Dora 2 Maxim

MAXIM
Dneska večer mě Leona přemluvila abychom konečně někam zašli. Ráda by si zatancovala a pobavila se někde na diskotéce. Mě taková zábava nijak extra nevyhovuje, tancovat mě nebaví, navíc se někde tlačit na parketu a bojovat o kousek místa, to není nic pro mě. Raději bych si zašel někam do kasína, to je aspoň zábava při které mi koluje adrenalin v žilách. Kolem jsou hezké holky a dá se občas přijít k penězům.

Ale klub? Nedýchatelný vzduch, plno jen tak tak dospělých holek, které vypadají, že utekly někde od krajnice, kde se jinak prodávají. Hudba tak nahlas, že ani u stolu se neslyšíme, to není nic pro mě.

Abych to tam nějak přežil volám Danielovi. Je to kamarád, kterého znám už od školy, pořád svobodný a lehce zvrhlý týpek, který má stále energii a snad nikdy nemlčí. S ním to bude snesitelnější.

Leona je jinak holka do nepohody. Na nic se mě neptá, nic ode mě nechce. Stačí ji párkrát v týdnu sex a pozvání na večeři a je to. Tohle mně vyhovuje. Nemusím se nikde zpovídat, můžu si zajet kam chci, jít na schůzku s kým chci a nečeká mě žádná žárlivá scéna. Sice ji někdy představuji svým přátelům jako svou přítelkyni, ale rozhodně ji takto neberu. Spíš je to milenka, která prozatím dostatečně ukojí můj chtíč. A až se jí nabažím jistě to pochopí, je také možné, že jako první se nabaží ona mě.

Nevylučuji to, jsem realista, je to krásná ženská, velmi atraktivní a přitom příjemně nekomplikovaná. Taková ideální partnerka, kterou by ocenilo mnoho mužů, kromě mě. Já potřebuji ženu, která se mi bude vzpírat, která ukáže, že umí žít, že stojí na vlastních nohách. Ale v Čechách mi přijde, že takové ženy snad ani nežijí, nebo jsou o dost starší než já.

Abych byl upřímný, se mnou to také nemají holky zrovna jednoduché. Sice jim dokážu dát materiálně téměř vše, klidně s nimi letím soukromým letadlem na víkend třeba do Paříže nebo do Dubaje na nákupy, ale jakmile po mně chtějí důkazy lásky k nim, končí.

Před pár lety jsem byl zasnoubený, byla to holka ze Španělska, nespoutaná a živelná jako žádná jiná. Miloval jsem ji tolik, že bych jí snesl modré z nebe. Věřil jsem, že ona je ta pravá a že svůj život strávím po jejím boku. Po půl roce od zásnub jsem zjisil, že je nespoutaná natolik, že ve Španělsku udržuje ještě jeden vztah. A to byl konec. Když jsem jí na to přišel, ujišťovala mě, že s ním okamžitě končí, že miluje jen mě, ale to mi nestačilo. Rozešli jsme se a od té doby jsem sám. Žádná další takto ohnivá a vášnivá žena se v mém životě neobjevila. Ale nevzdávám se.

S Leonou se bavíme o plánech na léto, zjišťuji, že docela počítá s dovovelnou se mnou, čímž mě hodně překvapí.

A tak jí rovnou řeknu, „Leono, někde na celý týden se rozhodně neutrhnu, možná víkend nebo maximálně tři dny. Promiň, ale mám teď nějaké problémy v londýnské firmě a vyžaduje to moji přítomnost tam."

Dám ruku na její, ale vytrhne mi ji, „Maxime, ale pamatuješ si, že jsi mi dovolenou slíbil už asi před měsícem? Ono se to přece bez tebe dalších sedm dní obejde, vždyť teď jsi byl celý týden v Čechách a co? Nic se nestalo."

Zaskočí mě její naštvanost, upřímně si vůbec nepamatuji, že bych jí dovolenou sliboval, to jedině při sexu, kdy se mi odkrvil mozek.

„Nebudu o tom diskutovat, k moři zaletíme na víkend, nebo na čtyři dny, více ne. Je mi líto." Uzavírám a na důkaz toho, že více to rozebírat nebudeme se postavím.
„Dáš si ještě sekt?" Uraženě se na mě dívá a vrtí hlavou. Daniel se věnuje telefonu, pořád tam něco datluje. Svou skleničku má stále plnou a tak se ho ani neptám, jestli něco nechce.

Nedá se nic dělat, dnešní večer nedopadne podle mých představ, ale nemůžu odjet na celý týden, to prostě nejde. Pokrčím jen rameny a vydávám se objednat si pro sebe panáka metaxy. Stoupám si k baru a všimnu si jí.

Delší světlé vlasy má lehce zvlněné, mírný decentní makeup zdůrazňuje její krásu. Vidím ji z profilu, při tomhle pohledu mě zaujme její roztomilý pršáček a krásně tvarované plné rty. Najednou se otočí mým směrem. Vidím její velké tmavé oči.

Je to Dora, sestra mého mrtvého kamaráda z vysoké. Cítím, jak se mi rozbušilo srdce. Vyrostla do neskutečné krásy, neviděl jsem ji od školy, byla vždy milá a usměvavá, ale spíše nemluvná a stydlivá. Přece jen my kluci z vysoké a ona středoškolačka. Ale nyní vypadá jinak, sedí zpříma, pohled má pevný a sebejistý.

Náhle se rozhodnu, protlačím se davem k ní a protože tady vůbec není místo, musím se jí dotknout. Otáčí se na mě, zblízka vidím pár pih na nose a kolem něj, pohled má lehce zastřený, zřejmě drink před ní není její první. Omluvím se a ona se na mě jen dívá, všímám si, že si mě prohlíží doslova od hlavy až k patě. To mě lehce znejistí a narovnám se lehce dál od ní. Mávnu na barmana a objednám si metaxu. Donese mi ji během chviličky, podám mu bankovku.

Chystám se k odchodu, ale rád bych se ještě Doře podíval do očí, je otočená na druhou stranu a tak se dotknu jejího nahého ramene. Zásah, který dostanu nečekám. Musím polknout a odkašlat si, abych byl schopen promluvit. Tentokrát mi odpoví, lehce nejistě tišším hlasem a přidá nádherný úsměv. Její oči jen září. Usměju se na ni, mrknu a jdu pryč.

Jen si dosednu zpátky ke stolu, hledám ji očima. Sedí mírně zakloněná a projíždí pohledem kolem našeho stolu. Leona se ke mně naklání a něco říká, ale nevnímám ji. Všimne si mého pohledu a podívá se směrem, kam se nepřestávám dívat. Ještě jednou na mě promluví a když ani teď nereaguji, zvedá se. Jen po ní mrknu a dál se věnuji sledováním Dory. Neskutečně mě přitahuje.

Usrkávám ze skleničky a nespouštím pohled z ní. Po chvilce za ní dorazí zřejmě kamarádka, tmavovlasá, hezky stavěná a vyšší slečna, která má rozmáchlé gesta a jde z ní cítit taková ta sebejistota atraktivní ženy, která o sobě moc dobře ví, že se líbí.

Loktem šťouchnu do Daniela. „Nech spát vrituální milenky, co říkáš na tuhle? Ta by šla, ne? Zkus jí prosím tě sbalit, zajímá mě její kamarádka, ta na baru."
Daniel se podívá příslušným směrem, vidím jak se mračí. Odfrkne si.

„Že si to ty kámo, jako ta na baru je o dost lepší, ale máš pravdu, tmavovláska bude snadná kořist. Jdu na to." Zvedá se a já jsem vděčný za to, že se na nic neptá a rovnou se vydává za slečnou. Ta mezitím odkráčela na parket, kde se k ní Daniel přidává.

Dora se napije a zvedá se, zrovna ve chvíli, kdy se nakloní nad bar, jde kolem Leona a Dora jí svým vysokým podpatkem nakopne. Jak z blbého filmu. Nevydržím jen tak sedět a jdu k nim.

Zajímám se o Leonu, ale ta mě odpálkuje, asi jsem to dneska přehnal. Odchází a nechává mě tam s Dorou. Zůstávám proti ní stát a zjišťuji, že se cítím úplně nejistě v její přítomnosti a dokonce se přistihnu, že zadržuji dech. Chci jí pozvat na skleničku, ale rozmyslím si to.

Popřeji jí hezký večer a jdu před klub. Musím se dát dohromady, ta holka mě dostala. Takhle jsem se ještě s žádnou ženou necítil. Stojím před klubem a v ruce žmoulám cigaretu, hledám po kapsách zapalovač, ale nedaří se mi ho najít. Podívám se dolů po schodech a vidím ji jak stoupá nahoru s pohledem upřeným do telefonu, jdu naproti ní, pokud nezvedne pohled, narazí do mě. A přesně jak očekávám, tak se také stane.

Mám možnost se jí znovu dotknout a tak toho taky hned využívám a představuji se jí. Podám jí ruku, kterou mi jen lehounce stiskne, dívá se mi upřeně do očí a vidím v nich touhu a očekávání. Nakloním se k ní, tak rád bych jí vtiskl polibek na rty, ale neodvážím se, políbím ji jen zlehounka na tvář, přitom jí stále držím za ruku. Při doteku znovu cítím výboj. Dora se mi vytrhne, rychlým krokem a s rukou nad hlavou míří k taxíku, který zrovna přijíždí.

Proběhlo to všechno tak rychle, že zůstávám stát na místě. Požádám kluka stojícího opodál o zapalovač a zapálím si. Vydechnu kouř, stále ohromený tou chemií, která mezi mnou a Dorou funguje. Doufám, že to taky cítila, možná ano, možná proto tak rychle zmizela.

Beru telefon a volám Danielovi, že na něj počkám venku. Jdu si sednout na lavičku a přemýšlím o Doře. Nechci jí vstupovat do života, ale cítím, že musím, že jí nedokážu odolat.

Asi za půl hodiny vychází z klubu Daniel ve společnosti kamarádky Dory. Jdou do sebe zavěšeni, takže zabodoval. Na Daniela jen kývnu a jdu za jeho společnicí.
„Slečno, prosím vás, vy se znáte s Dorou, že? Byla byste tak hodná a dala mi na ni telefonní číslo?" Slečna si mě měří přísným pohledem, je mi hned jasné, že číslo mi nedá ani náhodou, což se mi taky hned potvrdí. Odpálkuje mě a vede si Daniela k taxíku.

Nevadí, ještě přijde příležitost se k ní dostat. A tuším, že velmi brzo. Mávnu si na taxi a nasedám do něj. Jedu do hotelu, nechce se mi dnes vracet domů. V pokoji se osprchuji a jdu si lehnout, napíšu Danielovi, aby mi od slečny zjistil co nejvíce o Doře , ale nějak nenápadně. Odpověď přichází okamžitě jsou to jen dvě písmena „OK."

Cítím, jak na mě doléhá únava posledního týdne a s myšlenkou na Doru usínám.