V obležení-2

Ranní mlha zahalovala hradby, na kterých se pohybovaly postavy vojáků na stráži. Asim zamyšleně stál u okraje hradeb a upřeně hleděl do mlžného oparu, jenž zakrýval krajinu před opevněním. Někde tam v dálce tušil mohutná navarská vojska, co se chystala k útoku.
„Až se ta mlha zvedne, tak Navarové určitě zaútočí,“ ozval se náhle hlas Imara.
„To se dá předpokládat. Nejprve zasypou hradby koulema a kamenama z katapultů,“ mínil Asim.
„Kolik se jich tak na nás vrhne?“
„Hordy a hordy.“
„To bude strašná bitva.“
„To tedy ano. Možná pro nás poslední.“
„A nebo taky pro ně.“
„Každopádně bude mít smrt žně.“
„Před dávnými věky ke královskému městu přitáhli taky dobyvatelé. A když bylo obráncům nejhůře, tak z hor přišla mohutná armáda kamenných vojáků, kteří útočníky zahnali na panický ústup.“
„Potom, co jsem zažil v průsmyku a nejenom tam, začínám věřit ledasčemu,“ mínil Asim.
„V tý pověsti se taky praví, že to kamenný vojsko vedl drak, který spí spolu s těma vojákama v podzemí. A když je probuzen, tak vzbudí to vojsko.“
„To aby toho draka někdo rychle vzbudil,“ řekl Asim.
„Potíž je v tom, že nikdo neví, kde přesně v horách je to místo.“
„To je špatný.“
„V královský knihovně by vo tom v nějaký knize mohla být zmínka.“
„Tak utíkej rychle do tý knihovny. Jsme v situaci, kdy musíme zkusit všechno. Král určitě nebude proti.“
„Inu dobře. Stanu se na čas knihomolem, i když bych byl radši tady na hradbách.“
„Třeba tam budeš užitečnější než tady.“
O něco později po cestě od hradeb uháněl tryskem kůň v jehož sedle seděl Imar. Mezitím se mlha začala pozvolna zvedat a první nesmělé paprsky dopadly na hradby. A k obráncům královského města dolehlo vzdálené zlověstné bubnování, které dávalo tušit, že se Navarové chystají k útoku. Asim stál s několika muži na jedné s věží a bedlivě hleděl na krajinu. Nad ní se pozvolna rozplývaly cáry mlhy a brzo v dálce rozpoznal obrysy velkého množství katapultů, jenž navarští bojovníci dotáhli do takové vzdálenosti, aby mohli dostřelit na hradby. O něco později se ve zvlněné krajině objevil jedoucí jezdec. Ten dojel několik desítek metrů před uzavřenou bránou a zůstal stát.
„Vodstraňte zátarasy a votevřte bránu. Pojedu ven!“ zvolal Asim. Když muži v dlouhém tunelu, co vedl mohutným opevněním, odstranili zátarasy, tak jím Asim projel na koni. Poté dojel před navarského jezdce, který se tvářil výhružně a pohrdavě.
„Mám vám vyřídit vzkaz vod našeho krále,“ sdělil ostře Asimovi.
„Poslouchám.“
„Vaše město voblehl nespočet našich bojovníků. Nemáte šanci na vítězství. Je zbytečné, aby jste umírali v předem prohraný bitvě.“
„Tak nespočet bojovníku? Koukám, že moc počítat neumíte, když ani nevíte kolik vás je,“ řekl Asim a Navarovi v obličeji zacukalo.
„Máme tolik katapultů, že na hradby bude pršet déšť koulí!“ vyhrkl.
„To je dobře. My je vám budeme rádi vracet. I u vás zaprší!“
„Když vystřelíme šípy, tak jejich množství zastíní slunce!“
„Budeme tedy bojovat ve stínu. Vzkaž vašemu králi, že my se budeme bít na hradbách, za hradbami i ve městě!“
„Je to vaše rozhodnutí! Budiž k vám smrt milosrdná!“
„Lepší smrt, než otroctví!“
Navar se ušklíbl, otočil koně a tryskem uháněl pryč. Asim se zase rozjel k hradbám, načež k jeho sluchu dolehlo víření desetitisíců bubnů, které se stupňovalo.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI