Ne až tak zamilovaný příběh 4

Kapitola čtvrtá.

Po návratu domů jsem se ponořila do práce, jen s tím rozdílem, že jsem z hlavy nemohla dostat úryvky mého týdenního románku. Úsměv mi ne a ne zmizet z tváře a pocit štěstí u kterého vám poskakuje srdce mne také doprovázel na každém kroku. Bohužel mě radost po pár dnech začala opouštět.
„Neozval se. Nezavolal. Ignor!“ brečím Kat do telefonu. „Já jsem ti říkala, že je to hajzl! Buď silná emancipovaná žena jak furt říkáš. Dáme terapii a bude dobře kočičko.“ stále fňukám do telefonu, Katina slova mě moc neutěšila, ale jsem ráda, že mám kamarádku jako je ona. No utřela jsem slzy, přepudrovala jsem se, pročísla řasy a vracím se hrdě do kanceláře. Najednou spatřím siluetu, jež mi strašně připomíná Nicka, upřu na něj zrak, ale záhadný cizinec zachází za roh. A já si řeknu, že to byla určitě halucinace doprovázející můj předešlej výlev emocí na záchodě. Dál to neřeším a jdu se zase věnovat práci, abych mohla odejít dřív a jít se vybrečet Kat na ramínko jak jsme se domluvily.

Kat mě při sedánku spíše víc vydeptala než aby mi nahodila ztracené sebevědomí. Ale jak říká ona: „Je to pro tvoje dobro, že jsem až přehnaně upřímná, ale když se chováš jako kráva ? Kdo jinej ti to má jako říct. Varovala jsem tě už na služebce a neříkej že ne.“ ani na ty kecy neodpovídám a nalévám si další sklenici vína a celou ji do sebe klopím.
„Co sis jako myslela? Že chlap jako on po týdnu bude celej odvařenej z malýho románku? Navleče ti prsten a budete žít navždy v domečku s bílým laťkovým plotem?“
„Nooo, ví…“ ani jsem to nestihla doříct a zase do mě začala valit.
„Žádný noo, víš, že mám pravdu. A konec konců si za to můžeš sama. Měla sis užít ne se zamilovat.“ asi začínám odvolávat moji ranní myšlenku, že jsem ráda, že mám takovouhle kamarádku. Je sice pravda, že už se mi nechce brečet, protože se teď všema otvorama snažím vytlačit žluč co mě naplnila. Vytočila mě tak, že se musím hodně držet abych na ni neskočila. Vydržím ještě malou chvíli, dopíjím láhev a uvědomuju si, že na tohle už dál nemám a mizím od Kathterine pryč.

Omámená alkoholem volám Megan. Meg je moje druhá nejlepší kamarádka, kterou jsem poznala na škole. Je trhlá trochu jako Kat, ale ne tak hlasitá a trochu víc umoudřená co se týče chlapů, postoje a tak dále. Je to přesně ten typ holky, kterou každá jiná holka nesnáší. Má postavu modelky, jí jak padesítiletej kamioňák a nepřibere ani deka.
„Ahoj. Hele co děláš? Nechceš sednou na skleničku a poslechnout si postěžování a fňukání nad událostmi minulého týdne? Byla jsem u Kat a potřebuju spravit náladu.“ zasměju se do telefonu a Meg mi smích oplatí. „Po návštěvě Kat potřebuješ terapii, to chápu. Takže u Joa za 15?“
„Já o žádným baru, ale nemluvila.“ zasměju se Meganiné telepatii.
„Tak nemusím tě sledovat, abych věděla kam budeme mít zamířeno.“ zakroutím si hlavou nad tím jak mě zná a zacházím do baru. Objednávám si sklenici vína a netrpělivě na ni čekám. Netrpělivě sleduji vchodové dveře, když se konečně dočkám a Megan vchází do dveří. Mouřivým pohledem se rozhlíží po místnosti a já vyvrátím oči nad tím proč si nevzala čočky.
„Meg tady u baru." volám a mávám na ni aby si mě všimla. Celá červená se za mnou přiřítí.
„Sem si kráva zapomněla čočky.“ plácá se po hlavě. „No nepovídej, vážně?“ ušklíbnu se na ni.



Hned objednávám panáky vodky, které číšník nestihne ani položit na stůl a my už je máme vypité.
„Dělej povídej přeháněj.“ třásla se mnou nedočkavá Meg, a tak jsem se nadechla a spustila. Líčila jsem jí každičká detail mého románku. Jak byl pozorný, jak jsme se nasmáli a hlavně jakej byl v posteli. Rozplývala jsem se, slzička mi ukápla prostě smršť emocí, kdy na mě Meg zírala s otevřenou pusou a nevydala ze sebe hlásku. Po mém výbuchu emocí, kdy jsem snad na jeden dech vyprávěla týdenní zážitky se Meg sbalila a mířila si to k baru. Viděla jsem, že si dává panáka, otáčí se a vrací se s dalšíma dvěma.
„Tak na zdarově.“ ťukne si se mnou a obě to klopíme. „Tak? Ty mi na to jako nic neřekneš?“ udiveně na ni hledím.
„Zoe já snad poprvý v životě nemám slov. Totálně si mě tím odrovnala doprdele. Ani mi to nepřijde reálný, že si něco takovýho udělala.“ vážně? Vážně mi žádná kamarádka nedokáže poradit?
„Hele třeba k tomu má důvod. A navíc byl to jen týden a on je chlap. Třeba mu šlo fakt jen o sex a..“
„Ale tys necítila tu energii mezi náma. To prostě nemůže být jen tak.“
„Já to chápu, ale seš si jistá, že i on to cítil?“ uvědomím si, že sice byl úžasnej a říkal mi jak jsem skvělá, ale ani jednou nebyla zmínka o návratu domů a že bychom se měli znovu vidět. Po dalším psychologickém okénku jsme s Meg zahájily konverzaci na jiné téma a panákovaly až do noci. Po cestě domů mi to pořád vrtalo hlavou a já se dostávala zase do špatné nálady. Pořád jsem si přehrávala jaký by bylo, kdyby se tady teď objevil, nebo že přijde do mé kanceláře a řekne mi jak mě miluje, ale pak jsem se ze zasnění probrala a se skleněnýma očima se snažila přesvědčit, že se na to vykašlu. A taky jsem se o to snažila.



Druhý den v práci mi bylo tak blbě, že nějaké pomyšlení na Nicka nepřipadalo v úvahu. Fajn večer ve sprše pokračovala moje fantazie v příběhu o nás dvou a pokračovala jsem i v posteli než jsem usnula. Byl to jednodušší způsob, než si přiznat, že to pro něj nic neznamenalo. Jinak jsem se v životě na tohle téma uklidnila a postupně i fantazie začaly ustupovat. Dokonce se objevil i chlap, kterej není k zahození. Život zase začal být pěknej a já si myslela, že už mě nic nerozhodí, to jsem ale netušila, že mě při měsíční poradě překvapí Nick sedící u vedení naší rady. Jen co jsem ho zase uviděla, srdce se rozbušilo, nohy roztřásly a kdyby se mě teď někdo zeptal na jméno, tak upřímně nevím. Snažím se na něj moc nekoukat a dělat nepřístupnou, ale občas mi to stejně nedá a alespoň na malý okamžik se na něj musím podívat. I on se kouká na mě. DOPRDELE. TEĎ ASI VYBOUCHNU. Naznačil mi pozdrav a usmál se na mě a já zase zpátky. Celá porada mi připomíná muka a já už se chci jenom zahrabat do kanclu. V moment kdy pan Sterling představil nového stálého člena rady, vybouchl mi mozek, srdce se zastavilo a já věděla, že to nebude dělat dobrotu. Ze zasedačky se snažím vyplýžit, aby se s ním nestihla potkat, ale jeho plán byl opačný a tak mě dožene u výtahu. Samozřejmě nikdo jiný nejede. Jen co se zavřel výtah tak mě chytil za ruku a začal si povídat jak kdyby nic. Pomalu se ke mně začal přibližovat a já couvala dokud mě nezastavila zeď. Kdyby výtah nezastavil a já se nevymluvila že tady vystupuju, tak už bych v tom zase byla až po uši. Když jsem vystupovala zbylé tři patra po schodech, říkala jsem si že jsem to měla udělat, že jsem ho určitě naštvala a že už ztratí zájem. Dál jsem se, ale snažila nechat si klidnou hlavu, potkala jsem navíc Mikea, kterej je úžasnej a nevím jestli chci něco takovýho ohrozit. Ale stejně tam byl on, když jsem zavřela oči, viděla jsem ho. Všude byl on a já byla prostě bezhlavě zamilovaná. Byl přesně to co jsem potřebovala, ale on to sneměl stejně.

V práci jsme po sobě pokukovali, to bylo fajn, neškodné a mně to stačilo. Navíc jsem se mohla soustředit na Mikea a nechat si tenhle můj novej "koníček" v práci. Horší to začalo být, když mi přišla první zpráva, pak další a další a skončilo to u hodinových konverzací snad o všem. V práci jsme byli dva kolegové a přes zprávy milenci a nejlepší kamarádi. Psali jsme si o rady, o snech, plánech a navzájem jsme se podporovali.
Jednou, když jsme byli na firemní párty a on se opil, tak mi hned po odchodu napsal „Miluju tě.“ tak mě to rozhodilo. Nemohla jsem tomu uvěřit, navíc jsem si nebyla jistá, že si ze mě nedělá nějaký z jeho kolegů srandu. Všimli si chatu, a bylo to.
„To sis dneska dal vtipnou kaši nebo co to má být?“
„Ne prostě to tak cítím.“
„Hele srandu si dělej z někoho jinýho.“ A pak už jsme ani jeden nenapsal. Bylo ticho po pěšině a já si říkala, jestli tím, že se cítí blbě, nebo že už jsem ho omrzela. Tak či tak jsem ho zase měla v hlavě. (ne že by to tak předtím nebylo)

Ještě v práci jsem kvůli snížené pozornosti nestíhala, proto jsem pár dnů musela zůstat přesčas. Už se blížilo k jedenácté, byl pátek a já sama pořád v kanclu. Leu jsem pustila už ve dvě at si užije víkend. Bylo to i tím, že mě cvakání propisky a neustálé zvedání telefonů přivádělo k šílenství. „No nic je čas jít domů Zoe“ říkám si pro sebe.
Když následně procházím kanclem, všimnu si, že se vzadu svítí.
„Zase někdo neumí zhasnout.“kroutím si pro sebe hlavou. Když se chystám cvaknout vypínačem všimnu si, že je Nick ještě u sebe a sám. To je moje příležitost. Odhodlaně se vydám do jeho kanceláře. Nakráčím si to až k němu a políbím ho, on mi to oplatí a já se odtrhávám a při odchodu prohodím: „Jen abys věděl, že je to vzájemný.“ a ještě se na něj usměju. U výtahu si říkám, co se vrátit a rozdat si to v kanclu, ale raději mu napíšu.
„Hele pracuješ, nebo máš čas na poradu? 3:)“ a žádná odezva, a to měl mobil hned vedle počítače. Vezmu tedy osud do svých rukou a vracím se k němu do kanclu, ale před rohem se zastavím, není tam sám. Je tam s ním krásná žena, povídají si, smějí se. Nic neškodnýho, jen mu ta kráva sedá na klín a dává mu pusu? Stojím tam vytržená jak péro z gauče. Sakra. Nick si mě všimnul a bylo vidět, že znejistěl. Já už si to mířila ubrečená k výtahu a moje srdce bylo na milion kousků.

„Takže ta zprááávaaa..egrrr. pro něj..frrr..nic neznamenala ani ten-ten týden. Jse-jsem tak blbá, ale co-co se divím jak by někdo tak skvěěěělej mohl chtít někoho jako jsem jáááá.“ brečím Kat na gauči a nemůžu se uklidnit. Tentokrát žádný pichlavý rady a názory nemá, ví že by mi tím jen víc ublížila a tak volí metodu jinou. Sedá si ke mně a hladí mě na zádech.
„To bude dobrý kočičko, spolu to zvládnem. Je to hajzl. Fakt. Zasloužíš si někoho lepšího.“
„Ale já chi ho..egrrrr.“
„Já to chápu, ale zasloužíš si lepšího, ale ne takovýho co podvádí přítelkyni. A jak je o něm známý tak ne jednou. Co by si z takovýho chlapa měla?“
„Ale..Ale“
„Ani to neyslovuj. Ne on se nezmění!“ Už si všimla, že se mi zase natahuje, tak se odebrala pro bongo aby mi nějaká ta sativa prý zlepšila náladu. Já se v tom tak nevyznám, jsem jen uživatel. Vzala jsem si bongo, nasála jsem z plna plic a čekal na lepší náladu. Po chvíli jsem se začala chichotat a celá ta situace mi přišla úsměvná. Kat si zahulila, aby se mnou vydržela a já se chichotala do chvíle než jsem na gauči vytuhla. Ráno jsem zavolala Lee ať mi donese počítač a všechny podklady domů, že si beru home office. Vážně jsem se cítila pod psa a jenom pomyšlení na to, že ho potkám mi svíral žaludek. Doma jsem dodělala pár úprav Gigi Hadid na cover a vydala jsem se na photoshoot. Ani nevím co budu fotit, jsem tak mimo, že jsem ráda že vím kam mám jet. Běžím ze schodů k autu, když mi pípne mobil. Sakra zrovna když mám plný ruky. Házím věci do auta, sedám si dozadu a zdravím Milese. „Prosím hned ti to zjistím kam.“
„Lea už mi poslala všechny schůzky.“ ach jak já je miluju. Konečně mám čas přečíst si tu zprávu, doufám že mi nepíše Kendall, že má její osobní jet zpoždění. „Jsi v pohodě? Neviděl jsem tě na poradě. Prý sis vzala home office.“ přečtu si a až potom se podívám na odesílatele. Cítím jak mi ztuhla krev v těle a sevřel se mi žaludek. Mám chuť se zase zahrabat do postele, mobil hodit z okna a umřít jako Bridget Johansová když ji měli sežrat vlčáci. Ale já jsem silná emancipovaná žena, která zase bulí jak malá holka a píše u toho zprávu. „Jo vše ok. Jen mám pochůzky mimo.“ odesílám, otírám slzy a říkám si, že tohle jsem fakt zvládla a že prostě mu nenapíšu o té jeho..ani vyslovit to nemůžu. Ale najednou mi klikne.
„Ale chyběla si mi tu.“ vyvalím na tu zprávu oči jestli si ze mně nedělá prdel. Buď mě neviděl nebo nevím.
„To sis asi spletl konverzaci.“
„Ne jsem ve správným.“
„No ta kočka včera u tebe v kanclu by si to asi nemyslela a já taky ne.“
„Můžu ti to vysvětlit.“
„Ale já nechci. Nechci být jen pro zábavu. Já se do tebe vážně zamilovala a ty uděláš něco takovýho?“

„Já ti nic, neslíbil, že spolu budeme. Když se sejdeme řeknu ti jak to cítím.“
„To už si udělal.“ no a tímto skončila naše konverzace a já mylsela, že i všechny styky.

Snažila jsem se zapomenout, bavila se, pracovala a dala to dohromady s Mikem. Často jsem byla doma na home office, na poradách jsem se snažila nedávat oční kontakt, i když mi to nedalo a vždycky jsem se musela podívat. On se vždycky díval taky, aby jste si nemysleli. Lámalo mi srdce ho vidět, slyšet, cítit jeho vůni. Začali jsme se bavit normálně jako kamarádi, nebo já se aspoň o to snažila, když já měla Mikea a on Carol. Pořád mě k němu něco táhlo, ale stačilo mi že se bavíme. Psali jsme si, chodili na párty s kamarády a pak se to zvrtlo.

Po jednom večírku jsem se vydala pěšky domů a on nabídl doprovod. Po chvíli mě chytil za ruku, a tak jsme v temné noci kráčeli ruku v ruce temnou uličkou, omámeni alkoholem. Nečekali jsme, že nás překvapí doteky vody padajícího deště. Ruku v ruce jsme se rozběhli vstříc opuštěné budově, která nám poskytla úkryt a teplo.V temné místnosti, kam dopadlo pár okny jen měsíční svetlo si všiml, že mi déšť promočil bílou košili. Ňadra se mi tiskla k jemné průsvitné látce a on najednou nemohl popadnout dech. Zadívala jsem se do jeho oči a pomalu se k němu začala přibližovat. On tu nekončící touhu nedokázal ovládnout, rychle mě přimáčkl ke svému tělu a vášnivé začal líbat. Cítila jsem jeho touhu, která se začínala rýsovat z poza jeho kalhot. Nenápadně jsem se tedy přitiskla blíž, abych to podpořila a sama jsem ucitila to chvění, které projelo mojí vagínou.

Obklopeni tou energií, touhou a chtíčem jme se v prudkém líbání vydali k pohodlí sedaček hasičského auta. Usadil si mě na klín a pomalu mi svléknul triko. Přimáčknul se k mým velkým vlhkým ňadrům.Neodolal a musel i ochutnat. Přisál se svými rty na mou bradavku, svými velkými ruky obklopil moje nahá ňadra a začal je mačkat, hladit a nedokázal přestat. Po chvíli opojení na mém hrudníku, kdy jsem pomalu vzplála vzrušením jsem se neudržela, svlékla ho a začala ho líbat. Nejprve jsem ho lehce kousla do ucha, jazykem pomalu sjížděla po krku níž a zastavila se na jeho bradavce, kde jsem udělala pár krouživých pohybů. Nehty jsem ho mezitím škrábala na bocích a vříslech, protože vím jak to miluje. Postupně jsem se jazykem dostala níž, oblízla jsem jeho úd a sjela dolů na varlata, které jsem začala líbat a objíždět jazykem. Svíjel se u toho slastí.
V ten moment se jeho úd ztopořil tak, že věděl ze už nemůže čekat, tak mi začal stahovat kalhoty, aby se prsty mohl dostat do mých kalhotek. Když strčil prsty do mé šťavnaté lasturky a uslyšel ten známy zvuk začvachtání, projela ním radost a neváhal. Stáhnul mi kalhotky a položil mě na sedačky auta.Pomalu ho do mě zasunul, aby si vychutnal ten nezaměnitelný pocit. Z pomalého procítěného aktu se začala stávat vášnivá chvíle, kdy oba začali přidávat na intenzitě. On přirážel víc a víc, popadl mě za vlasy a stáhl je dozadu, já se mu nehty zaryla do zad a kousla ho do rtu slastí.V tiché noci se rozlihalo jen sténání pokaždé, když do mě přirazil svůj úd. V zamlženém autě, pokryti kapkami potu jsme se oddávali své touze, objimajicí svá nahá těla. Užíval si každý dotyk mých ňader a já mu každým škrábancem dávala najevo, že tohle je to, po čem toužím. Když jsem zaryla nehty víc, rozvášnilo ho to tak, že mě otočil na břicho, chytil za vlasy a začal přirážet jako by na ničem jiným nezalezelo. Samou slastí jsem nemohla dýchat, pomalu jsem cítila jak propadám v orgasmus. On neváhal a zvýšil intenzitu a jen co jsem vykřikla a vydechla v opojení orgasmem, on vydělal úd aby mě nechal oddechnout. Neváhala jsem, sevřela si ho v ústech, aby jeho libido neopadlo. Po chvíli jsem byla připravena, aby ho do mně znovu zasunul a on neváhal. Přirážel čím dál rychleji a cítil jak se blíží jeho vyvrcholení. “chci te ochutnat” pošeptala jsem mu do ucha. Jeho zorničky se rozšířily, on vytáhl svůj úd a udělal se mi do pusy. Plní euforie v objetí jsme se schouleli na sedačky auta a ještě chvíli si užívali tu atmosferu.
Pomalu jsme se vydali ke dveřím. Darovali jsme si objetí, které nemělo jen tak skončit. Oba jsme brečeli. On mě neustále pusinkoval ve vlasech a já se modlila, aby ta chvíle neskončila.
„Co ke mně cítíš?“
„Nejde to Zoe. Nejde to.“ a zmáčkl mě ještě víc k sobě „Ale proč? Já to nechápu. Když k sobě oba něco cítíme. Proč to nejde?“
„Máš Mikea, kterej tě miluje a já ti nebudu moci dát to co chceš.“ odtáhla jsem se z objetí a očima plnými slz jsem mu pohlédla do tváře.
„Asi se tě nedokážu vzdát. Můžu ti dát aspoň jednu poslední pusu?“
„Zoe akorát bychom si tím ublížili.“
„To už víc nejde.“ se slzami v očích se tedy odtrhnu a odcházím nejbližším východem pryč.

V tu chvíli mě zaplavila „nicota“. Pocítila jsem prohlubující se prázdnotu, prázdnotu, jež se postupně začala zalévat zármutkem. V tu chvíli jsem na prsou ucítila tíhu hlubiny nejhlubšího oceánu a bolest řezných ran tisíce nožů. Netušila jsem, že po tom všem trápení, kdy mě „týden miloval a týden mě zase ignoroval“ něco může bolet víc, ale tohle prostě bylo jiný. Jak prostě úplnej konec. „Oba jsme to chtěli, ale prý to nejde? Není to možné ? Trápila bych se?“ Začala jsem si to celé promítat v hlavě a snažit se pochopit celou tuhle situaci z jeho strany. „Trápila bych se? To už se snad děje ne? Je jednodušší se nesnažit, ponořit se do strachu a trápit se oba. Jestli on se teda trápí.“ Procházela jsem temnými ulicemi s hlavou plnou konspiračních teorií, že jsem kolem uliček hrůzy, ze kterých jsem měla mráz na zádech i ve dne prošla, jak kdyby tam vůbec nebyly. Začala se ve mně střídat bolest se smutkem okořeněná špetkou nasranosti. Kdyby na mě někdo skočil, tak stejně budu mít v hlavě tohle a to že mě někdo morduje by bylo až na nějakým dvacátým místě, protože tohle mě teď trápilo ze všeho nejvíc. Možná bych spíš vyletěla jak přetlakovanej papiňmák, že by se onen útočník raději sbalil a utekl. Protože s královnou pekel si není radno zahrávat. Pomalu se ploužím nocí, když v tom na mě z poza kapsi zabzučí mobil.
„Moc se mi stýská. Myslím na tebe. Mike“ v ten moment se mi udělalo špatně od žaludku a hrudník se mi stáhl ještě víc než do teď byl.
„Bože co to dělám. Já jsem tak odporná. Mám skvělýho chlapa a moje srdce táhne k takovýmu kterej si ho ani nezaslouží.“ začala mně ke všem těm pocitům zaplavovat i vlna výčitek a v ten moment jsem se cítila jako nejodpornější bytost na planetě. Nějakým zázrakem jsem se vymotala z kliček nekonečného bloudění ulicemi a došla jsem domů. Zabouchla jsem dveře odhodila boty, zabrousila k lednici pro víno a zmrzlinu a vletěla jsem hlavou napřed do postele. Klasicky jsem na televizi naťukala deník Bridget Jonesové. Zhasla světla a nechala jsem jenom malé ozdobné žárovičky keré mám nad postelí osázené fotkami, abych viděla na zmrzlinu a nerozlila víno, potom už jsem se zahrabala do peřin, spustila film, dala lok vína a velkou lžíci zmrzliny a nechala se unýst pocitům. !“Sakra kapesníčky“! Já vě-dělaaa že jsem něco zapomněla. Pauznu film, odcupitám pro kapesníčky, rychle se zahrabu zpátky a se spuštením tlačítka play, se pustí ven i moje slzy. Nakonec pouštím i druhý díl protože nemůžu usnout a dávka brečení a vína ještě nebyla dostatečná. S nějakou hladinkou v krvi líčím situaci holkám přes esemesky a samozřejmě si jdu vylít srdíčko i Nickovi.
„Nechápu. Jeden den mě miluješ a druhej den mě máš totálně uprdele. Říkáš, že by si se mnou byl a pak že to nejde. Proč když to oba chceme, tak proč to prostě nezkusíme?“ odesílám a pokračuju.
„Já tě prostě miluju a cítím, že mezi náma něco je. Neříkej, že to cítím jenom já.“ po dopsání si dávám lok vína a čekám na spásu. Pokaždé co pípne mobil tak se staženým žaludkem jenom nahlížím. „Doprdele teď mi holky musí psát?“ říkám si v duchu. Když už čekám nějaký holčičí brebentění mrknu na mobil a tam stojí. „Hele Zoe, mám tě rád, ale prostě to nejde. Máš Mike, já bych ti nedal co si zasloužíš.“ doprdele co to má kurva bejt?
„Ale já se tě neptám co mám a co si zasloužím. Já se umím rozhodnout sama. A já chci být s tebou.“
„Hele nechci to řešit.“ aggggrhhh. Nechce to řešit? On mě má rád, ale nechce to řešit? Co je to za sociopata? Fázi smutku vystřídala nasranost a já si du na balkon zapálit cigo. Už mu nepíšu a snažím se svou frustraci sdělit holkám, které jsou momentálně víc než chtěné. Nad ránem jsem odpadla do „komatu“ a vzbudila se s bolehlavem až kolem poledne.