Průsmyk-2

Průsmyk se zaplňoval padlými těly bojovníků a také koní. Asim pozoroval, jak se další a další Navarové na koních derou průsmykem a jeho obránci se dostávají stále více pod tlak.
Dva Navarští vojáci se na něho vrhli v tu chvíli, kdy bodnul jednoho jezdce, jenž se za výkřiku sesul na zem. Štítem obratně vykryl úder meče jednoho z protivníků a zkřížil zbraň s druhým. Pak za pomoci štítu počal s nimi svádět nerovný boj. Byl dotlačen až ke skále, u níž pak náhle odhodil štít, který zasáhl jednoho nepřátelského bojovníka. Poté sevřel obouručně meč a po rychlém výpadu na prvního protivníka jej sekl do krku. Druhý se ho pokusil bodnout, ale hbitě uskočil a v přikrčené poloze jej bodl do boku a on se skácel na zem. Sotva se tak stalo, postřehl jezdce s napřaženým kopím, jak směřuje k němu. Než stačil uskočit do strany, tak Navara zasáhl nůž, který mrštil Imar běžící ze svahu. Muž sebou v sedle cuknul a s čepelí nože v krku se zhroutil na zem.
„Vobjěvil ses v pravou chvíli!“ řekl mu Asim
„Nevypadá to moc dobře!“ pronesl Imar
„Že se ptám, co ten kámen?“
„Že se ptáš.“
Asim se přitom zadíval tím směrem, kde se nacházel obrovský balvan, který pokud by se skutálel, tak by zavalil průsmyk v jeho nejužší části.
Za chvíli oba opět křížili čepele svých mečů s čepelemi Navarů. Vše nasvědčovalo tomu, že se schyluje ke krvavé porážce obránců průsmyku, a to i přes to, že se od druhé strany průsmyku vyřítilo proti útočníkům několik desítek bojovníků na koních. Ti mohli akorát tak navarský postup zdržet, nikoliv zastavit.
Před sebou uviděl Asim, jak se další dva z jeho mužů zhroutili v bitce, jenž se rozpoutala pod svahem, k němuž útočníci pronikli. Sám utržil další šrám do stehna, ale ten, který mu to způsobil, neměl štěstí. Bodl jej do břicha a celý konec čepele na okamžik zajel do protivníka. Bodnutý Navar ztuhl, vykřikl a z úst mu začal téci pramínek krve. Odkopl ho, přičemž z jeho těla vytáhl konec meče.
„Už se dlouho neudržíme!“ vykřikl Imar poté, co přes sebe přehodil jednoho nepřátelského bojovníka a na zemi ho probodl.
„Jen zázrak nám pomůže!“ vyhrkl Asim a jako ostatní ustupoval po svahu nahoru. Vzápětí se zase dostal do souboje. Jeho protivník ho při dalším zkřížení mečů narazil zády na skálu, ale on napjal svaly a odstrčil ho od sebe. Muž ztratil na nerovném terénu rovnováhu a toho Asim využil. Sekl jej do ruky a vzápětí do hrudi, načež se rozeběhl po stráni směrem k onomu balvanu. Kolem něho proběhli ti obránci, jimž už došli šípy ke střílení z luků a teď se meči vrhli do přímého boje.
Když doběhl k balvanu, tak zrakem přehlédl celý jeho povrch i zem, na níž stál. Následný pohled na zuřící bitvu byl zoufalý. Chtěl se opět vrhnout do boje, když tu náhle jeden sluneční paprsek dopadl na jedno místo na povrchu balvanu. Ten poté jakoby vypálil do jeho povrchu obrys meče. Asim chvíli užasle hleděl, ale pak svůj meč do svítícího místa položil. Ten se prudce rozzářil oslepující září a on si musel zakrýt oči dlaní. Přes konečky prstů však vzápětí zahlédl navarského bojovníka, který k němu běžel. Vytáhl z pochvy nůž, mrštil jej a protivník se zabodnutým ostřím nože v krku se zhroutil. Ve stejný okamžik meč vylétl od balvanu a jemu dopadl přímo do rukou. Zároveň se obrovský kámen dal do pohybu a on jej užasle pozoroval. Pak se rozeběhl a v běhu vedle něho začal křičel.
„Uskočte! Padá balvan!“
Celý svah se počal třást. Většina zápasících mužů na svahu stačila uskočit, ale Navarové na koních pod ním to nestihli. Valící se balvan mnohé vojáky i koně rozdrtil a pak zcela zatarasil tu nejužší část cesty v průsmyku mezi skálami. Ti Navarové, co zůstali na svahu a pod ním, obránci pobili. A vzápětí se ozval vítězný pokřik.
„Bohové jsou na naší straně!“ vykřikl Asim na vrchu svahu a přehlédl zbylé muže, kterých bylo jen několik desítek.
„Občas legendy nelžou,“ mínil Imar.
„Tahle bitva byla vyhraná. Ale válka teprve začíná.“
„Získali jsme čas, a to je to hlavní.“
„Informuj krále. Navarové určitě vobejdou hory na severu. Ze severu to mají ke královskému městu blíž. Budu je neustále sledovat.“
„Rád bych byl u toho.“
„Neboj, sejdeme se na hradbách města. Naskoč na koně a jeď!“
„Doufám, že se opravdu sejdeme!“
„Budu mít snad jen vo pár šrámů víc.“
„Ty už máš po dnešku.“
„A nebudou asi poslední!“ mínil Asim a zahleděl se na mrtvá zakrvácená těla, jenž ležela všude kolem.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ