Polibek na rozloučenou (6)

Profesor Patočka zrovna přednášel o Zolovi, konkrétně o jeho díle Nana, když se Sebastian naklonil ke Gabriele a pošeptal jí do ucha:
,,Možná se mýlím, ale pořád se na tebe dívá."
Přestala psát a otočila se. Zadívala se až do horního rohu auly, kde úplně u zdi seděl Samuel. Sám. Měl skloněnou hlavu a zapisoval si poznámky.
,,Píše si," řekla Sebastianovi.
,,Ale přísahal bych na to, že ještě před chvílí po tobě koukal."
,,To je možné," odbyla ho. ,,Zapisuj si, jinak neuděláš zápočtový test."
,,Ale udělám," řekl sebejistě. ,,Mám u Patočky protekci."
,,A jakou?" ozvala se Ema, která seděla po jeho levici.
,,Patočka má šestnáctiletého vnuka. Včera jsem s ním byl na večeři a trošku jsem ho zaučil."
,,Mlč," řekla Gabriela okamžitě. ,,Tohle si nech pro sebe."
Sebastian se tiše zasmál a nenápadně pootočil hlavu. ,,Dívá se sem!"
,,Sebe, přestaň s tím," okřikla ho. ,,Mě to nezajímá."
,,Ale mě ano."
,,Na Fonetiku si sedám jinam, nebudu s tebou už ani minutu. Zase jsi se probudil do vlezlé, otravné nálady."
A jak řekla, tak i udělala. Sebastian se celý zbytek dne tvářil uraženě, ale když se loučili, objal ji a políbil přátelsky do vlasů. Doma na Gabrielu čekaly kuřecí plátky s ananasem a hranolky. Slupla je dřív, než bys řekl švec. Vydatný oběd spláchla obsahem plechovky sprite, uvelebila se v obýváku na gauči a dívala se na nějakou stupidní vědomostní soutěž. Klára se k ní připojila asi za půl hodiny.
,,Ahoj, Gabčo," pozdravila ji.
,,Ahoj, ségra. Jak bylo na tréninku?"
,,Spadla jsem," zakňourala a pochlubila se modřinou na koleně. ,,Zase jsem nezvládla dvojitého lutze. Ještě štěstí, že ho nemáme v sestavě pro soutěž."
,,Modřina vybledne," řekla jí. ,,A lutze zvládneš. Chce to jenom čas."
,,To mi říká trenérka taky. A i Matyáš."
Gabriela se lišácky usmála. ,,Pověz mi o něm něco."
,,Co?" trhla ramenem. ,,Jenom spolu bruslíme."
,,Opravdu jenom bruslíte? Já měla pocit, že jsem vás v neděli viděla ve městě, jak se držíte za ruce."
,,Já tě taky viděla. Přes sklo. Seděla jsi v kavárně s nějakým divně vyhlížejícím týpkem ve své pracovní době."
,,Teda, že ale umíš vracet útok," zasmála se. ,,Tak co ten Matyáš?"
,,No..." Odkašlala si a nervózně se zavrtěla v křesle. Přitáhla si k hrudi sněhově bílé brusle a řekla: ,,Líbali jsme se. Už asi stokrát." Najednou se jí ve tváři objevil zamilovaný výraz. ,,On je prostě úžasný. Naprostá špička mezi klukama."
,,Jsem ráda, že jsi šťastná," řekla s úsměvem.
,,No a ten kluk, co jsi s ním seděla v kavárně? Kdo je to?"
,,Samuel. Nechci ale zatěžovat tvoji zamilovanou hlavičku historkami o něm."
,,Zamilovanou?!" Vzdorně se dala ruce v bok. ,,Já nejsem zamilovaná."
,,Že ne?"
Klára vzala do rukou polštář a mrskla ho po Gabriele. Ta samozřejmě nemohla zůstat pozadu. Během pěti minut už pokojem létalo peří.

Na Samuela doma čekala prázdná lednice a hladem kňučící pes. Samuel jej podrbal za ušima a slíbil, že mu brzy přinese kus žvance. Vydal se po schodech nahoru, rovnou do matčiny ložnice. Vstoupil, aniž by zaklepal.
,,Proč jsi nedala Kurtu Cobainovi nažrat?"
Matka odvrátila oči od knihy a omluvně řekla: ,,Promiň, Sami. Začetla jsem se. Hned to napravím, byla jsem dopoledne nakupovat." Odložila knihu na noční stolek a mluvila dál: ,,Koupila jsem mu desetikilový pytel granulí. A taky jsem ti koupila myš."
,,Na co?"
,,No pro Árese."
,,Pro Árese si nakupuju sám. A potkany, matko, ne myši. Nesnaž se být užitečná tam, kde tomu houby rozumíš."
,,Omlouvám se." Smutně sklopila oči. ,,Tak ji budeme chovat."
,,Já ji teda dám Áresovi do terária," řekl už trochu mírněji. ,,Ať si procvičí jedové žlázy."
,,Dobře."
,,A k obědu jsi koupila co?"
,,Nic," řekla jednoduše a odešla z ložnice.
,,Jak nic?!" zavolal na ni. ,,Jak nic, matko?!"
,,Lednice je plná!"
Rychle šel za ní. ,,Lednice je prázdná."
,,Nepovídej."
,,Co jsi jedla ty?"
,,Já jsem se stavila na oběd ve městě. Ty jsi ještě nejedl?"
,,A kdy asi? Teď jdu ze školy."
,,Proč sis nic nekoupil?"
,,Protože prachy budu mít na účtu až pozítří. Jsem bez peněz. Je tady něco k jídlu?"
,,Budeš asi o hladu," rozhodila rukama.
Zarazil se, potom se absurdně zasmál. ,,Cože?"
,,Jak ty na mě, tak já na tebe. Až zvedneš prdel a posekáš trávník, uvařím ti."
,,Prokrista, matko!" zařval na ni, až sebou trhla. ,,Je polovina března. Vždyť ta tráva sotva roste."
,,Posekat."
,,Ty to nemáš v hlavě v pořádku. Já ti kašlu na sekání trávníku v polovině března."
,,No dobře," trhla ramenem. ,,Tak se jdi nažrat, kam chceš."
,,To jsme to teda krásně dopracovali."
,,Můžeš si za to sám."
,,Jasně, jak jinak," prsknul nenávistně. ,,Samuel může vždycky za všechno."
,,Nehraj si na chudáčka." Vydala se do garáže, Samuel jí byl v patách.
,,Na chudáčka, jo? A co jsem, když doma nedostanu najíst? Ty koupíš psovi pytel granulí, koupíš myš pro pavouka, ale mě necháš chcípnout hladem. No paráda."
,,Tak se ke mně začni chovat jako k matce!" zařvala na něj. Otevřela kufr auta a snažila se z něj vyndat pytel se žrádlem.
,,Julie ti kdysi řekla, že by ses v prvé řadě měla ty chovat jako matka. A měla naprostou pravdu."
,,Vypadni, Samueli!" rozkřikla se po něm zase. ,,O Julii se bavit nehodlám."
Otočil se a bez dalších slov odešel. Jen co za ním zaklaply dveře, rozplakala se.

Rozmlátil jednu výlohu, převrátil několik popelnic a vyrval ze země plastový koš, který následně rozdupal. Když se trochu uklidnil, zatoužil po skleničce absintu. Jenže neměl ani floka. A domů nemohl. Teď ještě ne. Žaludek mu kručel hladem. Mistrně ukradl na tržnici ze stánku s ovocem banán a jablko. Hlad mu to ale zahnat nepomohlo.
Bloumal po městě asi tři hodiny, když na něj zavolal důvěrně známý hlas. Otočil se a kývnul na pozdrav. Mluvit se mu nechtělo.
,,Co tady děláš?" zeptala se Gabriela a popravila si kabelku, jelikož jí pořád sjížděla z ramene dolů.
,,Jen procházím."
,,Aha. Míříš domů?"
,,Ne."
,,Tak na nějakou pařbu?"
,,Ne."
,,Tak kam jdeš?"
,,Proč jsi v deset večer sama venku?" zeptal se. ,,Mohlo by se ti něco stát. Praha je nebezpečná."
,,I za světla," připomněla mu. ,,Šla jsem doprovodit sestru na vlak. Odjíždí do Německa na soutěž v krasobruslení."
,,Ale teď jdi radši domů, ať se ti nic nestane. Udělej mi tu laskavost."
,,Půjdu. Až mi řekneš, co tady děláš."
,,Procházím," zopakoval jí. ,,Matka mě vykopla z domu, takže bych se tam neměl alespoň dva dny ukázat. Z principu. Jdu teď najít nějaké non-stop potraviny nebo benzínku, abych tam mohl čórnout nějaký jídlo. Nemám u sebe ani floka."
Gabriela se na něj upřeně zadívala. ,,Děláš si teď ze mně srandu?"
,,Bohužel ne," řekl ostře. ,,Jdi domů. Čau."
Chytila ho za rameno, a tak se zastavil. ,,Gabrielo..."
,,Pojď ke mně domů."
Vykulil na ni oči. ,,Co?" Pak se zoufale rozesmál. ,,Já nejsem žádný žebrák. Dokážu se o sebe postarat sám. Milodary tvojí perfektně fungující rodiny si nech."
,,Perfektně fungující rodiny? To měla být výčitka? Nebo výsměch?" zeptala se naštvaně.
,,Ne. Jen konstatování."
,,Z dobré vůle jsem ti nabídla, že ti dám doma najíst..."
,,Jo," kývnul. ,,Matinka udělá palačinky, papínek horkou čokoládu, a pak si všichni společně sedneme u krbu a budeme si prohlížet fotky z rodinného alba."
Přistála mu facka, jen to plesklo. Tvář mu zachvátila pálivá bolest, oblast pod okem
nepříjemně pulzovala. Automaticky si na tvář položil dlaň.
,,Nic o mě nevíš. Nic nevíš o mojí rodině. Tak nás neodsuzuj jenom proto, že ty to nemáš doma růžové."
Pokračovala ve své cestě. Ruka, kterou Samuela udeřila, ji bolela. Bolelo ji i to, jak na ni byl zlý.
,,Gabrielo!" zavolal na ni. Zastavila se a počkala, až k ní přijde. ,,To, co jsem řekl, bylo pěkně odporné. Moc se za to omlouvám."
,,Mám chuť ti střelit ještě jednu facku," řekla upřímně.
,,Ne," zakňoural a poodstoupil o krok dozadu. ,,Pálí to jako čert. Ušetři mě, prosím."
,,Tak co?" zeptala se. ,,Jdeš se mnou?"
,,Nechci rušit."
,,Moji rodiče mají noční. Vrátí se až v osm ráno. Pojď, zbylo nám oběda."
Souhlasil. Ani sám nevěděl proč.