Hra 2. díl

Při vstupu do místnosti seržantka pečlivě pátrala pohledem všude kolem sebe. Obývací pokoj byl nevelký, ale zato prosluněný, světle vymalovaný, vybaven moderním vkusným nábytkem. Tak tady se pozná ruka ženy, napadlo ji. Dlouhá záclona, zakrývající vchod na terasu, byla čistá, zjevně nedávno zakoupená. Na konferenčním stolku stál notebook, přepnutý do úsporného režimu a v akváriu, zabudovaném ve stěně, si v poklidu plavaly malé barevné rybičky. A uprostřed téhle idylky ležel obraz hrůzy a utrpení.
Tělo pachatel odnesl na pohovku, kde ho přikryl dlouhým prostěradlem. Byl vidět pouze obličej, jenž na první pohled patřil mladé a velmi půvabné ženě. Směrem k zemi visely vlnité vlasy, které dříve mohly být snad hnědé, snad zrzavé. Teď je však zabarvila zaschlá krev, nejspíš pocházející z nevelké tržné rány na čele. Nikde jinde žádná zranění nebyla na první pohled patrná, zbytek těla cudně kryla bílá látka.
Seržantka se mimoděk zachvěla a na okamžik úplně ztuhla. Nebyla schopná pohnout ani konečky prstů a její hnědé oči hleděly kamsi do prázdna. Téměř se jí podlomila kolena.
,, Ahoj Sáro,“ Kolem se téměř neslyšně prosmýkl soudní patolog. Jmenovaná sebou trhla a překvapeně se zahleděla na postaršího, podsaditého mužíka, sloužícího na místní policejní stanici už hezkou řádku let.
,, Ahoj Same,“ pronesla téměř neslyšně. Užasle se na ni zadíval.
,, Není ti nic? Jsi hrozně bledá!“ Malátně zavrtěla hlavou.
,, Můžeš určit dobu úmrtí?“ Doktor se pustil do zběžného ohledání.
,, Řekl bych tak mezi jedenáctou večerní a jednou ranní!“
,, A příčina?“Patolog tělo opatrně přetočil a Sára tak mohla spatřit stopu po kulce.
,, Nejspíš touhle jedinou ranou přeťal aortu, ale v tom případě…,“
,, By nemohla být zavražděna tady,“ dokončila za něj nezdvořile větu seržantka, zatřepala hlavou, načež vytáhla zápisník a propiska se začala po papíře jen míhat.

Anthony zaskřípal zuby a v duchu napočítal do deseti. Tohle byl již pátý dům v pořadí, který obcházel. Pátá kuchyň s moderními kamny. Třetí na první pohled vystrašená hospodyňka, z níž se ovšem záhy velmi brzy vyklubala vypočítavá potvora. Třetí žena, co mu nabízela sušenky. Čtvrtá, nabízející čaj. všechny s přeslazeným úsměvem v perfektně padnoucích zástěrách.
,,Díky moc, kdyby něco, ozveme se,“ Seržant tuhle naučenou větu odříkával takřka z paměti pokaždé, když mu došlo, že v téhle rodině se nic nového nedozví. Pokaždé z něj jen tahaly rozumy, jakže byla mrtvá vlastně zavražděna. Krátce si povzdechl. Nesledoval sice populární seriály, v tuto chvíli si však mohl s čistou hlavou říct, že na předměstí v životě bydlet nebude.
Dveře se za ním zabouchly a on se vrátil zpátky na chodník, aby obešel další domy. Cestou vytáhl z kapsy saka mobil a vyťukal jemu dobře známé číslo. Vyzváněcí tón se stěží mohl ozvat jednou, když se na druhém konci ozvalo trošku utahané:
,, Ahoj Marku!“ Anthony se i přes veškeré trable a problémy, kterých ho za dnešní dopoledne potkalo více než dost, pousmál a u srdce se mu rozlil příjemný pocit.
,, Jsi v pořádku?“ Starost o milovanou ženu byla přeci jen o dost silnější než všechny pracovní povinnosti dohromady.
,, Když pominu, že mám břicho jako balón a do porodu mi zbývá pár dní, ráno jsem se pohádala s pošťákem, protože přišel o pět minut později a do čaje jsem si místo cukru nasypala sůl, pak je všechno v absolutní pohodě!“ Zastavil před dvířky do další zahrady a stiskl zvonek. Hned nato se rozštěkala nějaká psí bestie a u branky se objevila malá chlupatá vrčící koule.
,, Poslyš, miláčku, musím končit. ještě se ti ozvu, ano? A kdyby se cokoliv dělo, okamžitě zavolej, dobře?“
,, Fajn, ale můžu tě ujistit, že ještě tak dva dni takhle určitě zůstanu!“ Ženský hlas se rozloučil právě ve chvíli, kde se ze šestého domu vynořila další ze slušných hospodyněk.

Sarah Scottová odložila telefon a popadla sklenici s nedopitým pomerančovým džusem. Přitom si jen tak mimochodem vzpomněla na svou dřívější práci u policie. Vybavila si, jakým byla na úplném začátku naivním a dychtivým žákem, který se postupně měnil ve zkušenou policistku, jež zasáhlo několik ran osudu. Nejdříve se zamilovala do svého kolegy, spolu s nímž sloužila na stanici teprve pár týdnů, za měsíc se stěhovali do jednoho bytu a plánovali svatbu. Jenomže realita je neúprosná a i ty nejkrásnější sny musí skončit a ji potkala těžká životní zkouška. Tehdy John řešil opravdu zapeklitý případ, zatímco ona byla na dvoutýdenní stáži v Irsku. Když se vrátila, vezli ji z letiště rovnou na stanici, odkud pokračovala směrem na místo, kde právě probíhala zuřivá přestřelka mezi zločinci a policisty. Přijela právě včas, aby viděla, jak její snoubenec klesá k zemi, zasažen jednou zbloudilou kulkou. Zemřel jí v náručí a ona se několik následujících týdnů z toho jen stěží vzpamatovávala. A právě v tomto nejtěžším období zjistila, že je těhotná. Navíc jí šéf v tu dobu přidělil jako parťáka Anthonyho, nejistého nováčka, sedícího v kanceláři u hromady papírů. Životní cesty jsou ale nevyzpytatelné, z Marka se vyklubal milý a pohodový muž, do kterého se téměř proti své vůli zamilovala. A tak to nakonec dopadlo tak, že nyní společně žijí v prostorném bytě v jednom těch starších arkýřových domů a těší se na miminko, které se má každým dnem narodit.
Ponořena do těchto myšlenek prošla chodbou až k budoucímu dětskému pokoji. Zvolna otevřela dveře a pomalu se rozhlédla po vybavené místnosti. Doufala, že všechno bude dokonalé. Věřila …

Sára se opřela o kapotu služebního mercedesu a zamyšleně si lokla vody.
,, Doufám , že si měla příjemnější poledne než já,“ Anthony prošel kolem a usadil se na místo spolujezdce. ,, Tyhle rádoby perfektní ženy jsou ve skutečnosti pěkná verbež!“ Na důkaz svých slov vytáhl z kapsy notes a začal názorně předčítat:
,, Melidna Towstendová, na první pohled vzorná žena, ve skutečnosti však prohnaná, cituji, potvora. Anebo tohle. Přistěhovala se před dvěma lety a od té doby se tu děly věci. Záhadně se jí rozbíjely přístroje, zrovna minulý týden uhnala mého manžela, aby jí šel opravit pračku. A to její povolání prý taky stálo zato. jak uvedly všechny ženy, byla něco na způsob šlapky, z čehož se však nakonec vyklubala společnice, jakou si muži najímají třeba na firemní večeře nebo tak něco!“ Významně pohlédl na kolegyni.
,, Tak teď už konečně vím, proč se o ženských tvrdí, že jsou drbny!“ Sára se významně ušklíbla.
,, To je trochu přehnané, nezdá se ti? Co jiného by se dalo dělat tady v té nudné čtvrti než špehovat sousedy? Tedy pokud jsi vdaná ženská v domácnosti!“ S těmito slovy nastoupila do auta a nastartovala.
,, Jedem na stanici!“