Sofiina volba - Láska mezi písmenky

Předmluva

Tento příběh se odehrává pouze v autorčině mysli, zrcadlí její přání, touhy a sny. Román se primárně věnuje dvěma dívkám Vikctorií a Sofií, které i přes různé překážky najdou v sobě zalíbení, ale osud je tak krutý, že ačkoliv k sobě něco cítí nakonec spolu nebudou. Další postavy jsou Kamila a Veronika. Kamila žije spořádaný život, ale slečna Veronika je nespoutaná a hodně do větru. Lékař Petr je mladý, pohledný a svobodný. Najdeme zde i exmanžela Victorie a nynějšího manžela Sofie. No a důležitou roli budou hrát i děti od Kamily a Victorie.

Kapitola první - Kavárna

  "Ahoj" pozdravila nás hlasitě Verča, než si přisedla k našemu stolku v malé útulné kavárničce s výhledem na Karlův most. "Tak co je nového" všechny tři jsme se ujaly ve stejný moment slova a zároveň se začaly hlasitě smát tak, že stařík v důchodovém věku, který si četl noviny a posrkával espreso z bílého hrnku u stolu v rohu se na nás pohoršeně podíval. My tři Veronika, Kamila a já (Viktorie) se známe už od školky a pravidelně se od promoce setkáváme v naší kavárničce každý čtvrtek na potlach. Máme zde svůj stůl, baristky nás znají dokonce jménem a pamatují, co která z nás pije. Upila jsem že svého Latte Maciatto a vzala si slovo: " Holky, nebudete mi to věřit, ale jsem asi zamilovaná " slova že mě proudila jako voda z hadice na vodu.

" Já to věděla ", vyhrkla Verča "je to ten novej hezkej doktor, co jsem ho viděla naposledy s Tebou v nemocnici? ", zeptala se. Kamila Veronice začne klepat na čelo: " Probuď se Verčo, od kdy je naše Vicky na kluky " obořila se Kamila na Veroniku. " A mimo jiné znáš přeci její postoj k lásce na pracovišti!" dodala ještě. Je pravda, že co se lásky na pracovišti týče, tak můj zaměstnavatel fakultní nemocnice na Vinohradech má jasné směrnice. V okolních nemocnicích jsou k lásce na pracovišti daleko benevolentnější, ale má volba po škole padla právě na FN* i díky tomuto pravidlu.

" Verunko, Ty sama víš nejlépe, že po rozvodu s Markusem a fiasku s Oliverem se do žádného dobrodružství s mužem nepustím. " otočím k Verče hlavu. " Ale pokud budeš hodná, tak Ti s Petrem domluvím rande. " dokončila jsem svůj monolog. Petr Staněk je onen lékař o kterém mluvila Veronika. Je svobodný a bezděčně, ale neustále po mě pokukuje. Naštěstí se vůči mě chová v práci naprosto profesionálně a respektuje moje pravidla.

" Kdepak holky", ujala jsem se opětovně slova. "Jmenuje se Sofie, je ze zahraničí a poznaly jsme se na hře. Nejdříve jsme kolem sebe chodily po špičkách, ale poté jsme zjistily, že si máme neustále co povídat a máme sposty společných témat. Někdy si píšeme spolu dlouho do noci a já pak jdu ráno na směnu s očima červenýma jako angorák**. " prozradila jsem mým kamarádkám.

Verča vyzkoušela teplotu svého Americana rty, ze kterých se posléze ozvalo: " A kdy nám ji přivedeš ukázat, jsme na ni zvědavé. A nezapomeň, že Ti ji musíme schválit. Taková jsou pravidla našeho klubu. " dodala. No ano, jak jsem mohla jen zapomenout na náš Klub dívčích srdcí, který jsme si holkama založily na koleji. V tomto klubu platí vlastně jen dvě pravidla: 1. Nikdy nepřeber kamarádce kluka. 2. Partner jedné z nás musí být ostatními akceptován. Po tom co jsem nachytala Verču s mojí tehdejší partnerkou Andreou v posteli( ano už tenkrát jsem experimentovala v lásce s oběma pohlavími), jsem žádala o dodatek, aby do prvního pravidla přibylo i slovo holky, což ovšem nebylo zbylými členkami naší party akceptováno.

Verča, naše nejaktivnější členka klubu je taková Bitch. Ještě dnes mění chlapy jak na běžícím pásu. Kamča je naopak její pravý opak, už od střední tvoří pár se Standou, kterému nakonec podlehla a u oltáře slíbila věrnost až za hrob. Dnes mají spolu dvě děti, čtyřletou dceru Evičku a ročního syna Toníka. No a pak jsem tady ještě já. Expert na chaos a milostný život. V 36 jsem rozvedená, po dalším neúspěšném vztahu jsem zanevřela na muže, se dvěma vlastními dětmi a outěžkem v podobě sestřiny dcery. Určitě Vám teď prolétne hlavou, z jakého důvodu s námi žije Alenina dcera Kristýna. Se sestrou jsme se museli totiž před pár měsíci rozloučit, jelikož rakovinový nádor byl nevyléčitelný. Mám dům po babičce v Hřebči u Kladna a do Prahy dojíždím za prací.

"Doufám, že jednou Sofi bude moci přiletět do Prahy a budete mít možnost ji poznat. " dodala jsem. Kamila, která jak se zdá je z nás nejrozumnější se zeptala: " Tvá milá žije na Slovensku? Ale to přeci není problém sedneme do auta a pojedeme za ní. " Verča radostně vykřikuje: " Uděláme si výlet. Už jsem dlouho nikde nebyla. " " Holky " odvětila jsem, " to není tak jednoduché jak si myslíte. Nebydlí na Slovensku, ale ještě o kousek dál na východ. " Veronika se zamyšleně na mě podívá, zřejmě hledá správná slova a poté z ní vypadne: " Nechceš mi říci, že je to Ukrajinka, nebo že by břišní tanečnice z Turecka, mongolská pastevkyně krav či dokonce šička oděvů z Číny. " Její šokující výraz, mě bude jistě ještě dva dny pronásledovat ve spánku. Snažím se o odpověď, ale Kamila mě uzemní svou upřímností.  " Přeskočila jsi Rusko Veroniko, to je též národ slovanský, jen píší místo latinkou azbukou. " Verča už chtěla oponovat, najednou se zarazí, otočí se ke mě a povídá: " Jak se vlastně vy dvě domlouváte? Předpokládám, že ty svou školní ruštinu už léta nepoužíváš a ona ... " říká pohrdavě Verča. V ten moment jí skočím naštvaně do řeči. " Ona je kráva... " použiji české přísloví. " Uvědom si, že tady mluvíš o člověku, který je pro mě důležitý. Ta holčina má jméno a ocenila bych, kdyby jsi přestala mluvit o ní jako o věci. " nasupeně se zvedám od stolu a odcházím nakvašeně na toaletu.

   Po návratu mě na mém místě u stolu očekává můj oblíbený věneček. Kamila, která funguje v ten moment mezi mnou a Verčou jako nárazník dodá vysvětlení: " To je od ... " A ukáže prstem na Veroniku, " ... jako omluva za její nemístnou poznámku o Sofii. " Už klidnější si sedám, otvírám Telegram, najíždím na kontakty a začnu psát zprávu: " Ahojky drahá, jak se máš a co děláš? " poté telefon položím na stůl, můj zrak padne na Verču a povídám : " Pojď sem ty můro moje, taky Tě mám ráda, ale už nikdy o mé kopretince nemluv, jako by byla mimozemšťan. " Veronika spěchá, aby mě mohla obejmout. " Nezlob se na mě, přeji Ti štěstí a lásku, pokud s ní budeš šťastná, tak na původu vlastně nezáleží. " snaží se Verča o vysvětlení, čímž se do celé situace vlastně ještě víc zaplete. " A jak jste se vlastně poznaly, vím že to bylo přes hru, ale nechceš prozradit podrobnosti? " tahá že mě Kamila rozumy. Jí samotnou zajímá jak jsem k telegramovému vztahu přišla.

   V tom mi pípne mobil a ukáže se nová zpráva na TG***: " Uklízím, jako by jsi mě neznala " se smajlíkem a srdíčky místo očí
" Píšeme si o všem možném,  řešíme každodenní starosti a radosti. Rády se spolu smějeme a vzájemně se pošťuchujeme, samozřejmě v dobrém. Prostě to mezi námi tak nějak vyplynulo. Voláme si přes video a při konverzaci používáme moji slabou ruštinu a její chabou angličtinu. Užijeme si přitom spousty legtace a zábavných situací" odpovím na otázku a dopíjím svoje latéčko.

" Holky, já už budu muset jít domů. Děti na mě už čekají. Tak se mějte hezky a zase za týden. " Po rozloučení a obejmutí s kamarádkami se vydávám k autu a vyrážím směr domov.
(* FN= Fakultní nemocnice, ** angorák=angorsķý králík, *** TG=Telegramm, program pro komunikaci p2p)