Polibek na rozloučenou (10)

Neodpověděl. Jen si všimla, jak ztuhnul. Pomalu se otočil a zadíval se jí přímo do očí. Z tváře mu nedokázala vyčíst, co si myslí. Odkašlala si a špitla: ,,Ahoj."
,,Co tady děláš?"
Překvapilo ji, že to neznělo naštvaně. Spíš zoufale. ,,Chci si s tebou promluvit."
,,O čem?"
,,O tom dopise. A taky o nás."
,,O nás," zopakoval. Vzal do ruky myšku, vstal a zamířil k teráriu. Gabriela se při pohledu na pavouka v něm otřásla hnusem. Samuel sňal vrchní poklop a pustil myš dovnitř. ,,Není žádné my, Gabrielo."
,,Opravdu?" Udělala dva kroky k němu. ,,Mám jiný názor. Kdyby nebylo žádné my, tak by jsi mi ten dopis nenapsal."
,,Známe se od soboty. Dnes je středa." Otočil se na ni. ,,Za tak krátkou dobu nemůže být žádné my."
,,Něco ke mně cítíš, tak si to konečně přiznej. Čas nehraje žádnou roli."
Zamrazilo ho na šíji. ,,Co myslíš, že k tobě cítím?"
,,Máš mě rád."
,,Proč si to myslíš? Nikdy jsem ti to neřekl."
,,Nemusel jsi. Stačilo, že jsi mě chtěl políbit."
Křivě se usmál. ,,Gabrielo, k tomu, abych chtěl políbit nějakou holku, ji nemusím mít rád."
,,S kolika holkama jsi se líbal od Juliiny smrti?"
Ta otázka na něj zapůsobila jako rána do žaludku. ,,Co prosím?"
,,Slyšel jsi mě."
,,Do toho ti nic není."
,,Já si naopak myslím, že je mi do toho hodně, Same."
Odvrátil od ní pohled. Sundal potkana z ramene a políbil ho na čumák. ,,Když ti řeknu, co se stalo s Julií, co se doopravdy stalo s Julií, tak se mě budeš bát."
,,Proč myslíš, že mě zajímá, co se s ní stalo?"
,,Kvůli tomu jsi tady," odpověděl prostě. ,,A netvrď mi, že ne."
,,Dobře, přiznávám. Mluv."
,,To poslední, co chci, je, aby ses mě bála."
,,Bojím se tě už teď."
Ztuhly mu rysy kolem úst. ,,Proč?"
,,Jsi zvláštní, záhadný, často říkáš věci, z nichž mi běhá mráz po zádech."
,,Tak proč jsi teda teď tady?"
,,Protože tě mám ráda, Samueli. I přes to, jak na mě působíš. Chci vědět, co se stalo s Julií, chci tě poznat."
,,Nechceš, Gabrielo." Dal potkana do terária, vrátil víko na místo a přistoupil ke Gabriele. ,,Jsi tak hodná, tak čistá. Nezkažená. Nechtěj po mě, abych ti o ní vyprávěl."
,,Proč se mnou nechceš být?"
Zamračil se. ,,Skáčeš od tématu k tématu."
,,Ty jsi taky uskočil, když jsem se ptala, jestli ses od Juliiny smrti s někým líbal. Že bys s někým spal, to si nemyslím."
,,Nebuď naivní," řekl. ,,Samozřejmě, že jsem někoho měl."
Rozhodla se to nekomentovat, ale myslela si svoje. ,,Tak proč se mnou nechceš být, Samueli?"
,,Vždyť to všechno bylo v tom dopise."
,,Proboha." Na Gabrielině tváři se objevilo znechucení.
,,Nekoukej na to terárium," řekl, vzal ji za ramena a prohodil si s ní místo. ,,Všechno bylo v tom dopise."
,,Ale já ten dopis nechápu. Nevím, proč jsi mi tak náhle napsal, ať se ti vyhýbám."
,,Protože mám strach, že skončíš jako ona."
,,Tak mi už konečně řekni, jak to s ní doopravdy bylo! Ať taky dostanu strach."
Prohrábl se ve vlasech a vzdychnul si. ,,Ty jsi tak tvrdohlavá."
,,A ty tak strašně záhadný, až mi to leze krkem."
Usmál se a rozhodnul se rezignovat. ,,No tak dobrá. Posaď se."
Rozhlédla se po místnosti. ,,Kam?"
Odpověděl jí tím, že si sedl na zem. Sice se jí podlaha sklepa nelíbila ani trochu, ale posadila se.
,,Vezmu to stručně, protože jsi mokrá a určitě je ti zima. Na." Podal jí svou mikinu. ,,Dej si ji na sebe."
,,Díky."
,,Julie makala ve stejné branži jako moje matka. Šlapala chodník. Bylo jí sotva šestnáct, když s tím začala. Mojí matce jí bylo líto. Bylo to dítě bez peněz, bez rodiny, bez někoho, kdo by nad ní držel ochranou ruku. A tak ji vzala k nám. Padli jsme si do oka téměř okamžitě. Mě bylo necelých osmnáct, na sex jsem myslel i při pohledu na linoleum. Takže si asi dokážeš představit, jak to s námi dopadlo. Postupem času jsem začal přicházet na to, že Julie není jenom dobrá společnice na dlouhé zimní večery, ale že je to úžasná mladá žena, která měla tu smůlu, že se špatně narodila. Trávili jsme spolu veškerý volný čas a já se do ní zbláznil. Zbožňoval jsem ji, moc jsem se na ni upnul. Když fotra zabili, byla matce oporou. Byla oporou i mě. Pomáhala mi zapomenout, v jaké zkažené rodině žiju. Jenže, což je naprosto logické, začal jsem na Julii žárlit. Představa, co s ní dělají její zákazníci, kde všude se jí dotýkají...Šílel jsem z toho. Hádali jsme se, několikrát jsem ji i uhodil, za což bych si nejraději teď uřezal ruce. Jednoho večera mě dohnala přímo k nepříčetnosti. Byla ironická a zlá. Řekla mi, že jako chlap jsem nula. Kdybych mohl, zabil bych ji, jakmile to vyslovila. Ale udržel jsem svoje pocity na uzdě a šel jsem sem. Tady jsem se opil do němoty. Když jsem opilý, chovám se jinak. Realita pro mě neexistuje, ocitám se někde jinde. Někde, kde si můžu dělat, cokoli chci. Ráno, když jsem jakž takž vystřízlivěl, šel jsem nahoru do pokoje. A ona tam ležela mrtvá. Co se s ní stalo, to už víš. I já i moje matka si myslíme, že jsem ji zabil já. Jenže otisky na jejím těle, konkrétně na očních víčkách, moje nebyly. A nebyly ani v policejní databázi. Pochop, že se bojím. Kdybych si tě připustil moc k tělu, začal bych na tebe žárlit. Hrozně moc bych žárlil. A mohlo by se ti stát to, co jí."
Gabriela pečlivě naslouchala každému jeho slovu. Byla mrtvolně bledá strachem. Nedokázala uvěřit tomu, že by Samuel Julii opravdu zabil.
,,Říkal jsi, že otisky na jejím těle nebyly tvoje?"
,,Přesně tak," kývnul. ,,Juliina smrt je jedna velká záhada."
,,Ty otisky opravdu nikomu nepatřily?"
Zakroutil hlavou. ,,Chtělo by to Sherlocka Holmese. Ten vždycky všechno vyřešil."
Gabriela vstala ze studené země. ,,Věřím, že ty jsi ji nezabil."
V zasmušilé tváři se mu mihnul smutný úsměv. ,,Tak kdo teda?" Zvednul oči k ní. ,,Kdo?"
,,Nevím." Poklekla před něj a vzala jeho tvář do dlaní. ,,Neodháněj mě od sebe. Prosím."
,,Děláš teď hroznou pitomost," pronesl. ,,Začít si se mnou....To je jako začít si se samotným satanem."
,,Myslím, že to risknu."
Nahnula se k němu a políbila ho. Byl to opatrný, neunáhlený polibek. Gabriele splašeně tlouklo srdce. Samuel vstal, vzal ji do náručí a odnesl ji do koupelny. Tam z ní sundal mokré oblečení, zabalil ji do osušky a zamířil s ní do svého pokoje.