Dora 8 Maxim

MAXIM
Budím se ještě před východem slunce. Dneska do Brna dojede Dora. Podařilo se mi ji sem dostat. Beru to jako příležitost k našemu sblížení, i když po včerejšku mám smíšené pocity. Neměl bych jí jít z cesty? Pokud to udělám, ochráním ji nejen před sebou samým, ale také před svou rodinou. Bude mít klid a bude si žít spokojený život s Tomem. Jenže co já? Taky přece zasloužím mít svou lásku, ochráním ji, pokud bude se mnou, nic se jí nestane.
Cítím se jako schizofrenik.

Nicméně vstávám a objednávám si snídani na pokoj. Nechci jíst mezi lidmi, ještě si chci srovnat myšlenky a připravit se na setkání. Potřebuji si s ní promluvit v soukromí, chci vidět její reakci a potřebuji jí už začít zasvěcovat do tajů minulosti, která se stále přelévá do naší přítomnosti.

Můj plán je jednoduchý, v čase oběda budu v jediné restauraci na výstavišti a budu doufat, že se tam objeví, pak ji buď rovnou pozvu na oběd, nebo na kávu, opatrně ji oťuknu, jak na tom je.

A večer ji chci odvést k sobě domů. Hospodyně již uklízí a chystá vše na večer. Doufám, že mi to vyjde. Ještě než vyjedu z hotelu volá mi Livie. Co ta zase může chtít?

„Ano Livie, poslouchám," říkám do telefonu na kterém spustím hlasitý odposlech a telefon pokládám na stůl. Přitom si zavazuji kravatu.

„Ahoj bratře. Tak tobě to nestačí? Ty toho nenecháš? Kurva, nech ji na pokoji Maxime. Varuju tě. Vím, že se rodina chystá na moje odstranění a že by rádi viděli na mém místě tebe, ale pozor bratříčku. Pokud nenecháš tu malou štětku napokoji, odstraní nejen ji, ale taky tebe. To ti garantuji. A nemysli si, že se za tebe postaví děda. Ten je taky hezky nasraný, pořád opakuje, jak jsi nevděčný a tvrdohlavý a jak se v tobě spletl. Každopádně, pokud se rychle nevzpamatuješ ztratíš posledního spojence." Slyším, jak je Livie rozrušená.

„Liv, ušetři mě svých výlevů. Nemám nejmenší zájem tě sesadit z tvého trůnu. A vyřiď ostatním, že na ně seru. S kým se stýkám je jen moje věc. Nazdar." Típnu to. Nedají pokoj a nedají.

Nasedám do Maserati a vyrážím k výstavišti, vcházím do haly a nenápadně stojím poblíž Dory. Nevšimne si mě, mám tak příležitost si ji v klidu prohlédnout. Vidím, jak kolem ní chlapi krouží a očima ji svlékají. Ona jen stojí a usmívá se, dokonalá profesionálka.

Raději jdu do restaurace nahoru, nerad bych, aby mě tady přistihla, jak na ni zírám. Opřu se o bar a povídám si s dívčinou u salátů. Je roztomilá, kdybych neměl na dnešní večer už plán, této mladičké slečně bych dal šanci. Povídáme si a já se mimoděk otočím. Podívám se dozadu ke schodům a můj pohled se střetne s jejím.

Dokonalé, nešlo to naplánovat lépe. Ihned se se slečnou loučím a vyrážím za Dorou. Zůstává stát, odhaduji, jestli protože mě ráda vidí, nebo přesně naopak. Přiznám, že cestou k ní nemám zrovna dobrý pocit. Ale jakmile jsem blíž, vidím ji na očích, že by po mě skočila. Usměji se na ni. Její reakci, ale nečekám ani náhodou. Docela drsně mě odpálkuje, zůstávám stát na místě a snažím se pochopit, co tím sakra jako myslela?

Jdu za ní, naštěstí už vím, kde je. Překazila mi plán, nevím, co udělám, pokud mé pozvání na večeři odmítne. Přesto to zkusím. K mému překvapení s večeří souhlasí. Tak rád bych jí políbil, ale vím, že to nesmím.

Musím na ni opatrně, nesmím ji vylekat i když vidím v jejím pohledu chtíč, který se tak snadno přenesl na mě, nesmím dovolit, aby mě to ovládlo.

Proto se rychle klidím, vyhýbám se také pohledu Libora, který ví, že jsem majitel jejich firmy, nerad bych, aby to Dora slyšela od něj. Večer jí vše řeknu, jsem pevně rozhodnutý ji říct všechno, kdo jsem, co jsem celou dobu dělal a dokonce i to, že ji chci. Že o ni budu bojovat. A taky ji budu chránit před všemi a napořád.

Z haly jedu k sobě do pokoje. Musím se uklidnit a taky se vybít, abych po ní nevyjel, bude tak blízko. Volám na linku a objednávám si společnost, po včerejšku chci raději slečnu, které nevadí drsnější zacházení.

Do hodiny je u mě, prvně jdeme do vířivky. Je docela hezká, je to studentka a takhle si začala přivydělávat před nedávnem. Na sex ještě s nikým nebyla, zatím jezdila spíše jako doprovod, který reprezentuje na plesech, obchodních jednáních a večeřích.

To mě překvapí. Holčina se jen usmívá a nakloní se nade mě a bere si penis do svých dlaní, projede mnou vlna touhy.

Zvednu si ji a nesu do postele. Tam na ni hned nalehám a vnikám do ní. Hladí se sama na prsou i na klitorisu, to mě rozvášní. Prudce ji otočím k sobě zády, nechci se jim už dívat do obličeje. Stejně mám před očima jen ten jeden.
Rozhodnu se pro anální sex, dívčina ani nepípne, trošku se zarazí, ale sama začíná přirážet. V hlavě mi hučí a před očima mám tmu, orgasmus mě úplně odrovná.

Jdu hned do sprchy, dveře za sebou zavírám, nechci ji tady, chci být sám. Dávám si načas, když vycházím z koupelny mám kolem boků ručník.

Slečna je už téměř oblečená a sedí na kraji postele. Usmívá se na mě.

Podívám se jí do očí, jdu pomalu k ní a těsně u ní si sundám ručník, nemusím nic říkat.

Začne ho hladit a pomalu přidává na tlaku i rychlosti, když už je pevný, bere mě do úst. Nedokážu se ovládnout, chytám ji za vlasy a bořím si její hlavu do klína, slyším, jak se dáví, ale ani to mě nezastaví, jen těsně před výstřikem ho z ní vytahuji a sperma jí vystříknu na tvář. Rychle sahá po kabelce a utírá si tvář kapesníkem.

Otáčím se k ní zády, balím se zpátky do ručníku a jdu ke skříni ze které vytahuji peněženku.

„Tak kolik?" Ptám se chraplavým hlasem.

Holka jen pípne, „čtyři." Vytáhnu obnos a podám jí ho, bere si peníze a strká je rychle do tašky a má se k odchodu, už se mi nepodívá do očí, jen u dveří se ještě otočí, „děkuji, na shledanou, nebo raději sbohem."

„Kurva!" Zařvu, musím se rychle vzpamatovat. Sice nedoufám, že bych dnes s Dorou mohl skončit v posteli, ale takhle se už nesmím chovat. Ale tady s touhle můžu mít čisté svědomí, říkal jsem, co budu chtít a že poslali zrovna ji bez zkušeností za to nemůžu. A nemyslím si, že bych byl nějak moc surový, to třeba Daniel u toho ženské rád mlátí a svazuje je a mučí. To je hnus, já jen chci sex, který mě zbaví vědomí, který mi zatmí mozek a slast přebije mou bolest a nejistotu, kterou cítím.

Hážu to za hlavu, beru si počítač a otevírám poštu, vyřizuji nejdůležitější obchodní záležitosti, taky musím obvolat pár odběratelů a pomalu je čas se připravit na večer.

Po dlouhé době si dávám záležet na svém vzhledu, vlasy si nageluji a sčešu dozadu, vousy si lehce zastřihávám a vytvaruji. Oblékám si černou košili z egyptské bavlny a oblek také v černé barvě. Obleky si většinou nechávám šít na míru, na mou výšku se špatně hledá v konfekci, občas jsou některé značky ochotné oblek přizpůsobit, ale výsledek je vždy takový polovičatý.

Obouvám boty. Do kapsy saka dávám jen doklady a platební kartu, do ruky beru klíče a mobil. Je čas vyrazit.

Dojíždím před vchod hotelu, není to žádná sláva, ale je hodně blízko výstavišti a tak si může Dora pospat. Auto nechávám přímo před vchodem a jdu ke dveřím. Cítím, jak jsem nervózní, nemůžu jen tak stát a tak si založím ruce a jednou si přejíždím přes bradu, nacházím delší vousy a doufám, že to není poznat. Kolem mě prochází lidé a vidím, jak si mě hlavně ženy prohlížejí. Zatínám čelisti, kdybych jen tak stejný zájem viděl také v očích Dory. Otočím se k výtahům právě včas, Dora se ke mě blíží, dívám se na její dokonalé tělo, jak při chůzi lehce pohupuje boky a ve slabinách cítím tlak.

Dojde ke mě a já se neudržím a líbám ji aspoň do vlasů. Lehce ji chytám za paži a vedu k autu. Zřejmě to nečekala a vzpouzí se, stačí mi lehce přidat na síle a sedí v autě, zavírám dveře a můžeme vyrazit.

Naštěstí vše probíhá podle mého plánu, včetně večeře. Dora je mlčenlivá a bedlivě mě sleduje. Vidím v jejích očích jiskry touhy.

Po večeři se přesouváme do obývací části. Tam mě zaskočí návrhem tykání, ale samozřejmě s tím souhlasím, chci ji políbit, ale znovu ovládnu svou touhu a políbím ji jen na tvář i to stačí na to, abych se vzrušil.

Usedám si naproti ní, dávám nohu přes nohu a piju víno. Začínám se jí ptát, co by chtěla vědět, protože vidím, že v sobě něco dusí.

Rozhovor vedeme lehce a po celou dobu ji sleduji, vidím, jak se pohybuje, jak zrychleně dýchá a jsem si jistý, že pokud bych k ní přišel blíž a dal jí polibek na rty, skončili bychom nazí na pohovce. Nesmím na tohle myslet, musím si zachovat čistou hlavu. Nadávám si v duchu.

Z Dory to napětí nepadá a tak ji pobídnu, aby mi to řekla. Její výstup mě doslova uzemní. Ano, předvedla v plné parádě, že její předci jsou Italové.

Aby neviděla můj pobavený výraz vstávám a jdu k oknu. Už to prostě musím říct, musím pročistit vzduch, který tady začíná houstnout. Napočítám v duchu do pěti a otočím se k ní, položím sklenici na stůl a jdu až k ní, podřepnu u ní, jsem tak blízko, že nevím, jestli tu blízkost zvládnu, zatínám čelisti i pěsti.

Spustím, mluvím tiše, pokorně a vlídně. Stejně mi to nepomůže, Dora vyletí jako čertík z krabičky, očekával jsem to a po výstupu před chvílí jsem čekal možná i působivější reakci.

Ale nezklame mě, obviní mě ze smrti její rodiny, to mě zarazí, takhle to slyšet je jako by do mě bodla, až se mi zatmí před očima. Nadechnu se a řeknu jí, co k ní cítím a jak moc ji chci.

Ale místo toho, aby její napětí povolilo a ona mě konečně začala brát vážně a opravdu vnímala, co se jí snažím říct, začne na mě ječet. To nedávám, takové ženské výlevy jsou nad mou kapacitou. Otáčím se od ní a jdu zpátky k oknu.

Cítím, že oba potřebujeme oddech, proto začínám mluvit o domě a o tom, jak miluji klid a doufám, že pochopí, že křikem u mě ničeho nedosáhne.

Taky se potřebuji uklidnit, není to s ní tak snadné. Ale jsem za to jen rád. Přistupuji k tvrdšímu kalibru, zneužívám své pozice, sice je mi to mírně proti srsti, ale nedává mi na výběr. Vynucuji si schůzky ze kterých nebude úniku.

Otáčím se k ní a poznávám, jak jsem ji naprosto šokoval. Jenže se nepoddává ani teď. Nenechávám se rozhodit jejím křikem. Vím, že podlehne, musí, nedávám ji na výběr. Tohle jsem se při uzavírání obchodu naučil. Nedat nikomu možnost výběru, ale hezky je vmanipulovat do stavu, kdy sami přistoupí na podmínky hry.

To samé se stane s Dorou. Je mi jí trošku líto, ale udělal bych naprosto cokoliv, jen abych mohl být s ní. Cítím, jak jí začínám být posedlý, jsem vcelku rád, že večer končí a můžu ji odvést zpátky. Nevím, jak dlouho bych se dokázal ještě ovládat.

Před hotelem ji ještě v autě beru tvář do dlaní a dívám se jí zpříma do očí. Doufám, že uvidí nejen to, že ji opravdu mám rád, ale pozná taky, jak moc po ní toužím. Překvapí mě, místo, aby mě políbila nebo aspoň naznačila, že by chtěla, rozpláče se.

Začne mi bušit srdce, nevím co dělat, dívčí slzy neumím zpracovat, jediné co mě napadne jí slzy slíbat ze tváří. Nechává se a mě rozechvívá každý polibek na její jemnou tvář. Nakonec ji něžně políbím na čelo a jdu jí pomoct vystoupit.
Natáhnu k ní ruku a zůstávám stát těsně u ní, jen si dávám pozor, abych se jí nedotkl. Dívám se jak její tělo reaguje na moje a je mi to jasné. Chemie funguje oboustranně. S loučením mě předběhne, což mi nevadí, mám ještě jeden trumf, který nečeká. Přesně, povedlo se mi ji znovu šokovat. Nechávám jí stát a odjíždím. Srdce až v krku a s kalhotami naběhlými k prasknutí.

V hotelovém baru si objednávám dvojitého panáka metaxy a usedám k volnému stolu. Od baru se na mě dívá krásná mladá slečna. Lehounce mi připomíná Doru. Zvednu jeden koutek úst a pokývnu na ni. Ladně a pomalu se zvedá z barové židle a jde k mému stolu.
„Ahoj, můžu přisednout?" Nevím, jestli mě poznala, ale nejspíš ano, protože jsem na ni dost starý, takže tuhle slečnu budou více zajímat peníze než já. Přesně tohle mi dnes bude vyhovovat.

Objednávám ji drink a vyptávám se jí, co dělá. Překvapí mě její mládí, má těsně po maturitě. A sakra snad nebude panna.
Po hodince jde do mě zavěšená do pokoje. V odrazu skleněných dveří vidím blesky fotoaparátu. Dnešní večer bude skvěle zdokumentovaný i před Dořiným hotelem číhal jeden fotograf, který tam byl nejen při mém příjezdu, ale také po našem návratu.
Na pokoji Karolíně nabízím panáka metaxy, kterého přijímá. Na terase ji začínám hladit po ruce a přecházím na její štíhlou nožku. Zakloní hlavu a nabídne mi svůj krk, neváhám a začínám ji líbat. Krásně voní a cítím z ní nevinnost a mládí. Ani se nemusím snažit a přirozeně se k ní chovám jemně a něžně. Sex je dlouhý a opatrný, úplný opak posledních týdnů.

Tuhle holku jsem fakt potřeboval. Jsem moc rád, že jsem ještě schopný něhy. Přitom se mi sex vážně líbil.

Políbím ji do vlasů.
„Karolínko, zítra budu mít náročný den, potřebuji se vyspat. Nevadilo by ti, kdybych ti zavolal taxíka?" Nechci ji tady přes noc, musím přemýšlet a nechci usínat vedle cizí holky.

„Jasně, já to chápu, ale nic mi nevolej, kamarádka je tady autem, za chvíli jí skončí směna, dělá na recepci a pojedeme spolu. Hezky se vyspi, Maxime a děkuji." Svůdně se ke mě tiskne, ale se mnou to už nic nedělá.

Na stůl mi pokládá papírek zřejmě s číslem a posílá mí vzdušný polibek. Konečně se za ní zavírají dveře. Uf, měl bych na chvíli zpomalit už přece jen nejsem nejmladší, zvedám se a jdu do sprchy.

Stále cítím, jak jsem vnitřně celý rozechvělý, nejsem si jistý, že dělám dobře, dlouho už takhle Doru neudržím bokem od všech informací. Na jednu stranu se toho děsím, na druhou se mi uleví. Ale stále uvnitř mě vím, že je také možnost, že mi Dora neodpustí. Snažím se tuhle myšlenku v sobě zadusit. Kopnu do sebe ještě jednoho panáka a jdu si lehnout. Sny se mi víří okolo Dorky, uprostřed noci se budím zpocený a vzrušený.

Vstávám a jdu si dát studenou sprchu. Sakra, jak dlouho ještě budu muset čekat než mi dovolí na sebe sáhnout?