Jak chutná láska 17

17

 

Klaus právě dorazil, usadil se na zahrádce restaurace a něco si objednal. Lena se naklonila k Ericovi a políbila ho na tvář. Pak vystoupila a zamířila ke Klausovi.

 

„Ahoj, krásko,“ Klaus ji zálibně sledoval, jak přichází a sedá si naproti němu.

 

„Ahoj,“ pohledem přes Klausovo rameno se ujistila, že na ni Eric vidí a podívala se Klausovi do očí. Číšník přinesl Klausovi kávu a Lena si objednala horkou čokoládu. „Takže... hodně jsem přemýšlela a jsem ochotná k většímu kompromisu, než jsem původně myslela. Záleží na tom, jestli jseš ochoten vrátit mi mého syna.“

 

„Záleží na tom, co navrhuješ. Můj požadavek znáš,“ Klaus si osladil kávu, zamíchal ji a odložil lžičku, přičemž zvedl oči k Leně.

 

„Jsem ochotná změnit svou výpověď s tím, že vypustím to, co jsi mi prováděl ten rok poté, co se narodil Danny. Žaloba bude znít jen na to jedno poslední napadení,“ počkala, až před ní číšník postavil sklenici s čokoládou a odešel, pak pokračovala. „Kdy pustíš Dannyho?“

 

Klaus zavrtěl hlavou. „To nestačí. I tak půjdu sedět. Co dál?“

 

„Neřeknu ti víc, dokud mi neodpovíš,“ opřela se na židli a upřeně na něj hleděla. „Mám si pro Dannyho přijet v policejním autě? Eric má známého vyšetřovatele, pomůže nám. Kde ho schováváš? Máš pořád byt v Belle Glade? Ne, to je moc na očích...,“ chvíli přemýšlela a pozorovala ho, jak se bez zájmu rozhlíží kolem. „Nebo jsi ještě neprodal svůj rodný dům na Canal Street?“

 

Střelil po ní očima a v tu chvíli věděla, že Rebeka nelhala. „Tohle nemá smysl, Leno. Buď stáhneš žalobu, nebo už ho neuvidíš,“ naklonil se k ní přes stůl. „Vidím, že ti ho budu muset začít posílat po kouskách.“

 

Lena se k němu taky naklonila a přimhouřila oči. „Ať uděláš cokoli, Niku, sám dobře víš, že se blížíš opravdu velkému trestu. Už teď to vidím tak na patnáct let, informovala jsem se. K tomu si přičti únos dítěte...,“ odmlčela se a ztišila hlas. „A všechno, co uděláš dál. Jestli mu ublížíš, možná už nikdy svoji rodinu neuvidíš a shniješ v base. A to všechno jen pro svou falešnou pýchu a tvrdohlavost.“ Chvíli se mu dívala do očí, pak se zase opřela a napila se čokolády.

 

„Dobře,“ zavrčel Klaus potichu a po chvíli s velkým sebezapřením pokračoval. „Řekněme, čistě teoreticky, že bych ti ho zítra vydal.“

 

„Pokud mi ho zítra opravdu předáš, nebudeš souzen za únos.“

 

„A kdo mi to zaručí?“ zasmál se nevěřícně. „Vážně myslíš, že na tohle naletím?“

 

„Nikdo. Budeš se muset spolehnout na moje slovo. Prober si sám se sebou, jestli se mi dá věřit,“ ušklíbla se. „Pokud se dohodnem, ještě dnes zajedu za Fredem a změním výpověď. Zjisti si sám, jestli jsem to udělala. Jakmile budu mít Dannyho, zruším žalobu pro únos.“ Dopila čokoládu. „Upřímně řečeno..., ani nevím, proč se ti to tak snažím ulehčit, Niku,“ zavrtěla hlavou, její oči ho probodávaly.

 

„Možná mě máš pořád ráda, Leno,“ natáhl k ní ruku.

 

Ucukla a vstala. „Neměl bys ho nechávat tak dlouho bez dozoru.“

 

„Počkej,“ vzal ji za ruku a taky vstal. „Zavolám Rebece, aby zjistila, jestli jsi to opravdu udělala. Nezkoušej mě podtrhnout. Večer ti zavolám a domluvíme se.“

 

Podívala se na jejich spojené ruce. „Že bys vedle své ženy trošičku zlidštěl?“ Pak přikývla. „Dobře. Počkej ještě chvíli.“ Došla k autu, vytáhla ze zadního sedadla tašku a podala mu ji. „Dej tohle Dannymu, prosím.“

 

Klaus se podíval do tašky a přikývl. „To bych mohl. Moje dcera je nemocná, Leno,“ odmlčel se. „Chci jen normálně žít.“

 

Zadívala se mu do očí. „Já taky, Niku. Ale nechci se pořád ohlížet přes rameno a žít s tvým stínem v zádech.“ Nechala ho tam stát a nasedla do auta.

 

*

 

Klausovi se ulevilo, když odemkl pokoj a našel Dannyho spícího na posteli. Potichu si k němu sedl a vzpomněl si se sevřeným srdcem, dneska už snad posté, na svou malou Kathy. Přirostla mu k srdci od narození na rozdíl od tohohle chlapce, sám nevěděl proč. Lena ho vždycky držela dál ode mě, možná proto. Moc jsem s ním nebyl. Díval se na Dannyho a v duchu si musel přiznat, že ho obdivuje. Zvládal pobyt v zajetí statečně na svůj věk, i když Klaus cítil, jak moc ho Danny nemá rád. Od začátku neměl v úmyslu mu jakkoli ublížit, ale nikdy by to nikomu nepřiznal. Nepřiznal by ani sám sobě, že k němu po těch několika společně strávených dnech něco cítí.

 

Chtěl chlapce pohladit, ale v poslední chvíli si to rozmyslel a jemně ho šťouchl do ramene.

 

Danny byl okamžitě vzhůru a stáhl se ke zdi. Díval se nedůvěřivě Klausovi do očí a mračil se.

 

„Spal jsi dlouho. Co budeš dělat v noci?“ usmál se na půl úst. Zvedl se a přešel ke dveřím. „Podává se pizza, tak přijď, až budeš chtít. Už musíš mít hlad.“ Nechal dveře otevřené a seběhl dolů. Slyšel zvonit mobil, který nechal výjimečně zapnutý.

 

Danny si uvědomil, že má skutečně hlad. Vstal z postele a otřásl se zimou. Sešel po schodech a slyšel Klause s někým mluvit. Když vyšel na verandu, mobil ležel na stole a Klaus se zrovna zakousl do pizzy. Danny si sedl na židli naproti němu a pustil se do jídla.

 

Klaus si všiml, jak se Danny krčí, ruku přitaženou k tělu. „Něco tě bolí? Sedíš divně.“

 

„Je mi zima,“ zamumlal Danny, když spolkl sousto.

 

Klaus odešel a za chvíli se vrátil s dekou a chlapce do ní zabalil. Sáhl mu na čelo, ale nebylo horké. Danny se zamračil jako pokaždé, když se ho dotkl.

 

„Teplotu nemáš. Je to lepší?“ Klaus si vzal další díl pizzy.

 

Danny přikývl.

 

„Fajn,“ položil jídlo na talíř a podal Dannymu tašku od Leny. „Něco jsem ti přivezl.“

 

Vysloužil si od Dannyho další nedůvěřivý pohled. Ale zvědavost mu nedala a když Danny z tašky vytáhl svou milovanou hračku, přitiskl si ji k hrudi. „Blabbere,“ zašeptal a zavřel oči. Ale i přesto se mu slzičky vykutálely zpod víček a i když zabořil obličej do delfínova plyše, Klaus si toho všiml. Všechno se v něm sevřelo lítostí a nejradši by kluka vzal do náruče. Odvrátil pohled, věděl, že to nemůže udělat.

 

„Najez se,“ řekl zbytečně přísně, aby zamaskoval své emoce. „Pak vyřídíme jeden telefonát.“ Vložil si do úst poslední sousto a vzdálil se do domu.

 

*

 

Proč nevolá?!Lena přecházela po kuchyni, mobil položený na stole. Dalo jí spoustu práce přesvědčit policii o tom, že chce změnit výpověď, ale s pomocí Freda se jí to podařilo. Teď už jen čekala, kdy se jí Klaus ozve, aby se mohli domluvit, kdy a jak si vyzvedne Dannyho. Už bylo šest večer a pořád nic.

 

Když telefon konečně zazvonil, popadla ho okamžitě do ruky.

 

„Proč ti to tak trvalo?“ vyštěkla.

 

„Mami?“ ozval se Dannyho tázavý hlásek.

 

„Danny!“ vyběhla na verandu, kde seděl Eric, v ruce skleničku whisky a zíral před sebe. Zapnula reproduktor a položila mobil na stůl. „Jsi v pořádku?“

 

Eric vzhlédl a podíval se na mobil. „Danny? To jsi ty?“

 

„Tati! Jsem to já. On říká, že mě zítra pustí, ale já mu nevěřím,“ Dannyho hlas se zachvěl, ale bylo znát, jak je rád, že je slyší oba.

 

„Ahoj, vy dva,“ ozval se Klaus. „Leno, splnila jsi, co jsi slíbila. Sejdeme se jako minule, zítra ve tři. Ale očekávám, že splníš i druhou část dohody.“

 

„Ne, sejdeme se hned ráno,“ řekla Lena. „Vezmu si zítra volno, abych se Dannymu mohla plně věnovat,“ podívala se na Erica.

 

„Já si vezmu taky volno a přijedeme si pro něj. Řekni v kolik,“ zareagoval okamžitě Eric.

 

Klaus chvíli neodpovídal. „Dobře, ale než dojedete domů, zajdete na policii a řeknete jim, že je kluk zpátky, zrušíte veškeré pátrání a obvinění z únosu. Platí?“

 

Lena se zhluboka nadechla. „Platí. To jsem ti slíbila a taky to dodržím. V kolik se sejdem?“

 

„V devět ráno. A nezkoušejte žádnou levárnu. Jak uvidím jedinýho policajta, otočím to a bude po všem. Je to jasný?“ Lena cítila z Klausova hlasu, že pořád váhá.

 

„Budeme tam sami. Hlavně klid, Niku. Nebuď paranoidní. Co kdyby šel kolem nějakej pochůzkář?“ Lena si prohrábla vlasy a představovala si nejrůznější varianty, co by se mohlo stát a předem se děsila toho, že by si Klaus Dannyho zase odvezl. „Chci Dannyho zpátky, ty víš, že mi můžeš věřit. A Ericovi taky.“

 

„Uvidíme. Tak zítra.“ Klaus zavěsil.

 

Eric ji k sobě přitáhl a objal ji. „Vyjde to, neboj.“ Přitulila se k němu a ovinula mu ruce kolem pasu. Přemýšlela, jestli přesvědčuje ji, nebo sebe. Nejspíš oba. Proboha, ať už je to za námi.

 

*

 

Auto zastavilo u restaurace a Danny čekal, že budou vystupovat. Ale ten jen seděl a rozhlížel se. Na co čeká? Pak spatřil na druhé straně ulice zaparkovat Range Rover a z něj vystoupila maminka a... tatínek. Zavrtěl se v sedačce.

 

„Kdy už vystoupíme?“ zabručel nevrle.

 

Klaus na něj vrhnul pohled ve zpětném zrcátku, nic neřekl, vystoupil a obešel auto, aby vyprostil Dannyho. „Hlavně pomalu, jasný?“ podíval se mu do očí, než ho pustil ven. „Budeš se mě držet za ruku a v klidu k nim dojdeme. Nebudeme budit pozornost. Slibuješ?“ Když Danny přikývl, postavil ho na zem a ruku v ruce přešli ulici.

 

Danny se držel Klause, dokud nedošli až k Range Roveru, kde čekala máma s tátou, protože měl strach, že si to ten rozmyslí. Jakmile ucítil, že ho ten pustil, vrhl se k mamince, která už měla připravené náručí, po kterém tolik toužil. V jedné ruce svíral Blabbera, ale přesto je omotal kolem mámina krku, jako by na tom závisel jeho život. Ale Blabber nespadl na zem, táta ho měl najednou v ruce. Když zachytil Dannyho pohled, usmál se a mrkl na něj.

 

Klaus tam stál, díval se na ně a připadalo mu, že na něj úplně zapomněli. Šťastná rodinka..., sejdu se ještě s tou svojí? „Já jsem slib splnil,“ díval se na Lenu.

 

„Já svůj splním taky,“ postavila Dannyho pomalu na zem. „Co uděláš pak?“

 

Klaus pokrčil rameny. „Asi budu muset vysvětlit policii, že jsem si ten útěk rozmyslel. Nechce se mi do toho.“

 

„To chápu,“ pokývala hlavou. „Ale co sis nadrobil... Měl jsi mě nechat na pokoji, Niku. Máš svou rodinu, já taky. Proč jsi to musel pokazit?“ povzdechla si. „Víš, já jsem to mohla nahlásit už tenkrát,“ odmlčela se na chvíli. „Tohle byla poslední kapka. Možná mi nebudeš věřit, ale je mi líto, že to takhle dopadlo.“

 

„Věřím, protože tě znám. Vždycky jsi byla hodná a citlivá duše, ale na druhou stranu i silná a tvrdá. Danny ti je hodně podobnej, je taky silnej a tvrdej. Nemá mě vůbec rád, ale líbí se mi. Je to správnej chlapík,“ podíval se na Dannyho. „Já vím, že ty mi nikdy neodpustíš, ale rád jsem tě poznal.“ Danny se mračil a nic neříkal. „Je mi jasný, že ty nemůžeš říct totéž. No nic,“ krátce se podíval na Erica a vrátil se očima k Leně. „Tak já pojedu. Ozvu se kolem poledne, mívám vypnutej mobil,“ otočil se a odešel k autu.

 

Ještě chvíli v něm seděl, dokud neodjeli a pozoroval je. Najednou mu přišlo líto, že se o tuhle rodinu připravil. Nezbylo mu než doufat, že nevyfasuje moc, aby se mohl vrátit k té své současné. Bylo to k vzteku, že zase prošvihne první krůčky svého dítěte. Ale Lena měla pravdu, co si nadrobil, to si musí taky sníst. Hořké sousto...

 

*

 

Eric zaparkoval před domem, vystoupil z auta a vzal do náruče Dannyho, který usnul. Po dvou hodinách na policii a na cestě domů už byl po tom všem pěkně unavený. Když vešli do domu, Danny se probudil.

 

„Jsme doma,“ zašeptal Eric.

 

„To je dobře,“ Danny mu omotal ruce kolem krku. „Mně bylo tak smutno, tatínku.“

 

Eric ho pohladil po vlasech. „A mně...“

 

Lena k nim šla a oba je objala.

 

*

 

Po obědě Lena vykoupala Dannyho a dala mu čisté oblečení.

 

„Chceš si jít zdřímnout?“ políbila ho na čelo, šťastná, že ho má zase u sebe. Když přikývl, vzala ho do náruče a chtěla s ním jít nahoru do jeho pokoje.

 

„Já bych radši zůstal dole s vámi, můžu?“ zeptal se tiše. „Tam jsem byl pořád sám, zavřenej nahoře.“ Podíval se ke schodům.

 

„To víš že jo,“ otočila se a šla s ním do obýváku. Srdce se jí sevřelo strachy, jaké následky si Danny ponese z toho ošklivého zážitku.

 

Eric zrovna přišel z verandy a šel za nimi. Díval se, jak Lena ukládá chlapce na sedačku a přikrývá ho dekou. „Jseš unavenej, skřítku?“

 

„Půjdu uklidit v kuchyni a za chvíli přijdu,“ pohladila Dannyho po tváři a vzdálila se do kuchyně.

 

Danny natáhl ruce k Ericovi a ten si k němu sedl. „V autě jsi usnul. Jak je ti?“

 

„Už dobře,“ Danny si přitáhl jeho hlavu k sobě a zavřel oči. „Tati?“

 

„Ano?“ Eric ho vzal do náruče i s dekou a choval ho jako miminko.

 

„Že už spolu zůstanem napořád?“ Danny si náhle uvědomil, že ten knedlík, co měl v krku, je pryč.

 

„To víš že jo. Nikomu tě nedám,“ zašeptal Eric, zabořil obličej do jeho vlhkých vlásků a chlapec mu spokojeně usnul v náručí.

 

*

 

Lena poklidila kuchyň a vyndala nádobí z myčky. Uvařila kávu do konvice, nalila si do hrnku a šla do obýváku. Ve dveřích se na okamžik zastavila. Na sedačce, kam uložila Dannyho k odpočinku, spal Eric, jednu ruku za hlavou a druhou u sebe držel spícího Dannyho.

 

Postavila hrnek na stůl, uvelebila se v křesle a dívala se na ten obrázek klidu a lásky. Danny měl ručku položenou na Ericově hrudi, tiše spící, zabalený v dece vypadal tak bezbranně.

 

Při pohledu na Erica si uvědomila, že posledních pár nocí se moc nevyspal. I ona se v noci na dnešek několikrát probudila a zjistila, že není vedle ní. Slyšela ho v kuchyni, věděla, že má o Dannyho větší strach, než celou dobu dával najevo.

 

Když se na něj zadívala, v jeho tváři byl klid a kdyby to nebyl dospělý mužský, řekla by, že spí jak andělíček. Usmála se při té myšlence. Je tak... pohledný a sexy, i když spí. Za normálních okolností by vstala a odhrnula by pramínek dlouhých vlasů, který mu spadl na čelo a uvízl ve vousech na tváři, ale teď ho nechtěla rušit, aby ho neprobudila. V jejím srdci bylo tolik lásky k těm dvěma, že jí slzy vhrkly do očí, když je viděla takhle spolu. Vyzařovalo z nich, jak jeden druhého mají rádi a jak se navzájem potřebují, že se nevyhnula dojetí. Byly to i slzy úlevy, které nechala stékat po tvářích.

 

Vtom se Eric probudil, jeho pohled spočinul na Dannym a něžný úsměv rozsvítil jeho tvář. Když jeho oči zachytily Leniny, jeho úsměv malinko pohasl, ale nezmizel. Natáhl k ní ruku a prsty jí pokynul, aby k němu šla.

 

Otřela si slzy a obešla sedačku, aby nevzbudila Dannyho. Vzala jeho ruku do svých a položila si jeho dlaň na tvář. Usmála se a odhrnula ten pramínek vlasů z jeho čela.

 

„Jsi v pohodě?“ jeho ztišený hlas ji pohladil na duši a po těch dlouhých dnech a nocích plných obav a neklidu se zase dokázala soustředit na pohled do jeho očí.

 

Přikývla. „Miluju tě,“ vydechla a do těch dvou slov vložila všechno, co v danou chvíli cítila. Nadechla se, jak chtěla ještě něco říct, ale hlas ji neposlouchal a oči jí znovu zvlhly. Zavřela je a cítila, jak ji jeho dlaň hladí po tváři.

 

„Mami?“ ozval se znepokojeně Danny. „Ty pláčeš?“

 

Lena otevřela oči, vstala a sedla si k nim. „To nic, ty můj chlapečku,“ políbila ho na čelo. „Jsem jen šťastná, že vás oba mám.“

 

Eric se posadil, Dannyho si dal na klín, jednou rukou ho přivinul k sobě a druhou si přitáhl Lenu.

 

„Já taky,“ zaculil se Danny spokojeně.

 

Eric neřekl nic, jen si užíval ten pocit, že jsou zase pohromadě. V duchu si ale říkal, že je bude oba lépe chránit. A v tuhle chvíli se cítil tak silný a plný lásky, že věděl, že to dokáže.