Nevěsta 2.díl

Nechápal, proč se od něj ostatní vždycky stranili. Už ve školce si hrál na písku sám a na střední si všichni chlapci jeho věku vyráželi ven s děvčaty. On však ne. Často ležel v knihách, protože to byly jediné věrné společnice, které měl. Ve škole se o něm tradovaly různé přezdívky od šprtů až po Frankeinstaina. Bylo mu to jedno. Ostatní ho nikdy nechápali. A pak se jednou podíval do zrcadla a tehdy pochopil, proč to všechno. Byl jiný. Ale nemohl za to.

Po šéfově oznámení Scottová málem vyprskla kávu, kterou právě pila. Beztak chutnala strašně.
,,Já nepotřebuju parťáka," zaprotestovala. ,,Zvládám to sama!"
,,To možná ano, ale tady ten vrah je jinej. Na toho sama nestačíte," šéfinspektorovi docházela trpělivost. Naklonil se k ní blíž. ,,Sarah, já tě chápu. Není to pro tebe lehké, ale všichni se s tím musíme vyrovnat. A tenhle vrah na nás nepočká!" Vzhlédla k němu s uslzenýma očima.
,,Já vím," připustila. Mlčky jí podal papírový kapesník.
,,Vzmuž se," řekl a natáhl se po kelímku s kávou. ,,Fuj, Scottová, jak to můžete pít?" Pokrčila rameny a dokonce se jí povedl slabý úsměv.
,,Tak mi sem pošlete toho zelenáče!"

Místo činu bylo stejné jako předchozí den. Přestože nevěstino tělo už dávno odvezli, její duch se vznášel v těsné místnosti neustále.
,,Taková zvláštní atmosféra, co?" podotkl Anthony. Scottová ho obdařila jedním ze svých zkoumavých pohledů. Pak se mlčky začala znovu rozhlížet kolem sebe.
,,Co vlastně hledáme?" zajímal se její nový kolega.
,,Snažím se udělat si představu o tom, co ta žena musela prožívat. O tom, co prožíval její vrah," zamumlala seržantka a znovu si přečetla nápis na zrcadle. Její pamět plně pracovala. Žena tady byla zaživa držena určitě týdny, možná několik měsíců. Nejspíš měla doma snoubence či přítele, proto ten vzkaz. Hrozně ji trýznilo, že s ním nemůže být. Strašně ho milovala. Dovedu si představit, jak jí asi bylo. Panebože, vždyť on ji vlastně umučil. Ten vrah ji umučil její láskou. Celé ty týdny, měsíce ji užírala láska. A pak ji jen chladnokrevně zabil.
Vtom náhle její myšlenky přerušil telefon. Ostré vyzvánění se odrazilo od kamenných stěn a Scottové naskočila husí kůže. Huso, pomyslela si vduchu, a vytáhla aparát. Anthony pozoroval, jak zaujatě poslouchá. Po několika minutách hovor skončil.
,,Už ví, kdo to je," povzdechla si Scottová. ,,A na nás zůstalo, abysme to oznámili rodině!"

Oběť se jmenovala Kate Stingová a od místa činu trvala cesta k jejímu bytu autem necelou hodinu. Kate bydlela v moderní čtvrti, která často bývala nazývána jako snobská. Domy a byty byly prostorné a luxusně zařízené, jejich obyvatelé byli doktoři, inženýři, herci nebo spisovatelé.
,,Jenom na popelnici odsud bych šetřil půl roku," podotkl Anthony, zatímco vyjížděli výtahem do čtvrtého patra v domě, kde se nacházel Katin byt.
,,V podobné čtvrti sem také kdysi bydlela," ozvala se Scottová. Kolega jí věnoval překvapený pohled. Dnes na něj poprvé normálně promluvila.
,,Vážně? A kdy?" zeptal se se zájmem. Ale byla to nešťastná otázka. Poznal to ze seržantiny reakce. Sevřela rty do tenké čárky, oči jí ochladly a nakonec ještě sklopila hlavu. Anthony si vduchu nadával do blbců a nejraději by si nafackoval. Takový slibný začátek.