V mlžných horách

Širokou a vysokou chodbou se rozléhalo klapání podkov koní, v jejichž sedlech seděli jezdci, kteří drželi v rukách zapálené pochodně, jež mihotavým světlem ozařovaly podzemí.
„Nevěděl jsem, že pod královským palácem jsou východy z podzemních chodeb,“ řekl Asim, který jel v čele.
„Podle legend je v pradávných dobách vytvořili Ergové. Ti žili jen v podzemí a možná, že někde tady ještě žijí,“ sdělil mu Imar.
„Ty vopravdu máš v hlavě snad všechny legendy, co existují. A kam všechny tyhle chodby vlastně vedou?“
„Je to mnohdy poučný číst ve starých knihách. Některé chodby vedou do jiných měst našeho království a jiné neznámo kam. Zatím je nikdo nedokázal prozkoumat.“
„Aspoň, že víme, že tahle chodba vede do mlžných hor.“
„V dávné minulosti právě touhle chodbou dopravovali naši předci zlato, které dolovali v horách.“
„Jsem vopravdu zvědav, co nás v těch horách čeká,“ pronesl zamyšleně Asim.
„Možná, že se tam setkáme s Netrymi,“ řekl Imar.
Asim se hned na Imara podíval s překvapeným výrazem v obličeji a zeptal se: „Kdo jsou Netrymové?“
„V jedné legendě je o nich zmínka. Je to tajemný národ, který prý žije právě v mlžných horách. Taky se jim říká strážci hor,“ vysvětlil hned Imar.
„Měl jsem vobavu, že narazíme jen na Navary.“
„Ti Netrymové prý napadají jen ty, co mají špatný úmysly.“
„A jak to na nás poznaj, že nemáme nic špatnýho za lubem? Na čele to nebudeme mít napsaný,“ řekl Asim.
„To nevím. Ale mají prý zvláštní schopnosti, kterými je obdarovali bohové.“
„Aha. To mě teda potěšilo. Jen doufám, že se nebudou v nás mýlit.“
Uplynulo několik hodin a jezdci dojeli na konec chodby. Ve světle pochodní se jim naskytl pohled na obrovský balvan, za nímž se dal tušit východ z podzemí.
„Tenhle balvan odvalí jen obr,“ zkonstatoval Asim, když si zblízka pochodní na něho posvítil.
„Obr určitě, ale toho nebudeme potřebovat,“ mínil Imar a pozorně se díval na stěnu chodby, jenž osvětloval plamen z jeho pochodně..
„Mám to! Když zatlačím na tenhle čtyřboký kámen, tak se ten balvan vodvalí. Podobný kámen bude určitě na druhý straně venku,“ řekl náhle Imar.
„Ještě počkej. Polovina z vás sesednout a vytvořte půlkruh. Ostatní mějte připravený luky,“ oslovil vojáky Asim. Za chvíli pár metrů před balvanem stála skupina mužů v půlkruhu se štíty a s napřaženými kopími. A za nimi na koních seděli ostatní s namířenými luky.
Poté Imar přiložil dlaně na onen čtyřboký kámen, co byl ve stěně. Ten se po chvíli tlačení začal zasouvat, aby se ve stejný okamžik ozvalo hlučné skřípění, přičemž se dal balvan do pohybu. Asim bedlivě sledoval, jak se postupně uvolňuje východ chodby. Vzápětí se objevilo světlo v podobě prvních slunečních paprsků. Netrvalo to dlouho a balvan se odvalil do strany. Před náhlým světlem všichni mhouřili oči a jako první pomalu s koněm z chodby vyjel Asim následoval ostatními. Východ ústil do horského údolí, které zahalovala z části mlha, jíž prosvítaly sluneční paprsky.
„Navarové ani ty Netrymové tu zatím nikde nejsou,“ řekl Asim, když všichni vyjeli ze skály.
„Myslím, že se setkání s nimi nevyhneme,“ mínil Imar, který došel k dalšímu čtyřbokému kamenu. A po zatlačení na něho balvan zase vchod do podzemí zakryl. Pak se skupina rozjela cestou vedoucí mezi skálami, zatímco vysoko na obloze kroužil majestátně dravý pták, jenž počal vydávat podivné skřeky, které se rozléhaly široko daleko.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI