslíš?“ zeptal se zvědavě. „Povídej.“

 

„Víš, že jsem tě ze začátku nenáviděla, když jsme se poznali?“ řekla polohlasem.

 

„Nenávist, to je taky emoce,“ podíval se na ni. „Věděl jsem, že mě vůbec nemáš ráda. Ale říkal jsem si, že od nenávisti je jen malý krůček k lásce.“

 

„Na tom něco je,“ přitáhla si jeho ruku k tváři. „Ty si lásku zasloužíš. Jen jsem to nepoznala hned.“

 

„Ty si lásku zasloužíš taky,“ přejel jí palcem po rtech.

 

„Nějak moc mluvím, to bude tím šampaňským,“ cítila, jak červená.

 

„Ale jdi. Víš, že jsem rád, když mi říkáš, co se ti honí hlavou,“ naklonil se k ní a políbil ji. Otočila se k němu a pohladila ho po vlasech. Cítila, jak se topí v jeho očích a úplně ztratila zájem o film.

 

„Vypadáš, jako bys mi něco chtěla říct,“ zkusil hádat a pousmál se.

 

„Ty jsi tak zvědavej,“ zasmála se tiše.

 

„To si piš, že jsem,“ přisunul se blíž a vjel jí rukou do vlasů. „Díváš se na mě tak... zvláštně. Chtěl bych vědět, na co myslíš, protože když se takhle červenáš, tak to bude určitě něco moc zajímavýho.“

 

Myšlenky jí vířily v hlavě, jak se mu pořád dívala do očí. Pořád jí připadalo neskutečné, jak moc ho miluje. Když pominula to, jak se k ní celou dobu choval, jak ji vždycky podpořil, prostě jaký byl uvnitř, a zaměřila se na to, co vidí..., bezděky se pousmála a sklopila oči. Nemohla mu vyprávět, co se jí honí hlavou. Nechala si pro sebe, jak miluje jeho oči, jak ráda se dotýká jeho vousů, jak příjemné je dotýkat se jeho rtů, jak se jí ruka chvěje, když přejede po jeho hrudi, jak se cítí, když ji pohladí jeho krásné ruce s dlouhými prsty, jak je okouzlená jeho chlupatým předloktím... Zatřepala hlavou, aby zaplašila své zbožňování, protože uslyšela po dlouhé době v hlavě svůj varovný zvoneček. Já vím, promlouvala ke zvonečku v duchu, neztratím hlavu, neboj se. Jen si to chci užít. Nech mě věřit, že tenhle člověk mě nezklame, že zůstane takový, jaký je. Co je na tom, že se mi líbí i zvenku?

 

„Leno? Jsi opravdu zamyšlená.“

 

Zvedla k němu oči, jak ji jeho hlas vytrhl ze zasnění. „Miluju tě. Na to myslím, víš?“ kousla se do rtu.

 

„Zajímají mě detaily, pokračuj,“ zašeptal.

 

„Jsi okouzlující a sexy chlap, můj milý, a řekla bych, že to dobře víš,“ začala si ho dobírat. „Máš krásný úsměv. Co víc bys chtěl slyšet?“ políbila ho na bradu.

 

„Všechno,“ díval se jí zblízka do očí a vypadal vážně. „Taky tě miluju.“

 

Máš nádherné oči, skoro to řekla nahlas. Vyklouzla z jeho náručí. „Půjdu chvíli na vzduch. Hned se vrátím,“ popadla tričko a vyběhla na pláž.

 

Písek jí hřál do chodidel, než došla až k moři. Lehký vánek jí čechral vlasy a vlny jí omývaly nohy. Dívala se do tmy, pak zavřela oči a nadechla se mořského vzduchu. Potřebovala se dát dohromady. Co ji to napadlo, myslet na něj takhle v jeho těsné blízkosti. Skoro mu to všechno řekla. Byla tak šťastná, až měla strach. Asi si začnu psát deník. Možná se vracím do puberty. Nahlas se zasmála.

 

„Leno, co tu děláš?“ zašeptal jí do ucha, aniž by se jí dotkl. „Mám zase odejít?“

 

Cítila na krku jeho dech. „Kterou otázku mám zodpovědět jako první?“ otočila se k němu.

 

„Kterou chceš,“ pokrčil rameny a vypadal zmateně.

 

„Takže, užívám si to, co cítím, to, že žiju,“ rozpažila na okamžik. „A ne, nechoď pryč,“ vzala ho za ruku. „Teď jsi ze mě úplně zmatenej, viď?“

 

„Trochu. Chtěl jsem vědět, co si myslíš a teď nevím, co si z toho mám vybrat,“ pousmál se.

 

„Ber to tak, že mnou projel vír všech možných emocí a potřebovala jsem se uklidnit. Zase jsem uslyšela svůj varovný zvoneček. Nejsem blázen, neboj.“

 

„Varovný zvoneček? To ale není dobré znamení,“ prohlásil znepokojeně. „Nemyslím si, že jsi blázen, Leno. Cítil jsem, že tvoje nálada je jak na horské dráze, proto jsem chtěl vědět, na co myslíš.“

 

„Já ti přece vždycky řeknu všechno, co chci, abys věděl. To jsem ti už dávno slíbila,“ pošimrala ho ve vousech. „Ale musím přiznat, že tvoje obavy jsou strašně milý, lichotí mi to,“ položila mu ruce kolem krku, přimkla se k němu celým tělem a cítila, jak jí to jeho odpovídá. „Je mi tak dobře, že se trochu bojím,“ sklopila oči a hned je zase zvedla. „Vlastně se bojím hodně. Zapomněla jsem, jak jsem žila předtím, než jsem tě poznala, zapomněla jsem na všechno kolem.“

 

„Tak zapomeň i na strach,“ pevně ji k sobě přitiskl. „Taky jsem na všechno zapomněl. Je lepší žít teď a dívat se dopředu. Když se o to společně přičiníme, bude budoucnost lepší, než to, co jsme prožili každý zvlášť. Nenechám tě padnout, Leno. Miluju tě víc, než si umíš představit.“

 

Vzal ji do náruče a odnesl ji do vilky. Nohou zabouchl dveře a položil ji na postel. Klekl si před ni a jeho ruce jí vklouzly pod tričko. Zvedla se do sedu, aby ji mohl svléknout a když si lehala zpátky, přitáhla ho na sebe. Líbal ji s takovou vášní, že se její tělo vzpínalo k jeho v touze cítit ho víc. Stehny ho pevně sevřela, když do ní jedním prudkým pohybem pronikl, a ucítila závrať, že se jí hlava točila, i když zavřela oči. Srdce jí bušilo v hrudi takovým tempem, že měla strach, že se jí rozskočí, vír emocí ji znovu zaskočil. Sklouzla dlaněmi po jeho pažích, zvedla ruce za hlavu, chytila se pelesti a úplně se mu vzdala. Toužila mu dát všechno, ale už nemohla víc. Jak se jeho pohyby zrychlily, cítila ho tak hluboko, že byla rozkoší jako opilá. Rukama stiskla jeho ramena a neubránila se výkřiku. Slzy jí tekly z koutků očí na polštář. Ještě pár mocných pohybů a cítila, že i on se jí plně odevzdal.

 

Jejich dech byl ještě zrychlený, když jí slíbal slzy z očí, lehl si k ní na bok a přitáhl ji co nejblíž k sobě. Zabořila tvář do jeho hrudi a naplno se rozplakala, přemožená emocemi. Bylo jí tak dobře, jeho ruka ji hladila po zádech, cítila jeho polibek ve vlasech.

 

Když se trochu uklidnila, otřela si oči a mlčky je k němu zvedla. Pohladil ji po tváři a políbil ji na nos.

 

„Jak je ti?“ zašeptal. „Víš, myslím, že jsem ten tvůj strach cítil, to zoufalé odevzdání... Nebo se pletu?“

 

„Nepleteš,“ zavrtěla hlavou. „Ale teď je mi krásně,“ pousmála se. „Stává se mi, že prožívám takové vnitřní bouřky, nevím, jak to popsat,“ odmlčela se. „Nevím, jestli někdy budu... normální,“ povzdechla si.

 

„Co to znamená být normální, Leno? Ani já nejsem úplně normální,“ zavrtěl hlavou. „Po tom, co jsme oba prožili..., už nikdy nebudeme stejní,“ vstal a dolil jim skleničky. Protáhla se a pozorovala ho, jak se k ní vrací. Sedl si, opřel se zády o pelest a pozvedl sklenku.

 

Lena ťukla svojí o jeho. „Tak na klidné počasí bez bouřek.“

 

„A na lásku a život beze strachu a smutných vzpomínek,“ přikývl s úsměvem.

 

*

 

„Tati, co budeme dneska dělat?“ Charlie se rozběhla k Joelovi, když s Dannym vyběhli na hlavní palubu. Joel seděl u stolu na zádi a Charlie mu skočila na klín. Danny se zastavil a uvědomil si, že Eric tu dnes ráno není.

 

„Pojedeme na výlet, až dorazí José. Ještě je brzo,“ odpověděl Joel a posadil si Charlie na jednu nohu. Podíval se na Dannyho a všiml si jeho zamyšlení. „Pojď taky ke mně, když tu nemáš tatínka,“ vyzval ho a plácl se do stehna. „Tady je ještě volno.“

 

Danny se k němu nesměle vyšplhal a pousmál se na Charlie. Ta byla k Joelovi přitulená a oběma rukama se držela té jeho.

 

„A kdy už José přijde?“ dožadovala se Charlie. „Kam pojedeme, tati?“ zatahala ho za ruku, když hned neodpověděl. Danny se zamyšleně podíval na Charlie, pak na Joela. Používala 'to slovo' tak často, jak mohla. Užívala si ho. Vzpomněl si na Johnnyho ze školy a polkl. Jak se zbavím toho knedlíku, který mám v krku pokaždé, když to chci říct taky? A zbavím se ho někdy? Sklouzl Joelovi z klína a šel se napít džusu, který jim Joel nalil, ještě než přišli.

 

„Pojedeme do Punta Cana, Charlie. Musíme počkat na strejdu a tetu, spali dneska ve vilce, víš? José dorazí v deset, to je za dvě hodiny,“ odpověděl Joel a díval se přitom na Dannyho. Viděl, že je zamyšlený, dokonce se trochu mračil a Joelovi začalo vrtat v hlavě, co ho asi trápí. „Maminka už je vzhůru? Skoč se jí zeptat, jestli něco nepotřebuje, hm?“ navrhl Joel a postavil Charlie na zem. Charlie přikývla a odběhla.

 

Joel šel k Dannymu a dřepl si k němu. „Danny? Co se děje?“ počkal, až dopil a položil skleničku na stůl, pak ho vzal za ruku. „Vidím, že tě něco trápí. Můžu ti s tím pomoct?“

 

„To nevím,“ pokrčil rameny Danny. „Mám takovej knedlík v krku a nevím, co s tím.“

 

„Aha. Nemyslíš tím, že tě pořád bolí v krku, nebo tak něco?“ zeptal se Joel tichým, klidným hlasem.

 

„To ne,“ Dannymu zacukaly koutky úst. Nadechl se, že to vysvětlí, ale nevěděl, jak na to.

 

Joel si přitáhl židli, posadil se a přitáhl si Dannyho k sobě. „Kdy se tam ten knedlík objeví, když tam není pořád? Je to v určité situaci, viď?“ když Danny přikývl, pokračoval. „Je to proto, že tu táta s mámou není? Nebo je v tom něco jiného?“

 

„Něco jiného,“ Danny se odmlčel a Joel chvíli čekal, jestli se mu podaří myšlenku zformulovat.

 

„Zkus mi napovědět, třeba jedním dvěma slovy,“ Joel klidně podal návrh, nenaléhal. „Tedy jestli o tom chceš mluvit.“

 

„Tati,“ zašeptal Danny. „To slovo...,“ začal a sklopil oči. Vypadal v tu chvíli dost bezradně.

 

„Hm. Takže to souvisí s tatínkem, s Ericem.“

 

„Jo. Štve mě to, víš?“ Danny si otřel oči, ve kterých se mu zaleskly slzičky. „Já to chci říkat, líbí se mi to, ale... ten knedlík...“

 

„Chápu,“ přikývl Joel. „Asi je to tím, že je to pro tebe nové. Jsi rád, že jsi našel tatínka, ale je to takový nezvyk, viď?“

 

Danny přikývl. „Děti ve škole to umí a Charlie to taky umí. Jenom já jsem divnej,“ zamračil se a snažil se nerozbrečet.

 

„Danny, tak to není,“ Joel mu jemně stiskl ruku. „Ty nejsi divnej. Děti ve školce mají tatínka od narození, Charlie taky. Pro tebe je to nové, tak ti to tolik nejde.“

 

„Co mám dělat, strejdo?“ v Dannyho očích se mísila důvěra v Joela s nadějí na vyřešení jeho problému.

 

Joel ho pohladil po vlasech. „Až to slovo budeš chtít říct, nedovol tomu knedlíku, aby ti v tom zabránil. Nemusíš se stydět za něco, co je pro ostatní normální. Eric tě má moc rád a potěší ho, když mu tak budeš říkat častěji. Uvidíš, že když se to povede jednou, už to půjde podruhé líp a ty sám z toho budeš mít taky radost.“

 

„Mám to zkusit... přes ten knedlík?!“ zeptal se Danny překvapeně. „Půjde to?“

 

„Jasně, i přes knedlík. To víš, že to půjde. Budu ti držet palce,“ přejel mu prstem po nose. „Ty to hravě zvládneš. A už se tím netrap,“ jemně ho k sobě přivinul a pohladil ho po vlasech.

 

*

 

Když José dorazil, Lena s Ericem už byli dávno na palubě. Přesně v deset vyrazila jachta s oběma rodinami směr Punta Cana.

 

Dorazili tam před polednem, takže nejdřív zašli na oběd do jedné z mnoha místních restaurací. Pak se prošli po nádherné pláži s bílým pískem, která pozvolna klesala do klidné, průzračné vody. Lena byla pohledem na oceán naprosto okouzlená. Když vstoupila do vln a postupovala dál, dno se sice mírně svažovalo, ale ona na ně stále viděla.

 

K velké radosti dětí navštívili akvapark Sirenis Aqua Games, kde se zabavili i dospělí.

 

Podívali se také na jedno z rozlehlých golfových hřišť, kde si zkusili zahrát i Danny a Charlie. Hodně se u toho nasmáli, hlavně Joel s Ericem, kteří spolu občas chodili hrát, jak Eric prozradil Leně, která se nemohla strefit do míčku k obveselení všech. Ze začátku ji trochu mrzelo, že jí to tolik nejde, ale pak jí Eric ukázal, co dělá špatně a nakonec se jí podařilo míček odpálit.

 

„Krásná trefa!“ ohodnotil její ránu Eric.

 

„Jsi skvělý učitel,“ položila mu dlaň na tvář a políbila ho.

 

„Tak mládeži a jde se nakupovat,“ prohlásil Joel, když dohráli a dovedl je k nákupnímu centru Palma Real Shopping. Prošli ho celé a moc se jim tam líbilo. Bylo plné obchodů, kde si každý přišel na své.

 

Na sklonku dne se nalodili na jachtu a José je odvezl zpátky do Cayo Levantado. Pojedli v Palma Real Shopping, takže už nešli nikam na večeři.

 

„Páni, jsem docela utahaná,“ Lena vyšla na vrchní palubu poté, co uložila Dannyho, uvelebila se v rohu na sedačce a zvedla si nohy. „Ale byl to úžasnej den.“ Eric si sedl k ní, položil si její nohy na klín a začal jí je jemně masírovat. „To je příjemný,“ usmála se. „Danny usnul jako špalek a jeho nový plyšový delfín s ním.“

 

„Vážně? Delfín taky usnul?“ zvedl Eric obočí.

 

„No jistě. Neměl na vybranou,“ zasmála se lehce Lena. „Myslím, že ho Danny už nikdy nedá z ruky. Už jen proto, že ho dostal od tebe.“

 

Ještě chvíli poseděli s Joelem a Evou, než se všichni odebrali do svých ložnic, aby si po náročném dni odpočinuli.

 

*

 

Další dva dny strávili v Cayo Levantado, střídavě na pláži a na jachtě. V pátek je Joel vyvezl na moře, kde mohli pozorovat delfíny. Byl to ohromný zážitek pro všechny, ale hlavně pro děti. Shromáždili se na terase na zádi, kam se někteří z delfínů přiblížili natolik, že se jim poštěstilo si je i pohladit. Danny byl naprosto nadšený, zvlášť když mu jeden z delfínů začal ve své řeči odpovídat. V té chvíli pojmenoval svého plyšového delfína, kterého dostal od Erica v Palma Real Shopping, Blabber.

 

Sobotní ráno už bylo ve znamení odjezdu. Na oběd zašli do hotelu a v půl druhé vyrazili na cestu do Samaná, kde na ně čekal karavan. Tentokrát řídil Eric, chtěl si to zkusit a také chtěl, aby si Joel odpočinul od svých vůdcovských povinností. Lena seděla celou cestu vedle něj na sedadle spolujezdce a užívala si poslední hodiny dovolené, než se zase všichni vrátí do reality.

 

Když se po odletu ze Saint Dominga dívala z malého kulatého okénka letadla na moře pod nimi, věděla, že na tuhle báječnou dovolenou bude dlouho vzpomínat.