Nevěsta 6.díl

K Benjaminovi Gordnovi, snoubenci Betty Hughesové, dorazili s půl hodinovým zpožděním. Scottová měla pořád trochu zerudlé oči, ale vrátil se jí opět silný profesionální přístup. Zase to byla ta stará Sarah Scottová, která neúprosně honí zločince. Anthony na ní vyhrl poslední povzbudivý pohled a stiskl zvonek velkého moderního domu. Ozvaly se rychlé kroky a ve dveřích se objevil středně vysoký muž, jehož hnědé vlasy pokrývaly předčasné šediny. Hleděl na ně podivníma skelnýma očima, v nichž se zračila starost o milovanou osobu.
,, Kdy jste vaší snoubenku viděl naposledy?" zeptala se Scottová, když se usadili v obývacím pokoji a Gordon jim naservíroval v případě seržanta kávu a v případě seržantky čaj.
,, Bylo něco kolem dvanácté, tak plus mínus deset minut. Pohádali jsme se v restauraci," řekl, aniž zvedl oči.
,, Vaše snoubenka údajně odhalila sekretářku, která je vaší milenkou, není tomu tak?" pokračovala Scottová neúprosně dál. Muž vydal jakýsi přidušený zvyk a zhroutil se do křesla. To seržantku neobměkčilo. Zůstala sedět, přísně narovnaná, s tvrdýma planoucíma očima. Kam se poděla ta mateřská láska? pomyslel si Anthony.
,, Byl to jen jeden úlet, na večírku. Moc jsem tehdy pil. Betty to náhodou odhalila. Ale já ji miluju," řekl přidušeným hlasem Gordon.
,, Všiml jste si v restauraci někoho zvláštního? Podezřelého? Bylo tam hodně lidí?" Seržantiny otázky se jen míhaly vzduchem.
,, Moc jsem kolem nekoukal," přiznal nešťastný muž. ,, Ale bylo tam pár lidí. Počkejte, teď si vzpomínám, u vedlejšího stolu seděl muž!"
,, Muž? Můžete být konkrétnější? Čím vás zaujal?"
,, Vypadal hrozně zvláštně. Řekl bych, že byl docela vysoký a strašně hubený. Oblečení na něm doslova viselo. Měl takové střapaté hnědé mastné vlasy, zapadlé oči a byl neoholený. Navíc mu pravou tvář pokrývala asi deset, patnáct cenťáků dlouhá jizva. Když mi Betty hodila prstýnek na hlavu, zaplatil a celkem rychle vyrazil ven!" Policejní vyšetřovatelé na sebe vítězoslavně pohlédli.
,, To bude náš člověk," zašeptal Anthony.

Probudila se s příšernou bolestí hlavy. Musel ji něčím udeřit. Zkusila se pohnout. Ruce měla něčím spoutané. Hrozně to bolelo. Dráty! Ucítila na prstech kapky krve. Ach můj bože, proběhlo jí hlavou. Rozhlédla se kolem sebe. Malá místnost, osvětlená nějakým slabým světlem. Ležela na posteli. Matrace byla prožraná a byly na ní zaschlé tmavé skvrny. Krev?! Vylekala se až tak, že znovu omdlela.

Policejní kreslíř zhotovil přibližnou podobu pachatele. Okopírovaný portrét visel na nástěnce v kanceláři a zlověstně si měřil každého, kdo prošel kolem. Šéfinspektor, Scottová a Anthony seděli kolem stolu, seržantka si projížděla na počítači různé seznamy zločinců, její kolega listoval v jakýchsi papírech a šéf zamyšleně okusoval tužku. Scottová po chvilce vyjela ze seznamu, nebylo to k ničemu.
,, Co to bylo za podzemní prostor, kde jsme našli Kate?" zeptala se náhle.
,, Bývalé skladiště zbraní," zabučel šéfinspektor.
,, Firma?"
,, Zchrachovala před čtyřmi lety. Jmenovala se jednoduše Arms," odpověděl Anthony a zvědavě vzhlédl od papírů.
,,Budeme tedy předpokládat," začala Scottová. ,, Že náš pachatel pro Arms pracoval. Podle popisu pane Gordona a podle portrétu mu bude tak čtyřicet jedna možná dva. Teď si stáhnu seznam bývalých zaměstnanců firmy, zadám věk a.....,"
Za deset minut znali jméno muže. Policie okamžitě vyrazila na adresu, kterou jim počítačové záznamy nabídly.