V mlžných horách-9

Asim a Imar s vytřeštěnýma očima sledovali, jak se drak přibližuje. Ten pomalu doletěl až k nim, sklonil hlavu a upřeně na ně pohlédl. Oba neschopný pohybu a slova na něho hleděli, přičemž drak na ně upíral své krvavě červené oči a jim běhal mráz po zádech. Po chvíli se od nich začal vzdalovat, načež doletěl zpátky nad propast, aby poté počal pomalu stoupat do výšky k velkému otvoru ve skále. Tím zanedlouho proletěl a stoupal stále výše k obloze.
„Málem jsem vomdlel strachem,“ vysoukal ze sebe třesoucím se hlasem Imar.
„Vidět na vlastní voči draka. To je teda zážitek,“ mínil ve tváři bledý Asim.
„Kdyby si vodplivnul, tak jsme na uhel,“ zkonstatoval Imar.
„Asi ano. Kam ale letěl?“ řekl tázavě Asim a pomalu se postavil. V tu chvíli se ozvalo zařvání draka a ten se vzápětí otvorem skály vrátil.
„A je tady zase,“ pronesl Imar.
„Zajímalo by mě, kde je to kamenný vojsko,“ řekl Asim, přičemž hleděl na draka, jenž doletěl dále od propasti. Poté se za mávání křídel zastavil a vzápětí otevřel dokořán tlamu. Oběma se poté naskytl pohled na to, jak začal dlouze chrlit namodralé plameny, jenž dopadly na vzdálenou skalní stěnu. Ta se náhle rozžhavila a v ní vznikl obrovský otvor.
„Řekl bych, že tam bude to kamenný vojsko!“ vyhrkl Imar.
„Snad ano,“ řekl Asim. To už se ozval mohutný rachot, který doprovázelo padání menších kamenů ze skalních stěn a za okamžik se objevilo několik obrovských a vysokých kamenných postav. Zem se ještě více začala třást, když napříč skalním sálem začal kráčel zástup mnohametrových postav. Drak znovu chrlil plameny, jimiž vytvořil další otvor, ale tentokráte na protilehlé skalní stěně.
Asim s Imarem užasle sledovali pochodující kamenné vojsko, jemuž drak dělal průchody skrz skaly. A protože skalní stěny se třásly čím dál více, tak oba rychle začali utíkat pryč před padajícím kamením.
Zdárně přešli přes propast po zavěšeném lanovém mostě a pak vyšli jeskyní ze skály ven. Když nasedli na koně a s několika málo bojovníky se rozjeli, tak náhle spatřili světélkující mlhu. V ní se objevila postava v kápi sedící na koni.
„Co nám ten Netrym chce?“ řekl tázavě Asim a pozorně se na jezdce zadíval, jenž se však náhle v mlze rozplynul. Současně s ním zmizela i mlha a v tom prostoru se pojednou objevila široká skalní cesta. Asim do ní vjel jako první následován ostatními. Cesta je po nějaké době vyvedla z mlžných hor. Sotva dojeli na volné prostranství, tak náhle ke svému překvapení zjistili, že za nimi už není cesta, ale jen skaly. Stejně zmizely otvory ve skalách, jimiž prošlo tam a zpátky kamenné vojsko.
Skupině bojovníků se zanedlouho naskytl hrůzný pohled. Na rozlehlé pláni leželo ve velkých stopách desetitisíce zuhelnatělých, či zkrvavených těl navarských bojovníků a jejich koní. Všude také byly trosky katapultů, povozů a stanů. Zkáza navarských vojsk byla zničující.
„Být v nepřízni bohů, znamená zažívat utrpení,“ pronesl Asim, když se díval na rozplývající se kouř, přičemž cítil zápach spáleného masa.
„Tohle Navary a i jiné vodradí od dobývání našeho království,“ mínil Imar.
„Snad ten drak s těma kamenejma vojákama přišel včas,“ řekl Asim a zadíval do dálky, kde se nacházely terasovité hradby královského města.
Prostranství před hradbami bylo přeplněné mrtvolami bojovníků a stejně vyhlížely i hradby. Vše nasvědčovalo tomu, že se zde odehrával krvavý boj.
Z hradeb se náhle ozvaly výkřiky, které vyvolávaly Asimovo jméno. O chvíli později branou vyjel král Ikir s královskými gardisty. Asim a Imar s ostatními seskočili z koní a poklekli.
„Povstaňte Asime!“ zvolal král a k překvapení všech se před Asimem hluboce uklonil a řekl: „Zachránil jste královské město. Navarům dorazily na pomoc další vojska. Přesila byla obrovská. Přes náš tuhý odpor se postupně dostali všude na všechny stupně hradeb. Pak naštěstí přiletěl ten drak a přihnalo se to kamenný vojsko. Byl to zázrak! A vy jste ho zařídil. A protože nemám syna, tak vás jmenuji svým nástupcem na trůn!“ pronesl král, načež shromážděné davy na hradbách vykřikly. A poté se do širého okolí nesly oslavné chorály.
KONEC