Underground...

V bezmračné noci se zrcadlil měsíc na kapotě zahraničního fordu, ujíždějícího po hlavní ulici města New York. Palubní deska ve tmě zeleně zářila. Řidič v černé bundě zahnul do vedlejší ulice a přibrzdil u přechodu. Zastavil u nejbližší kavárny, která měla otevřeno. Černo hnědá hříva se mu divoce vlnila. Pod černou bundou měl rudou košili zastrčenou do modrých džínsů. Uvnitř se posadil v nejzapadlejším rohu daleko od pohledů ostatních lidí. Objednal si černou kávu s žemlí. Zaflirtoval si se servírkou, ale zase osaměl. Čekal na svého informátora, byl tam přesně v půl jedenácté. Jeho svítivě modré oči těkaly po vedlejší ulici. Měl tajemný pohled a ženy mu říkávaly že má pohled jako zvíře, těsně předtím než loví. Z uličky naproti se vypotácel vysoký hubený muž s kapucí přes hlavu.
,,Dobrej. Můžu přisednout?“ oslovil ho příchozí v domluveném hesle.
,,Ok. Čekal jsem tu na svou dívku, ale ta nepřišla, tak tu zapíjím žal,“ dokončil svou část řidič v černém.
,,Uf. Už sem si myslel že mě deš zabásnout Riggsi. Dnes ti to trvalo než si se zbavil tý servírky.“
,,Jo je tu nová, a žádná šťára se v tomhle okrsku nechystá. Co pro mě máš?“
,,Všechno vypadá zatím stejně. Úterý platí, kde a kdy, to se ještě ozvu. Jo…“ protáhl slovo. ,,Někdo si objednal vraždu na Jacka Collinse. Šušká se to po ulici. Chce ochranu a odvoz do jiného státu,“ během řeči si nervózně mnul ruce. ,,Musel něco zjistit,“ mumlal si spíš pro sebe.
,,Ale Bucku, to nejde zařídit ze dne na den. Dej nám tak dva dny než to prosadíme u kapitána.“
,,Ne je to důležitý,“ řekl a zapálil si cigaretu, ,,Dáš si taky?“
Riggs přikývl. ,,Zkusím to hned ráno, slibuji.“ Zapálenou cigaretu si chvíli zamyšleně prohlížel, pak pronesl. ,,Ale Vebster bude proti.“
,,Hmm.“ Buck se podíval skrz sklo a zahlédl něco, Riggsovy neviditelného, oči jako by měl ze skla. ,,Půjdou i po mě. Určitě zjistí, že sem s vámi teď mluvil a zabijou mě.“ Ruce se mu divoce se mu roztřásly.
Riggs se podíval ven a nikoho neviděl, ale uvnitř je pozoroval pár zvědavých očí. Rozhodl se. ,,Počkej tady, ani se nehni!“ Šel pomalu uličkou jako že jde za servírkou, zezadu si pomalu vytahoval zbraň.
Buck se za ním ani nepodíval a opožděně přikývl na Riggsův rozkaz. Tolik byl zapadlý ve svých myšlenkách.
Riggs prošel okolo toho tlustého čumila. Postavil se za něj, aby ho neviděl a bavil se servírkou. Zvědavec udělal chybu. Vyklonil se a pozoroval co Buck dělá. Riggs se otočil, kolenem ho nakopl do spánku. Berettu mu zaryl do žeber a druhou rukou ho chytil za rameno, aby se nemohl ani hnout.
,,Tak co, jak se ti líbí v týhle kavárně? A nechtěl by si tu mít na zemi pěknej bílej obrys? Mam otázečku.“
,,Ježiši Kriste! Co to děláte? Já zavolám policii!“
,,Jo policajty? Chlapečku já ti řeknu co zavoláš. Hovno!“ Vytáhl peněženku s odznakem. ,,Vidíš ten odznak? Vidiš ho? Já sem policie! A teď mi kurva řekni co na mě a mího kámoše furt tak čumíš? Seš snad teplej? No seš?“ Z každou větou víc zarýval pistoli a tiskl mu čelo na čelo. ,,Opovaž se hnout.“
,,Ne. Já tu čekám na svou dívku. Nepřišla, tak, tak…“
,,To je debilní výmluva! Vymysli si něco lepšího. Proč nás sleduješ?“
Vzduchem prořízl zvuk výstřelu a tříštěného skla. Riggs s šokem zjišťoval, že je nezraněný. Ležel na podlaze za sedačkou. Ten muž vedle něho taky, díval se na mokrý flek na rozkroku.
Riggs se ušklíbl. Vtom mu zatrnulo. Buck! V jeho mysli se rozezněli varovné signály. Vyběhl zpět do rohu kantýny. Vysypané sklo a kaluže krve byly vidět už z uličky. Buck ležel na boku s dírou ve spánku a ještě se mu klepala ruka v zápěstí. Bylo jasné, že je mrtvý.
Riggs si promnul obličej. Z ulice se začali scházet lidi. Střelec už je určitě dávno pryč. Vytáhl oznak z kapsy a rozkázal ať se nepřibližují, že to je místo činu. Myšlenkami se však přehraboval v tom co mu Buck řekl.
,,Dejte mi zavolat,“ řekl servírce. ,,a dohlédněte ať tam nikdo nechodí a na nic nesahejte!“
Ten zvědavec tam pořád ležel. Riggs ho popadl a postavil na nohy.
,,Teď seš v pěkným průseru.“ Spoutal ho k trubkám od topení. ,,Pěkně čekej.“
Šel k telefonu a vytočil číslo. Několikrát to zazvonilo než to někdo vzal.
,,Nazdar. Mam tu vraždu na pátý ulici. V jedný kavárně na rohu. Jo, to poznáš, pošli sem kluky z kriminálky a pák těch pošuků s pinzetkama. Jo a, Vebstre, pošli sem šéfa. Dík, čekám tu.“

Vebster byl vysoký ramenatý. Černé vlasy ostříhané na ježka. Takový vděčný parťák Riggse se zářivým úsměvem. Zelené oči zkoumaly místo činu. L.A. je uprostřed léta, takže má do ruda spálený nos, ten je stále terčem vtipů a narážek. V černém obleku působí na chudé čtvrti jako ten nejdůležitější, naproti Riggsovy.
,,Ó,“ vykřikl Riggs. ,,pán se chystal na rande.“
Vebster to přešel bez poznámky. Pozdravil nepřirozeně potichu svým hlubokým hlasem. Tvářil se zamyšleně.
,,Něco se posralo?“
,,Ne, jenom mi volal Jack. Hned po tobě. Opouští město, potom co sem mu tohle řekl.“
,,To tě tak dostalo?“ ptal se Riggs.
,,A měl sem na dnešek domluvenou večeři. Drahou rezervaci.“
,,Chtěl sis tím nosem na nějakou posvítit?“ utahoval si Riggs.
Vebster mu doporučil ať jde do prdele a ještě dál. Šli pro podezřelého. Seděl pořád spoutaný u topení. Mokrá skvrna pomalu usychala, zápach se nesl daleko.
,,Tady je ten pochcánek! Promluvíme si. Co ty na to?“ Riggs ho odemkl. Odvlekl do kuchyňky kavárny. Znovu ho spoutal k trubkám na stropě.
,,Kápni božskou, kámo, a nebude to bolet,“ řekl vážně Riggs, očima ho přímo hypnotizoval. ,,proč si nás sledoval, než to do něj tvůj kámoš napálil?“
,,Já nic nevim…“
,,Aspoň nekecej.“
,,Já nic nevim…áááu!“
,,Riggsi, nemlať ho!“
,,Sorry, nemůžu si pomoct, když mi někdo lže. Zkus to ty,“ řekl Riggs. Zapálil si.
,,Vidíš kámoše? Je nasranej, nepříčetnej, neser ho a řikej co víš.“
,,Ale já nevim vo čem mluvíte…“
,,Zkoušim to podobrym…“
,,Já fakt nic nevim…áááu!“
,,Vebstere…“
,,Sorry, nemůžu si pomoct.“
,,Nešlo by to vyřešit bez násilí?“ řekl plivajíc krev.
,,Šlo, ale neměl bys kecat!“
Z muže už tekla krev na několika místech obličeje krev. Neměl sílu stát, nechal své velké tělo viset za zápěstí.
,,Ok. Zkusíme to jinak. Jak se jmenuješ?“
,,Manny…“
,,Dobrý, na víc sem se neptal,“ řekl Vebster.
,,Takže tlustej Manny, proč si nás sledoval?“ Riggs se naklonil blíž, vypouštěl mu do obličeje kolečka.
,,Přišli jste mi zajímavý, nudil sem se při čekání na svoje děvče. Pozval jsem ji na večeři…“
,,Riggsi, můžu s tebou mluvit? O samotě?“
,,Ne,“ odsekl Riggs a při každé větě vypouštěl kolečka. ,,Zaprvé, si myslim, že by s tebou žádná nešla. Zadruhé, tady nemají kromě zákusků ke kafi nic k večeři. Zatřetí, řikal sem ti ať to na mě nezkoušíš!“ Vyfoukl kolečko a skrz něj mu zasadil políček do tváře.
V tu chvíli se otevřeli dveře. Kapitán vešel.
,,Koukám že vám řekl všechno a srozumitelně s tou přeraženou čelistí…“ komentoval, zavírajíc dveře.
,,On ji nemá zlomenou.“
,,Ne? Tak brzo mít bude, když ho mlátíte. Kolik toho řekl?“
,,Jmenuje se Manny…“
,,Kluci vy děláte pokroky, ale vypršel čas. Přebírá to kriminálka, berou ho do vazby. Domluvil sem však, že je nám k dispozici dvacetčtyři hodin denně. Jedem pryč, Riggsi na stanici mi pak sepíšeš co se stalo. Tlačí na nás.“
Vyšli ven. Riggs se rozhlédl po restauraci. Reflektory dodávaly světlo jako ve dne. Detektivové fotily místo činu, někdo volal členy rodiny. Pak pohlédl na zem.
Mrtvola, pokud neznáte onoho tuhého je to pouze otřesný zážitek, pokud ho znáte je to tisíckrát horší. Pak nemůžete pár dní spát ani zavřít oči, mrtvola je pořád s vámi, doprovází vás, straší a nedá vám pokoj. Potom však zmizí stejně rychle jak se objevila.
Dav se rozestoupil. Buckova matka přišla potichu, proklestila se davem, velice potichu, po chvilce však odcházela velice nahlas. Syna ihned poznala, detektivové ji nezastavovaly.
Bucka odváželi, Riggs se naposledy zahleděl do jeho stále zamyšlených očí. Díra po kulce se ale stále nedala přehlédnout. Když ho nakládali upadla mu hlava do strany. Díval se přímo na Riggse.
,,Kurva, co se to tu děje?“

Vebster jel zpátky na domluvené rande. Zahnul na dálnici aby objel město. Rádio lehce pobrukovalo svojí stále stejnou a nemněnou melodii. Auto mělo zatahovací střechu složenou vzadu. Měsíc ani hvězdy nebylo vidět. Světla města všechno zastínily. Palubní deska zářila příjemně modře, motor vrněl, když Vebster lehce došlápl pedál.
Opozdil se jen asi o půl nebo tři čtvrtě hodiny. Náhodná známost to pochopila, ale nebyla šťastná. Musí přijet co nejdřív.
Dálnice mířila z města, zahnul na vedlejší. Temné ulice ozařovaly jeho nové neony. Kužele světel osvětlovaly dlouhou alej zelených stromků. Z kanálových poklopů se kouřilo, začalo být chladno. Střechu ale nezatáhl. Pomalu jel dlouhou alejí, zapálil si. Vítr si mu pohazoval s oblekem sem a tam. Ztlumil rádio. Stromy v aleji začaly šumět a šustit, vítr se trochu zesílil.
Najednou se ze tmy mezi stromky vyskočila postava člověka. Metr před autem. Vebster neměl šanci brzdit.
Porazil chodce a ten se mu skutálel po kapotě na přední sklo, vytvořil krvavým obličejem šmouhu po celé půlce skla spolujezdce. Vebster natvrdo zabrzdil. Tělo se skutálelo dolů.
Vyskočil z auta, člověk pod autem se nehýbal. Ležel obličejem na zemi. Otočil ho.
Jack Collins.
Měl rozmlácený obličej a nad pravým obočím díru po kulce. Vzadu mu chyběl kus lebky Trup a tričko zdobily další průstřely. Pohled na poblití.
Sedl si na kapotu. Volal kapitánovy, musí se to vyřešit hned. Milenka odpadá. Zítra je taky noc a kromě toho mrtvoly neskáčou na kapotu sami.
Sakra! Zapomněl na to. Seskočil z kapoty. Hned na to se ozvalo hlasité tlesknutí. Nic neslyšel. Díra v kapotě hned vedle jeho hlavy mu napověděla, že střelec má tlumič a nebojí se střílet. Natáhl se do auta a vytál klíče. Motor přestal vrčet, světla zhasla, rozhostila se tma a ticho. Hrobové ticho. Vítr jakoby na povel přestal foukat.
Vebster i střelec čekali. Ale čas hrál proti střelci.
Výstřel. Další díra vedle hlavy. Musí mít optiku pro noční vidění, napadlo Vebstra. Natáhl se po ruce Collinse a přitáhl si ho. Zvedl jeho těžké tělo tak aby koukala nad kapotu půlka hlavy.
Tlesk! Plesk! Hlava se převrátila dozadu do pravého úhlu. Přímo uprostřed čela měl díru jako vrata. Lebka vzadu už stejně neměla kosti takže projektil jen pokračoval ven z hlavy.
Kurva, pomyslel si Vebster. Střelec určitě měl noční vidění a byl přesný. Nebyl zřejmě moc zkušený, jinak by předtím nevystřelil podruhé tak zbrkle, ale nováček to taky není. Vebster dumal jaké trumfy má ještě v záloze.
Ozvalo šustění. Někdo byl skoro u auta. Vebster vytáhl pistoli. Šustění se přibližovalo, nebo bylo hlasitější. Pulzovala mu krev v uších. Napnutý jako struna nebyl schopen určit co přesně slyšel.
Bum! Rána do kapoty. Vebster se vyšvihl nahoru, připraven pálit.
Veverka. Chvíli si jakoby hleděli do očí. Pak veverka skočila přes něj na další strom.
Tlesk! Vebster zahlédl slabý záblesk na střeše u čtvrtého vikýře zleva. Střelec, pomyslel si.
Plesk! Ve zlomku vteřiny kulka přistála kousek před ním, skoro tam kde seděla veverka. Vebster poslal dvě kulky tím směrem kde zahlédl záblesk. Bez tlumiče se výstřely zdály jako z děla, nesly se daleko. Střelce to asi překvapilo, nestačil už znovu vystřelit než se Vebster schoval.
Přesunul se pod zrcátko, leh si na záda a ukopl jej. Potom mohl bezpečně sledovat střechu. Ta byla stále zahalena ve tmě, nic neviděl ani neslyšel. Šikmá střecha k němu a od něj byla dokonalým úkrytem pro střelce. Mohl se přesouvat po odlehlé straně. Vebster si domyslel že střílí zpoza střešních oken nebo komínů.
Stále se nic nehýbalo. Vebster jezdil pohledem sem a tam, kam mu až zrcátko dovolovalo. Nic jiného, než tmu neobjevil. Přemýšlel kdo to může být. Z jakého důvodu na něj střílí? Proč je tu mrtvola Collinse? Má to nějakou spojitost s tím co se dělo v restauraci? Určitě. Jinak by tu vedle něj neležel děrovatý Collins a Buck druhý informátor zase v restauraci. Oba donášeli na stejný případ. Střelec jde kuli tomu i po něm. Nebo to může být manžel té ženy co na něj čeká v hotelové restauraci, napadlo ho s úsměvem.
Znovu rozehráli hru kdo se ukáže tomu druhému dřív. Vebster se nemohl pohnout z místa za autem. Nedosáhl na vysílačku kuli stažené kůži ze střechy vozu, seděl na nejbezpečnějším místě, u předního levého kola. Chtělo se mu na záchod, neskutečně moc. Pak ucítil jak má vlhké kalhoty na zadku. Lekl se, že to snad nevydržel a něco pustil, ale zároveň ho kopl do nosu pach benzinu. Promazal si ho mezi prsty.
Nápad přišel okamžitě. Bingo, zašeptal si pro sebe. Chytil mrtvolu Collinse.
Zapálil kaluž, okamžitě vzplála modrým plamenem, který pohltil za vteřinu celé auto. Collinsovo tělo jako návnada letělo přes karoserii, Vebster vyběhl druhou stranou. Jako sprinter běžel střelci naproti, kličkoval se sehnutou hlavou sem tam. Každým krokem čekal kulku. Když byl nejzranitelnější uprostřed cesty, cítil na sobě střelcův pohled přes zaměřovač, auto vybouchlo! Plameny konečně pohltily nádrž. Střelec ale přesto zmáčkl spoušť.
Vebsterovy se nad hlavou rozprskla lampa, ale to už byl šest kroků od branky, kterou přeskočil a rozrazil dveře rodinného domku.
Chodbou proběhl do obýváku, kde se krčila celá rodina za sedačkou. Někdo, zřejmě otec, nepříčetně řval a mířil na Vebstera starou dvojhlavňovou brokovnicí. Vebster se okamžitě prokázal jako policista, asi třikrát než to pochopili.
,,Ty dveře si zpravte a ukažte mi kudy se dostanu na střechu!“ překřičel proud otázek.
,,Tudy.“ Otec rychle vyběhl schody do pokoje dcery. Otevřel vikýř a přistrčil stoličku.
,,Tady bydlí dcera?“ nemohl si odpustit Vebster. ,,Tak s ní zítra zajděte ke gynekologovy.“ Ušklíbl se. ,,Tohle se mi bude hodit.“ Zahlédl starou brokovnici opřenou o postel.
Nečekal na odpověď a proskočil oknem. Brokovnici zavěšenou na zádech a svoji zbraň Glock v pravici. Přivítala ho na střeše další kulka, ta rozstřelila omítku na vikýři. Schovaný za komínem začal Vebster přemýšlet o svém nekonečném štěstí.
Odvážil se vykouknout.
Zahlédl ho. Ležel za komínem ani ne deset metrů od něj, když se schová za další vikýř tak ho střelec neuvidí a Vebster ho může napadnout zespoda.
Potichu a pomalu se přesouval pod vikýř. Nedýchal. Krok za krokem se modlil aby nezakopl nebo nezaskřípala střecha. Už byl pod vikýřem. Připravil si Glock. Jedna, dva, tři! Vyrazil. Zbraň přímo před sebou, připraven na cokoli.
Ale ne na nic. Střelec tam nebyl. Překvapení bylo chvilkové, ale stačilo střelci čekajícím jinde. Asi o dva metry dál za jiným komínem. Vystřelil.
Vebster stihl zareagovat. Koutkem oka ho zahledl. Co mohl? Sehnul se. Střelec dnes už asi po páté minul jasnou šanci. Odštěpek střešní tašky ho bodl do tváře a jemu podklouzla noha. Spadl na záda a vezl se dolů ze střechy. Glock mu vypadl z ruky. Střelec pálil dál. Jet po zádech hlavou dolů ze střechy není nic příjemného, ještě když máte pres sebe brokovnici.
Její popruh se zasekl o střechu a Vebstrův pád nepříjemným trhnutím zastavil. Střelec Znovu pálil vedle jeho hlavy.
Vstal, serval si brokovnici ze zad a pálil. Výstřel byl ohlušující a utrhl střelci půlku komína nad hlavou. Vebster vyrazil kupředu, získal výhodu. Běžel dál. Dupal po střeše směrem k němu, ještě tři metry.
Ozvalo se rupnutí a Vebster se propadl pravou nohou do střechy. Střelcovy oči jako by se zablýskly v měsíčním svitu.
,,Do prdele.“
Vebster přímo cítil červenou tečku uprostřed svého čela. Obličej se mu svraštil do nepříjemné grimasy z očekávající bolesti a následné smrti. Vteřiny ubíhaly jak hodiny. Čekání na smrt. Když už to nebylo k vydržení ozvalo se nepříjemné…
Cvak!
Vebster mel pocit že z něj spadla celá tíha světa. Zabijákovy došly náboje. Okamžitě vyšvihl svojí dvouhlavňovou brokovnici.
Střelec se otočil a skočil pryč na odvrácenou stranu střechy právě když zazněl výstřel a broky mu prosvištěly na hlavou. Kutálel se dolů.
Vebster vytrhl nohu z držení střechy a skočil za ním.
Zabiják se postavil, nejspíš se zaleknul a protiútok necekal, a chtěl seskočit dolů na zem. Vebster ho však za letu chytil za kotníky a on spadl do nějakého křoví. Než se Vebster vzpamatoval a seskočil za ním, střelec vyklopýtal na silnici. Doběhl ke vzdálenému autu na druhé straně ulice a nasedl do něj.
Vebster se rozeběhl za ním, z rány od omítky krvácel po tváři a z natrženého obočí mu tekla krev do pravého oka.
Zabiják nastartoval a za kvílení gum vystřelil pryč z místa činu.
Vebster se za ním díval, z těžka oddychoval, jak střelec ujížděl k nejbližší křižovatce, pořád na plný plyn.
Vletěl na křižovatku na červenou. Zprava se mu naproti řítil autobus, ani jeden se nepodíval. Vzápětí do sebe vlítly ve sto kilometrové rychlosti. Střelcův Ford se srážkou otočil dvakrát na střechu a autobus měl zničený celý předek.
Vebster nevěřícně přihlížel a až po chvilce, když neviděl žádný oheň od nádrží běžel k nim. Běžel kuli zranění nohy pomalu a dvakrát málem spadl. To mu zachránilo život.
Zabijákův Ford náhle vykvetl v ohnivou kouli výbuchu. Ten vymlátil okna všech aut okolo a především autobusu.
Vebstra vařící tlaková vlna odhodila v běhu o metr zpět. Zůstal tak ležet ještě minutu něž se rozezněly sirény policejních aut. Promnul si krvácející obličej a postavil se.
,,No to mě poser…“ komentoval svojí situaci.