V mlžných horách-3

Mezi skalisky se rozléhal klapot koňských kopyt, jenž se mísil s občasným křikem dravého ptáka.
„Proč asi zase přiletěl?“ řekl tázavě Asim, přičemž se na kroužícího dravce zadíval.
„Nemám tušení. Když se objevil poprvý, tak jsme potkali toho Netryma. Třeba se objeví znova,“ pronesl Imar.
„Myslíš, že Netrymové mají tak krátkou paměť, že si naší přítomnost už nepamatujou?“
„To určitě ne. Ale z nějakýho důvodu tu nad náma ten pták lítá.“
„Třeba nás chce varovat. Někde tady můžou být další Navarové,“ řekl Asim a pozorně se zadíval na skály, kterými vedla mechová stezka.
„Napadlo mě zrovna totéž,“ mínil Imar.
Jezdci pokračovali dále a dravec stále nad nimi kroužil. Mlžný opar zanedlouho začal pozvolna ve skalní stezce houstnout a všech mužů se zmocnila stísněná atmosféra.
„Buďte všichni ve střehu!“ pronesl k bojovníkům Asim a hned na to se ozval hlasitý křik dravého ptáka. Ten o chvíli později opakovaně prolétl přímo nad hlavami jezdců.
„Něco se děje!“ vyhrkl Imar.
„Taste meče!“ vykřikl Asim, načež pravou rukou hbitě vytáhl z pochvy meč. Zároveň se upřeně zadíval do chuchvalců mlhy, jenž částečně zakrývaly cestu před nimi. Muži v zadní části skupiny koně otočili nazpět v očekávání případného napadení.
Přes čepel meče s napjatými nervy hleděl Asim před sebe. Každým okamžikem očekával, že se z mlhy vyřítí postavy navarských bojovníků za bojového pokřiku. Místo nich však zahlédl dopadnout na cestu hned několik velkých balvanů.
„Rychle zpátky!“ vykřikl Asim a zároveň postřehl v mlhavém závoji padat další kameny. Skalní cestou se rozlehlo řehtání koní, jejich dusot a také výkřiky mužů. Imara těsně minul jeden padající balvan, který však zasáhl muže vedle něho, jenž se okamžitě z koně zhroutil. Jiný kámen dopadl na hlavu koně, jemuž se podlomily nohy a jeho jezdec spadl na zem, ale Asim pohotově muži pomohl do svého sedla. Zároveň viděl, jak padají další balvany, z niž některé srážejí bojovníky z koní. I oni vzápětí těsně unikli jednomu kameni, který dopadl těsně za zadní běhy koně.
„Tak to bylo nepříjemný překvapení. Za něj můžou určitě Navarové!“ řekl naštvaně Imar poté, co vyjeli ze skalní soutěsky.
„Kdo jiný. Ty kameny určitě nepadaly z nebe,“ pronesl Asim.
„Co budeme dělat?“
„Budeme to muset zkusit znovu. Ale projedeme tou soutěskou co nejrychleji jeden po druhým. Až zmizím úplně v mlze, tak vyrazí další. A tak se to bude opakovat až k poslednímu,“ řekl Asim.
„Tím posledním budu já,“ pronesl Imar.
Vzápětí Asim pobídl koně, vyrazil vpřed a dusot koně se počal odrážet od skalních stěn. Přikrčen v sedle přes hřívu viděl spadlé balvany i mrtvé muže. Několik kamenů jeho kůň přeskočil, aby vzápětí uviděl padající balvan, který dopadl dva metry před něho. A další poté padal při skále, načež ho minul sotva o metr. Několik dalších spadlo v rychlém sledu neškodně za ním a o chvíli později se ocitl na začátku rozlehlého prostranství. To bylo částečně ponořené do mlhy, v niž se tyčily velké černé pahýly stromů. Postupně za ním dojeli další vojáci, kromě dvou, které srazily balvany.
„Uf. Měl jsem namále,“ řekl Imar, když jeho kůň tryskem vyjel ze skalní cesty.
„To já taky. Tohle určitě bude to černý údolí, že. Kudy dál?“ zeptal se Asim.
„Ano, to je černý údolí. Na jeho konci by měl být vchod do jeskyně.“
„Nebudeme doufám toho draka, co vede to kamenný vojsko, tahat za ocas, abychom ho vzbudili,“ pronesl ironicky Asim.
„Neboj. To určitě ne,“ řekl Imar.
Poté se oba dva rozjeli následováni bojovníky.
KONEC TŘETÍ ČÁSTI