Stíny předchozích dnů

Stála jsem tam ve stínu lampy a hleděla na místo, které zažilo nejen nás. Denně tudy prošlo několik lidí, ale ani jeden z nich nezažil to, co jsme zažili my. ,,Take me out tonight, ohh take me anywhere….” zněla hudba z rádia. My tančili a nechali se unášet tím jedinečným okamžikem. Ačkoliv už bylo 2:31 ráno a my jsme měli být čtyři hodiny doma, bylo nám to jedno. Tancovali jsme dál. Líbali jsme se dál. Stáli jsme tam pod tmavě modrým nebem posetým desítkami hvězd a promočení na kost kvůli dešti a tancovali dál. Jen kdyby to tak rychle neskončilo.