Stíny minulosti III.

Ocitli jsme se v prostorné, světlé místnosti,u velkých oken stály stolky a naproti stál bar.Bylo to tu prostorný,světlý,ale zároveň útulný.Tady bych si kafe určitě dala. .U pultu stála žena,otočená k nám zády a leštila skleničky.Najednou se k nám odněkud přiřítila velká chlupatá příšera a začala skákat po Lukovi. „No ták chlapáku.Hej ty chlupatá zrůdičko.Hej tak to stačí,šup běž za paničkou a řekni jí že jsme tu jo Dexi?“blbnul se zlatým retrívrem.Pejsek mu naposledy oblízl obličej a odběhl upozornit paničku.Ta se otočila.Byla to asi 40ti letá černoška,měla dredíky a vypadla sympaticky. „Jé Luku,já myslela,že jsi odjel za Amandou.“ pak mě konečně zaregistrovala.“Ahoj,nečekala jsem,že s tebou někdo přijde.Já jsem Klaire.“Podala mi ruku a usmála se.Já ,stále ještě trochu zaražená,jsem přijala a pípla svoje jméno.Pak jsem se vzpamatovala a znakovou řečí dodala, že mě moc těší, a že o ní Luk moc hezky mluvil.Klaire se rozesmála. „Moc mu nevěř,on strašně přehání.Ty umíš znakovku?“Koukala na mě docela udiveně. „No jo“ Řekla jsem trošku nervózně a ona se zase zářivě usmála.Pak se zkoumavě podívala na Luka,ten si prohrábl vlasy a spustil.“Tak jo.Na nádraží jsem do Viky vlítnul,ujel mi bus a ona hledala byt a práci.Tak mě napadlo,jestli tady není ještě ten volnej byt a jestli ještě hledáš kuchařku,číšnici nebo barmanku.Stejně by mě zajímalo jak to děláš..“Kroutil nechápavě hlavou a ona se zase jen usmála. „Vyčerpávající hlášení.Víš co mazej do kuchyně a my to tu nějak ošéfujeme.“Vyhnala ho s úsměvem.Dívala jsem se na ně a připadala jsem si strašně ochuzená.Oni se perfektně doplňovali. „Tak šup posaď se. Kolik ti je?“ Chvíli sem si pohrávala s myšlenkou,že jí zalžu.Ale nakonec, já neumím lhát. „Sedmnáct.“Přiznám..
„Hm odhadovala bych tě tak na dvacet.“ „Dík za kompliment“Ušklíbla jsem se. „Odkud umíš znakovku?“ Zeptala se najednou po chvíli ticha. Lhát asi nemá cenu.Znakovkou sem ji převyprávěla ve stručnosti část mýho příběhu.Jak první macecha nesnášela svojí malou hluchou holčičku,tak mě ji strčila,ať se o ní starám a jezdím s ní do školy pro hluchoněmý.Jak jsme se spolu učili znakovou řeč,a nakonec jsem byla jedinej člověk,se kterým si byla schopná povídat.Kterýmu se dokázala otevřít..A já ji tam nechala.Na co jsem sakra myslela?Vždyť sem byla jedinej člověk kterýmu věřila.Navíc jsem jí přece slíbila ,že nikdy neodejdu.Najednou jsem se cítila jako největší mrcha pod sluncem.Nechat ji napospas lidem,kteří ji nenávidí.
„Ty jo ty to asi taky nemáš lehký co?“prohodila když jsem skončila. Ušklíbla jsem se .To neví ještě to nejhorší. „A kdo má?“ Odpověděla jsem jí otázkou. „Taky fakt.Tak jak to provedem?“ Hmm záludná otázka.Najednou jsem dostala skoro geniální nápad. „No já mám nápad.“ Kejvla abych pokračovala. „Obědvala jste už?“ Rozesmála se když se uklidnila,zeptala se mě „Proč jako?“ Nervózně jsem si zase skousla rty.Teď mi to jako tak dobrej nápad nepřišlo. „No,že bych vám s Lukym něco uvařila a pak udělala ňákej drink a vy se pak rozhodnete.Když vám nebude chutnat,zaplatím použitý věci a půjdu“ Zkusila jsem nejistě. Klaire se na mě dívala nejdřív zaskočeně a pak se asi zamyslela. „Já se omlouvám,asi to byl blbej nápad ,já radši půjdu.“ Vychrlila jsem ze sebe rychle a začala sbírat svoje věci a chystala se k odhodu. „Ne není. Pojď zavedu tě do kuchyně.“Zastavila jsem se a pomalu se k ní otočila.Položila jsem tašky a šla za ní. „Hej Luku nech toho a pojď se posadit dneska nám vaří Viky.“ Zařvala na Luka ,protože byl právě zabranej do provádění nějaký složitý taneční kreace.Všude okolo byly vyndaný věci na vaření. Luk chvíli nechápavě koukal,ale pak se úplně rozzářil.Rozeběhnul se ke mně a čapnul mě a začal se mnou točit.Smál se.“Super takže tu zůstáváš?Díky zlato dneska mám totiž službu já.Zachránila jsi mě.“ Klaire se zase začala smát. „Ne ne ještě se uvidí jestli tu zůstane ale já doufám že jo.“ Mrkla na mě.“No tak se do toho pusť my tě nebudeme rušit že?“Vystrkala Luka z kuchyně.Rozhlídla jsem se co tu všechno je vytahanýho a pak jsem začala kouzlit.Na chvíli jsem se cítila zase šťastná.

Oba jsme byli nalepený na okýnku do kuchyně a pozorovali Viky jak přímo září a tancuje po kuchyni.Nevím proč ale zdálo se mi,že tahle holka se moc nesměje, ale teď se usmívala. „Tahle holka je plná záhad že?Ale vaří s láskou.“Ozvala se mamka.Usmál jsem se.To teda jo.Chtěl bych ji poznat,ale zároveň se asi bojím co všechno se jí stalo.Viděl jsem její výraz,když viděla mě a mamku jak jsme blbli.Myslím,že když os pohledu vypadá trošku drsně a nepřístupně, strašně touží zažít to co já a moje rodina.Mamka mě zatahala za rukáv a já se probral ze zamyšlení. „Šup ať nás nenachytá jak šmírujem.“Vyhnala mě na poslední chvíli od okýnka.

Nandala jsem si opatrně talíře a chystala jsem se vyjít.Ještě jsem se jednou podívala na své dílko .Byla jsem na sebe pyšná,myslím, že jídlo vypadalo báječně a doufám že tak i chutnalo.Zhluboka jsem se nadechla a rozkopla jsem dveře.Naservírovala jsem jim to.Sedla jsem si daleko od nich a čekala jsem,co řeknou. Když dojedla Klaire,čekla jsem ještě až dojí i Luk jak se to správně má. Pak jsem přišla a sebrala talíře. „Máte ještě nějaké přání?“ zeptala jsem se tak,jak by to mělo být. Klaire se záhadně usmívala a nakonec řekla. „Já bych si dala nějaký drink a tady syn určitě taky. Co nám doporučíte?“ Řekla s kamennou tváří.Sehrála to na jedničku. „A s alkoholem nebo bez?“ zeptala jsem se. „Pro mě s a pro Luka bez.“Obě jsme se výborně bavily jen Luk nechápal. „ Smím se zeptat jestli chcete raději něco ostřejšího nebo svěžího? A bez alkoholu..máte přání z čeho by měl být?“ zeptala jsem se naposledy. „Necháme se překvapit.“Odpověděl Luk který to už asi pochopil. Odběhla jsem za bar a pořádně si užila se shakerem. Tyhle dva koktejly umím ,myslím,fakt dobře.Možná jedna z mála věcí,o kterých si myslím,že mi jdou. Donesla jsem jim krásně barevné drinky. Pak jsem jen čekala.A že si dali načas.Myslela jsem že tam samou nervozitou umřu. Uvnitř sem se klepala,ale snažila sem se vypadat klidně.

„No já myslím,že by bylo na čase sepsat smlouvu a ukázat ti byt ne?“ řekla Klaire s naprosto kamennou tváří.Objala jsem ji a byla jsem šťastná?Přece jen začnu znova…