Polibek na rozloučenou

Restaurace byla plná svíček. Gabriela se na jednu z nich upřeně zahleděla a dala průchod svým myšlenkám. Nevnímala, že je podnik plný lidí, nevnímala, kdo s ní sedí u stolu. Jen seděla, svírala v prstech sklenici červeného vína a přemýšlela. O všem a zároveň o ničem.
,,Hele!" Černovlasá dívka s čokoládovou pletí, která seděla s Gabrielou u stolu, dloubla do ramene kluka, který se právě pokoušel vyndat plátek citrónu z perlivé vody. Trhnul sebou a něco otráveně zafrflal.
,,Co je?"
,,Zase civí do prázdna," řekla černovláska. Usrkla trochu vína, poválela ho po jazyku a polkla. ,,Někdy z ní mám dokonce strach. Mluvím na ni, dokonce jsem ji jednou šťouchla do ruky, ale ona nevnímala. Jen civěla."
,,Tak ji nech," mávnul rukou. ,,Však ona se probere, až přinesou jídlo."
,,Nemyslíš, Sebastiane, že bychom ji měli poslat k psychologovi?"
Odpovědí jí byl zvonivý smích. ,,Nezbláznila ses? Dobře víš, co by ti na to odpověděla."
,,Jen o ni mám starost," trhla ramenem.
,,Nemusíš," ozvala se Gabriela. ,,Jen jsem se zadívala do plamene té svíčky." Napila se vína a dodala: ,,Oheň je fascinující."
,,Jo," souhlasil Sebastian. ,,Obzvlášť, pokud se ti plazí po kůži."
Černovláska se otřepala. ,,Fuj, to je příšerná představa."
,,Souhlasím s tebou, Emo." Konečně vylovil citrón z vody. Strčil si ho do pusy a během pár okamžiků ho snědl.
,,Mě přijde příšerné tohle," řekla Gabriela.
,,Že se u toho ani nešklebí, že?" zasmála se Ema.
,,Neodbíhejte od tématu, děvčata." Sebastian si poposedl, ruce složil do klína a řekl: ,,Víte už o tom, co předevčírem provedl Samuel?"
,,U něj mě už nic nepřekvapí," špitla Gabriela.
,,Údajně si polil ruku benzínem a zapálil ji. Chvilku se producíroval před lidmi, a potom si tu ruku polil vodou."
,,Viděla jsem ho dneska," pronesla Ema, ,, a byl absolutně v pořádku. Žádné popáleniny neměl. Kdo ti takovou pitomost zase napovídal?"
,,Neříkala jsi ještě včera, že ti Samuel nestojí ani za pohled?" rýpnul si do ní Seb.
,,Víš, co mi můžeš, zlato," odbyla ho a napila se vína. ,,Gabi, co ty si o tom myslíš?"
,,Já nevím," pokrčila rameny. ,,Třeba se potřel vazelínou, aby neměl popáleniny."
,,Takže tomu věříš?"
,,Jak jsem řekla. U Samuela mě už nic nepřekvapí."
,,Je divný. Něco mi na něm nesedí."
,,Má božskou prdelku," zasnil se Sebastian.
,,Souhlas," připojila se i Gabriela. ,,Ale souhlasím s tím, že je divný. Prej doma chová pavouky a potkany."
,,To je ale v současné době normální."
,,I to, že si jednoho z těch potkanů udělal k večeři?"
Sebastian se ošil. ,,No tohle."
,,Proboha, Gabrielo, okřikla ji Ema. ,,Za chvilku nám přinesou večeři. Mohla by sis tyhle žvásty odpustit?"
,,Promiň." Sklopila oči a omluvně se usmála. ,,I tak věřím tomu, co se o něm vykládá."
Ema převrátila oči. ,,Až budeš mít důkaz, že ty bláboly, co o něm denně slýchám, jsou pravda, tak mi je řekni. A já změním názor."
V Gabriele se něco zachvělo. ,,Dobrá. Brzy je budeš mít."

Samuel měřil skoro sto osmdesát pět centimetrů, měl krátce střižené černé vlasy s patkou přes oko, náušnici v levém uchu a tetování na krku. Oblékal se výhradně do tmavých věcí, čímž ještě více vynikla jeho štíhlá, vypracovaná postava.
Měl poustu známých, ale žádné přátele. Na lidi působil tajemným, mnohdy až nepříjemným dojmem. Měl rád samotu, ale kontaktu s lidmi se nevyhýbal.
Byl prostě sám sebou. Zrovna jako teď. Rád trávil páteční večery ve sklepě domu, v němž už dvacet let bydlel. Seděl na chladné zemi, v rukou svíral sklenici absintu a při světle svíček pozoroval zápas obrovského pavouka s jemnými chlupy po těle s nebohým potkanem. Vypadalo to, že pavouk má navrch. Potkan pištěl, zoufale se snažil vyškrábat po stěnách terária ven. Samuelovi to chvílemi dokonce připadlo, jako kdyby se na něj hlodavec díval a prosil jej zoufale o pomoc.
Za deset minut bylo po všem. Samuel se usmál, dopil sklenici, lehl si a se zavřenýma očima plánoval, co bude dělat o víkendu.
Napadaly ho skoky po střechách, zběsilé jízdy autem po různých místech, návštěva Zoo s proniknutím do pavilonu šelem...
Ale nikdy ho nenapadlo, že právě tento víkend, změní celý jeho dosavadní život...