V obležení-3

Bojovné víření bubnů se stupňovalo a zanedlouho dosáhlo takové intenzity, při němž začal obráncům běhat mráz po zádech. Asim s několika muži vystoupal po točitých schodech do jedné z mnoha velkých a mohutných věží, z níž byl výhled přes terasovité hradby na krajinu.
„To je vod vás vodvážný veliteli, že chcete hradby nechat do poslední chvíle prázdný,“ řekl jeden z mužů.
„Určitě za chvíli spustí hustou palbu z katapultů. Ta by zabila spoustu vojáků. My zatím budeme pálit zpoza hradeb našimi největšími katapulty. Ty dostřelej k jejich katapultům,“ odpověděl Asim.
„Co když zahájí masivní útok?“
„Až se přiblíží do blízkosti hradeb, tak budou muset přestat střílet, aby nezasáhli svoje bojovníky. Za včas dám povel k vobsazení prvních a druhých hradeb.“
Bubnování tisíců a tisíců bubnů náhle utichlo. Po něm zavládlo nezvyklé ticho a tahle náhlá změna jen zvětšila napětí. Asim na vrcholu věže zrakem přehlédl celý prostor před hradbami, aby o chvíli později postřehl, jak se v dálce od nepřátelských katapultů prudce do vzduchu vzneslo velké množství velkých teček. Současně přiložil k ústům lesní roh a třikrát na něho krátce zatroubil. To byl domluvený signál pro muže obsluhující katapulty za hradbami, aby zahájili odpalování.
„Už pálí!“ vykřikl. Hned poté velkou rychlostí první koule a kameny dopadly na hradby i před ně. V následujících okamžicích letělo na mohutná a rozlehlá opevnění přímo či obloukem stovky a stovky kulí i kamenů. Asim i ostatní muži rychle seběhli do nitra věže. Pak do hradeb začal bušit“déšť“ kamení a koulí.
Mezitím stovky obřích katapultů, které se nacházely za hradbami zahájily také palbu. Vzduch byl náhle zaplněn nespočtem létajících kamenů a kulí, z niž mnohé se srážely. Některé horní části hradeb byly rozbity. I mnohé navarské katapulty byly zasaženy a první bojovníci zahynuli.
Asim střílnou ve věži užasle hleděl na příval koulí s kamením, přičemž každou chvíli slyšel údery do mohutných zdí věže. Též zaslechl, jak jedna koule, co dopadla na horní část věže, se kutálí po točitých kamenných schodech. Zároveň začal přemýšlet, jak dlouho Navarové dokáží takové množství vystřelovat. Čas ubíhal a palba z katapultů neustávala.
„Veliteli, mám pro vás zprávu,“ ozval se voják, který vyběhl po schodech.
„Poslouchám,“ řekl Asim, jenž stále hleděl střílnou.
„Naší zvědové nám poslali přes holuba zprávu, že navarská vojska se zformovala. Jejich počty přirovnávají k nekonečnému lesu kopí,“ sdělil mu voják.
„Budeme muset ten les začít kácet,“ mínil Asim.
„Vobdivuji váš klid, veliteli,“ řekl mu jeden z mužů.
„Nesmíme propadnout panice. To by byl první krok k porážce.“
Počet dopadajících koulí a kamenů na hradby začal klesat. Asim po chvíli vyběhl na vrchol věže a naskytl se mu pohled na nespočet dopadnutého kamení a kulí, které se válelo po hradbách. Na mnohých místech byly hradby poničené. Svou pozornost rychle soustředil do dálky. Zní se ozvalo opět víření bubnů, jenž za chvíli přešlo v jednotlivé mohutné údery. Vzápětí spatřil něco jako vlnící se vodní hladinu v podobě pestré směsice bojových zástav, která se od obzoru začala přibližovat krajinou. Nevěřícně na to hleděl a zároveň též pocítil mrazení v zádech. Poté zaburácel mohutný navarský bojový pokřik. Byl zcela ohlušující a po delší dobu se ozýval z nekonečných zástupů dobyvatelů, co se ze všech stran přibližovali k hradbám obklopující město.
Asim pozoroval, jak se dávají do pohybu i katapulty. To znamenalo, že palba z nich bude především směřovat za opevnění a také na poslední dvě terasy hradeb. Zároveň sledoval valící se masu útočníků. Ta se rychle přibližovala a brzo také rozpoznal desetitisíce dlouhých žebříků, jimiž se nepřátelští bojovníci hodlali dostat na hradby.
Poté přiložil lesní roh k ústům a počal na něho nepřerušovaně dlouho troubit. Tím dal signál mužům u velkých katapultů, aby je zapřažení koně dotáhli do takové vzdálenosti, že je nezasáhne navarské kamení a koule. Zatímco stejné věci, co budou pravidelně vystřelovat, dopadnou před hradby.
Potom se strnule zadíval na nepřátelské šiky. Marně napínal zrak, jejich konce nedohlédl. Za okamžik se do vzduchu vznesla záplava šípů. Ta poté na několik vteřin zakryla slunce, co stoupalo od východního obzoru. Vzápětí“déšť“ šípu dopadl na první a druhé terasy rozlehlých hradeb. Ihned následovaly další obrovské šípové vlny, a tak kromě kamenů a kulí se na hradbách začalo válet desetitisíce šípů.
Po chvíli vzal do ruky lesní roh, na něhož dvakrát dlouze zatroubil. To bylo znamení pro bojovníky, aby vběhli na první a druhou terasu hradeb. Z vnitřku opevnění začali muži tahat na první terasu hradeb menší katapulty. Zároveň na ně proudilo desetitisíce bojovníků, jenž se kryli velkými štíty. A na druhé terasy hradeb vbíhalo stejné množství lukostřelců. Asim přitom užasle hleděl na masu nepřátelského vojska, jenž se táhla k obzoru. Kam až dohlédl viděl jen vlnící se kopí, spousty vlajících bojových zástav a konců žebříků. Zároveň do těchto mas začaly pravidelně dopadat velkými oblouky stovky a stovky koulí, kamenů a zanedlouho i desetitisíce šípů a stejné počty létaly opačným směrem. Též postřehl, že katapulty dobyvatelů zůstaly stát a opět zahajují palbu.
„Za krále! Smrt Navarům!“ vykřikl z plných plic Asim, který hbitě vylezl na hradby věže. V levé ruce držel na tyči vlající královský znak a v pravé svíral meč, načež se terasovými hradbami rozlehl bojový pokřik obránců.
„Budiž nám bohové nakloněni,“ řekl si a přitom se zadíval na obzor, jenž hrozivě potemněl černými mraky.
KONEC TŘETÍ ČÁSTI