Proti Navarům-II-2

Přes kamenný most přejížděl jeden povoz za druhým. Asim je sledoval, přičemž si na sebe navlékl luk a do toulce si zasunul šípy, které jako ostatní bojovníci vzal přemoženým navarským vojákům.
„Právě dorazil zvěd. Velké množství Navarů i s katapulty míří tímhle směrem. Budou tu tak za hodinu,“ sdělil mu Artiel.
„Dříve nebo později by mohli Navarové vesničany dostihnout. Máme tak hodinu na to, abychom se dostali ke skalnatýmu jezeru a otevřeli jeho hráz. To by mohlo Navary spláchnout.“
„To není špatný nápad. Voda určitě strhne most a to ostatní Navary zdrží.“
„Nasedat! Jedeme ke skalnatýmu jezeru!“ zvolal Asim, přičemž se vyhoupl do sedla a i ostatní bojovníci nasedli na koně.
Zanedlouho jezdci jeli tryskem udaným směrem podél řeky.
Slunce stoupalo stále výše na oblohu a jeho paprsky osvětlovaly bílé skály, jenž obklopovaly velké jezero. Asim se zadíval na vzdálenou hráz, pod kterou větším otvorem stékal proud vody. Nikde u hráze však nebylo žádného Navara vidět.
„Možná, že tu nejsou,“ mínil Artiel.
„To se mi nezdá. Určitě vo tomhle jezeru vědí a budou chtít zabránit tomu, aby bylo vypuštěný. Musíme se k němu rychle dostat!“
O chvíli později se po cestě mezi skalisky rozléhal dusot koní. Asim jel v čele, na levé ruce měl štít a v dlaních svíral luk se šípem. Pozorně zkoumal očima skály a pojednou na nich spatřil několik postav.
„Vlevo nahoře!“ vykřikl a přitom namířil luk v ten směr. Zároveň postřehl, jak i na ně postavy zalícují luky. Vzduchem se vzápětí mihly vystřelené šípy a dva muži se zhroutili ze sedel koní. Asim uslyšel, jak jeho štít zasáhl šíp a obratně v zákrytu štítu dal do tětivy další šíp a luk s ním poté zalícil na jednoho Navara. Po vystřelení šípu postřehl, jak se onen bojovník předklonil a za táhlého výkřiku padal ze skály. Sprška šípů od jezdců vylétla směrem ke zbývajícím postavám na skále. Dva další navarští bojovníci se zhroutili bezvládně ze skály a za chvíli neměli jezdci protivníky a pokračovali k jezeru.
U břehu jezera bylo k vidění několik koní bez jezdců. Vzápětí se objevili navarští bojovnicí. Asim napjal tětivu luku a jeden běžící bojovník za okamžik klesl na zem. I ostatní jezdci vystřelili šípy a další Navarové padli. Pak se v rukou mužů na koních objevily meče, načež se rozpoutala bitka.
Po krátkém šermování Asim sekl svého protivníka do krku a ten se sesul na zem. Přitom uviděl, jak dva navarští vojáci naskočili na koně a rychle ujíždějí pryč. Nikým neohrožován uchopil luk, vložil do jeho tětivy něho šíp a zalícil jej na jednoho jezdce. Po jeho vypálení Navar v sedle rozpřáhl ruce a spadl pozadu na zem. Co nejrychleji dal do luku další šíp a namířil jej na toho druhého. Při puštění tětivy postřehl, jak si jezdec zakrývá záda štítem a šíp vzápětí zasáhl onen štít. Poté navarský bojovník zmizel za skalou.
„Artieli! Postarej se o vytažení hráze! Já musím dostihnout toho, co ujel, aby nevaroval Navary!“ vykřikl při pohledu na pro ně vítězně končící bitku. Pak se rozjel tryskem tím směrem, kterým odjel navarský bojovník.
Když mizel za skálou, zaslechl vítězný pokřik a o chvíli později jeho kůň uháněl tryskem prašnou cestou, jenž se svažovala mezi skalami dolů k lesním porostům, za kterými se rýsovala do dálky rozlehlá pláň. Někde za jejím obzorem táhlo navarské vojsko, jenž nemělo tušení o smrtelném nebezpečí, co mu hrozilo. Asim byl rozhodnut zabránit tomu, aby nepřátelskou armádu prchající Navar varoval.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI