Polibek na rozloučenou (2)

Gabriela se probudila s bolestí hlavy. Pomalu se posadila na posteli, promnula si stále ještě ospalé oči a v duchu zanaříkala.
,,Zase jsi včera vypila moc vína, co?" ozvalo se z druhého konce pokoje posměšně.
Gabriela obrátila hlavu za hlasem a usmála se na svou mladší sestru. ,,Měla jsem jenom čtyři skleničky."
,,Tak to zkus stáhnout na dvě."
,,Zkusím to." Vstala a přes lehkou noční košilku si přehodila růžový župan. ,,Klárko, prosím tě, nemohla bys mi půjčit stovku? Potřebovala bych si koupit pár věcí a výplatu budu mít na účtu až v pondělí odpoledne."
Klára zvedla pohled od časopisu, který si prohlížela, a řekla: ,,Jak je možné, že ty, která máš brigádu, což znamená pravidelnou výplatu, zase nemáš prachy? Já ubohá středoškolačka musím vyjít s tisícovkou dva měsíce."
,,Asi to bude tím," pronesla při cestě do koupelny, ,,že ty nechodíš s kamarády na večeře do nóbl restaurací."
Klára se uchichtla. ,,Asi. Vrátíš mi tu stovku v pondělí?"
,,Jasně."
,,Fajn. Dám ti ji do kabelky. Teď ale hni prdelí, ať nepřijdeš pozdě do práce. Jinak nedostaneš výplatu a já svoji stovku."

Gabriela se zasmála a dala se do čištění zubů. Potom ze sebe svlékla pyžamo, vstoupila do sprchy a nechala příjemně vlažnou vodu stékat po svém perfektně tvarovaném těle. Namydlila se sprchovým gelem s vůní magnólií, zazpívala si jeden z hitů Káji Gotta a rychle sprchu opustila.
Zabalená v osušce provedla rychlou očistu obličeje a dala se do líčení. Podkladový make-up používala jen zřídka, od přírody měla krásnou čistou pleť s broskvovým nádechem. Obtáhla si své velké oči černou tužkou, aby je trošku zúžila a na víčka nanesla kouřové stíny. S pomocí řasenky vykouzlila andělsky dlouhé řasy. Rty potřela bezbarvým leskem, usmála se na sebe v zrcadle a pustila se do účesu.
Gabriela měla krásné dlouhé hnědé vlasy. Ráda si s nimi pohrávala, experimentovala s účesy a tak podobně. Dnes se ale spokojila s pouhým culíkem. V pokoji na sebe navlékla džíny a černé triko se zvláštním potiskem, v kuchyni ukradla ze stolu voňavý croissant, políbila matku na tvář a pospíchala do práce.

,,Na to ti kašlu," prsknul vztekle.
,,Samueli, kroť se!" Postarší obtloustlá žena vstala z rozvrzaného gauče a přistoupila ke svému synovi. ,,Vím, že je to bez otce těžké. Taky mi chybí."
V očích se mu projevil chlad. ,,Jenže mě nechybí."
Vzdychla a na okamžik se zahleděla do země, jako kdyby nevěděla, co má odpovědět. ,,Samueli. Jenom proto, že jste s otcem nevycházeli nemusíš tvrdit, že ti..."
,,Jestli na mě hodláš zkoušet svoje psychologické kecy o tom, že jsem ho podvědomě miloval, protože každé dítě miluje svého otce, tak se zbytečně nenamáhej."
,,Jsi drzý."
Ležérně pokrčil rameny. ,,Mě to nevadí."
,,Proč s tebou vůbec diskutuju?" pronesla naštvaně. ,,Ty se teď prostě zvedneš a posekáš trávník."
,,Na to ti kašlu."
,,Posekáš ten trávník."
,,Ne."
,,Samueli!"
,,Polib si."
Nevěděla, co odpovědět, jak reagovat. Hleděla do tváře svého syna, který se křivě usmíval, protože věděl, že nad ní zase vyhrál.
,,Měj se, matko. Vrátím se, až budu chtít."

Gabriela pracovala každou sobotu a neděli v obchodě s cédéčky, který se nacházel v obrovském nákupním centru. Dnes ji práce nijak extra nebavila, stále ji pobolívala hlava. Stála zrovna za kasou a balila CD nějaké australské zpěvačky do ozdobného papíru, když k ní přistoupil šéf. Na svých černých vlasech měl vždy bohatou vrstvu gelu, pod nosem přísný knír a smrděl přehnaným nánosem parfému.
,,Gábinko," pošeptal jí do ucha úlisně. ,,Dnes nejsi ve své kůži, viď?"
,,Jen mě trochu bolí hlava," řekla a poodstoupila od něj.
,,Jdi si odpočinout. Jen tak si zabrouzdej po obchoďáku, dej si kafíčko. Nebo víš co, přijď ke mně do kanceláře. Popovídáme si."
,,Ne, děkuju," vyhrkla okamžitě. ,,Zvládnu to."
,,Nu jak myslíš." Letmo se dotkl jejího ramene a svůdně na ni mrknul. Potom odkráčel.
Jakmile Gabriela dokončila balení disku, popřála zákaznici pěkný den, poděkovala za nákup a šla šéfovo vlezlé chování rozdýchat do skladu. Bloumala mezi regály, prohlížela si stará cédéčka a plakáty. Byla si naprosto jistá, že je ve skladu sama. Proto, když se na zdi mihl stín, pocítila sevření žaludku. Kvapně sklad opustila a vyhledala prvního zaměstnance obchodu, který se pyšnil mužským pohlavím.
,,Alexi," oslovila tlustého chlapce, který měl na starosti oddělení s doplňky. ,,Myslím, že je někdo ve skladu."
,,Kdo?"
,,Já nevím. Možná zloděj. Jdi se tam podívat."
,,Hmm. Tak pojď se mnou, budeš mi krýt záda."
Prolezli sklad křížem krážem. Alex si po deseti minutách vzdychnul, setřel si kapesníčkem pot z čela a řekl: ,,Nikdo tady není."
Sotva to dořekl, zjevila se mu za zády vysoká postava a praštila ho po hlavě kovovou tyčí. Gabriela vykřikla a pozorovala, jak se jeho mohutné tělo hroutí k zemi. Poté zvedla oči a zděšeně otevřela pusu dokořán.
Stál před ní Samuel.