Ne až tak zamilovaný příběh

Byl červen. Takový ten horký slunečný den, kdy ptáci cvrlikali za okny a venku bylo cítit rozkvetlé kvítí. (Bože takovej kýč.)
Seděla jsem v kanceláři zahrabaná v hromadě fotek, a nemohla jsem se dopídit kterou vybrat, když v tom vletěla do místnosti Katherine. Její pištění mi málem přivodilo srdeční zástavu a moji asistentce Lee taky.

Kat je moje nejlepší kamarádka už od školky. Je mladší o pět dní, ale tak trhlou holku svět nezažil, nebo alespoň podle mě. Kat byla živel, teda pořád je. Je hlasitá, sebevědomá a divoká. Jestli ji někdy někdo dokáže „svázat“ bude to zázrak!



„Párty, párty, párty.“ zakřičela Kat do kanceláře a tanečním krokem si to mířila k mému stolu. Opřela se oběma rukama o stůl a začala na mě civět s úsměvem blázna „Zoe už bal kufry, tenhle týden bude bombáá!“ neodpustila si vyzpívat konec všeho co vypustila z úst. „Víš, že tyhle akce nesnáším, všude je každej opilej, úlisnej a akorát je to zabitej čas kdy se můžeš věnovat něčemu, no užitečnějšímu.“ řekla jsem.
„Ale no táák, musíš přece trochu žít a nebýt pořád jen zahrabaná v kanclu.“ ušklíbla se. „no abych ti nekřivdila. Ještě si občas zajdeš na vínko s nějakou kámoškou. Ale to nejlépe, aby jste byly zalezlé doma a měly klid.“ Kat se vždy snažila vyhrabat mou divokou stránku. „A to že si s tím spojuješ práci budu muset opomenout.“ vrátila jsem pohled na Kat, jež se na mě mračila jak kdybych ji přejela kočku svým Land roverem.
Já jsem přehnaně opatrná,já vím. Ano- musím mít vždy přehled, sebezáchovu a jistotu. Miluju věci naplánované do každého detailu. A vím, že bych se měla víc odvázat, ale já to prostě neumím. Mám ráda svoje kamarády, svoje místa a nehrnu se do nějakých nových akcí. Kat milovala když jsem se uvolnila a užívala si jednou života tak, jak se to ona snaží dělat každičký den.
„No tak fajn. Stejně by si nedala pokoj než bych souhlasila. “ Katarína celá šťastná už cestou ze dveří ještě stihla prohodit: „Neboj puso užijem si to, to ti slibuju. Bude to akce na kterou v životě nazapomeneš. Miluju těěě!“

Jen co se zabouchly dveře, tak jsem se chytla za hlavu. Vůbec nesdílím názor Kat, že to bude jízda, nemám tyhle akce ráda. Ale třeba mě tentokrát překvapí. Doufám.
A když ne, tak aspoň budu mít klid na práci v novém prostředí. Když zastavím přemítání o blížící se „akci“. Vracím se k práci, kde se snažím co nejlépe sladit odstín barvy kůže Kim Kardashian. Leu posílám pro kafe s tím, že potom může jít domů. Já jsem klasicky v práci zahrabaná do večera, protože občas zabrousím na tictok nebo instáč, kde se zasekám. Klasika.



Pomalu se blížil den odjezdu a my se domluvily na poradě, což jako vždy to znamenalo několikahodinové klábosení, drbání a popíjení vína. Tohle máme společné, no jako asi všechny ženy světa. :D Tahle porada byla v něčem jiná, musely jsme naplánovat kompletní šatník na celý týden. Jak říkala Kat, plný hotel zbohatlických krasavců ve smokingu. Sen každé ženy, která má trochu rozumu a chuti si užít. Po několikahodinovém vybírání a modní přehlídce jsme vybraly ideální šatník pro každou z nás, a tak jsme si mohly jen sednout, nalít další sklenici vína a klábosit. A somozřejmě jak je to vždy, když se spolu baví dvě dospělé ženy, jsme řešily nákupy, úklid a prostě samé dospělácké věci...Chcete mi říct, že tomu jako věříte? Která dospělá ženská se s kámoškou baví o úklidu ? :D Názorná ukázka.

„Byla jsem na brazilce, po hóóódně dlouhý době. Všechno bylo v naprostý pohodě dokud neřekla ať se otočím na břicho a nepřidržím si půlky. Jako ono by to bylo v pohodě, ale já ti měla v sobě tolik plynu, že kdybych ty půlky fakt roztáhla, tak by se paní už nezvedla.“ Nemůžu zadržet smích a svíjím se na zemi v křeči.

Den odjezdu.

Brzo ráno skládám kufry do auta, vše jsem si sbalila den dopředu, takže před vyzvednutím Kat skočím ještě pro snídani a kafe. Věděla jsem totiž, že Kat bude momentálně zmatkovat a hystericky vše co ji přijde pod ruku házet do kufru. Pro Kat byla porada přínosná, ale asi jako když psovi po dvacáté bereš z tlamičky svoje oblíbený krajkový kalhotky s tím, že nesmí a on se strašně tváří jak už to nikdy neudělá. Samozřejmě jsem měla pravdu. V bytě to vypadalo jako po výbuchu a Kat nebyla ještě ani oblečená. Když se po hodině Kat konečně sbalila, utrousila „ seru na to a namaluju se v autě!“

Cesta byla živá a veselá jako vždy když spolu my dvě cestujeme. Rádio na plné kule a ještě hlasitější zpěv v ten moment nejnadanějších zpěvaček pod sluncem. Milion selfíček a zastávek na kafe a cigáro. (Pokud zrovna nekouříme v autě no.) Cesta utekla jako blesk a před náma se tyčil obrovský krásný hotel. Nikdy jsem neviděla nic úžasnějšího, ne ten hotel, ale to kolem. Když jsem vešla do haly, nestačila jsem se divit svým očím. Nemohla jsem vynechat jediný detail, a samozřejmě jsem si neodpustila udělat pár fotek. Rozhlížela jsem se po celé hale, když se mi najednou zastavil dech, na kůži se objevila husina a srdce mi bušilo ostošest. Nikdy jsem necítila nic podobného jako když jsem ho spatřila poprvé. (No dobře poprvé po dlouhé době, tenkrát jsem byla pubertačka). Stál v hloučku s pár dalšími kolegy a užíval si konverzace. A já z něj nedokázala spustit oči.
„Země volá Zoe. Hej co je? Něco sis v autě šňupla? Protože jestli jo a já o tom nevím budu fakt naštvaná“ „Co-cože?“ oklepala jsem se jako ze snu. „Promiň zamyslela sem se.“
„Noták nezdržuj, jdem se přihlásit a pak hurá na párty.“ poskakovala natěšená Kat. Při průchodu halou procházela jak královna ze sáby, na každého přijatelného samce mrkala svýma dlouhýma řasama a hledala oběť pro dnešní noc.
To mě zajímal jen jediný člověk. Když jsem kolem něj procházela, nemohla jsem si odpustit poslední pohled. Všimla jsem si, že i on kouká na mě.
„Ahoj Zoe, si to ty?“ v ten moment jsem ze sebe nemohla vyplodit hlásku, tak jsem jen přikývla. „To jsem já Nick, nepoznáváš mě?“
„ne, to, no ehm- ahoj jasně, že poznávám, jen si mě zaskočil. Hele docela spěchám za kámoškou, ale pokecáme později jo ?“ když jsem odcházela, cítila jsem ten pohled který mě propichoval skrz na skrz. Musela jsem se ale ujistit a tak jsem se pomalinku otočila. Nemýlila jsem se, on se na mě díval a když jsem se otočila, zvětšil se mu šibalský úsměv. Rychle jsem vrátila hlavu zpátky a lehce jsem se zachichotala. A od toho momentu, jsem ho nemohla dostat z hlavy.