King's field VI- Patrick

Byl to Patrick, jeden z dalších mých spolužáků, který se mnou na rozdíl od Andéa chodil do třídy už od primy. Byl to pro mě takový hodně proměnlivý kamarád. Někdy jsem s ním hodně kamarádil, někdy jsem s ním ani nepromluvil, někdy jsem ho nenáviděl a někdy jsem si s ním povídal o důvěrných věcech. Byl to velmi charizmatický člověk a dokázal promluvit člověku do duše. Tedy alespoň mně. Jenže taky uměl zklamat všechny dojmy o dobrém kamarádstvím. Cítil jsem, že s ním můžu otevřeně mluvit o některých věcích a požádat ho o radu. Ale někdy bohužel svěřil mé tajemství širšímu okruhu lidí. Rozhodně to byl člověk, s kterým jste se nenudili.

Když jsem s ním mluvil, měl své oči ve stejné výšce jako ty moje, neboť jsme oba dva byli antiobři. Velmi dbal na svůj vzhled, nedej Bůh, aby mu někdo šáhl na jeho dokonale nalakované tmavě hnědé vlasy. Nosil značkové oblečení, ale někdy bylo až nepříjemné jeho vychloubání. Postupem času se to stávalo čím dál častěji. Slyšeli jste jen:,, Tu bundu jsem koupil tam a tam a stála tolik a tolik! Chtěl jsem si koupit tamtu, ale nakonec mě máti dala peníze na tu, tak jsem si ju koupil!" jeho dalším věčným tématem byla posilovna a jeho bicáky a to, kolik toho za víkend vychlastal v baru a kolik gramů trávy sehnal na pátek večer. Ale postupem času jsem si zvykl, že to k němu patří a jiank by to vlatně nebyl ani on.

Ale měl i své světlé stránky. Věděl jsem, že se mě zastane, když si myslí to stejné jako já, nebo že obětuje chvíli svého času, abyste se mu mohl svěřit.
A navíc...byla s ním sranda, i když měl úplně jiný styl vtipů. Pamatuji si, jak jsme mu na pražské poště řekli nějaký vtip a on se rozesmál tak, že se v slzách složil k zemi a na podlaze uprostřed veliké haly se svíjel v křečích smíchu. A to jstejné udělal v římě na záchodech, kde div ne hlavou spadl do mušle.

Ten večer jsem si s Patrickem dobře popovídal a dohodli jsme si sraz kluků ze třídy. Nás bylo ve třídě jen pět, at ak nebylo těžké zjistit, kdy bude André, Patrick, Corny, Forest a já v Brně.