Do ticha

Chvilku jsem nechala znít vzlyky z mobilu. Vzlyky stejně upřímné jako pomíjivé. Stejně hluboké, pravdivé i vylhané.
Neskutečnou výhodou techniky není ani tak schopnost přiblížit jako oddálit. Jediným pohybem ruky jsem pláč Muže umlčela.
"Neslyším Tě." zařvala jsem do sebe. Displej zhasl.
Ještě dlouho jsem nechala svou bílou kůži svítit do tmy. Pro ženu žijící v kleci má totiž i pouhá nahota hozená na odiv noci půvab cizoložství.
A koneckonců... stejně už nemělo smysl jít spát.