Dora 4 Maxim

MAXIM
Od pátečního večera nemůžu přestat myslet na Doru. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ona mě takhle dostane. O téhle holce vím všechno, znám ji přes Viktora, to byl můj nejlepší kamarád na vysoké škole, studovali jsme spolu bakaláře na ekonomce a nastoupili společně taky na magisterské studium. Jenže rok před koncem školy se Viktor zabil v autě společně se svými rodiči. Štěstí, že Dora s nimi nejela. I když štěstí, ona to asi viděla jinak. Byla po maturitě a zůstala bez jediného známého příbuzného.

To jsem jí poprvé na dálku vstoupil do života, ale nikdy jsem nechtěl abychom se střetli takto tváří v tvář. Ale už se nedá nic dělat. Nejhorší je, že mi to setkání nestačí, chci ji vidět znovu. Chci ji poslouchat, chci se kochat její nádhernou tváří.

Jenže vím, že to není úplně možné, a že pokud dovolím další setkání, bude to cesta do pekel. Ublížím jí i sobě.

Znovu odlétám do Londýna, problémy se stupňují a mě se to přestává líbit. Povolávám s sebou také ty nejlepší, kteří mi pomůžou vše srovnat. Bude to dlouhé a náročné, nejraději bych zůstal tady poblíž Dory, ale není to možné.

„Pane Marino, letadlo je připravené a pánové již na vás čekají v hale. Ještě volala vaše matka, jede sem, chce s vámi osobně mluvit ještě než odcestujete." Moje asistentka má vše pod kontrolou, ale mou matku nedokáže zastavit nikdo.

Pokud se rozhodne, že se mnou bude mluvit, tak bude za každou cenu. Obdivuji ji za to, že dokázala vychovat mě a Livii úplně sama. Po smrti otce a bez pomoci rodiny všechno zvládla. Rodina mého otce se k ní nezachovala zrovna nejlépe, ale i přes všechny překážky si dokázala vybudovat jejich respekt a na čas se vrátit také do vedení podniku. Je to tvrdá, ale spravedlivá žena, kterou bezmezně miluji. Proto jen vzdychám a postavím se k oknu. Monika potichu opouští mou kancelář a zavírá za sebou dveře.

Myslím na Doru a doufám, že nebude tématem rozhovoru, který chce se mnou matka vést. Po chvilce se ozve zaklepání na dveře. Otočím se a srovnám si kravatu.
„Dále." Zůstávám stát s rukama v kapsách.

„Maxime, jsem ráda, že jsem tě ještě zastihla. Prosím tě, posaď se na chvíli a vyslechni mě."

Matka jde ke mě a líbá mě na tvář, musím se k ní sehnout. Je stále krásná i když se už na ni podepisuje čas. Původně dlouhé husté tmavé vlasy má zastřižené k ramenům a jsou lehce prořídlé. Jemné vrásky kolem očí a úst se jí prohlubují, ale modré oči jí stále svítí a prozrazují její energii a optimismus. Má na sobě značkový tmavě modrý kostýmek s kalhotami, je elegantní jako vždy. Poslušně si sedám a čekám.

„Volala mi Livie. Je velmi zneklidněná tvým setkáním se slečnou Romanovou. Upřímně také mě to vaše setkání šokovalo. Maxime, pohybuješ se na velmi tenkém ledě. Dej pozor, aby se pod ní nepropadl." Matka mluví tiše a v jejím tónu slyším výhrůžku.

„Mami, prosím tě, vše mám pod kontrolou. Byla to jen náhoda, jednou se to stát muselo. Určitě ani neví, kdo jsem a už na mě zapomněla. Jen, jak to Livie může tak rychle vědět?"

Matka se usměje. „Moc jsi mě neuklidnil. Není to žena pro tebe, po tvém boku musí stát žena, která bude silná a bude tě podporovat a starat se o tebe. Nebude budovat svou kariéru, ale bude pracovat na té tvé."

Neudržím se a protočím oči. Matka to zaregistruje a z jejího pohledu létají blesky. Zvedne hlas.

„Měl by sis uvědomit, že již brzy tě rodina prosadí do vedení firmy a budeš mít své povinnosti, které tě zavedou zpět do Itálie."

Snažím se jí uklidnit, ale přitom jí nedat ani náznak naděje, že se tak stane.

„Maminko, prosím tě, nestojím o vedení rodinné firmy, vždyť to víš. Livie si vede dobře, ne? Hlavně tím žije a udělá cokoliv, aby mohla ředitelkou zůstat. Měli by jí dát šanci. Livie si je až moc jistá v kramflecích a tak podceňuje svou protistranu, to je samozřejmě špatně, ale to ji brzy přejde, pokud už jí někdo řekl, že ji chtějí vyměnit za mě, začne se holka znovu snažit. Vždyť deset let funguje skvěle. Firma jen vzkvétá, ne?"

Matka se zvedne, „promluvíme si až přiletíš, měl by ses v Londýně postarat o prodej té své firmy, stejně na ni pak již nebudeš mít čas." Otočí se ke dveřím a jde pryč.

S rukou na klice se na mě ještě otočí. „Už je načase začít jednat jako muž, Maxime. Dlužíš mi to i svému otci. Dobrý let, zlato."

Zůstávám stát. Všechno ve mně vaří, udeřím pěstí do stolu až mě ruka zabolí. Tohle mě tak štve. Svou firmu v Londýně prodávat nehodlám, založil jsem ji teprve před rokem a již hezky začala vydělávat, jenže manažer udělal pár špatných kroků a najednou jsme v záporných číslech. Snažím se již měsíc vše napravit, dřu se, aby zase šlapala a teď když už to konečně vypadá, že jsme zase na správné cestě bych jí měl prodat? Ani náhodou. Jen ať si rodina najde někoho jiného. Citové vydírání mámy vyloženě nesnáším.

Beru si tašku a jdu do haly, kde už na mě čekají nejlepší IT specialisté, které jsem našel. Je mezi nimi i přítel Dory.

Na letišti si dáváme panáka a řešíme, co vše bude potřeba udělat pro stabilitu firmy. Tomáš hýří nápady a jde vidět, že je nadšený z práce, kterou jsem ho pověřil. Přistihnu se, že na něj žárlím. Jak rád bych byl na jeho místě. Na druhou stranu je to pohledný chlapík, sympatický, věčně s úsměvem na tváři. Jen kdyby si dokázal vážit toho, co má. Jenže co vím, podvádí ji neustále.

„Tome, aby to nebyla jen práce, určitě si vyrazíme se někam pobavit, zvu vás všechny." Podívám se i po zbylých třech, aby věděli, že do pozvání zahrnuji i je. S úsměvem mi přikyvují.

V Anglii jsem rozdělil úkoly a jdu na hotel. Natáhnu se na postel, rozepnu košili a povolím pásek. Jakmile zavřu oči, vidím Doru. Cítím, jak jsem napjatý a vzrušený. Beru si telefon a vytáčím Claire, dívku, která mě dokáže uvolnit. Do půl hodiny bude tady. Z jejího tónu cítím vzrušení. Claire je nádherná asi dvacetiletá dívka, rusovláska s pihami a zelenýma očima a alabastrovou pletí. V posteli udělá první poslední abych byl spokojený. Nechce za to nic, jen nějaké hadříky a kabelky a šperky.

Dveře se otevřou, Claire má vyčesané vlasy nahoru, rudé rty a dlouhé rudé nehty. Na sobě má bílou halenku s velkým výstřihem, pod ní jí prosvítá rudá podprsenka, sukni má až na bocích a odhaluje její štíhlé a dobře tvarované lýtka. Dlouhé nohy má obuté do lodiček s vysokými podpatky.

Hm, cítím, jak se mi krev přesouvá v těle na místo, kde ji teď budu potřebovat. Zavírá za sebou dveře, mlčí a jen se lehce usmívá, pomalu jde ke mě a přitom si rozepíná halenku. Sundává podprsenku a hladí se na prsou. Přivírám oči, mám chuť po ní skočit, ale nechám ji dojít až ke mně.

Až když má obličej blízko mého, chytám ji vzadu za krk a přitáhnu k sobě. Líbám ji a třu její prsa. Pod mými doteky se svíjí. Zvedám se a strhávám jí halenku a stahuji sukni i kalhotky. Ona mi rozepíná pomalu knoflíky u košile.

Prudce ji hodím na postel, ani se neobtěžuji sundat kalhoty, jen rozepnu zip a povolím knoflík. Vnikám do ní prudce až vidím, jak se jí tvář křiví bolestí. Ale nemůžu přestat, po chvíli už slastně vzdychá. Když už cítím vyvrcholení, vytáhnu ho z ní a postavím se k posteli. Claire si lehá na břicho, zvedne se do kleku a bere ho do úst, nakloním se a prsty jí vnikám do útrob, cítím, jak mě více stiskla. Orgasmus je osvobozující. Chytám Claire za hlavu, aby jí zůstal v ústech a mé sperma jí vteklo do krku. Když je po všem, svůdně si utře rty prsty a ty pak olízne.

Zůstává přede mnou klečet a do úst bere má varlata, ty jsou teď tak citlivá, že i jemný stisk mě dohání k šílenství. Ona to dobře ví a hraje si se mnou. Netrvá dlouho a znovu mi stojí. Claire se mi podívá do očí, otočí se a klekne si přede mnou.

Na nic nečekám, vnikám do ní a chytám ji jednou rukou za vlasy, donutí ji to se zvednout, otáčím si její hlavu k sobě a líbám ji. Rukou ji mnu bradavku, cítím, jak se celá svíjí vzrušením a tak začnu rychleji přirážet. Cítím, že ani mě to nebude dlouho trvat a tak ho znovu vytáhnu, nasliním si dlaň a přetřu jí přes penis.

Vnikám jí do zadečku, úzkost otvoru mě zbaví posledních zbytků sebeovládání, prudce přirážím, slyším, jak Claire křičí a nejsem si jistý, zda slastí nebo bolestí, nejsem však schopný toho nechat. Naštěstí při orgasmu zjišťuji, že i ona se otřásá ve vlnách vyvrcholení.

Nechávám ji ležet a jdu do koupelny. Pustím na sebe sprchu a opřu se čelem o zeď. Přesně tohle jsem potřeboval, napětí posledních týdnů ze mě vyprchalo, nechávám na sebe stékat horkou vodu.

„Ty divochu, byls pěkně nadržený," otáčí si mě k sobě Claire. Nechávám ji líbat mi hrudník a objímat se. Vypínám vodu, „promiň kotě, ale už musím pracovat. Večer tě vyzvednu, najíme se spolu." Omotávám si ručník kolem boků a jdu zpět do pokoje. Utřu se a oblékám zpět košili, beru si nové spodní prádlo a kalhoty.
Claire už je taky ze sprchy venku a sbírá ze země své svršky.

„Ok, Maxime, tak večer." Chytne mě za kravatu a přitáhne si mé rty ke svým. Políbí mě a odchází.

Takto v Anglii funguji několik týdnů, přes den pracuji, večery trávím ve společnosti Claire nebo jiných slečen. Nemůžu být sám jen s myšlenkami na Doru. Takto aspoň zapomínám.

Poslední večer zvu svůj český tým na panáka. Vybírám strip bar. Ať si hoši užijí trochu zábavy, zaslouží si to. Nenápadně u Toma sonduji, jak to má se ženskýma a překvapí mě, když mi říká,

„Víte já si v Čechách myslel, že jsem na nějaký vztah mladý a že si musím užívat dokud to jde. Udržuji jeden vztah, ale je to jen nezávazně až tady jsem zjistil, že mi ta holka fakt chybí. Holky tady mě moc neberou. Tak jsem se rozhodl a zítra jí navrhnu, jestli by se mnou nechtěla oficiálně chodit." Tímhle mi téměř vyrazí dech. Takový obrat jsem nečekal. Nadechnu se.

„Tak hodně štěstí, ať vám to vyjde." Přeji mu a v duchu zuřím.