Isabela 5. kapitola

Jako boží znamení by se dalo vzít i to, že ráno když všichni spali přijel přívoz, který vozí na ostrov zásoby do obchodů a taky co si objednají v kuchyni u Devn. Isabela ho viděla, vyběhla ze sprchy rychle se oblíkla ani se neosušila. Z vlasů ji ztékala voda, ale to jí nevadilo neměla moc času a tak rychle popadla tašku opatrně vyšla z pokoje a vyplížila se z domu. Utíkala, aby stihla přívoz. Měla štěstí stihla ho a hodný námořník ji vzal na palubu.
„ Kampak takhle brzo slečinko,“ ptal se jí námořník.
„ Jedu domů musím stihnout vlak a pak letadlo.“
„ Aha tak to jo, to se nebojte to se stihne. Tahle kráska ač se nezdá má rychlej motor.“
Isabela jen mlčky kývla na souhlas. Cestou si prohlížela e-mail, který dostala od Maxe. Ani si nevšimla, že už je v přístavu. Rychle vystoupila z trajektu a utíkala pryč. Námořník za ní volal. „Slečinko nechala jste si tu nějaké psaní.“
Isabela ho však neslyšela. Tak ho uložil k sobě.
„Třeba to bylo důležité a ona se pro něj vrátí,“ mumlal si pro sebe námořník.
Isabela zaparkovala do prvního baru a dala si pořádného panáka. Po několika rundách odkráčela směr nádraží. To ji ale Devn a Rodger zběsile hledali, kde mohli až když přijel trajekt zpět na ostrov, aby dovezl zbytek věcí, které se mu na palubu už nevešli.
„Dobrý den neviděl jste tu tohle děvče,“ ukázala námořníkovy Isabelinu fotografii.
„ Jo ta semnou jela ráno když vystupovala upadl ji tenhle papír.“
„ Děkujeme.“
Devn si přečetla e-mail a bylo ji jasné, že jde o čas. Podle toho už na Isabelu všichni čekají má odjed vlakem v jedenáct hodin.
„Musíme ji najít,“ vykřikla Devn.
Utíkali na jejich motorový člun a jeli do přístavu. Odtud jeli autem na nádraží. Když přišli na nádraží Isabelu nikde neviděli. Pobíhali po peroně a vyptávali se kolem jdoucích lidí jestli někdo neviděl Isabelu.
„Jedna paní ji prý zahlídla jak jde na záchody,“ oznamoval Rodger Devn.
„ Jdu tam počkej tu stejně tam nesmíš. Kdybych tě potřebovala tak zavolám.“
„ Jasně čekám.“
Devn vlítla na záchody Isabela tam však už nebyla.
„ Tak co??“
„ Není tam kde k sakru může být??“
„ Z kterého nástupiště jí to jede??“
„ Z druhého, ale tam jsme byly a tam není a stejně jí to jede až za čtyřicet osm minut. Musíme hledat dál.“
„ A co hospoda co se zeptat tam.“
„ Jo dobrej nápad jdeme.“
„ Dobrý den můžu se na něco zeptat,“ ptala se Devn hospodského hned jak vešli do první hospody.
„ Ale jistě,“ odpověděl muž za výčepem.
„ Neviděl jste tu tuhle dívku?“
„ Ano odešla asi tak před deseti minutami s nějakou partičkou. Docela jsem se divil, že takhle pěkně oblečená dívka se tahá s takovými feťáky.“
„ A nevíte kam mohli jít?“
„ Ti chodí jen na jediné místo v zadu za nádražím jsou odstavené staré vagóny určitě šli tam.“
„ Díky moc jste nám pomohl.“
Když doběhli dozadu Devn uviděla Isabelu.
„ Támhle je musíme ji chytit ať nám neuteče.“
Isabela si jich všimla a dala se na útěk. Devn s Rodgerem za ní.
„No tak Isabelo počkej,“ volala na ní Devn.
Ani mě nehne pomyslela si Isabela musím pryč! Jenže vypitý alkohol a vykouřená marihuana Isabele zrovna na rychlosti nepřidali v tom zmatku zapomněla na baťoh, který měla na zádech. Devn ji dohonila a chytila.
„Rodgere prosím tě podrž jí já doběhnu pro auto.“
Isabela se vzpouzela, kopala, škrábala, ale nebylo jí to nic platné. Devn přivezla auto, Isabelu naložili a jeli do přístavu. Ta celou cestu protestovala, ale nemohla utéct Rodger seděl sní v zadu a držel jí aby nic nevyvedla. Pak ji odvedli do člunu a odjeli domů. Tam ji Rodger odvedl do jejího pokoje a zamkl jí tam. Isabela ještě chvilku bušila do dveří a křičela.
„ Puste mě já tu nechci být, nenávidím tě, nenávidím!“
Isabela se sesunula u dveří už jen občas bušila do dveří teď už, ale s menší intenzitou i křik se ztišil. Isabela jen slabým hláskem poznamenala. „Ty nic nechápeš nikdo z vás nic nechápe.“ V tom se otevřeli dveře.
„Tak mi to vysvětli,“ řekla Devn vcházejíc do pokoje.
V Isabele hrklo.
„Není co vysvětlovat.“
„ Jak chceš vzhledem k tomu, že jsi porušila všechno na čem jsme se dohodli. Musím tě potrestat.“
„ Co mi můžeš asi tak udělat domácí vězení to mě fakt ublíží. Stejně se tu nedá nikam jít.“
„ Ne pojedeme do města musíme se někam podívat.“
Isabela nechtěla uznat porážku a tak jen pokračovala ve svém odmítavém a posměvačném postoji.
„Tak jdeme.“
Isabela odešla věděla, že Devn si nic nedovolí na to je moc měkká vyhrožovat to jo, ale skutek utekl. A navíc by to musela nějak vysvětlit Johnovy a na to není. Jenže čím blíž přístavu byly tím v ní začínali víc a víc klíčit pochyby. Devn ji odvezla do obrovského areálu. Nejeli předním vchodem vše bylo už předem domluvené. A tak Isabela nemohla vidět, že to kam jedou je klinika jejíž součástí je i léčebna. Došlo jí to až ve chvíli kdy do auta vlítli dva muži v bílém a jí odvlekli dovnitř. Tam ji odvedli na vstupní prohlídku, která nebyla nic příjemného a pak na izolaci. Isabela celou dobu protestovala a prosila Devn ať to nedělá. Devn však neustoupila. Měla plán Isabela si chvilku pobude na klinice a užije se trochu té atmosféry a zacházení a pak si ji vezme domů. Uvidíme jaký to bude mít výsledek. Vše bylo pečlivě promyšlené a domluvené.
Isabela projde za ty tři dny vším a hlavně se dostane z toho nejhoršího. Devn odešla a Isabela zůstala na izolaci. Večer za ní přišel doktor se sestrou a zeptali se jí: „Tak co jak ti je?“
Isabela neopověděla.
„ Tak sestři prosím, aby jste tady Isabelu odvedla na skupinovou terapii a pak na večeři. Isabelo a tobě radím poslouchat sestru. Pokud budeš všechno dělat tak jak se má tak spolu budeme vycházet v pohodě, ale pokud jednou zklameš naši důvěru tak poneseš následky.“
„ To nemůžete!!“
„ Co?“
„ Držet mě tady!“
„ Ale ano máme souhlas tvého poručníka a navíc nejsi plnoletá. A pokud by to neudělala tvoje teta později by ji to nařídil soud protože pokud vím jsi pořád ještě v podmínce a ta platí všude. Nejen v New Yorku.“
Isabela se zarazila moc dobře věděla, že odsud už neuteče. Šla tedy se sestrou na skupinovou terapii. Seděli tam samý individua a zkrachovalé existence, alespoň podle ní. „Sem přece nepatřím,“ říkala si pro sebe, ale když začala poslouchat životní příběhy všech okolo zjistila, že jistá podobnost tu je. Alespoň v tom, že každý hledal únik a útěchu ze své těžké životní situace v drogách. Byla tam i jedna dívka asi tak o necelé dva roky starší než je Isabela i ona začala vyprávět. Chraplavým unaveným hlasem o tom jak utíkala z domova pak se chytla divné party a s jedním feťákem, že má roční holčičku, která skoro umřela po porodu protože její matka jela v drogách.
Isabela si říkala, že jí by se tohle nikdy nestalo. Ale čím dýl o tom potom přemýšlela tím víc ji to hlodalo. Možná kdyby to Devn přece jen řekla ulevilo by se jí. Z úvah ji vytrhla terapeutka. Když řekla: „A teď dáme slovo našemu novému členu. Isabelo pověz nám jak si se dostala k drogám.“ Isabela mlčela. Ostatní ji pobízeli. Ale ona se jen prudce zvedla a se slovy já jsem tu jen omylem nemám žádný problém odešla směr dveře. Už byla skoro u dveří když ostatní spustili.
„Když odejdeš možná zahodíš svoji šanci.“
„ To se toho tolik bojíš.“
„ Nechte ji je to jen další rozmazlenej fracek.“
Ozývala se ze skupinky lidí. Isabelu vytočilo co o ní jeden z účastníků sezení řekl. Ona přece není rozmazlená. Otočila se a pomalými kroky se vrátila zpět na své místo. Terapeutka jí znovu vyzvala aby se podělila o svůj příběh už chtěla zase něco namítnout. Ale ostatní ji vysvětlili pomocí pádných argumentu, že pokud je tady tak problém má a pokud si ho nepřizná nebude s ním moc bojovat. Isabela nakonec musela uznat, že na tom asi něco bude když to říkají lidé kteří mají stejný problém.
„ Ano mám problém beru drogy,“ řekla váhavě a doufala že to pro dnešek bude stačit a všichni okolo jí dají pokoj.
„ Bravo a jaké si vyzkoušela.?“
„Jen taneční a marihuanu.“
„ Vyzkoušela si někdy perník, haš nebo kokain,“ ptali se ostatní dál a tím tlačili Isabelu do kouta.
Isabela mlčela ale všudypřítomné pohledy ostatních ze skupiny jí sledovali jako ostříži a tak po chvilce přemýšlení přikývla.
„A proč si vlastně začala brát drogy?“
Isabela jen stroze odpověděla: „Abych zapomněla.“
Dál už z ní nic nedostali. Doktor, který vše pozoroval z povzdálí řekl sestře: „Udělala první krok, ale ten druhý dá ještě hodně práce. Musím si o tom promluvit s Devn možná by tu Isabela měla zůstat ne jen tři dny pro výstrahu, ale týden a pak jsem pravidelně jednou týdně docházet na skupinová sezení.“
„ To asi bude nejlepší pane doktore je ještě moc mladá na to, aby si zničila život. Susan jsme pomoct nemohli ta přišla v hrozném stavu Isabela má velkou šanci na brzký návrat do normálního života.“
„ Uvidíme jak moc bude spolupracovat.“
Isabela po skupinové terapii šla na večeři a pak ji odvedli do jejího pokoje. Byl na elektronický zámek takže útěk tu nepřicházel v úvahu. Isabela neměla takové abstinenční příznaky, protože snaha Johna a Devn ji vrátili alespoň trochu do normálního života. Ale přece jen jí nebylo nejlíp. Bolela ji hlava, cítila se zesláblá radši šla spát možná zítra to bude lepší. Druhý den následoval kolotoč sezení s psychologem, se skupinou, pak s primářem a nakonec se šla i učit. Isabela nebyla hloupá jen na školu kašlala nebavilo jí to tam. Učitel, který ji učil zjistil, že má vlohy pro učení, hlavně pak na jazyky a umění. Má dokonalou paměť a velkou představivost a cit pro umění. Také tohle řekl primáři.
„Byla by škoda kdyby tohle všechno zahodila.“
„ Jak se projevuje jinak myslím tím chování přístupnost?“
„ Je odtažitá, velmi často reaguje podrážděně nebo odmítavě jako by se snažila něco skrýt.“
„ To samé mi řekla Devn má oni strach její rodiče zahynuly při autonehodě ona při ní byla vážně zraněna podle toho co se podařilo Devn zjistit tak je na té nehodě něco divného a jediný kdo zná na všechny otázky odpověď je právě Isabela možná proto je taková.“
„ I to je možné. Pokusím se k ní proniknout, ale nedávám tomu moc velkou šanci. Jak dlouho tady bude?“
„ Dneska o tom budu jednat s její tetou. Víš co nechceš se tu zastavit a projednat sní to co jsi mi řekl.“
„ Jo rád to je ta tvá tajemná známá co??“
„ I tak by se to dalo říct.“
„ Hele jak jste spolu vlastně daleko??“
„ Nebuď zvědavej budeš brzo starej. Zatím jsme tomu nechali volný průběh neměla teď moc času zařizování ohledně Isabely a Johna. Snad na sebe konečně budeme mít zase chvilku teď když je Isabela tady.“
„ Tak držím pěsti. Zatím ahoj, jo abych nezapomněl kdy se tu teda mám stavit??“
„ No Devn přijde asi tak za půl hodiny tak se pak stav tak asi za hodinku co ty na to budeš mít čas?“
„ Jistě.“
Učitel odešel a primář zůstal ve své kanceláři sám čekal na Devn moc dobře věděl, že přijde dřív na to už ji znal moc dobře. A měl pravdu během deseti minut už stepovala před jeho kanceláří. Vyšel ven a pozval ji dál. Vlepil jí letmý polibek na přivítanou.
„Ahoj tak jak si se měla?“
„ Ale jo šlo to co Isabela??“
„ Nebuď tak nedočkavá víš co mám nápad co takhle kdybych ti to všechno řekl u oběda máme více jak hodinu čas co ty na to?“
„ Víš, že to je dobrý nápad už mám docela hlad.“
Odešli na oběd. Pol tak se primář jmenoval vysvětlil Devn jak to s Isabelou vypadá.
„ Ještě bych ji u nás pár dní nechal myslím si, že když tu zůstane týden tak ji to jen prospěje. A ještě s tebou bude chtít mluvit můj kamarád učí ji.“
„ Něco provedla.“
„ Ne naopak.“
„ A co udělala alespoň nějaký pokrok?“
„ Myslím, že ano uvidíme jestli se více otevře.“
„ Snad ano, mě by úplně stačilo kdyby semnou dokázala mluvit o tom co ji trápí a neutíkala pořád. Je celá po Jennifer je jí tak moc podobná. Moc mi ji připomíná.“
„ Vím, že je to pro tebe těžké, ale víš, že jsem tu pro tebe.“
„ Ano vím a jsem moc ráda, že tě mám.“
Pak zašli ještě na kliniku a Devn si tam promluvila s Michaelem to je učitel Isabely. Dozvěděla se celkem pozitivní věci alespoň to ji pomohlo nakonec se s Polem dohodli, že tu Isabela zůstane do víkendu a na víkend si ji vezme domů. Pokud to půjde tak si ji nechá doma a pokud ne tak ji opět přiveze.
Pak Isabele oznámili, že pokud všechno půjde tak jak má bude moc domů alespoň na víkend a pak zase zpět. Bylo lepší když nevěděla jak to je doopravdy jen by zase dělala problémy. Isabele se týden na klinice táhnul až to hezké nebylo. Ale sekala dobrotu aby mohla alespoň na chvilku ven.