Kam chodí rádkyně

Tentokrát nevedl schůzku nikdo ze starších skautek, ale měly jsme družinovku. V odborné literatuře, čili v mém deníku, byste se o družinovce mohli dočíst přibližně tohle: v klubovně, ani v její blízkosti, se nevyskytuje žádný vedoucí, který by nás hlídal. Každou družinu má na starosti jeden její člen, ať už je to rádce, podrádce či kdokoli jiný. Program je stejný jako na každé jiné schůzce: modlitba, trocha učení, ale ne moc, a hra, ať už pohybová nebo na vědomosti či prostě jen na pobavení. Ovšem podle potřeby se program může trochu měnit.
Tak jako tenkrát. Nás Sýkorky vedla Ponorka, Marťa měla na starosti svou družinu Poštolek a Jandulka vedla Laňky. Na začátku schůzky s námi byla i Sigi, což se vymyká normálu. Ukazovala nám totiž fotky z jamboree a taky nám o něm řekla pár věcí. Pak zázračně zmizela a my se mohly věnovat své práci.
„Kam si sedneme?“ zeptal se Krteček.
„Pojďme k naší nástěnce“, navrhla jsem, a tak jsme se tam tedy přemístily.
„Máme vymyslet poselství, které bychom mohly číst při předávání Betlémského světla“, oznámila nám Ponorka.
„Napadá někoho něco?“
„No...to bude těžké. Mohlo by to začít takhle: Tohle světlo je až z Betléma, takže si ho važte“, začala Ponorka.
„Pokud se vám podaří ho zhasnout, budete si muset celý rok počkat na nový oheň“, přidala jsem se.
„Děvčata, teď vážně: Milí přátelé, před několika dny zapálil nějaký pobuda v Betlémě oheň, čehož využili všichni bezdomovci...“, řekl Krtek a my se válely smíchy.
Díky tomu, že jsme vymyslely nespočet různých verzí, ale žádná z nich se nám nezdála dost vhodná k tomu, abychom ji mohly číst v kostele, zanechaly jsme marných pokusů a vrhly se na výrobu ozdob, které bychom mohly pověsit na oddílový vánoční stromeček.
„Naše družina má vyrobit papírový řetěz a nějaké hvězdy“, řekla Ponorka, „kdo chce co dělat?“
„Řetěz“, shodly jsme se s Krtkem.
„Fajn, tady máte papíry. Já se vrhnu na ty hvězdy“, povzdychla si Ponorka.
Nutno dodat, že na této schůzce jsme ze Sýkorek byly jen samy tři, asi to bylo tím, že se blížily Vánoce. Ani ostatní družiny na tom nebyly s počtem členů totiž o moc lépe.
Ze začátku jsme já i Krtek dělaly každá svůj vlastní řetěz, ale pak jsme se spojily a každá pracovala na jednom konci. Ponorce se vedlo výborně. Ze zlatého papíru poskládala pět středně velkých hvězd a přidělala k nim nitky na zavěšení.
„Teď to tu sklidíme a s Poštolkami si zahrajeme hru, kterou vymyslela Marťa“.
Obě dvě družiny jsme se promíchaly a vytvořily dvě trojice, které musely plnit deset úkolů. Stouply jsme si na čáru a postupně, štafetou, jsme běhaly k židli, od nás vzdálené asi tři metry, kde jsme plnily tyto úkoly: musely jsme uvázat šest různých uzlů na jedné uzlovačce (to zvládl Krteček), zapálit svíčku, udělat pět dřepů, poskládat puzzle koní a jedním z úkolů bylo jedné z nás vytvořit moderní skautský účes.
„Kdo se mi vydá na milost a nemilost?“ smála jsem se.
„Džejný“, určil Krtek členku naší trojice a já ráda souhlasila.
„Dobře, ale učešte mě hezky“, řekla Džejný.
„Jak jinak“, mrkly jsme s Krtkem na sebe.
Hřebenem, který nám půjčila Marťa, jsme Džejný jakž takž rozčesaly vlasy a daly se do práce. Ofinu jsme vyčesaly nahoru a tam ji připevnily oranžovou uzlovačkou. Po stranách jsme zapletly dva copánky a na ozdobu do nich zamotaly hřebíčky. Zbytek vlasů jsme zmotlaly a obvázaly papírovým řetězem.
„No fuj, co to mám na hlavě?“ zhrozila se Džejný při pohledu do zrcadla.
„No přece moderní skautský účes“, řehtala jsem se.
Naše umělecká díla zhodnotila Marťa s Ponorkou. Ocenily, že jsme využily uzlovaček a hřebíčků, a taky nezapomněly dodat, že naše účesy by se hodily leda tak na slet ježibab. Po hře, kterou vyhrálo naše družstvo, jsme se my, ježibaby, pomodlily, všechny ozdoby na vánoční stromeček uklidily do sáčku a vyslechly si Ponorčinu připomínku, že nemáme na příští schůzku zapomenout donést vlastnoručně vyrobený dárek.
My s Krtkem jsme si pro svou družinu připravily malý bonus v podobě šesti různých, velice hezkých, prupisek a ručně vyrobeného pouzdra z manšestru, které bylo určeno k úschově prupisek. Sýkorkám se tento dárek velice líbil a dobře nám sloužil při každé schůzce.