King's field VII- Bylo nás pět

Vystoupil jsem z červené šaliny do stále vyhřátého dne. Mé podrážky se zarily do roztékajícího se asfaltu a záda se mi ihned zpotily. Prošel jsem rušnou ulicí a spatřil srdce Brna, městskou část Núcleo. Pod hodinami, kde si dávají milenci, skupiny kamarádů, spolužáci, japonští turisti a ožralové sraz, už stál Patrick s černou mikinou přehozenou přes rameno. Ruce v předních kapsách a rozpačitým výrazem vyhlížel ostatní, kteří mohli přijít ze všech pěti stran. Vůbec si mě nevšiml, až v poslední chvíli, kdy jsem byl už skoro u něj. prohodili jsme základní otázky o našem duševním stavu, o prázdninových útrapách a o tom, kam půjdem. Za chvíli se zpoza lešení vyloupla ,,Marlenka podle staroarménské receptury", jak nazval patrick Cornyho, arménce, který s námi chodil do třídy.

Byl o něco málo vyšší než my dva, měl husté obočí a vlasy zkroucené jak mořské vlny( škoda, že si nechtěl nechat narůst afro). Byl to člověk dvou tváří. Jednou se s ním bavíte pomalu jako s psychologem a každé jeho slovo má cenu zlata a pak z ničeho nic začne tancovat, šilhat a žvatlat jako mále děcko. Ale to jen, aby pobavil obecenstvo ve školních lavicích! Byl to velký fanoušek 1. FC Brno 1913 a s oblibou poslouchal Niknil park.

Zanedlouho se objevil i André, který nás všechny přečníval alespoň o jednu hlavu. prozatím jsme byli komplet, poslední náš spolužák Forest měl přijít až později.

Rozhodli jsme se, že nepůjdeme pít, a tak jsme se šli jen napít( nealkoholicky). Patrick vyhlídl jednu kavárnu, ve které jsme si sedli v krásné místnosti vyzdobené druhosvětověválecky. Skromně jsme si každý objednali tupláky kofoly a začali jsme kecat. probrali jsme nejrůznější temata začínající vztahy a končící procentuální statistikou arménských rozvodů, která údajně dosahovala 0%, jak tvrdil Corny. Opatrně jsem se zeptal, zda se vůbec v Arménii žení a vdávají...

Následně si patrick chtěl objednat mojito, ale neboť občanku neměl narozdíl od šalinkarty zfalšovanou, musel se spokojit s nealkoholickou náhražkou. Následoval jsem jeho stopy a objednal si to samé. Jen André se odtrhl a objednal si kaktusový drink, který mu vydržel dobrou hodinu. Čišník už se na něho chodil dívat a ptal se ho, zda jestli ještě bude sosat nebo mu může odnést jeho sklenici.

Pak nám zavolal Forest, že je na Greenmarku, a jestli bychom tam nemohli přijít, že neví, kde jsme. Byli jsme té ochoty a odešli jsme. Forest už čekal u kašny.

Byl téměř velký jako André, na horním rtu měl jizvu od ledové koule, měl špinavě blonďaté krátké vlasy , které se mu vlnily podobně jako Cornymu. Byl to zajímavý člověk. Ve třídě jsem s ním seděl v lavici a někdy jsme byli dobří kamarádi, jindy jsme si byli cizí a někdy jsme se nechápali. Byl někdy trochu výbušný a agresivní, ale my jsme z toho měli většinou jen srandu. Nešnášel, když jsem ve fotbale hrál obránce a motal se u jeho branky. Často, ne-li vždy, přicházel do vyučování pozdě a následně usínal, až si některé profesorky mysleli, že je zfetovaný. Nicméně byl to dobrý kámoš a užila se s ním taktéž legrace.

Rozhodli jsme se, že půjdeme na brněnský hrad Spielberg, který dříve sloužil jako vězení a mučírna. Forest si koupil dvě piva a šli jsme. Po cestě ovšem přišla bouře a průtrž mračen. Jaksi se nám už nechtělo na Spielberg a místo toho jsme se schovávali pod stříškami, okapy, v restauracích a v telefonních budkách. nakonec jsme takto došli až ke Tres gallos, kde byl Mc'Donald. Corny s forestem si dali cheeseburgery, já hranolky a Patrick s Andrém neměli peníze. André to vyřešil svým typickým ,,cukr menu" doplňovaným mými hranolky a Patrick moc dlouho neotálel a taky si zobl mých hranatých brambor.

Nutně jsem musel na záchod, ale jelikož už bylo jedenáct večer, záchody byly zavřené. Pouze pro vozíčkáře byly k dispozici. Zdatným hereckým výkonem invalidy jsem vstoupil do oné posvátné místnosti a upoutala mě skříňka s dvěma pásy a anglickým nápisem Baby changing box. Z nezištných důvodů mě napadla myšlenka, jak sem přijde paní s děckem, přiváže ho pásy ke skřínce, a pak přijde jiná paní s jiným děckem, to první odpoutá, přiváže tam to svoje původní a následně odejde s novým dítětem. No a pak tam přijde jiná paní...

Jakmile jsme dojedli, nastoupili jsme každý do svého rozjezdu( jak André říká ,,rozvozu") a jeli domů.

Druhý den jsme odjížděli s Tominenem a babičkou s dědou na chalupu...