Mlčení jehňátek trochu jinak 5.díl

,, Nesnáším doktory," S těmito slovy se Sára usadila do auta. Anthony na ni vyčkávavě pohlédl.
,, Zjistila jste něco?" zajímal se. Zavrtěla hlavou.
,, Zbytečná ztráta času," zamumlala. ,, Plešatějící čtyřicátník, co má nejspíš problémy uhlídat si vlastní ženu. Neřekl nám nic nového!" Seržant, který tentokrát řídil, na ni zamyšleně pohlédl.
,, Věděl o Lauřině těžké životní situaci?" zeptal se.
,, Ano, s něčím se mu prý svěřovala," přitakala Sára. ,, To se u doktorů taky běžně dělává," dodala.
,, No," zaváhal Anthony, ,, Nedovedu si představit, že bych měl svému zubaři říkat o tom, jak jsem nešťasně zamilovaný!"
,, Vy jste nešťastně zamilovaný?" opáčila seržantka bleskurychle, až se tomu museli oba dva zasmát.

Na policejní stanici bylo živo. Seržanti se udiveně rozhlíželi kolem.
,, Co se to tu děje?" podivil se Anthony. ,, Odjedeme sotva na pár hodin a už tady vyhlásí pohotovost?"
,, To jsem rád, že jste zpátky," Mezi psacími stoly, mizejícími pod horami popsaných papírů, se k nim blížil šéfinspektor.
,, Copak unesli Bushe?" zeptala se Sára a výsledkem bylo, že ji její otec odměnil nevybíravým úšklebkem.
,, Něco na ten způsob," přikývl zamračeně. ,, Dneska ráno ohlásili rodiče zmizení své dcery. Jmenuje se Clara Careyová. Paradoxem je, že se včera dozvěděla, že je těhotná!" Seržant uznale hvízdl.
,, To není všechno," pokračoval šéf.
,, Nech mě hádat," předběhla ho Sára. ,, Byla bez partnera a dítě si z nějakého, ať už jakéhokoliv, důvodu nemohla nechat vzít!" Šéfinspektor přitakal.
,, Včera večer to oznámila rodičům," řekl. ,, Nějaká jejich víra či co zakazuje, aby šla na potrat, tudíž prý uvažovala o tom, že dá dítě k adopci. Dneska před osmou vyrazila autem nakoupit do města. Když se dlouho nevracela, starostlivý rodiče se jí vydali hledat. Auto bylo zaparkované před obchoďákem, telefon ležel v něm. Dceru nenašli a tak její zmizení ohlásili na policii!"
,, Takže únos," zamumlal Anthony. ,, Ale bez výkupného. Pokud ji nenajdeme, jistým výsledkem je smrt!"
,, Bingo," pronesla Sára ironicky, načež dodala: ,, Zkusím o té Careyové vytáhnout co nejvíc. Pak to porovnám se spisem Strongové!"
,, Já vyrazím k tomu obchoďáku," nabídl se Anthony. ,, Vezmu si s sebou nějakého konstábla a zkusíme proklepnout ochranku a prodavače. Navíc bezpečnostní kamery mohly něco zachytit!" Šéf uznale pokývl hlavou. Takové rychlé reakce se mu na podřízených líbily. Ať už šlo o jeho dceru nebo někoho jiného.

Clara se probudila v nějaké tmavé kobce. Páchlo to tam a navíc jí byla zima.
,, Můj ty Bože," zašeptala a instinktivně si přitiskla ruce na břicho. Začala se tiše modlit. A po celou tu dobu si uvědomovala všechny své hříchy, které za svůj poměrně krátký život provedla. Probouzely se vní mateřské instinkty a pudy. A právě tohle její únosce chtěl. Ale to ona nemohla vědět. To jí mělo dojít až po dlouhé době.

Konstábl Johnesová nejistě zaklepala na prosklené dveře. Nečekala ani na vyzvání, neboť věděla, že žádné nepřijde. Tiše otevřela vešla. Seržantka Sára Bennetová seděla za stolem a zamyšleně mžourala na obrazovku počítače. Kolem se válely rozházené papíry a plastové šálky s nedopitou kávou. Johnesová položila na přecpaný stůl černé kožené desky se spisem, přičemž se snažila, aby nic nespadlo na zem. To byl velice těžký úkol. Seržantka jí zaregistrovala teprve nyní.
,, Díky," zamumlala a zamračeně spisem zalistovala.
,, Potřebujete ještě něco?" zeptala se Johnesová. Odpověď byla záporná a tak mladá žena s úlevou opustila kancelář. Nevěděla totiž, jaký výbuch vzteku může od seržantky čekat, protože ji ještě moc neznala. Ale pokud bude stejná jako její otec, pak to znamenalo velké mínus pro všechny policisty na stanici.

,, Vážně nevím ,šéfe, proč na nás zbyla ta nejhorší práce," mumlal konstábl Martin, zatímco prohledávali auto Clary Careyové. Na parkovišti se to jen hemžilo lidmi a tak oba policisté měli celé představení se zvědavým publikem.
,, Někdo to udělat musí, Martine," řekl Anthony a sklonil se pod volant, protože na zemi uviděl zmuchlaný papírek. Sevřel ho v ruce a narovnal se. V tu chvíli si také zároveň uštědřil ránu o přístrojovou desku do čela.
,, Jau..Zatraceně," Vypotácel se z auta a rozhlédl se po hloučku zvědavců, postávající v několika metrové, bezpečné vzdálenosti.
,, Říkal jste něco, šéfe?" ozval se ze zadní sedačky konstábl. Athony v jeho hlase zaslechl přidušený smích.
,, Ne, vůbec nic," zahučel vztekle a prohlédl si svůj papírový úlovek. Několik dnů stará účtenka z nějakého obchodu s oblečením. Vtom se v hloučku zableskl fotoaparát.
,, Úsměv, Martine," řekl seržant zasmušile. ,, Zítra budeme na titulní stánce!"