Benátský vlahý podvečer

Výsostná silueta nádraží Santa Lucia se mohutně vyjímala nad hladinou mořskou a laskala naše svižné krůčky ku gondole blízké modrokrásné s níž se posléze vydáme za poznáním romance benátské. Líbezné zpěvy trubadúrů místních vábily naše zamilovaná srdce a lákaly k pohledům na místní domečky oděné v barvách léta pestrokvětného. Tisíce malebných kaváren a restaurací zdobilo jejich mola dřevěná, ponořená do právě začínajícího večera. Po půlhodině sladkého rozjímání, tě pod mostem vzdechů líbám silou své víry lásky věčné, umělecké.
Zlatavé paprlšky slunce zapadající pod sakrálními oblouky gotickými, prostupovaly podloubím dóžecího paláce a hřejivě hýčkaly dlažbu čarokrásnou. I zachtělo se nám poznati místní okolí. Úchvatná monumentální klenba paláce zpestřená mozaikami anjelskými, se třpytila zlatavým blahem jasnolesklým. Líbezné stádo ptáků přelétavých kroužilo nad našimi hlavami a v povzdálí usedalo na nedalekou zvonici SV. Marka. Pomalu a klidně vystupujeme po schodech kamenitých do kouzelných výšin zvonice věhlasné. Rázem se před námi rozprostřel úžasný panoramatický pohled pestrokrásný, prostoupený lagunami slasti, splývajícími s rájem mořským, zkrášlený malinkatými barevnými lodičkami, plujícími k obzoru nedalekému.