Polibek na rozloučenou (5)

,,Teda já se z toho snad celý osypu," řekl Sebastian vzrušeně. ,,Připomíná mi hraběte Draculu."
,,Samuel?" Gabriela se rozesmála. ,,Proč?"
,,Je takový tajemný. Nikdy nevíš, co přesně udělá. A určitě skrývá nějaké tajemství. To je chlap přesně pro mě."
,,Přestaň o něm básnit," řekla a chopila se velké krabice. ,,Musím ty cédéčka naskládat do regálů, jinak mě šéf zabije. A ty by ses měl radši taky vrátit do práce. Pokud vím, řekl jsi, že jdeš na záchod a už tu se mnou kecáš deset minut."
Zasmál se. ,,No jo. Vždyť už jdu. Měj se a zavolej."
,,Pá."
Přenesla krabici k prázdnému regálu v zadní části prodejny a dala se pomalu do vybalování. Po patnácti minutách k ní přistoupil šéf.
,,Skvělá práce."
,,Vždyť jsem ještě nic neudělala."
Usmál se na ni a položil jí dlaň na rameno. ,,Ale tebe bych já mohl chválit pořád, Gábinko."
Nervózně se usmála. ,,Děkuju."
,,Takovou křehkou květinku je radost chválit." Pohladil ji po zádech a stále se na ni usmíval.
Bože, ty jsi tak slizký, pomyslela si. ,,Děkuju."
,,Neděkuj, Gábinko. Ty nemusíš děkovat." Ještě naposled jí věnoval úsměv a odešel.
,,Kretén," procedila mezi zuby.
,,Taky si myslím," ozvalo se jí za zády.
Otočila se a spatřila Samuela. Na očích měl nasazeny černé brýle a v obličeji byl bledý jako smrtka.
,,Ahoj," řekla opatrně a vší silou se snažila vyhnout otázce, zda-li je v pořádku.
,,Proč mu neřekneš, že jsou ti jeho doteky nepříjemné?"
,,Je to šéf." Sehnula se, vyndala z krabice pár disků a začala je skládat do regálu.
,,No a co, že je to šéf? "
,,Myslím, že by mě vyhodil, kdybych se ozvala."
,,Takže na sebe radši necháš sahat takového slizouna, než abys dostala vyhazov." Ironicky dodal: ,,To zní naprosto logicky."
Vzdychla. Připadala si jako naprostý idiot. ,,Včera jsem tě prosila, aby jsi mě už nesledoval."
,,Já tě nesledoval. Tentokrát jsem tě pozoroval."
Ušklíbla se na něj. ,,Co tady děláš, Same?"
,,Zvala jsi mě včera na kafe. Tak jsem tady."
,,Ale já mám službu, pokud sis toho nevšiml."
,,Tak řekni, že je ti zle."
,,Nebudu jim tady lhát."
,,Takže se mnou na kafe nepůjdeš?"
,,Po práci."
Zašklebil se. ,,Jenže já potřebuju kafe teď. Mám kocovinu, včera jsem to trochu přehnal s absintem. Potřebuju nakopnout. No tak, Gabrielo, jednej spontánně. Chceš jít se mnou? Nebo chceš trčet tady a rovnat cédka do polic?"
Moc dobře věděla, co chce. ,,Omdlím."
Se smíchem ze sebe vyrazil: ,,Cože?"
,,Chytíš mě?"
Usmál se na ni. Překvapilo ho, jak rychle ji přesvědčil. ,,Chytím."
Během vteřiny obrátila oči v sloup a sesunula se mu do náručí. Když ji zachytil, pomyslel si, že je lehká jako pírko a že by jí mohl kdokoli snadno ublížit.
,,Asi je načase projevit trochu mého hereckého talentu," špitnul jí do ucha. Měla co dělat, aby se nezahihňala.
Samuel zařval na celou prodejnu o pomoc. Okamžitě k němu přiběhly dvě prodavačky a samozřejmě šéf.
,,Proboha, co se stalo?" zeptal se.
,,Omdlela. Jen tak, z ničeho nic." Samuel se zadíval šéfovy do tváře. ,,Potřebuje čerstvý vzduch."
Obě prodavačky s ním souhlasily. Gabriela usoudila, že je ten pravý čas na to, probrat se. Pohnula se a něco zamumlala. Potom otevřela oči, chytila se za spánek a sykla bolestí.
,,Gábinko, jsi v pořádku?" zeptal se šéf okamžitě a poklekl k ní. V obličeji se mu zračila starost.
Gabriela využila příležitosti a přitiskla se blíž k Samuelovi. ,,Asi ano. Udělalo se mi naráz nějak zle."
,,Nechceš zavolat sanitku?" zeptal se jí Samuel.
,,Ne. Musím to tady dodělat."
,,To v žádném případě," řekl šéf okamžitě. ,,Lehneš si v mé kanceláři na gauč. Zavoláme ti nějaký odvoz."
,,Jste hodný," řekla pomalu. ,,Ale radši bych se šla provětrat na vzduch."
,,Přinesu ti věci," nabídla se jedna z prodavaček.
,,Doprovodím tě domů," řekl Samuel. Stále ji držel v náručí a nepustil ji, ani když vstal. ,,Nebo tě tam zanesu."
,,Díky. Myslím ale, že už dokážu stát na vlastních nohou."
Postavil ji na zem a mrknul na ni. ,,Pojď, půjdeme."

,,Vážně jsi to dost dobře zahrála," řekl jí pobaveně, když už seděli v malé, útulné kavárně. ,,Normálně bych ti to sežral, fakt."
,,Ty jsi ale taky volal o pomoc moc hezky."
,,Myslíš?" Napil se kávy. ,,To je asi ještě pozůstatek ze školky."
,,Prosím?"
,,Hrál jsem Šmudlu ve Sněhurce. A když zlá čarodějnice Sněhurku otrávila, běhal jsem v kruzích po pódiu a křičel pomoc, pomoc, Sněhurka je mrtvá!"
Zasmála se. ,,Určitě jsi předvedl úctyhodný výkon. Rodiče na tebe museli být pyšní."
Spokojený výraz mu jako mávnutím kouzelného proutku zmizel z tváře a vystřídala ho zasmušilost. ,,Neřekl bych. Ani jeden z nich tam nebyl. Fotr asi zrovna někde někoho vraždil a matka stála na rohu Perlovky a kroutila latexovou kabelkou."
Gabriela nevěděla, co říct. ,,Omlouvám se. Nevěděla jsem, že..."
,,To je v pohodě," mávnul rukou. ,,Včera jsi se mě chtěla zeptat na pár věcí. Tak se ptej."
,,Zase se naštveš."
,,Dneska ne. Když mám kocovinu, jsem mírný jako beránek."
Zase se zasmála. ,,Tak fajn. Ta ruka. Podpálil sis ji nebo ne?"
,,Lidé viděli jen to, co chtěli."
,,Jak to myslíš?"
,,Vsugerovali si to."
,,Nechápu."
,,V tom případě bys taky viděla, jak mi hoří ruka."
Zmateně na něj hleděla. ,,A ten záznam v trestním rejstříku?"
,,Ne." Rychle zakroutil hlavou. ,,Ne, to nechceš vědět."
,,Chci."
,,Nechceš, Gabrielo, věř mi."
,,No tak nechci." Pokrčila rameny. ,,Máš přítelkyni?"
,,Ne."
,,A měl jsi."
,,Ano."
,,Proč jste se rozešli?"
,,My jsme se nerozešli." Chvilku mlčel a přejížděl si jazykem po zubech. Potom vyndal z kapsy kalhot cigarety a zapálil si. Nabídnul i Gabriele, ale ta odmítla. Čekala, co z něj vypadne. Poznala na něm, že přemýšlí, jestli jí to má říct. Samuel si dvakrát potáhnul a řekl: ,,Jednoho dne jsem ji prostě našel mrtvou. Ve své vlastní posteli. Na bílém povlečení byly cákance krve, její krásná tvář byla našedlá, oči upínala do stropu a pusu měla mírně pootevřenou. Byla nahá, rozříznutá od krku po břicho. Vnitřnosti byly naservírovány na stříbrném podnose z matčiny svatební výbavy v kuchyni. Pamatuju si, že večer šla Julie spát, já šel na skleničku absintu. Pak mám okno. Asi jsem se zase opil. Nebo jsem jednoduše usnul, co já vím. A pak si pamatuju, jak jsem ji ráno našel."
,,Ježiši." Gabriela nasucho polkla. ,,Kdo ji zabil?"
,,To nikdo neví," řekl nebezpečně.

První jarní sluníčko svítilo na obloze a Gabriela s Emou toho hned využily. Seděly na dřevěné lavičce kousek od školy a nastavovaly tvář slunečním paprskům.
,,Takže říkáš," pronesla Ema, ,,že se celou tu dobu, od toho tvého sehraného omdlení, až po tu konverzaci o přítelkyni, choval naprosto normálně, jo?"
,,Ano. Byl vtipný, usmíval se, konverzoval, aniž by užíval toho svého nadneseného chování, nebyl divný. Prostě normální kluk."
,,A potom?"
,,Když mi řekl, co se stalo jeho přítelkyni, bylo všechno v háji. Zase nasadil kamennou masku, z jeho hlasu jsem cítila chlad, nezájem. Pak začal mít divné kecy o nějakém jedovatém pavoukovi."
,,Prostě se z něj zase stal Samuel."
Gabriela se na ni zadívala a vážně řekla: ,,On mě zajímá."
,,Jeho chování zajímá každého. Všichni, kteří vědí o tom, jaký je to magor, o něj mají zájem."
,,Ale já nemyslím tohle. Zajímá mě tak nějak jinak."
,,Chceš ho sbalit?"
,,Asi."
Ema jí věnovala přísný pohled, obočí se jí stáhlo do uzounké linky. ,,Tak na to si dávej pozor, Gábi. Něco mi na něm nesedí, on není dobrý. Je zlý."
,,Jak to můžeš vědět?" zeptala se nabroušeně. ,,Nikdy jsi s ním nepromluvila ani jedno jediné slovo."
,,Prostě to cítím."
,,A já cítím, že takový není. Myslím, že v sobě nosí jenom nějaký problém a..."
,,Ten záznam má určitě za vraždu té holky," skočila jí do řeči. Gabriela se zarazila a zapomněla, co chtěla říct. Ema pokývala hlavou. ,,Jo, věř mi. Tak to bude."
,,Ale to je blbost. To by seděl."
,,Možná ne. Třeba byl souzen jako mladistvý."
,,Já se v zákonech vůbec nevyznám, ale tohle mi nějak nesedí," řekla.
,,Gábi, prosím, dávej si na něj pozor." Ema ji pohladila po vlasech. ,,Cítím z něj problémy. Buď opatrná, když s ním jsi."
,,Neboj," špitla. ,,Budu."