V obležení-5

Ve skoro pravidelných intervalech světlo z blesků osvětlovalo hradby, na kterých zápasilo desetitisíce mužů. Asim se protlačil až do míst, kde na hradby pronikli navarští bojovníci. Hned poté před sebou spatřil dva nepřátelské vojáky, jenž se na něho vrhli. Štítem vykryl výpad prvního protivníka a současně zkřížil čepele s druhým bojovníkem. Prudkým pohybem pravé ruky, v niž svíral meč, se poté rozpřáhl a sekl jednoho z Navarů do ruky. Ten bolestně vykřikl a upustil meč. Současně v posledním okamžiku nastavil štít, na něhož dopadla čepel meče jiného protivníka. Vzápětí se za řinkotu střetla jeho čepel s čepelí onoho nepřátelského bojovníka. Ve stejnou chvíli se vedle něho zhroutil jeden z obránců a Asim postřehl špičku kopí, které směřovalo do jeho boku. Pohotově uskočil a zároveň prudkým pohybem meče vyrazil vojákovi kopí. To hned vzal do rukou a s ním bodnul do břicha toho s kým předtím křížil meč. A zasažený muž se za výkřiku zhroutil se zapíchnutým ostřím v břiše a oděv se mu zbarvil do ruda.
To už se však na Asima vrhl s vytaseným mečem ten Navar, jemuž vyrazil kopí. On však bleskově vytáhl nůž, mrštil jej do obličeje protivníka a ostří nože zasáhlo jeho pravé oko. Bojovník okamžitě bolestí zařval a pozadu spadl na jiné ležící tělo s tryskající krví, jenž mu tekla proudem po tváři.
Po postavených žebřících lezli útočníci na hradby, na niž zuřil nelítostný boj. Ohlušující hromové rány přehlušovaly hluk bitvy, zatímco oblohu osvětlovalo velké množství blesků.
Obránci i útočníci se hroutili po stovkách. Asimovi tekla krev ze dvou tržných ran, ale bolest se snažil nevnímat. Postavy zápasících mužů vnímal střídavě v tmavém šeru a v krátkých pauzách světla blesků. Přes dopadnuté kameny, koule a těla mrtvých či zraněných se bojovníci špatně pohybovali. O jednoho mrtvého Asim v zápalu boje zakopl a spadl. Než stačil cokoliv udělat, zhroutil se na něho bezvládné tělo vojáka, jemuž prýštila z krku krev. Rychle jej ze sebe shodil, ale vzápětí o něho zakopl jiný muž, a ten ho zalehl. O vteřinu později toho, co byl na něm, probodl Navar. Ten se však vzápětí též za bolestného výkřiku zhroutil. Zalehnutý a krví všude potřísněný Asim, se pokoušel zpod obou těl vyprostit. Přitom postřehl, jak přes něho přeskakuji bojovníci. Vzápětí se konečně vysoukal, načež v pokleku bodnul jednoho nepřátelského vojáka do boku. Ten se sesul vedle něho a ještě ho sekl ze zadu do krku. Nestačil se ani postavit a uviděl dva Navary, kteří skoro současně probodli mečí dva obránce. Ve stejný okamžik se nebe za ohlušujícího hromového rachotu rozsvítilo, aby poté bylo celé město i vzdálené terasovité hradby ozářeny. Současně začalo nepřetržité dunění hromu, přičemž se třásla zem a zároveň sílila světelná záře. Muži na hradbách přestali překvapením bojovat. Mohutné světelné paprsky stále ozařovaly opevnění i vzdálené město. Poté se kolem hradeb rozpoutaly přírodní živly. Následující prudký přívalový déšť vystřídaly hustě padající obří kroupy, ale na hradby a město nedopadla ani kapka.
Asim se rychle vzpamatoval a prudkým pohybem sekl hned jednoho ze dvou nepřátel do krku. Ten se okamžitě zhroutil, přičemž se prudce rozstříkla krev. Druhý vzápětí zkřížil s Asimem meč. Čepele mečů o sebe divoce řinčely, když náhle nepřátelského bojovníka bodl do břicha. Pak mu Asim zasadil další ránu do hrudi a on klesl na zakrváceně mrtvá těla.
„Bohové jsou s námi! Za krále! Smeťte je z hradeb!“ vykřikl Asim a poté následoval mohutný bojový pokřik obránců, jenž se postupně roznesl na všechny hradby kolem města.
Mezitím běsnění živlů vyvrcholilo. Mohutná vichřice vzápětí smetla všechny žebříky, po nichž dobyvatelé pronikali na opevnění. Krupobití též dosáhlo vrcholu a obrátilo nepřátelské masy bojovníků na útěk. Mnoho jich bylo ušlapáno nebo zabito dopadajícími kroupami. Útočníci na hradbách se náhle ocitli proti přesile a v pokračující krvavé řeži neměli Navarové šanci. Když se z hradeb ozval vítězný pokřik, tak světelná záře pominula a na město i opevnění začal dopadat hustý déšť, jenž obarvil zcela hradby do ruda.
KONEC PÁTÉ ČÁSTI