Sofiina volba - Láska mezi písmenky II.
Sofiina volba - Láska mezi písmenky II.
Anotace: ... příběh Vicky se malinko komplikuje, na scéně se objevuje muž, jemuž kdysi darovala své srdce...
Kapitola druhá - Proč já?
Po večeři jsem se vydala na terasu, v ruce čaj. Miluji chuť a vůni Roiboos s vanilkou. Vždy mě to krásně uvolní a uklidní. Dnes je jasně krásná obloha a já se dívám nahoru do nebe, opřená o dřevěné zábradlí terasy, které před 60 lety udělal můj děda pro babičku. Po chvilce se s povzdechem odlepím a posadím na schody. Hrneček s nápisem Best Mum ever, mojí podobiznou a černým uchem položím vedle sebe a koukám do tmy kde pobíhá náš pes Rocky s rozvíceným obojkem. Jelikož je náš chlupatý kamarád černý, tak by se mohlo stát, že bych ho v té tmě už nenašla. Milovníci psů a zvláště čivav vědí, že tito chlupáči mají svou hlavu a často přiběhnou teprve až na čtvrté nebo páté zavolání.
Zakloním hlavu a dívám se na hvězdy jak krásně a jasně svítí, jako miliony světlušek. "Ach Sofie, ty jsi mé prokletí" povzdechnu si. " Proč jsi mě jen poslechla a ukázala mi Tvé fotky" v myšlenkách bloudím k tvé tváři. Vezmu mobil do ruky a opět zabrouzdám k tvým obrázkům na které se nemohu vynadívat. Dnes večer jsme o sobě zase zjistily něco víc. Ty maluješ akrylovými barvami, moje specialita jsou uhel a obyčejná tužka. Ráda maluji fotografie a hlavně obličeje. U tebe je to kreativita a šikovné ruce, moje maličkost umí naproti tomu žonglovat se slovíčky a skládat z nich básně tak, aby dávali smysl.
Vždy když ti pošlu nějaký výtvor přes TG* a sklidím pochvalu, tak se velmi červenám a jsem jako rajče z naší zahrady. Ještě, že mě nemůžeš vidět, to by jsi se smála víc než tvoji smajlíci v chatu. Přiznám se, že hltám každé Tvoje písmenko, které mi napíšeš. Každý den se o Tobě dozvídám spoustu nového a nikdy mě nepřestaneš fascinovat jako člověk. Když tak sedím hluboce zamyšlená, přijíždí nějaké auto.
Najednou se otevře naše branka na zahradu a vchází na zahradu můj bývalý manžel Markus. Markus je takový hezounek, něco na způsob herce Martina Stránského Hlavně tedy je mu podobný stylem a barvou vlasů a těmi jeho vousy. " Ahoj Vicky " pozdraví mě, " No nazdar " , odvětím mu s trochou té jedovaté sliny v hlase. I po šesti letech mu od našeho rozvodu mu nemohu zapomenout, jak moc mi svou nevěrou s praktikantkou z jejich firmy ublížil. " Rád bych si vzal děti na prázdniny, aby na 14 dní byli se mnou. Bylo by to možné? " jeho otázka byla jako vždy nejasná a neurčitá. " Myslíš všechny tři a nebo jen Terku s Pepínem? ", dožaduji se konkrétní odpovědi. Vidím jak mu má otázka trochu pomotala hlavu. " Takže máš Kristýnu u sebe? " Jeho odpověď protiotázkou mě vytáčela už za dob našeho manželství, ale tentokrát přistoupím na jeho hru a ihned vypálím další kadenci slov. " Proč jsi přijel? Normálně pokud jde o naše děti... " slovo naše jsem zdůraznila, " ...tak vždy jen zavoláš a domluvíme se po telefonu. " Byli totiž doby, kdy se tento krasavec nezajímal co se děje s jeho dětmi. Ale naštěstí poslední dva roky začal fungovat jako táta a vybudoval si lepší vztah k jeho potomkům.
" Budeš se hodně zlobit, když na prázdniny vezmu jen Terezu a Pepu? " konečně odpověděl. " Já ne, ale nevím co Ti k tomu řeknou děti " řeknu mu popravdě. Ti tři totiž za tak krátkou dobu mají mezi sebou tak silné pouto, jako by byli sourozenci a ne příbuzní. " A proč jsem přijel? Chtěl jsem Tě prostě vidět ", konečně z něj vypadl důvod jeho pozdní návštěvy. Udiveně na něj pohlédnu, " Však jsme se viděli v neděli, když jsi přivezl děti z vašeho víkendu na chatě ", opáčila jsem.
Abych nevypadala jako hydra, co se jen neustále mstí, jsem se ze slušnosti zeptala, " Dáš si něco k pití? Udělala jsem si výborný čaj. Ale mohu Ti nabídnout i kávu, pokud chceš. " Pomalu vstávám ze schodů, otáčím se s tím, že půjdu dovnitř mu připravit pití. Chytne mě za ruku tak, že jsem nucena se otočit. Překvapena tím, jak se můj ex v poslední době chová, myslím tím dotyky, kradmé pohledy a různé připomínky jak moc mi to sluší otevírám ústa, abych mu řekla pěkně od plic co si o tom myslím, když mě předběhne a spustí: " Vicky prosím, já se změnil. Už nejsem ten člověk, co Tě tenkrát zranil. Změnil jsem se. Ano, trvalo to dlouho, ale stále Tě miluji a milovat budu. Nic neomlouvá moje chování před a po rozvodu. Prosím, dej mi ještě jednu šanci. Už jen kvůli dětem. " sype si popel na hlavu a sebekriticky přiznává chybu.
S pohledem raněného štěněte na mě kouká těmi jeho čokoládovými kukadly, které jsem kdysi tak moc milovala. Vytáhnu dlaň z té jeho a ačkoliv vím, že má následující slova ho raní, přesto je pronesu: " Markusi, ty a já, tedy my... " hledám ta správná slova " .. jsme už minulost, jenž je zašlá prachem. Jediné co nás pojí jsou naše děti, naše láska k nim. Já jsem zamilována už do někoho jiného. Prosím akceptuj to jednou pro vždy ", vylezlo ze mě jako z chlupaté deky. Najednou vidím, jak se v jeho očích něco třpytí. Ten muž, který před chvilkou hrdě prošel brankou na můj pozemek pláče tak, jako jsem já tenkrát ronila slzy z jeho zrady. " Jedinné co Ti mohu nabídnout je přátelství, ale nevím zdali to nebude pro Tebe málo " dodám ještě. Vejdu do domu a natočím pro něj vodu i když je mi jasné, že asi po mém odmítnutí by zřejmě potřeboval panáka něčeho ostřejšího. To mu ovšem nemohu dopřát, protože jsem zodpovědný člověk a on se musí vrátit do Prahy.
Vracím se na verandu se sklenkou v ruce a vtisknu mu ji do rukou. Po nějaké době slyším jeho posmutnělý hlas: " Kdo je Sofie? " Nechci mu nic vysvětlovat, tudíž jdu beze slov k brance. Následována Markusem, který zřejmě nedokáže pochopit, že už pro něj v mém srdci místo. " Je to ta tvoje nová internetová láska? " zní jeho slova jakoby posměšně. Otevřu vrátka, otočím se na něj a vyřknu pro dnešní večer má poslední slova: " Odkud víš o Sofii? " Se zamračeným obočím mi skočí do řeči: " Veronika mi o ní řekla. Slib mi, že budeš opatrná. Ne kvůli mě, ale kvůli dětem. " Pohlédnu mu do tváře a dodám : " Běž už prosím. Co se týče prázdnin, ještě si zavoláme. Dobrou noc." Poté co jsme se u branky rozloučili, nasedl do auta, nastartoval motor a odjíždí směrem na výpadovku.
Sama se svými myšlenkami beru mobil do ruky a okamžitě Sofii píši nejen o tom, že zde byl nazvaný host, ale i o obsahu našeho hovoru. Po chvíli mi přijde odpověď: bojící se smajlík s textem " Ten chlap Tě asi stále miluje". Naťukám do mobilu souvětí, ve kterém se jí vyznám z lásky a dodám, že už půjdu spát. Odchytila jsem Rockyho, který celou dobu řádil na zahradě jako černá ruka a vejdu s ním v náručí do domu.
Po večeři jsem se vydala na terasu, v ruce čaj. Miluji chuť a vůni Roiboos s vanilkou. Vždy mě to krásně uvolní a uklidní. Dnes je jasně krásná obloha a já se dívám nahoru do nebe, opřená o dřevěné zábradlí terasy, které před 60 lety udělal můj děda pro babičku. Po chvilce se s povzdechem odlepím a posadím na schody. Hrneček s nápisem Best Mum ever, mojí podobiznou a černým uchem položím vedle sebe a koukám do tmy kde pobíhá náš pes Rocky s rozvíceným obojkem. Jelikož je náš chlupatý kamarád černý, tak by se mohlo stát, že bych ho v té tmě už nenašla. Milovníci psů a zvláště čivav vědí, že tito chlupáči mají svou hlavu a často přiběhnou teprve až na čtvrté nebo páté zavolání.
Zakloním hlavu a dívám se na hvězdy jak krásně a jasně svítí, jako miliony světlušek. "Ach Sofie, ty jsi mé prokletí" povzdechnu si. " Proč jsi mě jen poslechla a ukázala mi Tvé fotky" v myšlenkách bloudím k tvé tváři. Vezmu mobil do ruky a opět zabrouzdám k tvým obrázkům na které se nemohu vynadívat. Dnes večer jsme o sobě zase zjistily něco víc. Ty maluješ akrylovými barvami, moje specialita jsou uhel a obyčejná tužka. Ráda maluji fotografie a hlavně obličeje. U tebe je to kreativita a šikovné ruce, moje maličkost umí naproti tomu žonglovat se slovíčky a skládat z nich básně tak, aby dávali smysl.
Vždy když ti pošlu nějaký výtvor přes TG* a sklidím pochvalu, tak se velmi červenám a jsem jako rajče z naší zahrady. Ještě, že mě nemůžeš vidět, to by jsi se smála víc než tvoji smajlíci v chatu. Přiznám se, že hltám každé Tvoje písmenko, které mi napíšeš. Každý den se o Tobě dozvídám spoustu nového a nikdy mě nepřestaneš fascinovat jako člověk. Když tak sedím hluboce zamyšlená, přijíždí nějaké auto.
Najednou se otevře naše branka na zahradu a vchází na zahradu můj bývalý manžel Markus. Markus je takový hezounek, něco na způsob herce Martina Stránského Hlavně tedy je mu podobný stylem a barvou vlasů a těmi jeho vousy. " Ahoj Vicky " pozdraví mě, " No nazdar " , odvětím mu s trochou té jedovaté sliny v hlase. I po šesti letech mu od našeho rozvodu mu nemohu zapomenout, jak moc mi svou nevěrou s praktikantkou z jejich firmy ublížil. " Rád bych si vzal děti na prázdniny, aby na 14 dní byli se mnou. Bylo by to možné? " jeho otázka byla jako vždy nejasná a neurčitá. " Myslíš všechny tři a nebo jen Terku s Pepínem? ", dožaduji se konkrétní odpovědi. Vidím jak mu má otázka trochu pomotala hlavu. " Takže máš Kristýnu u sebe? " Jeho odpověď protiotázkou mě vytáčela už za dob našeho manželství, ale tentokrát přistoupím na jeho hru a ihned vypálím další kadenci slov. " Proč jsi přijel? Normálně pokud jde o naše děti... " slovo naše jsem zdůraznila, " ...tak vždy jen zavoláš a domluvíme se po telefonu. " Byli totiž doby, kdy se tento krasavec nezajímal co se děje s jeho dětmi. Ale naštěstí poslední dva roky začal fungovat jako táta a vybudoval si lepší vztah k jeho potomkům.
" Budeš se hodně zlobit, když na prázdniny vezmu jen Terezu a Pepu? " konečně odpověděl. " Já ne, ale nevím co Ti k tomu řeknou děti " řeknu mu popravdě. Ti tři totiž za tak krátkou dobu mají mezi sebou tak silné pouto, jako by byli sourozenci a ne příbuzní. " A proč jsem přijel? Chtěl jsem Tě prostě vidět ", konečně z něj vypadl důvod jeho pozdní návštěvy. Udiveně na něj pohlédnu, " Však jsme se viděli v neděli, když jsi přivezl děti z vašeho víkendu na chatě ", opáčila jsem.
Abych nevypadala jako hydra, co se jen neustále mstí, jsem se ze slušnosti zeptala, " Dáš si něco k pití? Udělala jsem si výborný čaj. Ale mohu Ti nabídnout i kávu, pokud chceš. " Pomalu vstávám ze schodů, otáčím se s tím, že půjdu dovnitř mu připravit pití. Chytne mě za ruku tak, že jsem nucena se otočit. Překvapena tím, jak se můj ex v poslední době chová, myslím tím dotyky, kradmé pohledy a různé připomínky jak moc mi to sluší otevírám ústa, abych mu řekla pěkně od plic co si o tom myslím, když mě předběhne a spustí: " Vicky prosím, já se změnil. Už nejsem ten člověk, co Tě tenkrát zranil. Změnil jsem se. Ano, trvalo to dlouho, ale stále Tě miluji a milovat budu. Nic neomlouvá moje chování před a po rozvodu. Prosím, dej mi ještě jednu šanci. Už jen kvůli dětem. " sype si popel na hlavu a sebekriticky přiznává chybu.
S pohledem raněného štěněte na mě kouká těmi jeho čokoládovými kukadly, které jsem kdysi tak moc milovala. Vytáhnu dlaň z té jeho a ačkoliv vím, že má následující slova ho raní, přesto je pronesu: " Markusi, ty a já, tedy my... " hledám ta správná slova " .. jsme už minulost, jenž je zašlá prachem. Jediné co nás pojí jsou naše děti, naše láska k nim. Já jsem zamilována už do někoho jiného. Prosím akceptuj to jednou pro vždy ", vylezlo ze mě jako z chlupaté deky. Najednou vidím, jak se v jeho očích něco třpytí. Ten muž, který před chvilkou hrdě prošel brankou na můj pozemek pláče tak, jako jsem já tenkrát ronila slzy z jeho zrady. " Jedinné co Ti mohu nabídnout je přátelství, ale nevím zdali to nebude pro Tebe málo " dodám ještě. Vejdu do domu a natočím pro něj vodu i když je mi jasné, že asi po mém odmítnutí by zřejmě potřeboval panáka něčeho ostřejšího. To mu ovšem nemohu dopřát, protože jsem zodpovědný člověk a on se musí vrátit do Prahy.
Vracím se na verandu se sklenkou v ruce a vtisknu mu ji do rukou. Po nějaké době slyším jeho posmutnělý hlas: " Kdo je Sofie? " Nechci mu nic vysvětlovat, tudíž jdu beze slov k brance. Následována Markusem, který zřejmě nedokáže pochopit, že už pro něj v mém srdci místo. " Je to ta tvoje nová internetová láska? " zní jeho slova jakoby posměšně. Otevřu vrátka, otočím se na něj a vyřknu pro dnešní večer má poslední slova: " Odkud víš o Sofii? " Se zamračeným obočím mi skočí do řeči: " Veronika mi o ní řekla. Slib mi, že budeš opatrná. Ne kvůli mě, ale kvůli dětem. " Pohlédnu mu do tváře a dodám : " Běž už prosím. Co se týče prázdnin, ještě si zavoláme. Dobrou noc." Poté co jsme se u branky rozloučili, nasedl do auta, nastartoval motor a odjíždí směrem na výpadovku.
Sama se svými myšlenkami beru mobil do ruky a okamžitě Sofii píši nejen o tom, že zde byl nazvaný host, ale i o obsahu našeho hovoru. Po chvíli mi přijde odpověď: bojící se smajlík s textem " Ten chlap Tě asi stále miluje". Naťukám do mobilu souvětí, ve kterém se jí vyznám z lásky a dodám, že už půjdu spát. Odchytila jsem Rockyho, který celou dobu řádil na zahradě jako černá ruka a vejdu s ním v náručí do domu.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk