Pád na dno....3

Další dny byly pořád stejné. Škola, návštěvy kamarádů a opuštěný byt. Do klubu začínala Daniela chodit každý pátek. Pokaždé si někoho vyhlédla a dostala pár skleniček a skončila s ním v posteli. Připadalo jí to jednoduché. Neviděla v tom žádný háček.
Najednou se jí začala opožďovat menstruace. Jeden den, dva,tři. Týden. Doteď měla vždycky pravidelnou menstruaci. Začala se bát že je těhotná. Přemýšlela kolik z těch pátečních objevů použilo kondom. Našla snad jen dva nebo tři. A co ten zbytek ? To ani neví s kým je těhotná? Dostala panický strach. Zničí si celý život. Má dvě možnosti, nechat si dítě, nebo potrat. V každém případě by ale byla nešťastná. Nechtěla zabít malý život, ale být těhotná v sedmnácti? Co její plány? Pomalu se jí její sny začaly bortit jako krabička od sirek. Kdo jí pomůže s rozhodováním? Kdyby měla přítele, kterého by milovala možná by si dítě nechala. S jeho pomocí by to snad zvládla. Ale takto? S matkou počítat nemohla. Měla teď moc svých starostí. S prací, s nájmem, s doktorem. Nechtěla přinést dítě do rodiny kde na něj není čas. Nevěděla co dělat.
Ve škole byla Daniela nezvykle zamlklá. Poprvé po 3 měsících vynechala páteční návštěvu klubu. Kamarádi se ptali co jí je. Ona vše svedla na problémy doma. Což byla částečně pravda. Poslední dobou se s matkou hrozně hádala. Vadilo jí že nikdy není doma. Nikdy nenakoupí. Vadilo jí, že má víc času na doktora než na svojí dceru. Daniela byla podrážděná a všechny problémy sváděla na matku.
Najednou už své problémy přestala zvládat. Ve škole se jí nedařilo. S matkou se hádala. Byla těhotná. Moc starostí na jenu mladou dívku. Moc starostí, které nedokáže unést. A tak jí to napadlo. Skoncuje to. Rozhodla se že to provede jeden den večer. Matka neměla být doma. Bude mít volné pole působnosti. Našla v lékárničce nějaké prášky a pak vzala žiletku. Vzala si jeden prášek. Druhý. Třetí.
„Crrrrrr“zazvonil zvonek. Chtěla ho ignorovat ale hrozný tón přetrvával. Došla ke dveřím a tam se na ní culila mamka. Zapomněla si klíče. Omluvila se za vyrušení ( jako kdyby věděla z čeho) a odešla. Daniela se vrátila do koupelny. Chtěla pokračovat v tom co začala. Chtěla si vzít čtvrtý prášek a po něm pátý a šestý. Jenže to neudělala. Najednou neměla sílu. To přerušení ji nabouralo plány. Nedokázala pokračovat. Svezla se podél vany a začala plakat. Slzy jí rozmazaly řasenku po obličeji. Brečela hodně dlouho. Skončila, až když jí na to došli síly. Pracně vstala, uklidila prášky a žiletku a šla si lehnout do pokoje. Ze své situace se nedostala ani o krok dál. Vyčerpaná smutkem usnula.
Ráno když šla do školy zjistila jednu podstatnou věc. Není těhotná. Ani nebyla. Měla jen zpoždění. Štěstím se málem rozplakala. Tolik trápení pro nic. Vždyť se chtěla zabít. Najednou byla matce vděčná za to vyrušení. Těšila se na další den a na celý svůj život. Svoje plány si bude moct splnit.