Procházky alpské milostné

Klikatou cestou mezi smrčinami nízkými, se procházíme podél plesa modravého, jehož stříbřitě oděné vlnky zpívaly šumem výsostným. Líbezně vzkvětlé růžiny divé, skolené vánkem přelétavým se něžně tulily ku kvítečkům kopretinek horských. Vůní svou bytostnou sváděly milostný pár kozorožský na skalisku příkrém v esencích lásky čaromocné. Nazlátlá louka sličnojemná posetá pampeliškami zlatavými lákala motýlí babočky slastí milenou.
Za lesíkem malým karwendelským po štolince malebné, odbočujeme přes kopeček divukrásný a směřujeme k nedalekému jezeru Achensee. Nastal čas odpočinku našeho. Pod půvabným javorem vzrostlým, usedáme na trávník zelenojasý, objímáme se, a v dáli pod štíty tyrolskými pozorujeme věhlasnou dřevěnou roubenku alpskou, vystavěnou nad hladinou vodní, obklopenou něžnou dvojicí bárek lodních, kotvících u břehu sličnokrásného. Velebné vrcholky hor, borem prostoupené, laskaly naše pohledy do krajiny božské.
I zahleděly jsme se přesladce do oček svých uměleckých a poté naše ústa splynula v božské spočinutí rozkoší hříšnojemných.

Na břehu alpského jezera,
líbám tě lásko sladce jen,
v romanci horského večera,
rozkvétal něžně javor klen.

Překrásný slunce zlatorudý západ,
mi vnuknul skvělý umělecký nápad,
jak veršem popsat vlásky tvé,
a projevit tak city své.