Dora 9

Ráno moudřejší večera? U mě to nějak nefunguje.
Ráno jsem se probudila unavená a naštvaná a zmatená. Pořád jsem neměla jasno v tom, co bych měla dělat. Zbývá mi než doufat, že se to buď vyvrbí samo, nebo že Maxim přijde s něčím rozumným. Ani jedno mi však nepřipadá pravděpodobné.

Do haly jsem dorazila po skvělé snídani a docela v dobré náladě, kterou mi spravil mladý číšník u zákusků. Byl roztomilý a docela otevřeně se mnou flirtoval. To mi zvedlo nejen sebevědomí, ale taky koutky úst. Proto jsem se na potencionální klienty mohla zase zářivě usmívat.

Kluci skoro nestíhali zájemce odbavovat. Okolo poledne vyrazili na oběd do restaurace, kde jsem včera narazila na Maxima. S díky jsem odmítla jejich pozvání a šla se raději projít po ostatních stáncích. A že jich tady bylo. Návštěvnost byla taky solidní, stále proudili dovnitř noví a noví lidé. Šéfka bude mít radost. I když doufám, že na mě příště zase nepřijde řada abych tady jela, když jsem se snad osvědčila.

Z myšlenek mě vytrhne hlasitý rozhovor muže se ženou, kteří i když stáli těsně u sebe, mluvili opravdu hodně hlasitě.

V muži jsem poznala Maxima. Držel tu ženu surově za ruku, druhou rozmáchle gestikuloval a jeho tón nebyl ani trochu přátelský. Žena hlasitě vzdorovala a snažila se z jeho sevření dostat.

Hm, tak tohle by měl být můj milenec? Tak to ani náhodou! Díky, sado maso mě nebere.

Maxim se otočí a podívá se zpříma na mě. Jeho výraz se lehce projasní, vráska uprostřed čela ustoupí a vypadá zase jako normální přitažlivý muž.

„Doro, prosím tě, počkej na mě u vašeho stánku. Jen tady dořeším jednu nepříjemnost a budu u tebe." Žena si odfrkne, je tmavovlasá a o dost menší než Maxim. Štíhlé tělo a luxusní outfit.

„Tak nepříjemnost, Maxime, ty jsi neuvěřitelný. Mám toho dost bráško, je mi fuk, co si myslíš, já s tebou končím. Addio tesoro." Škubne prudce rukou a je pryč.

Já se taky rychle otočím a peláším k našemu stánku. Cestou přemýšlím nad tím, co jsem právě viděla.

Takže má sestru a nevypadá to na žádný idylický a milující vztah. I když můžu se plést, z jedné roztržky nelze soudit. Jen dojdu ke svému stolku, už je za mnou.

„Doro, jak jsi se vyspala? Byla jsi už na obědě? Pokud ne, byl bych rád, kdybys mi dělala společnost." Říká jako by nic.

„Díky za nabídku, ale už jsem jedla." Snažím se o upřímný úsměv, ale nějak mi zatuhla pusa.

„Nevadí, tak dezert jsi určitě neměla." Chytne mě zlehka za paži a vede uličkou ven z haly.

„Sakra, tohle nedělej. Říkala jsem ti, že nejsem žádná loutka." Naštvaně se mu snažím vytrhnout.

„Ale prosím tě, je to slušnost přijmout pozvání od svého šéfa, ne?"
Paráda, ještě se na mě začne takhle povyšovat.

Vzdávám to, s povzdychem jdu vedle něj. Mlčíme, v řadě zaparkovaných aut objevím jeho Maserati. „Maxime, prosím dneska opravdu do restaurace, prosím." Zoufale se k němu otáčím, nechci znovu k němu domů. Necítím se tam jistě, mezi lidmi to snad bude lepší.

„Ale jistě, neměl jsem v plánu jezdit tak daleko kvůli dezertu, Doro." Dívá se na mě jako na blázna. Galantně mi pomáhá nasednout a zavírá dveře.
„Tak kam pojedeme?" Ptám se už klidně.

„Líbí se mi Valoria, taková menší restaurace, kde bychom snad nemuseli narazit na novináře." Navrhuje. Nikdy jsem o ní neslyšela, takže jen kývnu na souhlas a vyjedeme.

Na parkovišti před restaurací mi Maxim opět galantně otevře dveře a pomůže mi vystoupit.

Restaurací jen procházíme a vybíráme si místo na útulné zahrádce.
Maxim si objednává hříbkové rizoto a mě objedná pravou italskou zmrzlinu, jak kdybych byla nemohoucí. K pití si dává bílé víno a mě vodku s tonikem a limetkou. Skvělé, tak už jsem degradovaná i z objednávání jídla. Pecka, to se musí nechat, to každou ženu velmi potěší.

Všimne si mého výrazu a hned se to snaží napravit.

„Omlouvám se, že jsem tě nenechal si vybrat, ale já tady chodím celkem pravidelně a opravdu jsem ti vybral to nejlepší. Myslím, že zmrzlinu máš ráda. Pokud ji nechceš, nic se neděje, vyber si cokoliv na co máš chuť. Nechci aby to vypadalo, že vše rozhoduji já." Má tišší klidný hlas.

„Ale přesně takhle to vypadá a přesně takhle se taky cítím." Uraženě odsekávám, nasadím sluneční brýle, vezmu kabelku a vyrazím na záchod.

„Omluv mě, jdu na toaletu."

Povstane a vezme mě za ruku, kterou si přitáhne k sobě a políbí ji. No, tak tímhle mě naprosto dostal. To se mi ještě nikdy nestalo.

Na záchodech přemýšlím nad jeho chováním. V jednu chvíli je rozzuřený k nepříčetnosti a ve druhé už je jako beránek. Bude to cholerik, jenže přesně tenhle typ lidí je nejúspěšnější po pracovní stránce, v soukromí je to už horší. Mohla bych si na jeho výbuchy vzteku a manipulaci zvyknout? Nedokážu si na tohle zatím odpovědět. Vím jen to, že mě neskutečně přitahuje.

Po příchodu už na mě čeká pohár. Musím uznat, že je naprosto famózní a skvěle mě v tom horku osvěží. V kostýmku je mi dneska příšerné vedro, a to mám pod sáčkem jen tílko. Maxim má dnes bílou košili s modrým proužkem, rukávy lehce vyhrnuté a knoflíky rozepnuté do půl hrudi. I dnes při pohledu na něj mám nutkání jej aspoň políbit. Ta přitažlivost mezi námi je neuvěřitelná.
Usměje se na mě, když si všimne mého pohledu.

„Tak spokojená, Doro? Dnes jsem s tebou chtěl probrat pravidla naší dohody." Pomalu pokládá příbor, utře si ústa do ubrousku a napije se vína.

A je to tady. Tak schválně třikrát do týdne, pětkrát? Usměji se na něj, ale nic neříkám. Volím vyčkávací taktiku. Snad bude mít pocit, že se mu poddávám a půjde vše nějak lépe.

„Nebudeme to protahovat." Vytáhne mobil a asi nalistuje kalendář. Prstem ťuká do jednoho místa.

„Já bych to viděl nějak takto. Lehce ti upravíme pracovní dobu. Peníze zůstanou samozřejmě stejné, jen budeš mít více času na mě. Každou středu místo do kanceláře sedneš ke mně do auta a celý den strávíme spolu. Tomovi můžeš říct, že se ti pracovní doba upravila přesně naopak, že máš ve středu delší den."
Pfff, každou středu.

„Maxime, pokud na tohle přistoupím, chci vždy dopředu vědět, kam pojedeme, co budeme dělat a kdy se vrátíme." Říkám pomalu.

„Není problém, budu jen rád, pokud se aktivně zapojíš do vymýšlení programu na naše dny." Culí se.

Rychle zvažuji, co všechno to pro mě bude znamenat. Ale myslím, že by se to dalo realizovat tak, aby Tom neměl nějaké podezření. Kývnu tedy na souhlas. Maximova tvář se rozzáří.

„Děkuji ti Doro. Věřím, že náš společně strávený čas nás dovede ke společnému životu."

Zalapám po dechu. „Upřímně Maxime, tohle si nemyslím. Nevím, jak chceš dosáhnout toho, abych byla s tebou, když vše, co budu dělat, bude pod tvým nátlakem." Povídám mu s pohledem upřeným do jeho očí.

„Ale to není nátlak, to je dohoda na kterou jsi přistoupila a já věřím, že bude prospěšná pro nás oba." Nakloní se ke mně a pohladí mě lehounce po tváři. Pudově se nakloním dopředu a čekám polibek, ale ten zase nepřichází. Místo toho se Maxim zvedne a pomůže vstát také mě a odcházíme.

V autě mu poděkuji za dezert. Jeden pohled z očí do očí a mně se zase roztočí celý svět. Dochází mi, že týden co týden jen my dva sami spolu, nevydržím dlouho vzdorovat a pokud vyvine jakoukoliv iniciativu, já mu podlehnu. Ale když se nad tím zamyslím, přijde mi, že Maxim nebude ten, který mě políbí jako první. On to chce nechat na mně.

Jasně, o tohle mu jde, abych po něm vyjela já. Nebude to jednoduché se ovládat, ale budu to muset zvládnout, přece s ním nechci být. Nebo, že by jo? Ne! Jednoznačně ne. Není to dobrý člověk a jeho peníze jsou mi fuk. Chci chlapa, který o mě bude pečovat, starat se a ne chlapa ze kterého jde strach, je výbušný a surový.

Na parkovišti před výstavní halou se loučíme.

„V osm na tebe počkám před hotelem. Doro, prosím tě vezmi si na sebe něco pohodlnějšího a hlavně boty bez podpatků." Líbne mě někam za ucho.

„Jak večer? Teď jsme se dohodli na středě a dnes je sobota. Nikam s tebou už nejdu." Zuřím.

„V osm, Doro, těším se." Jako by nic, jako by mě neslyšel, mě opět políbí do vlasů a jde pryč.

Takto snadno poruší dohodu, jenže mám na vybranou nebo spíše opravdu s ním nechci strávit další večer? Boty bez podpatků, co má za lubem? Ať se vztekám jak chci, musím si přiznat, že s ním chci být. Chci ho více poznat, chci ho.
Den uteče jako voda. Kluci jsou naprosto nadšení z našich úspěchů a zvou mě večer na panáka do baru.
„Já vám děkuji, ale chci se ještě pořádně vyspat." Odmítám je.

V pokoji vytáhnu z kufru věci, najdu jediné džínové šortky, tílko a tenisky, které jsem si vzala jen na řízení auta. Když pohodlně, tak pohodlně. To jsem zvědavá, co bude mít na sobě pan elegán. Bez drahého obleku nebo bot jsem ho ani neviděla. Vlasy si sčesávám do culíku, lehce se namaluji a mrknu na mobil kolik mám ještě času a zjistím, že osm už je právě teď. Docela v panice beru kabelku a mobil a ženu se k výtahům.

Dole čeká Maxim, ne venku jako včera, ale přímo u výtahů.

„Máš zpoždění, Doro." Říká přísně a já se cítím jako malá holka. Ale moje ego přece jen ještě není úplně odepsané.

„Jo, vážně? Tak to je mi líto, že si musel na mě přesně dvě minuty čekat." Aniž bych se na něj podívala přecházím recepci a jdu ven k jeho autu. Cítím, že jde těsně za mnou a kdybych se z ničeho nic zastavila určitě by do mě vrazil a já bych ho cítila na svém těle. Už s tím musím něco začít dělat. Ta moje představivost je fakt šílená.

Maxim mi opět pomůže nasednout a vyrážíme. Jsem rozhodnutá, že se budu více dívat kolem sebe, abych věděla, kam to jedeme. Ale k mému překvapení Maxim nechává rádio vypnuté, řídí jen jednou rukou a tak odhaduji, že nejedeme tak rychle jako včera.

„Řekni mi Doro, jací muži se ti líbí?" Hodí po mně pohledem až zrudnu.
No přece mu neřeknu třeba ty. To bych nepřiznala ani za nic, ani na mučící lavici.

„No, tak normální, je jedno jak vypadá, hlavně aby s ním byla zábava, aby mě dokázal rozesmát, abych se s ním cítila v bezpečí a věřila mu. Abychom spolu dokázali plánovat budoucnost společně. Nevím, prostě takový obyčejný chlap." Krčím rameny.

Maxima to rozesměje. „Takhle si představuješ obyčejného chlapa? Doro, to nemyslíš vážně?" Posmívá se mi.

„Dobře, tak nevím, nepřemýšlela jsem nad tím nikdy. Prostě se mi buď chlap líbí nebo nelíbí, nevím jestli se mi vůbec líbí nějaký typ mužů. Chodila jsem s různými kluky. Každý byl jiný a líbili se mi všichni." Prskám.

„Aha, tak to vypadá, že si ještě nenašla ten svůj typ. A jací muži tě přitahují?" Zase po mě střelí pohledem.

To jsem v koncích, to už vůbec nemůžu nic říct. A tak mlčím. Maxim mi dá ruku na paži.

„Je to moc intimní otázka?" Ptá se.

„Možná, víš co? Řekni mi spíš ty, jaké ženy se ti líbí a jaké tě přitahují?" Zakřením se na něj šťastná, že jsem se dokázala odpovědi vyhnout.
Usměje se, rukou si promne vousy.

„Líbí se mi ženy, které ví, co chtějí, ale těch je málo. Nebo zatím jsem nepotkal žádnou, která by se nenechala vést mou rukou. Každá se zatím podřídila mým přáním a nápadům a dokonce ráda. A ženy, které mě přitahují jsou srdečné, přirozené, žádné ty namejkapované instagramové krásky s umělým obličejem a tělem. Žena, která mě přitahuje je impulzivní, srší z ní radost ze života. Nejde to tak snadno popsat. Líbí se mi ženy, které jsou silné už od prvního pohledu a přitom křehké, ale i vášnivé." Vychrlí ze sebe.

Přemýšlím nad tím co řekl. Takže Maximovi se každá poddala, z každé si udělal svou loutku, ale to se mu nelíbí. Proto asi neměl žádný vážnější vztah. No a super přitahuje ho všechno to, co nemám já. Tak aspoň tahle komedie brzy skončí, protože až zjistí jaká ve skutečnosti jsem, už o mě zájem mít nebude.

„A kam dnes jedeme?" Zeptám se a zjišťuji, že zase nevím kudy to jedeme, protože jsem se tak ztratila v myšlenkách, že opět nesleduji cestu.

„Na místo, které jsem si tady v Čechách zamiloval. Doufám, že se ti tam bude líbit. Je to místo, které jsem zatím nikomu dalšímu neukázal. Teda kromě realitního makléře, který mi ho prodal." Usmívá se.

Cesta se zužuje a začínáme stoupat. Pomalu se začíná smrákat. Tady v lesích je tma dříve než ve městě. Jedeme dost vysoko a najednou cesta končí. Maxim zastaví a zůstává sedět. Podívám se dopředu a vidím postel s dřevěnou konstrukcí a pevnou stříškou. Překvapí mě to, nečekala jsem nic takového.
Otevřu dveře a vystoupím, naštěstí v teniskách mi to jde snadno. Jsme na nějaké hoře a shlížíme dolů do údolí kterým protéká menší říčka, ale ať se rozhlížím, jak se rozhlížím, nikde nevidím ani dům, ani chatku, prostě žádná civilizace. Maxim se postaví těsně za mě. Téměř se mě dotýká a mnou projede vlna vzrušení.
Musím se sebrat, je tady postel, to vůbec není dobré.

„Je to tady moc hezké, ale taková samota." Chválím jeho milované místo. „To bych v dnešní době už nečekala." Otočím se k němu, tyčí se nade mnou, bez podpatků jsem úplně mrňavá.

Má ruce v kapsách dokonale padnoucích džín a jeho pohled je upřený do údolí, vyzařuje tak přirozenou autoritu a sebevědomí až mám zase nutkání se ho alespoň dotknout.

„Jo, musel jsem to koupit celé, aby nikdo nenarušil moje soukromí." Zamyšleně mi sděluje. Vykulím oči, projedu očima údolí a kopec za ním a otočím se k Maximovi.

„To ne, jako celé?" Říkám šokovaně.

Rozesměje se. „Ano, jako celé. Když chceš v dnešní době soukromí, musíš si jej zaplatit." Vytáhne ruce z kapes, chytne mě kolem ramen a vede k posteli. Usadí mě a zpod postele vytáhne šuplík, kde je piknikový koš. Dá ho na postel.

„Nechal jsem nachystat všechny moje oblíbené věci. Snad ti taky bude chutnat. Dáš si víno?" Zeptá se a vytahuje láhev a skleničky.

„Děkuji, proč ne." Přijímám.

V tichosti s pohledy upřenými dolů na říčku ujídáme sýr, sušenou šunku, rajčata, mozzarelu, hroznové víno a meloun. Víno je lehké s ovocnou vůní. Rychle mi však stoupá do hlavy. Začínám se usmívat jak debil, to jsem nechtěla se takhle opít.

„Máš tady i vodu? Prosím?" Ptám se a nakukuji do poloprázdného koše u jeho nohou. Jeho rozzářený úsměv a jiskřičky v očích mi prozradí, že opít mě byl jeho úmysl. A já se na to hned chytnu, sakra, sakra.

„Doro promiň, na to jsem zapomněl. Ale tady níže po cestičce je studánka." Ukáže mi rukou na strmou cestičku dolů. Nechce se mi, ale musím.

Zvednu se a jdu, nohy jak z olova. Udělám krok dolů a další a ujede mi na malých kamíncích noha. Dosednu na zadek. Ještěže to nevidí, doufám, že zůstal sedět. Jak se otočím, zjistím, že nezůstal, stojí nahoře, ruce založené na prsou a v obličeji pobavený úsměv.

Rychle se zvedám a jdu dál, už se přidržuji trávy okolo abych zase nespadla. Dá to práci držet rovnováhu, ale nakonec to zvládám a jsem u studánky, jsou tady dva hrníčky. Jeden vezmu a z proudu vody si naberu. Hltavě piju, voda je studená jako led a mě to udělá dobře. Utřu si pusu, narovnám se abych viděla, kde je Maxim, ale nikde ho nevidím. Asi si šel zpátky sednout. Naberu ještě jeden plný hrnek a do dna jej vypiju. Opláchnu si i obličej. Musím rychle vystřízlivět. Škrábu se nahoru a to doslova, cestička je strmá a klouže kvůli těm kamínkům, naštěstí už bez pádu po chvíli dorazím nahoru.

Maxim napůl leží na posteli. Dám si hlavu do dlaní a zavírám oči. Tohle nedám, už to nezvládnu. Chci ho tak moc až mě to fyzicky bolí.

Sleduje mě, párkrát se zhluboka nedechnu a pohled mu opětuju. Pak udělá věc, která mě zachrání. Sáhne do košíku a vytáhne cigarety. Jednu si vezme a zapálí. Přitom krabičku otočí na mě. Vrtím hlavou a krčím nos. Super, takže o mně neví všechno. Ani za milion bych nepolíbila chlapa, co kouří. Fuj, úplně cítím, jak se mi zvedá žaludek z kouře, který vydechuje směrem nahoru.

Lehl si na postel a kouří. Zůstávám stát, nemám chuť se k němu vrátit a už vůbec ne s ním jet v autě, když smrdí jako popelník. Když dokouří, zvedne se a vidí, jak se tvářím.

„První věc, která mně na tobě překvapila. Nemáš ráda kuřáky, dle tvého výrazu se ti hnusí, že?" Konstatuje.

„Tak tos trefil přesně." Nabroušeně mu přikyvuju.

„Aha, takže teď si ke mně už ani nepřisedneš?" Zeptá se nejistě.

„Taky trefa." S úšklebkem mu odpovím.

Z kapsy vytáhne žvýkačku, dá si ji do pusy a zvedá se. V dalším šuplíku něco hledá a pak vytáhne ručníky, mýdlo a kartáček s pastou. To si dělá srandu? Vidí můj nechápavý pohled.

„Jsem na vše připravený, někdy v létě tady i přespávám, takže se ráno chodím koupat do říčky dole." Odpovídá mi na mou nevyřčenou otázku.

Otočím se do údolí a dívám se dolů, že by se mi chtělo až k říčce, to se říct nedá, ale zase zůstat tady nahoře sama a přijít o možnost jej vidět bez trička? Jasně, jdu s ním.

Maxim jde první, já za ním, zase se přidržuji všeho, co roste okolo cestičky. Sestup jde dobře a překvapivě rychle. Až úplně dole mi ujede noha a dopadám přímo na něj. Chytne mě pevně a sevře v náručí. Cítím sílu jeho paží a taky to, jak dole vlhnu. Jo jo v pravou chvíli.

Maxim mě pustí, jde k vodě, kde si sundá boty, pak tričko. A já zjišťuji, že tetování má nejen na paži, ale také na zádech, na rameni a malé na hrudi, to jsem už kousek zahlédla v rozhalené košili. Tričkem však Maxim nekončí.

Rozepíná si pásek a pak knoflík a zip a stahuje si džíny dolů. Stojí přede mnou jen v boxerkách.

Nasucho polknu, jo tak tenhle chlap rozhodně není skutečný, to není možné, svalnaté a přitom štíhlé a vysoké tělo, ani gram tuku. Pak se otočí zády a sundá poslední část svého oděvu. Jdu do mdlob, takový zadek jsem ještě neviděla. Modlím se, aby se neotočil čelem ke mě, protože to už by mě musel křísit.

Maxim však skočí do vody. Když vyplave na hladinu, volá na mě.

„Tak pojď, voda je tady teplá, nechal jsem to tady vyhloubit a lehce odklonit z toku a přidal solární ohřívač." To asi upadl, jak bych se před ním měla svléknout? Vrtím hlavou.

„Ne díky, já zůstanu tady." Říkám opatrně.

„Ale no tak, nebudu se dívat. Přísahám, otočím se a až mi dovolíš, podívám se." Přemlouvá mě. Pfff řečičky, to určitě, to mu tak budu věřit. I když zase nechci vypadat jako nějaká netýkavka a stydlivka.

„Dobře, tak se otoč." Říkám rezignovaně, rychle stahuju tílko a podprsenku, s šortkami mám trošku problém, v tom horku se na mě nalepily, ale i ony už jsou konečně dole, zbývají kalhotky. Jdu rychle do vody, nehodlám skákat, jen se rychle ponořím až po bradu.

„Jsem tu." Říkám.

Maxim se otočí. Vidím jeho nahý hrudník a jsem ráda, že jsem od něj přece jen dost daleko. Jenže Maxim začne plavat směrem ke mně. Úplně ztuhnu, ale proplave kolem mě, jde do mělčí vody a vytahuje mýdlo. To jako vážně? Je to jak z nějakého porna. Ale sakra, vzrušuje mě to příšerně.

Možná, že s těma cigaretami to věděl a měl tak jen záminku, jak se mi ukázal takhle nahý a svlékl taky mě. Všechno je u něj možné. Sleduji, jak na něm mýdlo pění a jak mu hrají svaly. Pak vytáhne kartáček a začne si čistit zuby. Když je hotový, plácne sebou do vody na záda a já poprvé vidím něco, co jsem si jen vysnila.

No, moje sny byly jen slabý odvar toho, co opravdu v kalhotách schovává. A to není ani vzrušený a je docela v chladné vodě. Bože, proč zrovna já? Srdce mi může každou chvíli vypovědět službu, Maxim se blíží ke mně a ve mně už je malá dušička.

„Tak snad to teď se mnou vydržíš?" Culí se na mě.

Má mokré vlasy a voda mu stéká po tváři. Pořád si ode mě drží odstup, abychom se ani náhodou nedotkli. Uvažuji jaký má záměr? Opravdu po mně touží?

Podle popisu žen, které ho vzrušují, by po mně toužit neměl, ale ta přitažlivost je vážně oboustranná. Ale tak proč něco nezačne, proč se aspoň nepřiblíží? Tak ráda bych se dotkla jeho hrudi, svalnatého břicha a jééé už se zase utápím ve svých představách.

Sex ve vodě, ještě jsem to ve vodě nikdy nedělala. Zavrtím hlavou a rychle zamrkám, abych své hříšné myšlenky zahnala.

Maxim už zase leží na hladině, jeho chlouba ani ne metr ode mě. Dělá to schválně. Jasně, že jo. „Tady o samotě jsem nejraději. V normálním světě pořád musím něco řešit, musím být stále k zastižení, pořád po mně někdo něco chce. Ale tady, tady bez signálu, bez lidí, tady si připadám svobodný a sám sebou." Vykládá mi.

Hmm, tak ani signál tu není, super.
„To já jsem radši někde na dosah civilizace, takovou samotu bych nezvládla." Pípnu.

Zasměje se. „To je jasné, jsi žena, takhle do divočiny utíkají jen chlapi. Myslím, že je čas se vrátit." Plave kolem mě ke břehu, bere si ručník a omotává si jej kolem boků. Vezme druhý ručník a rozloží jej, otáčí hlavu bokem. Tak tohle jsem nedomyslela. Rozhodně se podívá.

Rychle vylézám z vody a jak se hrnu pro ručník, podjede mi noha a já končím na zádech a sjíždím zpátky do vody.

Mávám přitom rukama a musím vypadat jak ryba na souši. Maxim pustí ručník, chytá mě pod pažemi a zvedá ze země. Přitiskne mě na svou nahou hruď. Takže mě viděl nahou. Celá se třesu, ale není to zimou, je to vzrušením z jeho nahého těla, z jeho blízkosti.

Chytne mě za bradu a zvedne mi hlavu. Zadívá se mi do očí a sehne se ke mě. Jemný úsměv na tváři, jeho oči jsou úplně tmavé.

„Myslel jsem si to, taky mě chceš. Uvidíme, jak dlouho se dokážeš ovládat." Přibližuje ústa k mým, zapomínám dýchat. Ale zase mě jen lehce políbí na tvář. Odtáhne se ode mě a já před ním najednou stojím úplně nahá.

Prohlíží si mě a já zaregistruju, že jeho ručník se dal lehce do pohybu.
„Jsi nádherná." Řekne, otočí se a podá mi ručník.

Rychle si ho beru a balím se do něj. Jako bych mohla něco zachránit. Viděl už všechno. Proč jsem takové nemehlo? Utírám se a oblíkám, Maxim je ke mně stále zády, už má džíny a tenisky, tričko si háže přes rameno. Vážně? Nebudu se na něho dívat.

Plán dobrý, ale když jdu cestou za ním, mám před očima jeho zadek. Krásný zadek. Konečně jsme nahoře. Maxim bere košík do auta, já seberu kabelku a jdu za ním. Zpátky jedeme s hudbou puštěnou nahlas a beze slova.

Před hotelem mi dá ruku na stehno.
„Děkuji, Doro. Máme pro sebe ještě zítřejší oběd. Dojdu si pro tebe." Pustí mě a já bez rozloučení odcházím. Jakmile zabouchnu dveře, auto rychle odjede.

Jdu do pokoje jako ve snu. Co to zase bylo? Prvně mě nažhaví, pak mě dokonce vidí i nahou, ale při loučení mi ani nedá pusu na tvář? Nepočká až projdu dveřmi hotelu? Nechá mě jen tak stát na chodníku.

V pokoji se svlékám a ani se neobtěžuju oblékat si pyžamo. Je jasné, že to vzrušení musím ze sebe dostat. Sahám do kufru pod postelí a vytahuji vibrátor, ještěže jsem si ho vzala. Sice spíše proto, aby ho náhodou neobjevil Tom, ale hodí se.

Pod zavřenými víčky vidím jeho, mokrého, nahého, velkého. Jak mě k sobě tiskne a já jsem jak z gumy povolná ke všemu. Po bouřlivém orgasmu, který trval snad dvě minuty přemýšlím. Je to jeho taktika. Chce mě dohnat do extrému, abych vyjela já po něm, abych to byla já, kdo ho první políbí, já kdo si vyžádá sex.
Přemýšlím, co asi dělá on. Taky si to na hotelu udělal sám? Blbost, ten si to nemá zapotřebí dělat sám. Sbalí kočku v baru a vezme si ji na pokoj a ona se ještě ráda o něj postará. Píchne mě u srdce. Jo, přesně takhle to asi je. Přistihnu se při žárlení a pak mě něco napadne.

Otevírám noťas a hledám nějaký bulvár. Netrvá to dlouho a mám ho. Maxim s nějakou šlapkou, ne s hezkou a hodně mladou dívkou, kterou drží kolem ramen, odchází po schodech asi do pokoje. Titulek, Milionář Maxim si v Brně užívá společnosti místních slečen. Ok, tak co jsem taky čekala? Otevírám další článek a tuhnu.

Někdo nás vyfotil před hotelem. Je to série fotek, ten fotograf tam musel být celý večer. První ze série je ta, jak Maxim čeká než přijdu, pak přivítání, pusa do vlasů, jak mi pomáhá nasednout, pak jak jsme se vrátili, jak mě doprovází ke dveřím hotelu, na jedné fotce to vypadá, že se líbáme, ale to mi jen otevíral dveře. Ale ne, tohle se nemělo dostat ven. Společně s tou štětkou, kterou si vede na pokoj, vypadám jako další jeho oběť.

Pak mě napadne, že jsem to možná neviděla jen já. Z kabelky vytahuji mobil. Pět zmeškaných hovorů a osm zpráv. Do prdele. Všechny hovory jsou od Hany, dobře ta mi chce jen vyčinit, že jsem se nechala tím arogantním chlapem sbalit. Otevřu zprávy. Šest z nich taky od Hany. Ty zatím neotevírám. Dvě jsou od Toma.

„Doro, kluci mi ukázali fotky tebe s našim šéfem. Je mi z tebe špatně. Takhle si představuješ vztah?" Chce se mi brečet. Otvírám druhou zprávu.

„Doro, nezvládnu to. Končím. Nestojím ti ani za vysvětlení. Klíče ti nechám ve schránce. Měj s Maximem fajn život. Zklamala jsi mě." To už bulím.

Tak se mu to povedlo, odstranil Toma z mého života. Už mě nebude chtít nikdy vidět a to náš vztah ani pořádně nezačal. Jsem tak naštvaná, vezmu si zpátky noťas a hledám fotky z jeho hotelu. Oblíkám se, beru mobil a kabelku a jdu do recepce.

„Prosím vás poznáte, který je to hotel?" Ptám se recepčního, ten se nakloní k mému mobilu a drbe se za uchem.

„Vypadá to na Maximus resort u přehrady." Říká nejistě.

„Maximus, opravdu? Můžete mi prosím sehnat taxi do toho hotelu?" Ptám se šokovaně.

„Jistě slečno, je to takový menší hotel pro zamilované, spousta vířivek, saun a takových koutků, kde budete mít soukromí. Hned vám objednám taxi." Zvedá telefon a já jdu před vchod.

Zmetek jeden, taková dálka někde až u přehrady, to se nemohl nastěhovat někde poblíž? Jistěže ne. Maximus haha snad to ještě vlastní. No vlastně by mě to ani nepřekvapilo.

Stojím celá vzteklá a najednou si uvědomím, proč bych za ním měla jezdit? Abych mu řekla, že se mu to povedlo, že vyhrál? Že mě Tom nechal, protože si myslí, že jsem kurva, která vleze prvnímu chlapovi do postele?

To tam na něho budu řvát u něj na pokoji? A pak co, hystericky se rozbrečím a nechám se utěšovat až skončíme v posteli? Však co, stejně si to všichni myslí, že jsme spolu spali. A já bych ho i tak chtěla. Jenže mi dojde, že je to naprostá kravina. Nadechnu se, vydechnu a otočím se zpět k hotelu.

„Prosím vás ten taxík odvolejte. Já tam nepojedu. Nezlobte se, že jsem obtěžovala. Dobrou noc." Říkám s provinilým úsměvem. Recepční jen pokrčí rameny a vezme do ruky telefon. Jdu do pokoje jako spráskaný pes.

Ono se mu to vážně povedlo. I když, kdyby bylo po mém, tak by fotografové měli daleko více materiálu z toho večera. Tak aspoň nikdo neví, co jsme kde dělali. Ale stejně je to jedno. Natáhnu se na postel. Podívám se na zprávy od Hany, jsou všechny stejné.

„Okamžitě se mi ozvi!" Jen u každé se zvyšuje počet vykřičníků. Kliknu na její číslo, zvoní to. „Doprdele Doro, co to má znamenat, jak to, že mi nebereš telefon?" Řve na mě.

„Promiň Hani, já vím, viděla jsi to taky, že? Nic mezi námi není, jen jsme byli na večeři. Nejdůvěrnější tělesný kontakt byl polibek na tvář. Tom mě nechal. Myslí si, že jsem kurva." Vzlykám Haně do telefonu.

„Kočko, Tomáš je debil, pokud víc věří nějakým fotkám na kterých navíc opravdu nic není a ten článek? Taková slátanina. Ten novinář si myslí, že jsi jeho nová přítelkyně." Prská.

„Tak to je úplný vůl, protože ty fotky s tou holčinou druhou vznikly až po tom, co mě vyhodil u hotelu." Říkám na to.

„Tak s ním fakt nic nemáš? Dorko? Bojím se o tebe. Normálně taková nejsi. Vždyť se ti ani nelíbí, proč jsi s ním někde vůbec chodila?" Starostlivě se vyptává.
„Hani já ti to zítra večer všechno vysvětlím, teď už musím jít spát, zítra máme poslední den. Dobrou a neboj jsem v pořádku, pa." Loučím se s kamarádkou.