Isabela 3. kapitola

Ráno ji vzbudila Devn a John, aby se oblékla, že po snídani hned jedou. Isabela se najedla vzala si notebook co měla mezi zabalenými věcmi a odnesla si ho sebou do auta. Celou cestu si hrála s notebookem. Na letišti ji ale došla baterka. Naštěstí měla ještě náhradní. Celou cestu surfovala na internetu nebo něco hledala. Po přistání je už čekala jen hodinová plavba po moři. Když dorazili do přístavu Julii klekla i druhá baterie.
„Do kelu proč zrovna teď,“ vztekala se Isabela.
Vzala si mp3 přehrávač a poslouchala muziku na palubě jachty. Za hodinu byly před nádhernou vilou s velkým bazénem.
„Tak a jsme doma,“ prohlásila vítězně Devn po příjezdu na ostrov.
„Tedy pěknej bazén,“ pochvaloval si John který se rozhlížel po okolí.
„Jo ještě jeden je uvnitř ten je krytej. Tak já vás zavedu do pokojů a Rodger vám odnese zavazadla. Isabelo tenhle pokoj s terasou je tvůj a Johne tenhle blízko posilovny je tvůj máš tu i studovnu. Ty ji máš taky Isabelo,“ vysvětlovala Devn cestou po domě.
„ Na co mi asi bude studovna,“ poznamenala Isabela. „Nejsem žádnej šprt.“
„ Tak Isabelo já ti pomůžu vybalit a pak si půjdeme dát něco na zub.“
„ Ne diky zvládnu to sama nepotřebuju pomoct,“ ohradila se Isabela.
„ Jak chceš pokoje máte zařízené i vaše věci tam už dali takže vítejte doma.“
Isabela se zavřela v pokoji a okamžitě schovala věci od Petra. Po tom co si všichni vybalily zašli za Isabelou do pokoje.
„Tak co jak si se zabydlela,“ ptala se Devn hned po příchodu do pokoje.
Isabela neodpověděla neslyšela jejich otázku měla na uších sluchátka a poslouchala dost nahlas muziku a přitom něco dělala na notebooku. Devn se ji podívala přes rameno. Isabela si chatovala s nějakým klukem. V tom s jich všimla.
„Co tu děláte? Šmírujete co,“ ptala se dost agresivně Isabela.
„ Ne jen jsme se šli zeptat jak jsi na tom jestli nepotřebuješ s něčím pomoct jo a učení už sis vybalila,“ ptala se Devn.
Isabela se na ní tázavě podívala.Veškeré učebnice naházela na půdu už před měsícem a pochybovala o tom, že by je tam mohli najít.
„ No nekoukej tak máš tu nové učebnice a sešity,“ řekla Devn když uviděla Isabelin pohled.
„ A na co? Vždyť jsou stejně prázdniny,“ poznamenala Isabela.
„ Ještě ne až za týden a navíc ty už si se flákala dost budeš chodit do letní školy abys dohnala zameškanou látku.“
Isabela hodila vražedný pohled na Johna bylo ji jasné kdo to vymyslel na to ho znala až moc dobře.
„ Pojď jdeme na večeři,“ zavelela Devn aby ukončila nastalou hustou atmosféru.
Isabela tentokrát šla bez debat nechtěla riskovat, že se vrhnou do vybalování učebnic a ještě náhodou něco najdou. Najedla se a po večeři chtěla jít do pokoje, ale Devn ji zdržela.
„Isabelo zítra ráno jedeme do nemocnice, aby se ti podívali na tu nohu.“
„V kolik,“ zeptala se Julie.
„ Kolem 10 hodiny.“
„ Fajn budu připravená.“
Tohle byl nejdelší a nejmilejší rozhovor co Devn s Isabelou zažila. Ale řekla si, že si třeba zvyká nebo ji pomohla možná změna prostředí. Jenže Devn se mýlila Isabela už si něco vzala na zlepšení nálady. Než šla spát tak si dala ještě vodku a cigaretu.
Devn a John už byly ve svých pokojích takže všechno bylo v klídku alespoň si to myslela Isabela. Jenže nevěděla kde má ložnici Devn ta ji měla hned vedle. Jediný kdo to věděl byl John a ten to Isabele opravdu říct nehodlal.
Devn se zdálo, že venku někdo kouří ale pak si řekla, že to Rodžr si chodí občas zakouřit ven. „Isabela to být rozhodně nemůže věci jsem ji balila já takže tam cigarety neměla to vím určitě,“ řekla si pro sebe Devn.
Isabele bylo krásně. Druhý den si vzala jednu tabletu zapila ji vodkou a dala ji cigaretku pěkně se navoněla aby zní nebyl cítit kouř a pak šla dolů. Noha už ji tolik nebolela. Nasnídala se a odjela s Devn k doktorovy. John zůstal doma, aby měli soukromí promluvit si jako žena se ženou.
„Tak Isabelo co kluci,“ začala Den debatu aby v autě nebylo ticho.
„ Co je vám do toho. Se taky neptám s kým spíte,“odpověděla Isabela agresivně.
„ Hele vzhledem k tomu, že dnešek strávíme spolu tak si musíme o něčem povídat přece nebudeme mlčet.“
„ Počkat jak to celej den. Máme jet jen do nemocnice,“ ptala se vyděšeně Isabela.
„ Jo, ale pak pojedeme nakoupit něco k jídlu a někam si zajedeme. Mám pro tebe překvapení.“
„No to bude podvaz,“ poznamenala Isabela uraženě.
Po vyšetření v nemocnici Isabele sundali ortézu a dali ji jinou ta umožňovala více pohybu a jen tlumila zátěž na kotník jako ta předchozí. Pak jeli nakoupit. Když bylo nakoupeno. Vezla Devn Isabelu do hřebčína.
„Co tady budeme dělat?“
„ Podíváš se na koně.“
„ Fakt super nemůžeme jet domů,“ škemrala Isabela.
„ Opravdu se na ně nechceš podívat,“ ptala se Devn.
„ Ne,“ řekla Isabela rázně.
„ Já myslela, že máš koně ráda.“
„ To ste se spletla.“
A tak odjeli domů. Tam Isabela hned po příjezdu zapadla do svého pokoje a pustila si na plný pecky hifi věž.
„ Tak co jak jste dopadli v nemocnici,“ ptal se John Devn.
„ Ale dobře dali ji ortézu, aby s tím mohla chodit.“
„ A zbytek dne.“
„No celou cestu semnou nepromluvila kromě toho když jsme se chytli. A ani se nechtěla jít podívat na koně.“
„ To je divný ať byla sebe protivnější chodila se uklidnit vždycky ke koním. Teda dokud nezačala s drogami od té doby tam nebyla alespoň to odvozuju od toho co nám řekla o tom jak dlouho to bere,“ vysvětloval John.
„ Mám jisté podezření, ale nechápu jak by k tomu mohlo…“
„ A jaké je to podezření,“ ptal se John.
„No, že Isabela pořad ještě bere drogy.“
„ Jak to myslíš,“ ptal se John nyní s obavami v hlase.
„ Tak jak to říkám Isabela si musela něco vzít,“ řekla smutně Devn.
„ Ale kde by to vzala věci jsme ji balili mi. A na chatě nemohlo nic být.“
„Půjdeme se přesvědčit a uvidíme,“ rozhodla nakonec Devn.
„Isabelo musíme s tebou mluvit tak to okamžitě vypni!“
Isabela vypnula hifi věž.
„Co je zase?“
„ Musíme ti prohledat pokoj.“
„ Tak fajn jak chcete mě je to jedno nechápu co byste tu chtěli najít nic tu není.“
A Isabela měla pravdu v celém pokoji nenašli nic.
„ Spokojení,“ řekla Isabela s úsměvem.
„ Pro zatím jo, ale nezapomeň máme tě na očích,“ poznamenala Devn když odcházeli s Johnem z pokoje.
Isabela se cítila jako vítěz. Hodila na oba pohrdavý obličej. Devn bylo jasný, že si Isabela něco vzala ale nebyl důkaz podezření nestačí když u ní nic nenašli a hlavně jak by se to tam dostalo. „Musím tomu přijít na kloub,“ řekla si Devn pro sebe.
Jenže jak dny plynuli začínal mít stejný pocit i John podle všeho by Isabela měla být protivná mít abstinenční příznaky a né se usmívat od ucha k uchu a dělat naschvály. Něco tu nehrálo. „Devn to není normální nejsem sice doktor, ale je jednoznačně vidět, že musí něco brát jak jinak to vysvětlit to by byla lékařská anomálie,“ poznamenal John v kuchyni když Devn pomáhal připravovat oběd.
„ Je jeden způsob jak to zjistit, ale nechtěla jsem ho využít.“
„ Jakej?“
„ No dám Isabela do pití slabá sedativa a pak ji vezmu krev na testy a za 2 hodiny máme výsledek. Nejradši bych našla jiný řešení jenže není. Pokud bere drogy musíme tomu zabránit co nejdřív začíná se propadat do propasti odkud už se nemusí vrátit.“
„ Devn uděláme to hned nemůžeme čekat,“ řekl rozhodně John.
„ Tak jdi udělat Isabele něco k pití já udělám něco k svačině ať to není tak nápadný.“
„ Jo udělám citronádu tu Isabela zbožňuje.“
„ Tak jo,“ povzdechla si Devn plná pochyb zdali dělá správnou věc.
Pak když bylo všechno připravený došli pro Isabelu.
„Isabelo je svačina pojď dolů,“ řekl John.
„ Já nemám hlad.“
„ Hele nekecej a koukej naklusat nebo bude zle,“ křičel na ní John.
Isabela přišla sedla si ke stolu.
„Ale já vážně nemám hlad nestačilo by kdybych si vzala tu citronádu a jablko,“ prosila Isabela.
„Je to jen pro jednou, ale pak večeři sníš,“ řekla rázně Devn.
„ No jo furt to je mi starostí,“ poznamenala Isabela. „ Si připadám jak ve výkrmně.“
Isabela si sedla v obýváku, aby neseděla u stolu s Devn a Johnem. Vypila citronádu a snědla půlku jablka.
„Já jdu do pokoje,“ oznámila.
Isabela vstala zavrávorala. To byl signál pro Johna. Ten ji chytil a povídá:
„Isabelo je ti něco?“
„ Je mi nějak div…..,“ nestačila doříct Isabela a usnula Johnovy v náručí.
Devn přinesla kufřík odebrala ji vzorek krve. K vzorku připsala jaké množství a jakého druhu sedativa Isabela dostala, aby byl rozbor přesnější a rychlejší a poslala Johna ať s tím dojede do města. John odjel a Devn zůstala v Isabelou v obýváku. Ta se po hodině začala pomalu probouzet. Devn se jen modlila, aby byl už John doma protože až Isabela zjistí, že má na ruce vpich po odběru krve mohla by něco vyvádět. Naštěstí ještě tak dobrou půl hodinku bude malátná a vláčná.
John přijel asi tak po hodině a půl co odjel. Devn byla ráda, že je tak brzo zpátky. Isabela se pomalu začínala probírat. Začala se vyptávat co se stalo? Když uviděla vpich na ruce.Okamžitě se prudce posadila a ptala se: „ Co se mi stalo?“
„Museli jsem ti vzít krev na testy na drogy.“
„ To snad nemyslíte vážně?“
Isabela vstala tak prudce, že se ji zamotala hlava. To ještě doznívali účinky sedativ. John ji vzal do náruče a odnesl do jejího pokoje tam ji položil na postel a předal výsledky Devn.
„No měla jsem pravdu, ale jak se to sem dostalo, to opravdu nechápu,“ přemýšlela nahlas Devn. „Musíme ji prohledat pokoj, ale ze všeho nejdřív musíme Isabele dát další sedativa a pošleme Rodžra ať koupí popruhy abychom ji mohli připoutat k posteli.“
„ Opravdu to musí být,“ ptal se John.
„ Jinak to ani nejde teď může ohrozit svůj život a to nemůžeme dopustit.“
„Hele nepřipadá vám blbý bavit se o mě beze mě a vůbec žádný vaše šílený nápady se tady praktikovat nebudou já odcházím a basta,“ křičela hystericky Isabela.
Díky svému výstupu si vysloužila jen další sedativa a během hodiny byl Rodžr zpátky i s popruhy. Přidělali je k posteli a ji připoutali dokud byla ještě v limbu. Když se pak probrala křičela ať ji okamžitě pustí.
„ Ne ani náhodou teď prohledáme celý pokoj abychom to našli a mezitím se upraví spodní pokoj abys tam mohla bydlet než budeš z nejhoršího venku,“ odpověděla Devn rázně na její vyvádění. „Tak a jdeme na to.“
„ Někde to tu musí být. Ale kde už jsmeto jednou prohledávali a nic jsme nenašli a hlavně jak to sem dostala.“
„ Tak ještě jednou.“
Isabela je pozorovala. Devn si toho všimla naklonila se k Johnovy a řekla mu: „ Johne podívej se na Isabelu a podle její reakce se nám to podaří najít.“
„ Tak jo můžeme to zkusit. Stejně už si nevím rady,“ poznamenal John.
A opravdu celou dobu co John prohledával koupelnu Isabela byla v klidu, ale když se Devn dostala až k šatní skříni zpozorněla. Devn si toho všimla. Vyndala všechny věci a prohlédla je ale nikde nic.
„Johne jsem si jistá, že je to tady ale nic tu nevidím.“
„ Tohle je Isabelina původní skříň,“ ptal se John.
„ Ano chtěla jsem aby se tu cítila víc jako doma.“
„ Tak to jo.“
John se podíval na Isabelu a zeptal se jí rázným hlasem.
„Mám to rozbít a nebo mi řekneš kde se otvírá ta tajná přepážka.“
„ Jak o ní víš,“ zeptala se Devn.
„Isabela si tam schovávala poklady jako malá. Když to táta upravoval tak jsem mu pomáhal. Jen kdybych si tak vzpomněl jak se to otvírá. No tak Isabelo řekni jak se to otvírá stejně víme, že jsi to schovala tam,“ naléhal John.
Jenže Isabela mlčela. Moc dobře věděla, že John nedokáže zničit nic co dělal otec. Jenže John po prozkoumání skříně zjistil jak se to otvírá. Dostal se to zadní části a vytáhla alkohol, cigarety, nějaký tablety, marihuanu a nějaký bílí prášek.
„Tak tady to je.“
„ Hlavní je, že jsme to našli.“