Jak chutná láska 18

18

 

Jakmile Eric projel Belle Glade, zastavil před domem Gilbertových. Lena své rodiče kontaktovala před třemi týdny téměř po dvou letech, když s Ericem připravovali velkolepou oslavu Dannyho šestých narozenin. Oba přijeli a ona byla šťastná, že jim mohla ukázat, jak báječný život teď vede. Na oslavu přijela Eva s Joelem a s dětmi, dorazila i Olivia s Andym a jejich malým Adrianem, pozvali i pár Dannyho spolužáků.

 

Danny zářil a co víc si Lena s Ericem mohli přát? Poté, co se jim vrátil domů, měla trochu strach, jak se Danny bude po tom zážitku chovat, protože prvních pár dní nevydržel sám. První noc doma se objevil u nich v ložnici. Oba se lekli, co se stalo, ale Danny se jich zeptal, jestli může zůstat s nimi. Lena si nebyla jistá, co na to Eric, ale než stačila odpovědět, Eric poplácal místo mezi nimi a vyzval „skřítka“, aby šel k nim. Jak se Danny uvelebil mezi nimi, okamžitě usnul. Jenže u toho zůstalo a Danny s nimi spával každou noc. I hračky si nosil do obýváku a hrál si tam, aby nebyl nahoře sám, potřeboval je mít alespoň na doslech.

 

Po několika dnech začal trávit v dětském pokoji víc a víc času, ale pořád spával s nimi. Ani jednoho z nich ale nenapadlo na Dannyho tlačit, aby spal ve svém pokoji. Jakékoli trauma si odnesl z pobytu s Klausem, nechtěli ho prohlubovat, jen čekali, jestli se Danny vrátí k normálu sám. Souhlasil s nimi i Joel, se kterým to Eric konzultoval po telefonu.

 

V den oslavy si ho vzali ještě k sobě, ale druhý den ráno Danny sám prohlásil, že už je mu šest, že už je velký a bude spát sám. Přesto ho Lena ujistila, když ho ukládala v jeho pokoji, že když bude chtít, může přijít k nim. Přišel ještě dvakrát, ale poslední týden bylo všechno jako dřív.

 

Vystoupili z auta a obtěžkáni zavazadly se vydali k domu. Danny byl u dveří první. Na babičku a dědečka si z dřívejška nepamatoval, ale líbilo se mu mít prarodiče a byl nadšený, když mu Lena sdělila, že stráví vánoce u nich v Belle Glade.

 

„Danny!“ dveře se rozlétly, sotva stačil zabušit, a vyšla z nich Miranda. „Graysone, už jsou tady!“ zavolala přes rameno.

 

„Ahoj, babi! Zítra jsou vánoce!“ Danny jí skočil do náruče, divže ji neporazil. Zasmála se a vlepila mu pusu na tvář. „Dědo!“ Danny už se natahoval po Graysonovi, který se objevil za Mirandou. Ta mu ho předala a vrhla se k Leně. „Ahoj, děti, páni, vy máte věcí!“

 

Lena postavila všechno na zem a objala matku. „Ahoj mami, šťastné a veselé! Já vím, Eric trval na tom, že zabalíme na týden, ale neřekl mi proč. Prý překvapení,“ zasmála se.

 

„Tak pojďte dál,“ Miranda ustoupila od dveří, poté, co objala i Erica, aby mohli vejít.

 

*

 

Po obědě vzala Lena Erica a Dannyho na procházku po Belle Glade. Chtěla jim ukázat to malé městečko, kde se narodila a vyrůstala. Když se vrátili domů, Grayson šel Ericovi a Dannymu ukázat zahradu a Lena šla do kuchyně za Mirandou.

 

„Tak s čím můžu pomoct?“ zeptala se Lena a rovnou se zapojila tím, že zkontrolovala krocana v troubě.

 

„Už to skoro mám. Jestli chceš, začneme plnit mísy a připravíme stůl,“ usmála se Miranda.

 

Lena přikývla a vyndala dvě mísy. Jednu začala plnit salátem. Miranda se na chvíli zastavila a pozorovala ji. Lena si toho všimla a zvedla k ní oči.

 

„Copak? Dělám to špatně?“ zarazila se Lena.

 

„Vůbec ne,“ Miranda ji objala. „Jsem strašně ráda, že jste přijeli. Že tě mám zase chvíli tady, víš?“

 

Lena ji k sobě přivinula. „Já taky, mami. Je to nejkrásnější období v mém životě. Samozřejmě kromě časů, kdy jsem byla malá a neměla jsem žádné starosti,“ dodala.

 

Miranda ji od sebe odtáhla na délku svých paží a zadívala se na ni. „To ti věřím, dítě,“ pohladila ji po paži a začala dávat roastbeef na druhou mísu. „Jak to vlastně dopadlo s Klausem?“

 

„Dostal dva roky nepodmíněně za to napadení,“ povzdechla si Lena. „Je mi líto Rebeky, jeho ženy, a Kathy, to je jeho holčička.“

 

„Já tě chápu, ale tohle mu prostě už nemohlo projít,“ zavrtěla hlavou Miranda. „Když jsi mi to vyprávěla, byla jsem hrůzou bez sebe. Divím se, že s ním ta Rebeka vydrží. Když si vzpomenu...“

 

„Víš, mami, Rebeka to s ním umí. Je na něj přísná, nedá se,“ na chvíli přestala plnit mísu a zamyslela se. „Já jsem se mu nikdy nedokázala postavit čelem. Ale vedle ní bych řekla, že se začal měnit.“

 

„Myslíš?! Tomu se dá těžko uvěřit,“ prohlásila Miranda. „Každopádně se mi Eric líbí víc. Má rád Dannyho, úplně se v něm vidí. A jak se dívá na tebe...,“ usmála se a zajiskřilo jí v očích.

 

„Máš pravdu,“ zaculila se Lena. „Eric je naprosto skvělej. Nemůžu uvěřit, že jsem ho tenkrát nenáviděla. Víš, měla jsem pocit, že mi bere Dannyho, že mi Danny přestává rozumět, že chce být jen s ním,“ odmlčela se. „Ale on jen potřeboval tátu.“

 

„Všimla jsem si, jak to slovo, myslím 'tatínek', používá,“ řekla Miranda a odnesla mísu s masem na stůl. „Taky celej září. Jste krásná rodinka. I táta to říkal.“

 

„Hm, to je dobře, všimla jsem si, že si s Ericem rozumí,“ Lena odnesla mísu taky na stůl, vrátila se a olízla lžíci. „Máš to moc dobrý.“ Opláchla lžíci i mísu a obojí dala do myčky. „Dám tam příbory. Co ten krocan? Ať ho nespálíme,“ podívala se do trouby a přelila maso šťávou.

 

„Neboj, ještě tak půlhodinky, ať je maso měkké. Příbory připravit můžeš,“ Miranda začala připravovat na tác perníčky a candy cane.

 

„Tak tohle tam dáme až později, nebo nám to kluci snědí ještě před krocanem,“ zasmála se Lena, když vytahovala příbory ze šuplíku. „Danny miluje sladké a Eric taky.“

 

„Tak dobře. Necháme to tady na pultu. Eric je taky na sladké?“ prohodila k Leně přes rameno.

 

„Jasně, dá si rád, ale určitě ne v takové míře jako Danny. Každopádně si rozumějí i v tomhle,“ Lena se vrátila do kuchyně a postupně oplachovala to, co už nepotřebovaly a dávala to do myčky. „A víš, jak má Danny rád zvířata. V tom si notují snad nejvíc.“

 

„Pravda, říkala jsi, že je Eric veterinář, viď? To je hezké povolání. To se s ním Danny dostane ke zvířátkům blízko, ne?“

 

„Rozhodně. A už teď prohlašuje, že bude taky veterinář,“ Lena se usmála pro sebe. „Jen aby mu to vydrželo. Jsem zvědavá, jak mu půjde škola. Příští rok půjde do první třídy.“

 

„To víš, že mu to půjde. Je to chytrej kluk. A má vás dva,“ Miranda se zarazila a podívala se na Lenu. „Neplánujete miminko?“

 

Lena k ní rychle vzhlédla. „Mami! Ty máš nápady,“ zčervenala. „Není trochu brzy na takové úvahy?“

 

„Ale nepovídej. Eric Dannyho miluje, ale určitě by chtěl vlastní dítě, nemyslíš?“ zeptala se Miranda napůl káravě.

 

„Určitě ano,“ Lena si prohrábla vlasy. „Já se tomu přece nebráním, ale...“ Zaslechla Dannyho, jak běží dovnitř.

 

„Mami, venku je spousta světýlek, pojď se podívat, děda s tátou je jdou rozsvítit!“ Danny vběhl do kuchyně. „Jé, babi, ty tady máš dobrot!“ očima rejdil po kuchyni a vklouzl Mirandě pod ruku, právě když krájela jablečný koláč.

 

„Dávej pozor, rošťáku, mám v ruce nůž,“ odložila ho na stůl. „Chceš ochutnat? Ale musíš slíbit mámě, že budeš večeřet!“

 

„Budu, já toho sním hodně,“ chlubil se Danny a vzal si kousek koláče, který mu babička dala. „Můžu vzít i tátovi a dědovi?“

 

„Tak počkej, dám ti na talířek,“ zasmála se Miranda. „Tady máš.“

 

„Ale pomalu, ať to někde nevyklopíš,“ zavolala za ním Lena, ale Danny už byl skoro venku. Zahřálo ji u srdce, když viděla, že je to zase ten starý dobrý Danny, veselé, živé a šťastné dítě, až jí vhrkly slzy do očí. Rychle je otřela, ale Miranda si toho všimla. Vzala ji za ruku a odvedla ji ke kuchyňskému stolu.

 

„Copak je, Leno? Povídej,“ nepouštěla její ruku a Lena jí vypověděla, jak Klaus unesl Dannyho a jak se z toho chlapec několik dní dostával.

 

„A to říkáš, že se Klaus změnil? Já bych ho zavřela, že už by nevyšel,“ mračila se Miranda.

 

„Možná je to zvláštní, ale když nám Dannyho přivezl, byl jiný. Přišlo mi, že skrývá svoje skutečné city za tu svou neomalenost. Proto si myslím, že se změnil,“ pokrčila rameny Lena. „Já jsem pro něj nebyla ta pravá, ale myslím, že Danny na něj zapůsobil. Něco v tom smyslu i sám řekl.“

 

„Ale museli jste projít peklem za těch několik dní, co byl Danny pryč. A ten malej taky. Měla jsi nám to dát vědět.“

 

„Mami, ničemu by to nepomohlo a já jsem vám nechtěla přidělávat starosti. Byli jsme z toho oba hodně špatní,“povzdechla si. „Naštěstí to dobře dopadlo. Neříkej to tátovi, nechci ho rozrušovat.“

 

„Neboj, neřeknu. Je to pryč. Klaus je za mřížemi a Danny je s vámi. Nic víc nepotřebuje vědět,“ Miranda ji poplácala po rameni. „Tak pojď, vyndáme krocana a můžeme večeřet.“

 

Obě se zvedly a když dokončily přípravy a všechno bylo na stole, vyšly na zahradu podívat se na osvětlení. Mužské našly na verandě, jak si dávají jablečný koláč.

 

Světla na domě svítila a Lena si na chvíli připadala zase jako malá holčička. Grayson s Ericem rozvěsili světla i na nejbližší stromy, všechno vypadalo jako v pohádce.

 

„Líbí se ti to?“ Grayson jí položil ruku kolem ramen a ona se k němu přitulila a objala ho v pase.

 

„Moc. Cítím se jako dřív, jako malá holka,“ usmála se. „Mám tě ráda, tati.“

 

„Já tebe taky,“ naklonil se k ní, „myslím, že tentokrát sis vybrala dobře. Ten tvůj vousáč je moc fajn,“ zašeptal jí do ucha.

 

Lena k němu vzhlédla a oči jí zářily. „Viď? Máma to říkala taky.“

 

„Tak už pojďte večeřet, ať to nevychladne,“ ozvala se Miranda a všichni ji následovali dovnitř.

 

*

 

Brzy ráno Eric našel Lenu na verandě. Sedl si k ní a vzal ji kolem ramen.

 

„Jsi ranní ptáče,“ políbil ji do vlasů. „Nemohla jsi dospat?“

 

„Ale ne, jen trochu vzpomínám, jaké to bylo, když jsem byla malá,“ usmála se.

 

„Určitě to bylo fajn, máš moc prima rodiče.“

 

„Bylo,“ pohlédla na něj. „Líbí se ti? To jsem ráda. Ty se jim taky líbíš.“

 

„Mami, tati, jsou vánoce!“ zaslechli Dannyho na schodech. Zvedli se a šli dovnitř.

 

„Vážně, skřítku? Jak jsi to poznal?“ zasmál se Eric a chytil ho do náruče.

 

Danny ukázal na vánoční stromek, který stál v rohu obýváku. „Podívej!“ Eric se otočil. Pod vánočním stromkem byly dárky.

 

„Máš pravdu. Santa Klaus nás našel, i když nejsme doma. Co jsem ti říkal?“

 

„Tak jdeme rozbalovat!“

 

„Počkáme na dědečka a babičku,“ Lena mu rozcuchala vlasy. „Pojďte do kuchyně, připravím snídani.“

 

*

 

Většina dárků už byla rozbalena, když Danny rozbalil jeden z posledních. „Páni!“ z papíru na něj vykoukla knížka. „To je o zvířátkách,“ začal v ní listovat.

 

„To je encyklopedie zvířat,“ naklonil se k němu Eric. „Pořád chceš být veterinář?“

 

„To chci,“ prohlásil hrdě Danny. „Santa Klaus to asi ví.“

 

„Ten ví všechno, Danny,“ ozval se Grayson. „Taky mi prozradil, že tvůj poslední dárek by se sem asi nevešel a nechal ho pro tebe na verandě,“ zvedl se. „Nepůjdeš ho omrknout?“

 

Danny vyskočil a hnal se ven. Na verandě stálo zbrusu nové kolo ozdobené velikou červenou mašlí. Všichni se přesunuli za Dannym, aby to taky viděli. Danny se dotkl kola a ohlédl se na dědečka. „Ale já na tom neumím jezdit,“ pohladil sedlo a sevřel řidítko.

 

„To se naučíš a bez kola to nejde,“ Eric ho vysadil na kolo. „Dej nohy na šlapky a chyť se řidítek,“ držel sedlo a vedl kolo pomalu po verandě. Pomáhal při tom Dannymu řídit. „Bezva, jde ti to.“

 

Dannymu zářily oči, když je k Ericovi s úsměvem zvedl. „Je krásný, viď?“

 

„No jasně,“ Eric se taky usmál a mrknul na Graysona s Mirandou.

 

„Ještě tam zbyly nějaké dárky,“ slezl Danny z kola. „Vejde se do auta?“ dělal si starosti Danny.

 

„Určitě, skřítku,“ zasmál se Eric. „Chceš si ho vzít dovnitř?“ Eric vzal kolo a postavil do v obýváku za sedačku.

 

Danny se zatím vrhl zpátky ke stromečku. „Tady jsou dva malý balíčky.“

 

„Ten červený dej mamince a modrý tatínkovi, Danny,“ Miranda se usadila blíž ke stromečku.

 

Lena s Ericem si sedli na zem k Dannymu a začali rozbalovat. Lena zatajila dech, když vytáhla jemný zlatý řetízek, na kterém bylo malé zlaté srdíčko. Podívala se na Mirandu a Graysona a vyslala k nim zářivý úsměv. „Děkuju..., to je překrásný... Podívej,“ přesunula se blíž k Ericovi a nahlédla do jeho krabičky. Byl tam zlatý náramek, na kterém byl malý klíček.

 

Eric vypadal dojatě, když se podíval na Gilbertovy. „Díky..., je krásnej...“ V duchu si říkal, kolik to všechno muselo stát.

 

„Je to trošku symbolické..., Lena má srdíčko, od kterého ty máš klíček,“ usmívala se Miranda a Grayson jí spokojeně položil ruku kolem ramen a přitáhl ji k sobě.

 

Lena až teď objevila, že její miniaturní srdíčko je vlastně malý zámek a že má skutečně velmi malý otvor pro Ericův klíček.

 

„Je tu ještě obálka,“ prolomil kouzlo Danny a zamával obálkou.

 

„Tak ji otevři,“ vybídl ho Eric.

 

Danny obálku otevřel a nakoukl do ní. „Co to je?“ podíval se na Erica.

 

„Ukážeš mi to?“ natáhla Lena zvědavě ruku. Danny jí to podal a sedl si k nim. Lena vytáhla z obálky tři letenky a s pusou dokořán otočila hlavu k Ericovi. „Letenky?“

 

„My někam poletíme?!“ vykulil oči Danny.

 

Eric se zasmál. „Před časem jsem ti něco slíbil, pamatuješ?“ podíval se na Dannyho. „Slíbil jsem, že ti ukážu něco, co jsi ještě nikdy neviděl. A protože jsou vánoce,“ jeho oči se zadívaly do Leniných, „ukážu vám něco, co k nim na většině zeměkoule neoddělitelně patří.“ Eric mohl téměř slyšet, jak se kolečka v Dannyho hlavě točí.

 

„Sníh!“ vykřikl nadšeně. „Pojedeme do sněhu!“

 

Eric se rozesmál a Miranda s Graysonem s ním. „Pojedeme za sněhem, skřítku. Vzpomeneš si, kde jsem ti vyprávěl, že jsem ho viděl?“

 

Danny se krátce zamyslel. „Ve Švédsku?“

 

„Správně,“ usmál se Eric.

 

„Ty nás chceš vzít do Evropy? Páni!“ objala ho a pak se podívala na letenky. „Ale to je na zítřek. Netušila jsem...,“ otočila se k rodičům.

 

„To nic. My o tom víme,“ pokývala hlavou Miranda, která se nepřestávala usmívat.

 

„My poletíme zítra? A co moje kolo?!“ lekl se Danny.

 

„Než se vrátíte, kolo ti dovezeme domů. Ve sněhu by ti k ničemu nebylo,“ vzal ho za ruku Grayson a přitáhl si ho k sobě. „Tam budeš potřebovat spíš sáňky, nebo lyže.“

 

„Už chápu, proč jsi mě nutil zabalit na týden.“

 

„To je dobře, mělo to svůj smysl,“ políbil ji Eric. „Musíme si ale nakoupit teplé oblečení, bude tam velká zima.“

 

„A kde budeme bydlet?“

 

„To bude překvapení, má lásko,“ zašeptal jí Eric do ucha.

 

„Tak tohle jsou fakt úžasný vánoce,“ zasmála se Lena a podrbala ho ve vousech.

 

*

 

Po dlouhém letu z Los Angeles museli čekat ve Stockholmu na spoj. Z města nic neviděli, ale Eric jim slíbil, že se do Stockholmu v týdnu určitě podívají. V úterý na večer dorazili do Gothenburgu.

 

Na letišti si pronajali auto a když zastavili před jedním z červených domků, Eric jim prozradil, že tady žije jeho maminka, která se sem po smrti tatínka přestěhovala zpátky, protože odtud pochází. U ní tedy budou celý týden bydlet.

 

„Takže teď poznáš další babičku, Danny,“ Eric se otočil na Dannyho.

 

„Bezva!“ zaculil se Danny.

 

Lena pomalu vystoupila z auta a rozhlédla se. Do tmy svítila jediná lampa. Poprvé v životě ucítila sníh pod nohama. Byla tu zima, na jakou nebyla zvyklá, ale Eric je vybavil teplým oblečením ještě před odletem. Přesto tu bylo krásně, jako v pohádce.

 

Danny už byl venku z auta a bral sníh do dlaní. „Paráda! Postavíme si opravdového sněhuláka, že jo, tati?“

 

„To víš, že jo. Ale až zítra, teď se půjdeme zahřát dovnitř. Je toho spousta, co vám chci ukázat,“ vzal Lenu za ruku. „Není ti zima?“

 

„Je,“ zasmála se. „Ale to jsem předpokládala. Nikdy jsem nezažila opravdovou zimu, když se tak kolem sebe dívám,“ znovu se rozhlédla a podívala se mu do očí. „Proč jsi mi tohle nikdy neřekl?“

 

„Zlobíš se?“ když s úsměvem zavrtěla hlavou, pokračoval. „Od začátku jsem to chystal jako překvapení. To, že vás sem oba vezmu, že vám ukážu sníh a... svoji mámu.“

 

Lena ho pohladila po tváři a políbila. „Tak nás pojď seznámit, než bude z Dannyho sněhulák.“

 

Eric jí věnoval zářivý úsměv a ohlédl se po chlapci. „Poslyš, skřítku, vždyť budeš celej mokrej,“ popadl ho do náruče. „Jdeme. Kufry vezmu později.“

 

Než došli k domu, dveře se otevřely a v nich stála Ericova maminka, drobná, štíhlá, šedovlasá paní s mikádem a brýlemi. Okamžitě rozpřáhla náruč a objala Lenu. „Vítám tě, děvče,“ pustila ji a mávla dovnitř, „pojďte honem dál, dneska je obzvlášť chladno.“

 

Eric jemně postrčil Lenu dovnitř a postavil na zem rozesmátého Dannyho. „Tak, skřítku, tohle je babička Gunvor, mami, tohle je Danny. S Lenou jste se seznámili sami, že?“ zasmál se.

 

Gunvor si dřepla k Dannymu, potřásla mu rukou a usmála se. „Ahoj..., ty se jmenuješ Skřítek?“ mrkla.

 

„Néééé, já jsem Danny,“ zahihňal se Danny. „Skřítku mi říká tatínek.“

 

„Aha, tak to jo. Danny je moc hezké jméno. Pojď sem,“ objala ho a zavřela oči, jak ucítila slzy v očích. Když se zvedla, už se zase dokonale ovládala. „Odložte si a běžte dál. Tamhle je obývák. Já se ještě přivítám se synem.“

 

Lena pověsila jejich bundy na věšák, vzala Dannyho za ruku a vedla ho do obýváku. Když se ohlédla, viděla, jak Gunvor zmizela v Ericově náručí.

 

„Já jsem tak ráda, chlapče,“ Gunvor ho od sebe odtáhla a zadívala se mu do očí. „Vypadáš šťastně.“

 

Eric jí vzal hlavu do dlaní a vlepil jí pusu. „Jsem, mami, strašně moc. A jsem hrozně rád, že tě vidím,“ pustil ji. „Skočím do auta pro kufry a prohážu ti cestu, je úplně zapadaná,“ otočil se a vyběhl ven. Když se vrátil s kufry a chtěl se vrátit ven, chytila ho za ruku. „Cestu prohážeš ráno, ještě určitě zapadá. Kufry nech zatím tady a pojď si odpočinout. Čekám na vás s večeří.“

 

Po jídle Lena pomohla Gunvor s nádobím a pak popíjeli kávu v obýváku. Povídali si a dívali se na televizi. Když se blížila půlnoc, Eric si všiml, že se mamince zavírají oči.

 

„Jdi si klidně lehnout, mami, my se obsloužíme sami,“ dotkl se její ruky. „Je skoro půlnoc, ale my máme pořád šest večer, víš?“

 

„Ááá, no jistě, zapomněla jsem,“ sundala si brýle, promnula si oči a zase si je nasadila. „Tak dobrou noc, děti, uvidíme se ráno,“ zvedla se.

 

„Dobrou noc, Gunvor,“ usmála se na ni Lena. „Však Danny půjde za chvíli taky.“

 

„Dobrou, babi,“ vyskočil Danny, aby jí vlepil pusu a zase se vrátil ke krbu, kde si na koberci hrál.

 

Gunvor na ně mávla a ve dveřích se ještě otočila. Líbezný obrázek rodinky ji hřál u srdce, i když ve chvíli, kdy je spatřila poprvé, se neubránila vzpomínce na synovu předchozí rodinu. Zvlášť když uviděla Dannyho, vzpomněla si na svého vnoučka a u srdce ji zabolelo. Přesto věděla, že čas se nevrátí a její syn má právo být zase šťastný. Usmála se pro sebe a odešla do svého pokoje.

 

Když zahnali Dannyho do postele, vyšli spolu ven. Sníh jim křupal pod nohama, jak sešli po schodech před dům.

 

„Je to kouzelný,“ usmála se Lena a zachvěla se zimou. „A nezvyklý.“

 

Eric ji vzal kolem ramen a přitáhl ji k sobě. „Nezvyklá zima,“ zasmál se. „Počkej ráno, to všechno uvidíš v plné kráse. A až se sem vrátíme v létě, ukážu ti bílou noc.“

 

„A polární zář?“ řekla tázavě a zadívala se na jeho profil. „Máš to tu rád, viď?“

 

„Mám. Je to tady úplně jiné než v Americe,“ podíval se na ni. „Polární zář? Za tou bychom museli mnohem víc na sever. Ale taky tě tam jednou vezmu,“ políbil ji na nos. „Půjdem dovnitř, nebo mi tu zmrzneš. Taky bychom měli zkusit jít spát. Tady už je půl druhé.“

 

Přikývla a ochotně zamířila do domu. Natáhla se u krbu, dívala se do plamenů a za chvíli ucitíila teplo jeho těla, když se k ní posadil.

 

„Svařené víno, to tě zahřeje,“ podal jí hrnek s teplým nápojem.

 

„Mmmm, to miluju,“ zvedla se do sedu a upila. S teplem ucítila i únavu z toho celého cestování. „Myslím, že nebudu mít problém usnout.“

 

Chvíli tam jen tak seděli. Už napůl spala, jen položila hlavu na polštář a když ji objal a přitáhl ji k sobě, okamžitě odplula do říše snů.

 

*

 

Když se probudila, zjistila, že je sama. Vstala, oblékla se a vyhlédla z okna. Venku bylo bílo, kam až oko dohlédlo. Vyšla z ložnice a přestože věděla, že je tam zima, neodolala a šla na verandu. Stromy byly obaleny sněhem, jako by je někdo pocukroval. Vzduch byl mrazivý, až jí šla pára od úst, a přesto ji ten pohled okouzloval. Všimla si, jak se z oblohy pomalu začaly snášet další sněhové vločky, jako by jich už tak na zemi nebylo dost. Natáhla ruku, pár jich nachytala a pozorovala, jak tají na její teplé dlani.

 

Ohlédla se, když ji Ericovy ruce objaly v pase a s úsměvem mu položila hlavu na rameno. „Jsme v pohádce.“ Nic neřekl, jen ji jemně stiskl a políbil do vlasů.

 

*

 

Po obědě se pořádně oblékli, protože Danny trval na tom, že musí postavit sněhuláka. Dováděli všichni tři ve sněhu jak malé děti a Gunvor je pozorovala za oknem. Když si všimla v obýváku fotoaparátu, který tam Eric nechal, vzala ho a udělala pár fotek.

 

Ve čtvrtek je Eric odvezl do centra Gothenburgu a přesvědčil Gunvor, aby jela s nimi. Dali si oběd v 22ti poschoďovém mrakodrapu Lilla Bommen a podívali se i na jeho rozhlednu, kde se pokochali výhledem na Gothenburg z výšky.

 

Dannymu se moc líbilo ve Volvo muzeu, plném aut a když se pak ocitli v Lisebergu, největším zábavním parku ve Skandinávii, byl naprosto nadšený.

 

Domů se vrátili unavení, ale nadšení a plní zážitků. Po večeři jim Eric oznámil, že zítra se pojede do Stockholmu za zimními sporty.

 

Gunvor tentokrát zůstala doma. Lena si vyzkoušela lyže, ale nakonec usoudila, že pro ni budou bezpečnější sáňky. Eric se jí smál, protože Danny projevil talent a i když hodněkrát upadl, lyžoval s Ericem a učil se rychle. Ale pak se jim oběma smála Lena, když se prošli projít po Stockholmu a ti dva byli daleko víc unavení, než ona po sáňkování.

 

*

 

V sobotu se nikam nejelo, připravovali se na příchod nového roku. Lena po obědě zůstala v kuchyni s Gunvor a chystaly občerstvení na večer. Byl silvestr. Eric byl venku s Dannym, proházel cestu, která za těch pár dní zase zapadala, a pak stavěli dalšího sněhuláka. Danny se sněhu nemohl nabažit a Eric s ním rád dováděl.

 

Když dokončily přípravy, Lena odnesla tác s kávou a šálky a Gunvor zůstala v kuchyni, aby vytáhla z trouby jablečný koláč a nakrájela ho na talíř. Mezitím se Eric s Dannym vrátili zvenku a šli si umýt ruce do koupelny. Eric poslal Dannyho, aby se šel převléknout a vešel do obýváku.

 

Lena stála u krbu a prohlížela si fotky na krbové římse. Vzala do ruky jednu, na které byl Eric s modrookou černovláskou, která držela v náručí děťátko. Oba se usmívali.

 

„To byla moje žena,“ zašeptal za ní Eric.

 

Lena se ohlédla. „Byla krásná,“ postavila fotku zpátky na římsu. „Nikdy jsi mi neřekl, jak se jmenovala.“

 

„Je to první fotka s naším synem. Zrovna jsme si ho vezli domů,“ řekl polohlasem a polkl.

 

„Ericu, řekni mi její jméno,“ vzala jeho tvář do dlaní. „Já přece vím, že na ni nikdy nezapomeneš. Ani by si to nezasloužila.“

 

„Rosie,“ vydechl a zavřel oči.

 

Lena ho objala a pohladila ho po vlasech. Jeho ruce se jí ovinuly kolem pasu, tvář schoval do jejích vlasů.

 

Po chvíli zvedl hlavu a podíval se na ni. „Naposledy jsem tu byl s nimi.“

 

Položila mu dlaň na tvář. „Některé vzpomínky bolí, chápu to. A moc mě mrzí, že si tímhle procházíš,“ sklopila na okamžik oči. „Jen nevím, jak ti pomoct.“

 

„Vždyť mi pomáháš už jen tím, že jsi tady se mnou,“ pousmál se. „I Danny mi pomáhá, aniž by to tušil,“ odmlčel se. „Ani nevíš, jak jsem vděčný za tvé pochopení. Já vím, že by bylo lepší nevzpomínat...“

 

Položila mu prst na rty. „To neříkej. I když jsi je ztratil, byli nedílnou součástí tvého života, byl jsi s nimi šťastný, dali ti svou lásku a to jediné, co jim teď můžeš dát, je to, že na ně nezapomeneš,“ políbila ho na bradu. „Poslyš, to jsi víc jak tři roky nenavštívil maminku?“

 

„Hodně jsme si volali a párkrát přijela za mnou,“ trochu se zamračil. „Byl jsem špatnej syn, ale já to všechno napravím.“

 

„To bys měl. Máš skvělou maminku, je moc hodná,“ vlepila mu jemný pohlavek. „Kdo se o ni stará, když tu nejsi? Kdo jí prohazuje cestu, nakupuje... Jsi tak daleko a Olivia taky.“

 

„Pomáhájí jí ze sousedství. Tady se lidi znají, to víš, že bych ji tu nenechal napospas. Ale nakupovat chodí sama. Já vím, že je daleko, ale chtěla se sem vrátit i za tu cenu,“ pousmál se. „Budeme sem jezdit častěji, když ti nebude vadit to dlouhé cestování. Dannymu se tady líbí.“

 

„To mi vadit určitě nebude. Mně se tady přece taky líbí... Líbí se mi všude, kde jsi ty...,“ začervenala se.

 

„To mně taky. Miluju tě,“ zašeptal jí do ucha.

 

„Pojďte na koláč,“ ozvala se ode dveří Gunvor. „Kde máte Dannyho?“

 

„Šel se převlíknout. Půjdu ho zkontrolovat, trvá mu to nějak dlouho,“ prohlásil Eric a vzdálil se. Lena si sedla vedle Gunvor a nalila kávu do šálků.

 

„Dívala ses na fotky?“ krátce na ni pohlédla Gunvor.

 

„Ano,“ Lena odložila konvici a osladila si kávu. „Trošku ho to roztesknilo, mrzí mě to.“

 

„To nic, Leno. On to ze sebe těžko dostává,“ pokývala hlavou Gunvor a upila kávy. „Jsem strašně ráda, že jste přijeli. Od té doby, co se to stalo, tady nebyl. Je moc dobře, že jste se potkali.“

 

„Řekl mi to až teď, že tady celou dobu nebyl. A její jméno mi taky nikdy neřekl, až před chvilkou.“

 

„Víš, když jste vešli poprvé dovnitř, taky jsem si na ně vzpomněla. Hlavně na toho malého... Viděla jsem Dannyho a hned jsem si uvědomila, že ten malý...,“ potřásla hlavou. „Nechme toho. Je to pryč.“

 

„Já vím. Takové věci by se neměly stávat. Byla to obrovská ztráta pro Erica, i pro tebe,“ posmutněla Lena.

 

„To byla. Ale on se změnil, je teď tak šťastný, co má tebe a Dannyho,“ Gunvor položila ruku na její. „Není důvod ke smutku, Leno. Co se stalo, už nikdo nezmění. Je potřeba žít pro živé. Nechci ani pomyslet, kdyby vás dva nepotkal...“

 

„Taky jsem na tom nebyla dobře, když jsme se potkali..., ale Eric mi dokázal, že ještě existuje láska a že jsem schopná zase normálně žít,“ Lena k ní zvedla oči. „On mi strašně pomohl, zvedl mě doslova ze dna. Od začátku projevil tolik pochopení a tolerance, dal mi opravdu víc, než dokážu popsat slovy. Nikdy jsem nepoznala takového muže a jsem moc vděčná za to, že ho můžu mít po svém boku. Dannymu nahradil tatínka, kterého vlastně nikdy neměl a to dítě ho zbožňuje. Díky Dannymu jsme se vlastně potkali...,“ Lena si otřela oči, ve kterých ji začaly pálit slzy.

 

„Já vím,“ pokývala hlavou Gunvor. „Znám celý váš příběh,“ usmála se. „Když tě poznal, volal mi skoro každý den a vyprávěl mi o tobě a o Dannym. Jsem ráda, že je takový,“ pohladila Lenu po vlasech. „Ty mu taky dáváš od začátku hodně a on si toho váží. Je to báječné, že máte jeden druhému co dát. To je moc dobře, děvenko.“

 

Eric s Dannym přišli do obýváku, když zazvonil zvonek u dveří. Gunvor se zvedla a šla otevřít. Za chvíli byla zpátky s Olivií, Andym a Adrianem.

 

„Překvapení!“ zasmála se. „Teď jsme komplet a můžeme oslavit silvestra.“

 

*

 

V obýváku vládla báječná atmosféra. Na stole byly chlebíčky, koláče, slané sušenky, každý popíjel, na co měl chuť. Lena seděla schoulená v křesle a doslova nasávala tu pohodu každým pórem. Upíjela svařené víno, poslouchala konverzaci, která proudila místností, občas také něco prohodila. Viděla, jak je Gunvor spokojená, že má obě děti u sebe i s jejich rodinami.

 

Po desáté si všimla, že Eric zmizel a za chvíli se vrátil s kytarou. Užasle se na něj zadívala, když začal hrát a zpívat. Zahrál pár koled, než dali děti spát. Po jedenácté spustil švédské písničky. Měl tak nádherný hlas, že zavřela oči a tiše poslouchala. Vůbec netušila, že umí takhle zpívat a hrát. Gunvor zpívala s ním a brzy si i ostatní začali broukat chytlavé melodie.

 

Těšně před půlnocí přinesla Gunvor tác se skleničkami a dvě láhve šampaňského. Eric a Andy se jich chopili a přesně o půlnoci je otevřeli. Všichni si připili a popřáli si všechno nejlepší do nového roku. Lena se cítila mírně opilá a nevěděla, jestli je to víc alkoholem, nebo tou úžasnou atmosférou.

 

„Děkuju,“ Lena objala Gunvor v náhlém návalu emocí.

 

Gunvor se zasmála a poplácala ji po zádech. „Nemáš zač, děvenko. I já děkuju tobě.“ Nakonec Lena objala Olivii i Andyho a skončila u Erica.

 

„Asi jsem opilá,“ zašeptala mu do ucha. „Chovám se hodně divně?“

 

„Vůbec ne,“ zasmál se potichu. „Řekl bych, že se chováš naprosto spontánně,“ odtáhl ji od sebe a zadíval se na ni.

 

„Netušila jsem, že umíš zpívat a hrát,“ usmála se.

 

„Dlouho jsem to nedělal. Líbilo se ti to?“

 

„Moc. Máš nádhernej hlas...,“ začervenala se. „A umíš švédsky.“

 

„Díky. Ty se zase nádherně červenáš,“ políbil ji na tvář. „Maminka nás to naučila, už když jsme byli malí.“

 

Oslava pokračovala, Eric pustil muziku a vyzval Gunvor k tanci. Lena se vrátila do křesla a dívala se, jak syn provádí maminku. Pak si to vyměnili s Andym a Eric tančil s Olivií.

 

Na další tanec vyzval Andy Lenu. Vztáhla k němu ruce, že ho vezme kolem krku, ale byl tak vysoký, že se smíchem nechala sklouznout ruce na jeho hruď.

 

„Danny měl tenkrát pravdu. Jsi opravdu hodně vysokej.“

 

Andy se zasmál. „Danny je všímavej kluk. A má skvělou maminku.“

 

„Taky jsi všímavej,“ zasmála se teď zase Lena. „Promiň, jsem opilá.“

 

„To nic. Jsi roztomilá. Eric má kliku, že tě potkal. Je zase svůj a to je dobře.“

 

„Můžu?“ Eric k nim přistoupil, když písnička skončila. Andy přikývl, mírně se Leně uklonil a vzdálil se.

 

Lena dala Ericovi ruce kolem krku a položila si tvář na jeho hruď. Cítila jeho dotek ve vlasech a na zádech a bylo jí moc dobře. Hudba dohrála a Eric ji od sebe mírně odtáhl, aby na ni viděl a vzal ji za ruce.

 

„Leno, znám tě sedm měsíců. Nevím, jestli je to krátká doba, nebo naopak dlouhá, ale vím, že jsem tě za ten čas měl možnost docela dobře poznat,“ podíval se po ostatních, jak si uvědomil, že všechno kolem nich ztichlo. „Prožili jsme spolu spoustu chvil a ne všechny byly procházkou růžovým sadem,“ očima se vrátil k ní. „Jsi žena nejen krásná, ale i inteligentní a silná. Máš velké srdce a krásnou duši. Jsi mi oporou, když to potřebuju, jsi chápavá, tolerantní a přitom svá. Dokážeš být neoblomná jako kámen, i něžná jako vánek. Dáváš mi spoustu síly a lásky,“ pustil její ruce a vytáhl z kapsy malou černou krabičku.

 

Lena zatajila dech, sklopila oči ke krabičce a hned je zvedla k němu. Ruka jí vylétla ke rtům, když před ní poklekl na jedno koleno. „Nevím, jestli si to zasloužím a nenutím tě odpovědět hned, ale přesto se ptám,“ otevřel krabičku, zvedl ji k ní a zadíval se jí do očí. „Vezmeš si mě, Leno Gilbert?“

 

Jako z velké dálky zaslechla ohromené reakce Gunvor, Olivie a Andyho. Srdce se jí rozbušilo jako splašené, jak ji zavalil nový nápor emocí a hrdlo se jí sevřelo dojetím. Hlavou jí proběhl celý její dosavadní život a najednou si uvědomila, že všichni čekají se zatajeným dechem na její reakci. Polkla a ujistila se, že může mluvit. Oběma rukama ho vzala za předloktí, aby ho zvedla. Podívala se na nádherný prsten v krabičce a její oči vzlétly, aby se utopily v těch jeho.

 

„Nepotřebuju se rozmýšlet, Ericu,“ usmála se. „Ano, vezmu si tě.“ V tu chvíli se ozval bouřlivý potlesk a Eric jí se zářivým úsměvem navlékl prsten. „Je překrásnej,“ vzala mu obličej do dlaní. „Tys uzdravil moji duši. Po tvém boku jsem zase sama sebou. Jsi pevnou skálou, o kterou se vždycky můžu opřít, jsi jako přístav, ze kterého můžu vyplout, kam budu chtít, a vždycky mě tvoje náruč přivítá láskyplně zpátky. Projevil jsi tolik trpělivosti a pochopení, ukázal jsi mi, že existuje láska. Přišel jsi ke mně jako déšť, co křísí, naučil jsi mě létat. A přestože dobře vím, že život není jen o tom létání, neumím si představit, že bych tě po jeho zbytek neměla po svém boku, ať už nás čeká cokoli,“ políbila ho a jak zavřela oči, pár slziček z nich přece jen uniklo.

 

„Krásný závěr,“ zašeptala Gunvor s dojetím v hlase. „Myslím, že je ta pravá chvíle jít spát,“ vstala, šla k Ericovi a Leně a oba je současně pohladila po vlasech. „Mám z vás radost, děti. Gratuluju k zasnoubení a přeju dobrou noc,“ s těmi slovy se vzdálila.

 

„Tak jo, taky půjdem,“ zvedl se Andy a přivinul k sobě Olivii. „Dobrou noc.“

 

„Dobrou...,“ odpověděli Eric s Lenou současně a dívali se, jak ti dva odcházejí. Pak se podívali na sebe, Eric ji vzal do náruče a odnesl ji do ložnice.