Slečna Gwenda - další kousek

První zoufalé mrknutí ze strany Olivera mířilo k jeho sestře. Hbitě vyskočila ze židle a spěchala pryč. Andrew mrknul na Joyce, která utekla jen tak tak. Roman mrknul na Lolu a ta se chtěla po vzoru svých kamarádek vypařit z přítomnosti svého nesympatického společníka. Victor měl ale díky častým úprkům před muží zákona už vybroušené reflexy. Jeho ruka dopadla na Lolina záda, sotva na úprk pomyslela.
Lola čekala, že ji málem přirazí k podlaze, ale jeho ruka se jí dotkla téměř láskyplně. Udiveně se na něj ohlédla – jejich oči se setkaly. Lola sílu jeho pohledu nedokázala vydržet. Otočila se a sledovala další vývoj hry. Nedokázala se plně soustředit – pořád myslela na ten okamžik. Jistě – jistě že se jí nelíbí, říkala si v duchu – prostě na to nemůže zapomenout!
Po očku se stále dívala za sebe a napůl doufala, že zase zachytí jeho pohled.

U Charlie ještě hráli spoustu her, trochu se tancovalo a vůbec se zábava rozproudila. Lola se vyděsila, když zjistila, že je téměř devět večer. Od Charlotina domu běžela – alespoň tolik, co jí riflová minisukně dovolovala. Zadýchaně otevřela dveře domu a chystala se zmizet do svého pokoje. Najednou se ozvala její máma:
,,Lolinko? Pamatuješ si na tetu Jane?“
,,Ne… kdo to je?“ zeptala se Lola nechápavě.
,,Tetu Jane si přece musíš pamatovat! To je ta… ale to je vlastně jedno. Za měsíc se vdává a vymyslely jsme spolu, že ty a Adina byste byly perfektní družičky!“
Perfektní družička Lola byla na infarkt. Zamumlala nějakou odpověď a vyběhla po schodech do pokoje. Převlékla se do pohodlné noční kočilky s růžičkami, vzala si knížku a sedla si do pohodlného měkkého křesla.
Konečně klid….

V pondělí ráno byl Peter snad ještě tišší než obvykle. Poplašeně se rozhlížel kolem, jako by něco nebo někoho čekal. Anette viděla, jak odešel ze třídy a vrátil se až těsně před zvoněním, se zarudlýma očima a kravatou nakřivo. Neměla ale čas nějak extra se tím zabývat. Zazvonilo a učitelka vešla do třídy. Mluvila klidně a bylo na ní vidět, že se opravdu připravovala.